ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.283.2016:15
sp. zn. 7 As 283/2016 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2016,
č. j. 15 Af 58/2016 - 37,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. 4868/16/5100-41454-711335, bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne
22. 6. 2015, č. j. 1584318/15/2501-70462-506254, kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí
nad Labem a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 15 Af 58/2016 -
37, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno návrhu
na ustanovení zástupce. Krajský soud uvedl, že z konstantní judikatury Nejvyššího správního
soudu týkající se institutu osvobození od soudních poplatků vyplývá, že důkazní břemeno
k prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku nese účastník soudního řízení.
Žadatel je přitom povinen soudu prokázat hodnověrným způsobem své majetkové a sociální
poměry. S přihlédnutím k těmto klíčovým východiskům pro přiznání osvobození od soudních
poplatků bylo povinností žalobce prokázat soudu rozhodné skutečnosti, aby soud případně mohl
vyhovět jeho žádosti. V projednávaném případě žalobce požádal soud o osvobození od soudních
poplatků, pročež mu soud zaslal výzvu k doložení majetkových poměrů, aby měl následně
k dispozici veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení předmětné žádosti žalobce. Žalobce
však požadované listiny, na jejichž podkladě by si soud mohl ověřit, zda jsou u žalobce skutečně
splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §36 odst. 3
s. ř. s., nedoložil. Neprokázal tedy žádné relevantní skutečnosti rozhodné pro přiznání
osvobození od soudních poplatků, tj. pro vyhovění jeho návrhu, čímž nesplnil základní
podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu soud osvobození
od soudních poplatků žalobci nepřiznal. Dle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. pak platí,
že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce. Z uvedeného je zřejmé, že pro ustanovení zástupce musí být kumulativně splněny
dvě podmínky, přičemž první zákonnou podmínkou je, že u navrhovatele musí být splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souzené věci však bylo soudem, jak je výše
popsáno, zjištěno, že žalobce neprokázal, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků. Z tohoto důvodu tedy u žalobce není splněna hned první zákonná podmínka
pro ustanovení zástupce. Krajský soud proto nevyhověl ani žádosti žalobce o ustanovení
zástupce z řad advokátů.
III.
[4] Proti citovanému usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítl, že krajský soud hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový i právní
stav věci a napadené usnesení je založeno na domněnkách. Stěžovatel má za to, že jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byly a jsou objektivně důvodné.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil. Požádal také o přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce.
IV.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo [§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, jelikož povinnost
zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS; všechna zde uvedená
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[7] Jelikož stěžovatel vznesl návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
posoudil Nejvyšší správní soud předně důvodnost tohoto návrhu. Podle §35 odst. 8 s. ř. s.
„navrhovateli, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát“.
Obecně přitom platí, že zastoupení advokátem je podmínkou řízení o kasační stížnosti (§105
odst. 2 s. ř. s.), a proto se při ustanovování zástupce pro toto řízení zvláště nezkoumá, zda je toho
nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. V nyní souzené věci, kdy je napadáno usnesení, jímž
krajský soud neosvobodil stěžovatele od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce, se ovšem
neuplatní §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném zastoupení advokátem (k tomu blíže již zmiňované
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 196/2014 - 19, konkrétně
jeho bod 29.). Proto Nejvyšší správní soud posuzoval, zda stěžovatel k ochraně svých práv
zástupce nezbytně potřebuje. Nyní posuzovaná věc se netýká žádné složité hmotněprávní otázky,
je možné o ní rozhodnout bez nařízení jednání a provádění důkazů. Nejvyšší správní soud
se před vydáním svého rozhodnutí musel pouze seznámit s listinami založenými ve spise
krajského soudu a na jejich základě posoudit, zda stěžovatel doložil, že jsou u něj splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, potažmo pro ustanovení zástupce. Nakládání
se spisem krajského soudu a čerpání informací z něj přitom není dokazováním ve smyslu
soudního řádu správního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2015,
č. j. 2 As 259/2015 - 41). Vzhledem k těmto okolnostem Nejvyšší správní soud naznal,
že ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebylo nezbytně třeba k ochraně práv
stěžovatele, a proto jeho návrhu nevyhověl (obdobně srov. rozsudek ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As
297/2015 - 19).
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Kasační stížnost směřovala proti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. a zamítl jeho návrh na ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[12] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[13] Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení
zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 - 50, je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit
konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry
žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno,
že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.
[14] Bylo tedy na stěžovateli, aby soudu konkrétně popsal své majetkové poměry a doložil
doklady dosvědčující jejich nemajetnost, resp. nízké příjmy. Pokud tak neučinil, nebyl krajský
soud povinen zjišťovat jeho výdělkové a majetkové možnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[15] Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že krajský soud stěžovatele vyzval,
aby řádně vyplnil formulář o svých majetkových poměrech. Stěžovatel však vyplněný formulář
ve stanovené lhůtě soudu nezaslal. Soudu doručil dne 12. 9. 2016 pouze faxové podání,
ze kterého nebylo možno dovodit, zda stěžovatel skutečně splňuje podmínky pro osvobození
od soudních poplatků. Ostatně ke stejným závěrům ve vztahu k obdobnému faxovému podání
dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 297/2015 - 19.
[16] Ze spisu krajského soudu je tedy zřejmé, že stěžovatel svou žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ve stanovené lhůtě ani později do dne vydání
napadeného usnesení nedoplnil. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel relevantně netvrdí
a nedokládá, že by vyplněný formulář krajskému soudu skutečně zaslal, aby bylo možno posoudit
jeho majetkové poměry. To, že stěžovatel řádně nedokládá své majetkové poměry při obdobných
žádostech, je nadto Nejvyššímu správnímu soudu známo i z řady dalších řízení, ve kterých
stěžovatel rovněž nevyplnil předmětný formulář a nedoložil tak své majetkové poměry (viz např.
řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 As 129/2015, sp. zn. 7 Afs 42/2015 atd.).
Stěžovateli přitom musí být z uvedených řízení známo, jaké následky způsobuje nevyplnění
předmětného formuláře ve stanovené lhůtě.
[17] S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud nesouhlasí se stěžovatelem,
že by v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně prokázal svoje majetkové poměry
a doložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Krajský soud proto
postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků,
krajský soud správně zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.
a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, rozsudek
ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 129/2015 - 4 atd.).
[18] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] Nejvyšší správní soud nerozhodoval v řízení o kasační stížnosti o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších
procesních úkonech.
[20] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu