ECLI:CZ:NSS:2017:1.AZS.341.2017:22
sp. zn. 1 Azs 341/2017 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. U., zastoupen
Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2017, č. j. MV-51942-4/SO-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017,
č. j. 11 A 116/2017 – 39,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, č. j. 11 A 116/2017 – 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a usnesení městského soudu
[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 5. 12. 2016, č. j. OAM-2003-54/ZR-2011, zrušilo
žalobci povolení k trvalému pobytu podle §87l odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) a současně udělilo výjezdní příkaz na 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
[2] Žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila a zamítla žalobcovo odvolání. Proti
rozhodnutí žalované podal žalobce u Městského soudu v Praze dne 9. 6. 2017 žalobu.
V ní žalobcova zástupkyně uvedla, že zdůvodnění podá po prostudování spisového materiálu
a konzultaci se žalobcem. Žalobce také požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.
[3] Dne 16. 6. 2017 zaslal městský soud žalobci poučení o složení senátu, o možnosti namítat
podjatost soudců a o možnosti rozhodnout ve věci samé bez nařízení jednání. Téhož dne také
žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku.
[4] Přípisem ze dne 29. 6. 2017 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud následně žalobce vyzval k prokázání jeho majetkových poměrů; na tuto výzvu
žalobce reagoval dne 25. 7. 2017. Usnesením ze dne 1. 8. 2017, č. j. 11 A 116/2017 – 22, které
nabylo právní moci dne 2. 8. 2017, městský soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních
poplatků.
[5] Usnesením ze dne 31. 8. 2017, č. j. 11 A 116/2017 – 31, zamítl soud návrh na přiznání
odkladného účinku žalobě.
[6] V záhlaví popsaným usnesením pak městský soud žalobu odmítl a rozhodl o nákladech
řízení a vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci. V odůvodnění usnesení soud uvedl,
že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 6. 2017. Žaloba proti tomuto rozhodnutí
doručená dne 9. 6. 2017 neobsahovala žádné žalobní body; soud se proto zabýval otázkou,
zda jsou splněny zákonné podmínky, aby se jí mohl zabývat. Soud odkázal na judikaturu, ze které
vyplývá, že žaloba musí alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí
být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce rozhodnutí napadá. Pokud žaloba
žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn,
a to ve lhůtě pro podání žaloby, na rozdíl od konkretizace v žalobě již uvedeného žalobního
bodu.
[7] Soud dále odkázal na judikaturu týkající se splnění podmínek řízení v případě podání
žaloby bez žalobních bodů (rozsudek ze dne 18. 2. 2010, č. j. 2 As 71/2009 – 78). Konstatoval,
že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí
žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Pokud žaloba
neobsahuje žádný bod, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to jedině
ve lhůtě pro podání žaloby. Po marném uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní
body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Soud není povinen v těchto
případech vždy vyzývat žalobce k odstranění takové vady žaloby podle §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), neboť takto široce pojímaná povinnost soudu
by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je tento typ řízení koncipován.
[8] Městský soud konstatoval, že podaná žaloba byla blanketní (neobsahovala žádný žalobní
bod, a to ani v nejhrubších rysech). V projednávané věci uplynula lhůta pro podání žaloby
(§172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) dne 7. 7. 2017. S ohledem na uplynutí této lhůty
by případné poučení soudu s výzvou k odstranění vad žaloby bylo již úkonem nadbytečným,
neboť k případně dodatečně uplatněným argumentům by soud již nemohl přihlédnout. Nadto
sám žalobce uvedl, že žalobu zdůvodní; soud tedy neměl důvod jej vyzývat, aby žalobu doplnil.
Soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. a ) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek
řízení odmítl.
II. Kasační stížnost
[9] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností.
[10] Stěžovatel namítá, že pokud měl soud žalobu za neúplnou, měl vyzvat k jejímu doplnění,
neboť ze spisu i napadeného usnesení je zřejmé, že byla podána s dostatečným předstihem.
Takový postup by umožnil řádnou ochranu stěžovatelových práv, na rozdíl od postupu, kterým
je žaloba po uplynutí lhůty k jejímu podání odmítnuta jako neprojednatelná.
[11] Stěžovatel dále uvádí, že žaloba obsahovala dostatek skutečností, ze kterých lze seznat,
co namítal proti rozhodnutí správního orgánu. Šlo o nepřiměřenost ve vztahu k jeho
soukromému a rodinnému životu (přítomnost dcery a manželky na území ČR a jejich rodinný
život). Ačkoliv soud posoudil tuto argumentaci tak, že se vztahuje pouze k návrhu na přiznání
odkladného účinku, čemuž by mohl nasvědčovat i začátek bodu II. žaloby, z petitu je zjevné,
že šlo o argumentaci vztahující se k celé žalobě, tedy i o argumentaci proti rozhodnutí ve věci
samé.
[12] Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
III. Posouzení kasační stížnosti
[13] Soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost je podána včas (§106 odst. 2 ve spojení s §106 odst. 4 s. ř. s.), osobou oprávněnou
a řádně zastoupenou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[14] Na základě kasační stížnosti přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené usnesení
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační
stížnosti. Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
žaloby [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Soud přitom neshledal vady podle ustanovení §109 odst. 4
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Kasační stížnost je důvodná.
[16] Podstatné okolnosti celé věci patrné ze soudního spisu popsal soud již výše v části I.
[17] Ve věci je stěžejní posouzení otázky, zda městský soud postupoval správně, pokud
nevyzval stěžovatele k doplnění žaloby a po marném uplynutí zákonné lhůty
(§172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) žalobu dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
[18] Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod „[k]do tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového
rozhodnutí, nestanoví - li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí
týkajících se základních práv a svobod podle Listiny“.
[19] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění
vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude - li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví - li zákon jiný procesní
důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.
[20] Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[ž]aloba kromě obecných náležitostí podání (§37 odst. 2 a 3)
musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné“. Podle odst. 2 téhož ustanovení „[k] žalobě
žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit
žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání
žaloby“.
[21] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou.
[22] Podle §172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[ž]aloba proti správnímu rozhodnutí musí
být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného
rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.“.
[23] Řízení před správními soudy je vystaveno na zásadě dispoziční a koncentrační.
První reprezentuje východisko, že předmět řízení je v rukou žalobce a soud může věc zpravidla
přezkoumat pouze v mezích žalobních bodů. Druhá je projevem principu, že žalobce může
své žalobní body uplatňovat pouze v zákonem stanovené lhůtě a k později uplatněným námitkám
nelze již zásadně přihlížet.
[24] K formulaci žalobních bodů Nejvyšší správní soud uvedl, že musí obsahovat skutkové
a právní důvody, pro které žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné.
Za žalobní bod je nutné považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších
obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné.
Jinými slovy, náležitost žaloby dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení
žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu
ke konkrétnímu případu žalobce, které žalobce považoval za relevantní k domnělé nezákonnosti
správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního
rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud
zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům
bude směřovat jeho přezkum. V podrobnostech lze k otázce vymezení žalobního bodu odkázat
na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, č. 488/2005 Sb. NSS, rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[25] Na tomto místě lze učinit mezitímní závěr, že městský soud dospěl ke správnému závěru,
pokud ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. neshledal v podané žalobě žádný žalobní bod.
Stěžovatel v žalobě neuvedl žádné skutkové ani právní důvody, které by směřovaly proti
rozhodnutí žalované. Argumentace stěžovatele, že za žalobní bod bylo nutno považovat
zdůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku, není důvodná. Tento závěr vyplývá jednak
z textu žaloby, ve které sám stěžovatel uvádí, že zdůvodnění žaloby proti uvedenému rozhodnutí
podá po prostudování spisového materiálu a konzultaci, a současně i z jejího členění.
Argumentaci nepřiměřeností zásahu do rodinného života stěžovatel vztahoval výlučně k návrhu
na přiznání odkladného účinku. V této otázce tedy Nejvyšší správní soud stěžovateli nedává
za pravdu.
[26] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda městský soud zvolil správný procesní
postup, jestliže bez jakékoli výzvy nechal uplynout lhůtu pro podání žaloby a žalobu
dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnul.
[27] Pokud žaloba žádné žalobní body neobsahuje, závisí další postup krajského soudu
zejména na tom, kolik času ze zákonné lhůty pro podání žaloby zbývá ve chvíli,
kdy žalobce u krajského soudu žalobu podá. Je-li stále dostatek času, krajský soud žalobce
dle §37 odst. 5 s. ř. s. vyzve k jejímu doplnění – citované ustanovení ze svého znění nepřipouští
žádnou diskreci. Soud je tedy povinen takovou výzvu učinit; v přiměřené lhůtě po dojití žaloby na soud
(tedy zpravidla v řádu několika dnů po dojití) se tedy musí s jejím obsahem seznámit přinejmenším do té míry,
aby si mohl učinit úsudek o tom, zda má předepsané náležitosti (srov. rozsudek ze dne 21. 5. 2014,
č. j. 6 As 50/2014 – 18).
[28] Pouze v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není
objektivně možné, aby žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby doplnil, nemá krajský
soud povinnost žalobce vyzývat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010,
č. j. 7 As 15/2010 - 56). Závěr uvedeného rozhodnutí přitom odpovídá i konstantní rozhodovací
praxi správních soudů. V rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, č. 113/2004 Sb.
NSS, soud konstatoval, že pokud žaloba neobsahuje žádný žalobní bod „[…] může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn (…). Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy
vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná –
povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je tento typ řízení koncipován“. V tomto případě soud posuzoval situaci, kdy žalobce podal
blanketní žalobu dne 27. 11. 2002, ačkoli lhůta pro podání žaloby skončila dne 28. 11. 2002.
Obdobný případ blanketní žaloby, kterou již pro uplynutí koncentrační lhůty nebylo možné
doplnit, posoudil Nejvyšší správní soud obdobně i v rozsudku ze dne 27. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 3/2004 - 48. Z těchto dvou starých rozhodnutí pak vychází i celá řada dalších judikátů
zdejšího soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007,
č. j. 2 Azs 54/2007 - 45; ze dne 29. 11. 2007, č. j. 1 Azs 99/2006 - 46; ze dne 30. 4. 2013,
č. j. 9 Afs 2/2013 - 46).
[29] Rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2010, č. j. 2 As 71/2009 – 78,
na který městský soud odkazoval, vycházel ze skutkového stavu, kdy odmítl žalobu bez jakékoli
výzvy, protože žalobce v žalobní lhůtě neuvedl žádné žalobní body a žalobu podal k poštovní
přepravě v poslední den lhůty pro podání. Nešlo tedy o situaci podobnou nyní souzené věci.
Nadto i z tohoto rozsudku vyplývá, že aby krajský soud byl zproštěn povinnosti postupovat
dle §37 odst. 5 s. ř. s., musí být kumulativně splněny dvě podmínky (i) žaloba neobsahuje žalobní
body a (ii) není objektivně možné, aby žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby doplnil.
Co se týče objektivní možnosti doplnit žalobu, Nejvyšší správní soud již několikrát vyslovil
(např. rozsudek ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 As 50/2014 – 18), že není a priori vyloučeno, aby výzva
zaslaná i poslední den lhůty pro podání žaloby za použití moderních komunikačních prostředků,
byla smysluplná a účinná.
[30] S ohledem na zjištěný skutkový stav soud konstatuje, že rozhodnutí žalované nabylo
právní moci dne 7. 6. 2017 a stěžovatel podal u městského soudu žalobu dne 9. 6. 2017. Podle
§172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců bylo možné žalobu podat nejpozději do 7. 7. 2017.
Stěžovatel měl tedy po podání žaloby ještě celé čtyři týdny k doplnění žaloby. Tato lhůta je podle
Nejvyššího správního soudu dostatečná k doručení výzvy k doplnění žaloby a podání doplnění.
Za krátkou lhůtu považoval zdejší soud například lhůtu 4 dnů, z nichž 2 byly dny pracovního
klidu, za situace, kdy bylo možné žalobce kontaktovat pouze prostřednictvím poštovní adresy
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009 - 74).
Naopak Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 392/01, nepovažoval za krátkou
lhůtu 5 dní, přestože v ní byly zahrnuty 2 dny pracovního klidu, pro vyzvání žalobkyně, která byla
zastoupena advokátem. Městský soud měl tedy za této situace stěžovatele k doplnění žaloby
vyzvat. To ostatně podporuje i skutečnost, že městský soud v tomto období se stěžovatelem
komunikoval – zaslal mu poučení o složení senátu a výzvu k zaplacení soudního poplatku;
nic mu nebránilo například společně s posledně jmenovanou výzvou stěžovatele vyzvat
též k doplnění žaloby.
[31] Současně je třeba připomenout, že stěžovatel dne 29. 6. 2017 požádal o osvobození
od soudních poplatků. V nedávném rozsudku ze dne 29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016 – 62,
rozšířený senát aproboval takový výklad §35 odst. 9 s. ř. s., podle nějž se staví běh lhůty
pro podání návrhu i v případě, že účastník požádá pouze o osvobození od soudních poplatků,
a to i po podání návrhu na zahájení řízení. V souzené věci tedy v období od 29. 6. 2017
do 2. 8. 2017 lhůta pro podání žaloby vůbec neběžela; stěžovatel tak měl možnost (a soud
povinnost jej vyzvat) k doplnění žaloby až do 10. 8. 2017.
[32] Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že usnesením ze dne 16. 8. 2017,
č. j. 3 Azs 66/2017 – 25, byla rozšířenému senátu předložena k posouzení mimo jiné otázka,
zda se zásada koncentrace řízení dle §71 odst. 2 s. ř. s. uplatní i na žaloby, v nichž absentuje
jakýkoli žalobní bod. V nyní souzené věci nicméně soud žalobu odmítl, aniž by stěžovatele vůbec
vyzval podle §37 odst. 5 s. ř. s. k doplnění žaloby, přičemž, jak bylo výše zmíněno, běžící lhůta
pro podání žaloby byla pro uskutečnění takové výzvy a pro její splnění dostatečná. Nejvyšší
správní soud připouští, že řešení otázky předložené rozšířenému senátu může mít jistý vliv
na právní názor městského soudu. Pokud by totiž rozšířený senát vyslovil závěr, že koncentrace
řízení dle §71 odst. 2 s. ř. s. se u blanketních žalob neuplatní, neobstálo by rozhodnutí městského
v žádném ohledu. V nyní souzené věci však musí Nejvyšší správní soud dospět k závěru
o nezákonnosti usnesení městského soudu, ať již bude řešení přijaté rozšířeným senátem jakékoli,
neboť ať se koncentrace řízení uplatní či nikoli, postupoval městský soud ve stěžovatelově
případě v rozporu se svou zákonem stanovenou povinností obsaženou v §37 odst. 5 s. ř. s.
Dle Nejvyššího správního soudu proto není namístě postupovat dle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s.
a řízení o nyní projednávané kasační stížnosti přerušit, neboť by se tím jen zbytečně oddaloval
okamžik, kdy se stěžovatel dočká rozhodnutí ve své věci.
[33] Městský soud svou argumentaci založil též na skutečnosti, že stěžovatel v žalobě uvedl,
že ji doplní (resp. že dodá její zdůvodnění), a proto jej nemusel k doplnění vyzývat. Dle Nejvyššího
správního soudu však tvrzení žalobce, že žalobu doplní, nezbavuje krajský soud jeho povinnosti
postupovat dle §37 odst. 5 s. ř. s. Z takového tvrzení nelze a priori dovozovat, že žalobce
ví, že podaná žaloba je neprojednatelná a musí být v určité lhůtě doplněna. V nyní souzené věci
ostatně z kasační argumentace plyne, že stěžovatel měl za to, že jeho žaloba žalobní
bod obsahuje. Ani tato argumentace tedy nemohla městský soud oprávnit k procesnímu postupu,
který ve stěžovatelově věci zvolil.
[34] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že městský soud postupoval
v rozporu s §37 odst. 5 s. ř. s., neboť stěžovatele nevyzval k doplnění žaloby. Pochybení
krajských soudů, které rozhodly dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o odmítnutí nedoplněných žalob
po marném uplynutí zákonné lhůty pro vymezení žalobních bodů, ačkoli dle §37 odst. 5 s. ř. s.
nevyzvaly žalobce k jejich doplnění, přestože tak za daných okolností učinit měly, dosahuje
takového stupně závažnosti, že Nejvyšší správní soud již v minulosti taková rozhodnutí rušil
(srov. rozsudky ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 101/2005 – 35, ze dne 25. 1. 2007,
č. j. 7 Azs 144/2006 – 48, ze dne 11. 6. 2007, č. j. 4 Azs 216/2006 - 35). Jelikož soud neshledal
důvod, proč by se měl odchýlit od své dosavadní praxe, postupuje stejně i v tomto případě.
[35] V dalším řízení bude na městském soudu, aby zajistil stěžovateli v souladu s čl. 36 odst. 2
Listiny právo na přístup k soudu dodatečnou výzvou k doplnění žalobních bodů
dle §37 odst. 5 s. ř. s. se stanovením k tomu přiměřené lhůty odpovídající časovému prostoru,
který by stěžovatel měl pro doplnění žaloby k dispozici, pokud by je soud vyzval k doplnění
žaloby po jejím podání. V této specifické situaci budou i takto dodatečně ve lhůtě soudem
stanovené uplatněné žalobní body platným podkladem pro přezkum rozhodnutí žalovaného
(§75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Pokud již městský soud vrátil stěžovateli zaplacený soudní
poplatek (výrok III. usnesení), bude na místě, aby stěžovatele vyzval opětovně k jeho úhradě.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto zrušil napadené usnesení městskému soudu a přikázal
mu věc k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.), ve kterém bude soud vycházet z právního názoru
Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[37] O nákladech řízení před Nejvyšší správním soudem rozhodne v dalším řízení městský
soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu