ECLI:CZ:NSS:2016:6.AZS.85.2016:29
sp. zn. 6 Azs 85/2016 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. O.,
zastoupen JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou, se sídlem Matiční 730/3, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2015, č. j. OAM-792/ZA-
ZA02-P17-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 8. 4. 2016, č. j. 61 Az 10/2015 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jarmile Bajerové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4.114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 14. 9. 2015 druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České
republice. Je státním příslušníkem Ukrajiny, zemi původu opustil v roce 1998, a od té doby
pobývá v České republice za účelem práce. Stěžovatel požádal o mezinárodní ochranu již dne
26. 3. 2014, důvodem byla politická situace na Ukrajině a skutečnost, že si v České republice zvykl
a na Ukrajině již nic nemá. Mezinárodní ochrana mu nebyla udělena rozhodnutím ze dne
22. 8. 2014. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta a následně kasační stížnost byla
odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením, které nabylo právní moci dne 28. 8. 2015.
O mezinárodní ochranu nyní požádal z důvodu, že nechce být zapleten do vojenského konfliktu,
přišlo mu už několik povolávacích rozkazů. Dále uvedl, že má problém s Pravým sektorem,
který otravuje jeho rodinu.
Žalovaný o žádosti žalobce rozhodl rozhodnutím č. j. OAM-792/ZA-ZA02-P17-2015
ze dne 2. 12. 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že se mezinárodní ochrana žalobci
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl,
že přistoupil k meritornímu posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu
nově uváděných skutečností, a sice že žadatel má obavu z povolání do armády, přičemž zmínil
problémy s Pravým sektorem, které má rodina jmenovaného, protože se nechtějí k dané
organizaci připojit. Žalovaný k tomu konstatoval, že snaha vyhnout se nástupu do armády není
sama o sobě důvodem k udělení azylu. Problémy s Pravým sektorem se netýkají osoby žadatele,
neboť ten žije v České republice již 17 let, ve vlasti nebyl již od roku 1998 a nemohl
se tedy z logiky věci dostat do potíží s členy Pravého sektoru. Obavu odvozuje z informací
na základě telefonických hovorů s bratrem. Z výpovědi žadatele nevyplývá, že by bratr využil
k ochraně svých práv všech mechanismů, které mu právní řád nabízí. A nelze předjímat,
že by jemu či jeho rodinným příslušníkům nebyla ze strany státních orgánů jeho vlasti adekvátní
pomoc zajištěna, nebo že by mu tato byla odmítnuta. Žalovaný dále uvedl, že žadateli byla dána
možnost seznámit se s informacemi ohledně bezpečnostní a politické situace a stavu dodržování
lidských práv na Ukrajině. Žadatel se seznámil pouze s výčtem informací s tím, že se podrobněji
seznamovat nechtěl. Žalovaný konstatoval, že žadatel nesplňuje důvody pro udělení doplňkové
ochrany. Žalovaný posoudil situaci žadatele, který žil a naposledy byl přihlášen k trvalému pobytu
ve městě Strij na západě Ukrajiny a uvedl, že se jedná o místo, které je pod plnou kontrolou
současné proevropsky orientované vlády. Žalovaný uzavřel, že nebyly naplněny podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochrana se tudíž neuděluje.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 8. 4. 2016,
č. j. 61 Az 10/2015 – 35, (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. Krajský soud
se neztotožnil se žalobní námitkou neaktuálnosti zpráv a informací o zemi původu. Krajskému
soudu nejsou známy konkrétní aktuálnější informace než ty, které jsou obsaženy ve správním
spisu žalovaného. Jestliže tyto zprávy pocházejí z prvního pololetí roku 2015 a napadené
rozhodnutí bylo vydáno 2. 12. 2015, je absurdní tvrdit, že tyto zprávy byly neaktuální
a nepoužitelné. V doplnění žaloby se neuvádí jediná konkrétní zpráva či informace o zemi
původu, kterou by žalovaný opomněl hodnotit. Žalobce neuvedl, které události se podstatně
měnily ve vývoji situace Ukrajiny a jaký měly konkrétní vztah k žalobci samotnému.
Podle krajského soudu doplnění žaloby blíže nespecifikuje údajné porušení §12 zákona o azylu,
pouze se poukazuje na to, že žalobce ve své žádosti uvedl relevantní důvody, že je uprchlíkem
„sur place“ a že jeho obava z pronásledování je opodstatněná. Obecně žalobce poukázal
na důkazní břemeno, jak jej řeší ustanovení tzv. kvalifikační směrnice. Tento žalobní bod
považoval krajský soud za nedůvodný už jen proto, že je nepřezkoumatelný. Dále krajský soud
posoudil žalobní námitku týkající se §14 zákona o azylu a dospěl k závěru, že pod dané
ustanovení nelze podřadit důvod spatřovaný žalobcem ohledně zániku jeho vazeb s jinými
osobami na Ukrajině pro dlouhodobou nepřítomnost v zemi původu. Za nedůvodný shledal
i žalobní bod spatřovaný v porušení §14a zákona o azylu, neboť žalobce žil a byl naposledy
hlášen k trvalému pobytu ve městě Strij ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny. Je pravdou,
že vyhláška č. 328/2015 Sb. mezi bezpečné země původu nezahrnuje Ukrajinu, tato samotná
skutečnost však neznamená, že by případný návrat žalobce do jeho země původu znamenal
rozpor s mezinárodními závazky České republiky či by mu hrozilo nebezpečí vážné újmy. Z výše
uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl.
Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Důvodem kasační stížnosti je podle stěžovatele nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky krajským soudem a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající
v nedostatku důvodů rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, že informace
a zprávy o zemi původu jsou aktuální. Stěžovatel má za to, že v zemi zmítané vnitřními konflikty,
jako je Ukrajina, se situace rychle mění a je povinností správního orgánu opatřovat
co nejaktuálnější zprávy ke dni vydání rozhodnutí, přičemž v daném případě tomu tak nebylo.
Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalobní bod týkající se porušení
§12 je nepřezkoumatelný, neboť doplnění žaloby nespecifikuje údajné porušení §12 zákona
o azylu a pouze poukazuje na to, že stěžovatel ve své žádosti uvedl relevantní důvody. Stěžovatel
k tomu uvádí, že již v protokolu k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v ČR žije 17 let,
na Ukrajině nic nemá a nechce být zapleten do vojenského konfliktu a jeho rodina má problémy
s Pravým sektorem, že se obává pravých radikálů, kteří pronásledují jeho blízké a známé,
protože nevstoupili do jejich řad a že to stejné by hrozilo i jemu. Žalobce má za to, že to jsou
důvody, pro které mu měl být udělen azyl podle §12 písm. b) zákona o azylu. Již ve své žalobě
uvedl, že správní orgán je povinen zkoumat jak objektivní hledisko jeho obav, tak i subjektivní
hledisko, což však neučinil ani žalovaný ani krajský soud, přičemž v řízení mají důkazní břemeno
jak žalobce, tak i žalovaný a v pochybnostech musí být rozhodnuto ve prospěch žadatele o azyl.
Pokud měl správní orgán pochybnosti o tvrzeních žalobce, měl sám učinit patřičná šetření.
Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jak krajský soud odůvodnil žalobní bod spatřovaný
v porušení §14a zákona o azylu. Porušení tohoto ustanovení spatřuje stěžovatel v tom,
že by mu vycestováním na Ukrajinu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2
písm. c) a d) zákona o azylu. Podle stěžovatele krajský soud tento žalobní bod naprosto
nedostatečně odůvodnil pouze tím, že žalobce pochází z části Ukrajiny, která je pod kontrolou
proevropsky orientované vlády. Z toho důvodu je rozsudek v této části nepřezkoumatelný.
Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušit napadený rozsudek a napadené rozhodnutí
a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky v kasační stížnosti nemají
reálný základ v postupu ani rozhodnutích správního orgánu ani soudu. Žalovaný vycházel
z dostatečně zjištěného stavu věci, opatřil za tím účelem i relevantní podkladové materiály,
s nimiž dal stěžovateli možnost se seznámit a vyjádřit se k nim či navrhnout doplnění. Stěžovatel
nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí a ani proti způsobu jejich získání nevyslovil žádné
námitky. Žádné nové skutečnosti nebo informace stěžovatel nechtěl uvést. Ve vztahu
k doplňkové ochraně stěžovatel neuvedl takové informace, jež by doložily, že konkrétně
jemu v případě návratu na Ukrajinu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Stěžovatel byl
naposledy přihlášen k trvalému pobytu ve městě Strij ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny,
kde není bezpečnostní situace negativně ovlivněna událostmi v Doněcké a Luhanské oblasti
na východě země. Ve městě Strij žije bratr jmenovaného, o jehož pomoc se může stěžovatel
v případě návratu opřít. Pro případ vycestování neshledal žalovaný ani rozpor s mezinárodními
závazky ČR. Jakkoliv je stát zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu, je to žadatel,
kdo musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby. Stěžovatel
svou část věcného břemene neunesl. V průběhu správního řízení nebyly zjištěny skutečnosti
svědčící o možném pronásledování stěžovatele ani o vážné újmě, již by byl nucen v případě
návratu čelit. Žalovaný má za to, že soud ozřejmil důvody svého rozhodnutí ve vztahu
k žalobním námitkám dostatečnou měrou. Pokud se vyslovil souhlasně se závěry, k nimž dospěl
ve svém rozhodnutí i žalovaný, nebyl jeho postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního
soudu. Žalovaný navrhl zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou.
Protože Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas
a je proti napadenému rozsudku přípustná, zabýval se otázkou, zda kasační stížnost podstatně
přesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta
jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
K tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje
početná a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, všechna zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz),
na kterou Nejvyšší správní soud v podrobnostech odkazuje. Stěžovatel k otázce přijatelnosti
své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu vlastních zájmů, neuvedl žádné argumenty.
Nejvyšší správní soud se proto toliko v obecné rovině zabýval důvody přijatelnosti kasační
stížnosti ve smyslu citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 a přijatelnost kasační stížnosti
neshledal.
Stěžovatel předně namítal neaktuálnost informací o zemi původu. K otázce aktuálnosti
informací o zemi původu se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil.
Podklady, které shromáždil žalovaný (Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne
1. 8. 2014 a ze dne 21. 5. 2015; Zprávy vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských
práv na Ukrajině ze dne 1. 6. 2015; Informace Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
(UNHCR) ze dne 15. 1. 2015; Výroční zprávy Human Rights Watch 2015 ze dne 29. 1. 2015;
Zprávy Freedom House, Ukrajina leden 2015; a Výroční zprávy Amnesty International
2014/2015 ze dne 25. 2. 2015) lze považovat pro posouzení rozhodných skutečností této věci
za dostatečně aktuální v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81). Jak již konstatoval krajský soud,
stěžovatel v žalobě netvrdil, jaké konkrétní události se měnily ve vývoji situace Ukrajiny,
které by měly konkrétní vztah k jeho osobě, ani v doplnění žaloby neuvedl žádnou informaci
o zemi původu, kterou by žalovaný opomněl hodnotit. Nejvyšší správní soud k tomu dodává,
že ve stěžovatelem podepsaném protokolu o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí
ze dne 12. 10. 2015 je uvedeno, že se stěžovatel seznámil s výčtem informací, podrobně
se s nimi seznámit nechtěl. Nechtěl ani uvést další skutečnosti nebo nové informace, které by měl
žalovaný vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že žalobní bod týkající se porušení
§12 je nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že důvody, které stěžovatel k §12
zákona o azylu konkretizuje v kasační stížnosti, nebyly uvedeny v žalobě ani k výzvě krajského
soudu. V žalobě stěžovatel pouze uvedl, že žalovaný porušil §12, neboť stěžovatel splňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu. Krajský soud vyzval ustanovenou zástupkyni k doplnění
žaloby a ve vztahu k §12 konkretizoval tuto výzvu tak, aby žalobce uvedl, v čem spatřuje
porušení §12 zákona o azylu, tj. aby uvedl důvody, pro které se domnívá, že splňuje zákonné
podmínky pro udělení azylu. V doplnění podání ze dne 25. 1. 2016 žalobce k tomuto žalobnímu
bodu uvedl, že shledává důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu
a podle něj jsou důvody, které uvedl, ve své žádosti relevantní důvody. Dále uvedl,
že je uprchlíkem sur place a jeho obava z pronásledování je opodstatněná. Orgán rozhodující
o udělení mezinárodní ochrany je povinen zkoumat jak objektivní hledisko jeho obav,
tak subjektivní hledisko, což se v daném případě nestalo. Nakonec se vyjádřil k rozložení
důkazního břemene podle čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice.
Nejvyšší správní soud ve vztahu k formulaci žalobních bodů ve své judikatuře dovodil,
že žalobce je povinen obecně a stručně, nicméně srozumitelně a jednoznačně vymezit skutkové
a právní důvody tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé,
v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. Úkolem soudu není domýšlet
argumentaci žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78). K žalobám ve věcech mezinárodní ochrany uvedl rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, následující:
„Žaloba ve věcech mezinárodní ochrany podléhá stejným pravidlům jako žaloby jiné. Judikatura zde ovšem
akceptovala určitý nižší standard požadavků na přesnost vyjádření žalobního bodu. To plyne z usnesení
rozšířeného senátu ze dne 23. 2. 2010, č. j. 2 Azs 10/2009 - 61 (dostupné na www. nssoud.cz), přihlížejícího
i k tomu, že žalobci jsou cizinci handicapovaní jazykovou bariérou. I v těchto případech ovšem žaloba musí
alespoň v hrubých rysech obsahovat vyjádření, co žalobce rozhodnutí či postupu žalovaného vytýká.“
Pokud krajský soud vyhodnotil podání žalobce tak, že ani v doplnění žalobce
nespecifikoval údajné porušení §12 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje,
že stěžovatel ani prostřednictvím ustanovené zástupkyně k výzvě soudu nekonkretizoval,
jaké jsou konkrétní důvody, pro které má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu. Právní
náhled žalobce na to, proč se měl žalovaný dopustit nezákonného rozhodnutí, se nemůže
spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými
výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním
spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty
těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (srov. rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2015, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58).
Stěžovatel v žalobě pouze odkázal na svoji žádost o mezinárodní ochranu, nicméně z jeho strany
ke konkretizaci tohoto žalobního bodu konkrétními důvody, pro které považuje napadené
rozhodnutí za nezákonné, nedošlo. Stěžovatel byl navíc právně zastoupen a v jeho případě
se nemohlo jednat ani o jazykovou bariéru, neboť mluví česky. Soudy jsou povinny při přezkumu
rozhodnutí správních orgánů ve věci mezinárodní ochrany nad rámec žalobních bodů
respektovat princip non-refoulement (nenavrácení cizince do země původu v případě hrozící vážné
újmy), ze žádných okolností nyní posuzovaného případu však neplyne, že by krajský soud
tuto povinnost nerespektoval. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že se krajský soud
zabýval otázkou, zda by stěžovateli v případě vycestování hrozilo nebezpečí vážné újmy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 Azs 220/2015 - 35).
Stěžovatel dále namítal, že krajský soud žalobní bod týkající se porušení §14a zákona
o azylu nedostatečně odůvodnil pouze tím, že stěžovatel pochází z části Ukrajiny, která je
pod kontrolou proevropsky orientované vlády. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí,
že opakovaně vyslovil, že situaci na Ukrajině nelze ani dříve ani v současnosti klasifikovat
jako „totální konflikt“. Jedná se toliko o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny,
přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá (např. usnesení ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 – 31, ze dne 21. 4. 2016,
č. j. 4 Azs 52/2016 – 33, nebo rozsudek ze dne 13. 7. 2016, č. j. 2 Azs 127/2016 - 31). Nejvyšší
správní soud považuje odůvodnění krajského soudu v tomto ohledu za dostačující
a přezkoumatelné, neboť ze žaloby plynulo pouze to, že u žalobce mohlo dojít k jeho vážnému
ohrožení v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu a vycestování by bylo v rozporu
s vyhláškou č. 328/2015 Sb., neboť Ukrajina není bezpečnou zemí původu. Krajský soud
se vyjádřil tak, že tato samotná skutečnost neznamená, že by vycestování bylo v rozporu
s mezinárodními závazky České republiky. Vzhledem k tomu, že žádost o mezinárodní ochranu
nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 zákona o azylu z důvodu, že by žadatel
pocházel z bezpečné země původu, ani v tomto rozsahu neshledal Nejvyšší správní soud
odůvodnění krajského soudu za nedostatečné.
Nejvyšší správní soud žádný důvod pro přijatelnost kasační stížnosti neshledal. Kasační
stížnost je tak nepřijatelná ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s. a jako takovou ji Nejvyšší správní soud
musel odmítnout.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2016, č. j. 61 Az 10/2015 - 20, byla stěžovateli
ustanovena advokátka JUDr. Jarmila Bajerová, přičemž ta stěžovatele zastupovala ve smyslu §35
odst. 8 in fine s. ř. s. i v řízení o kasační stížnosti. Hotové výdaje ustanoveného zástupce
a jeho odměnu platí stát. Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatele přiznal odměnu za 1 úkon
právní služby, a to za písemné podání nebo návrh ve věci samé – sepsání kasační stížnosti [§11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3.100 Kč
[srov. §7 bod 5 a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů 300 Kč
(srov. §13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele doložila, že je plátkyní daně
z přidané hodnoty, a proto odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů činí celkem
4.114 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu