ECLI:CZ:NSS:2017:10.AZS.16.2017:35
sp. zn. 10 Azs 16/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. T., zast. Mgr.
Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6.
2016, čj. OAM-42/LE-LE05-LE05-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2016, čj. 78 Az 26/2016 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 7. 4. 2016 žádost o mezinárodní ochranu.
Při pohovoru uvedl, že na Ukrajině má svou rodinu. Zmínil vztahové problémy svého otce,
který se oběsil, když byl ještě dítě, a úmrtí jednoho ze svých bratrů v roce 1997. Po jeho návratu
z vojny neznámé osoby napadly a vážně zranily jeho kamaráda, který se jmenoval stejně a byl
stěžovateli podobný; domnívá se, že tento incident s ním mohl mít souvislost. V roce 2001 začal
pracovat v baru nejprve jako vyhazovač, poté jako vedoucí. Při jednom incidentu vyhodil několik
osob z baru; následně jej zadrželi policisté a na služebně ho zbili. Osoby, které vyhodil,
mu poté vyhrožovaly, že pokud neodcestuje ze L., jeho i manželku srazí auto. Stěžovatel je
přesvědčen, že tyto osoby byly napojeny na zkorumpovanou policii. Po tomto incidentu ukončil
práci v baru a přibližně ve stejné době jeho matce zrušili stánek, v němž podnikala. V roce 2004
odcestoval do ČR, kde pobýval nejprve na základě platného pasu a turistického víza. V roce 2008
získal pracovní vízum a od roku 2013 zde pobývá bez povolení. Uvedl, že v případě návratu
na Ukrajinu mu zřejmě již žádné problémy nehrozí, ale nemohl by se zde realizovat
(podnikat atd.). Poukázal na zkorumpovanost policie a mafie. O udělení mezinárodní
ochrany požádal, protože má obavu také z války a ze silného nacionalismu ve L.. Připouští, že by
se mohl usadit v jiné oblasti, ve L. má však rodinu a neví, kde jinde by hledal zázemí.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016, čj. OAM-42/LE-LE05-LE05-2016,
neudělil stěžovateli žádnou z forem mezinárodní ochrany dle zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, v platném znění (zákon o azylu), v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Před vydáním
rozhodnutí měl stěžovatel možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí; nevznesl proti nim
žádné námitky, ani nenavrhl jejich doplnění.
[3] Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou, v níž namítal porušení jednotlivých
ustanovení správního řádu (§§2 – 8, 68 odst. 3) a čl. 4 kvalifikační směrnice, nesprávný výklad
§§12, 14 a 14a zákona o azylu a nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Namítal zejména
porušení §14a odst. 1 písm. b) a d) zákona o azylu. Zdůraznil, že se obává jakožto rusky
hovořící občan tlaku a násilí ze strany majoritní ukrajinské společnosti a že matka jej varovala,
aby se na Ukrajinu nevracel. Poukázal na konflikt své rodiny se soukromými osobami,
který se v minulosti pokoušel řešit s policií. Ta mu však nepomohla a násilí se s ohledem na její
kontakty s těmi osobami stupňovalo. Situace v západní části Ukrajiny, existence mafiánských
struktur a nacionalistických skupin, které terorizují ruskojazyčné obyvatelstvo, je dle stěžovatele
obecně známá. Žalovaný si neopatřil potřebné podklady pro své rozhodnutí a nezohlednil
ani stěžovatelem tvrzené relevantní skutečnosti. Je přesvědčen, že splňuje podmínky dle §§12, 14
a 14a zákona o azylu; rozhodnutí žalovaného považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Při výkladu příslušných ustanovení žalovaný vybočil z mezí správního uvážení.
[4] Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl.
II. Shrnutí kasační stížnosti
[5] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že krajský soud nedostatečně přezkoumal činnost
správních orgánů, která nevycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci, a zatížil své ro zhodnutí
nezákonností, neboť je nepřesvědčivě odůvodnil. Žalovaný nepřihlédl ke specifickým
okolnostem případu a nešetřil oprávněné zájmy stěžovatele, čímž porušil §2 odst. 3 a 4 správního
řádu. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že s oud zcela ignoroval podstatné skutečnosti
a na místo přezkumu se omezil na pouhé odkazování na rozhodnutí žalovaného.
[6] Pokud jde o strach ze soukromých osob, poukazuje na nemožnost domoci se ochrany
státu. Odmítá závěry soudu, že se mohl obrátit na státní orgány a že na Ukrajině funguje právní
stát. Poukazuje obecně na politizaci státní moci, korupci a také na nárůst mučení ze strany policie.
Tvrdí, že hrozí vysoké nebezpečí osobám, které se dlouhodobě zdržují a pracují v zahraničí
(zprávy Freedom House a CRS pro Kongres USA). Nedostatečná zjištění žalovaného a soudu
zatěžují posouzení otázky možného nebezpečí ze strany soukromých osob a nemožnosti vyhledat
pomoc státu (čl. 4 kvalifikační směrnice).
[7] Stěžovatel namítá nedostatečné posouzení možnosti jeho zasažení probíhajícím
konfliktem na Ukrajině. Ze zpráv je zjevné, že dochází k nerozlišujícímu násilí proti civilistům.
Má za to, že p odmínky pro udělení mezinárodní ochrany jsou splněny. Soud, ani žalovaný
neposoudili náležitě hrozící vážnou újmu, čímž svá rozhodnutí zatížily nepřezkoumatelností.
Obává se vážné újmy v důsledku nuceného zapojení do ozbrojeného konfliktu a odvodu
do armády, protože nechce zabíjet Rusy. Obává se také stíhání ze strany státních orgánů,
neboť odmítl výkon vojenské služby.
[8] Stěžovatel je přesvědčen, že pokud nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní
ochrany podle §12 zákona o azylu, splňuje alespoň podmínky pro udělení humanitárního azylu,
a navrhuje, aby NSS zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že trvá na závěrech ve svém rozhodnutí,
hojně cituje judikaturu a navrhuje, aby NSS odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti,
a shledal, že stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS
po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ve smyslu §104a s. ř. s. Není-li tomu tak, kasační stížnost
odmítne pro nepřijatelnost.
[11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správníh o NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem
přesah vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného usnesení může
jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které NSS dosud vůbec či plně neřešil nebo (2) právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně, anebo (3) je potřeba učinit judikaturní odklon. Kasační stížnost je také přijatelná,
(4) pokud je v napadeném rozhodnutí krajského soudu zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Stěžovatel namítá zejména nedostatečné zjištění skutkového stavu věci ve správním
řízení, včetně porušení zásady rozložení důkazního břemene ve smyslu čl. 4 kvalifikační směrnice ,
nesprávnou aplikaci §§12, 14 a 14a zákona o azylu, a nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného
i soudu pro nedostatek důvodů. Jeho stěžejními argumenty pro udělení mezinárodní ochrany
je obava (i) z pronásledování mafií, (ii) z války na Ukrajině a (iii) z nacionalistických nálad a útoků
ukrajinského obyvatelstva ve vztahu k rusky hovořícím občanům. V kasační stížnosti stěžovatel
zmínil také reálné nebezpečí odvodu do armády.
[13] K námitce nepřezkoumatelnosti, NSS uvádí, že krajský soud přehledně popsal rozhodný
skutkový stav a s žalobními námitkami stěžovatele se řádně, dostatečně a srozumitelně vypořádal.
Vyjádřil se k aplikaci relevantních ustanovení zákona o azylu a posoudil, z da žalovaný svým
postupem neporušil správní řád. Napadený rozsudek splňuje veškeré požadavky kladené
judikaturou na přezkoumatelnost rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005,
čj. 1 Afs 135/2004 – 73; ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004 – 74; a ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Ads 58/2003 – 75). Pokud by krajský soud nepřihlédl k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného, zakládalo by takové pochybení i nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí; k takovému
pochybení však nedošlo. Žalovaný se přehledně vyjádřil k aplikaci příslušných ustanovení zákona
o azylu, zohlednil výpověď stěžovatele, zprávy o zemi původu a přezkoumatelným způsobem
vyložil úvahy, kterými se řídil. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
a napadeného rozsudku krajského soudu je proto nepřijatelná.
[14] Ohledně námitky nesprávné aplikace §§12, 14 a 14a zákona o azylu NSS
odkazuje na zákonná znění těchto ustanovení. Podle §12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl,
zjistí-li se v řízení o udělení mezinárodní ochrany, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště .
Podle §14 zákona o azylu lze humanitární azyl udělit v případech hodných zvláštního zřetele,
jestliže nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle §12. Ustanovení §14a
zákona o azylu představuje formu doplňkové ochrany, jestliže stěžovateli v případě návratu hrozí reálné
nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 zákona o azylu.
[15] Co se týká aplikace §12 písm. b) považuje NSS rozsah odůvodnění žalovaného
i krajského soudu za dostačující. NSS k obavě stěžovatele z pronásledování mafií, uvádí,
že jeho konflikt se odehrál v návaznosti na vyhození jistých osob z baru v roce 2001,
aniž stěžovatel dával tyto události do souvislosti s některým z taxativně vymezených důvodů
v ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu (tj. rasa, pohlaví, náboženství, atd.). V tomto ohledu
se krajský soud nedopustil žádného zásadního pochybení při výkladu hmotného ani procesního
práva.
[16] Z hlediska testu přiměřené pravděpodobnosti je významná skutečnost, na níž krajský soud
i žalovaný poukázali, a to, že stěžovatel požádal o poskytnutí mezinárodní ochrany několik
let (cca 15) po opuštění země svého původu a navíc v situaci, kdy mu nesvědčí již žádný
pobytový titul (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2009, čj. 6 Azs 41/2008 – 141).
Za podstatný faktor soud i žalovaný považovali také skutečnost, že stěžovatel sám v pohovoru
uvedl, že nyní by již na Ukrajině žádné problémy neměl, a že neví o ničem, co by mu bránilo
realizovat svůj život v jiném městě než L.. Stěžovatelem tvrzené obavy z nemožnosti realizovat
se, podnikat atd. jsou tedy svou povahou pouze ekonomického charakteru, které nemohou být
samy o sobě důvodem pro udělení azylu (např. rozsudku NSS ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs
23/2003 – 65).
[17] Výše uvedené souvisí i s ne naplněním míry reálného rizika, resp. důvodností obav ve smyslu
§14a odst. 1 (viz rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2009, čj. 6 Azs 41/2008 – 141). Obava stěžovatele
ad (i) proto nemůže být ani důvodem pro aplikaci 14a zákona o azylu. K naplnění
reálného nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14s odst. 2 písm. b) zákona o azylu se NSS
vyjádřil např. v rozsudku ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008- 57; ze dne 30. 9. 2008,
čj. 5 Azs 66/2008 70; ze dne 31. 10. 2008; čj. 5 Azs 50/2008- 62, nebo ze dne 18. 12. 2008,
čj. 1 Azs 86/2008-101.
[18] Obava stěžovatele z útoků ukrajinských spoluobčanů, kterou nepodložil žádnými
konkrétními tvrzeními, nezakládá aplikaci §12 písm. b) zákona o azylu (např. usnesení
NSS ze dne 5. 1. 2017, čj. 10 Azs 208/2016 – 47; rozsudek ze dne 31. 10. 2003,
čj. 4 Azs 23/2003 – 65; a rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004 – 49), ani jiných
ustanovení zákona o azylu.
[19] K otázce probíhajícího ozbrojeného konfliktu a naplnění kritérií v §14a odst. 2 písm. c)
zákona o azylu se NSS vyjádřil např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008 – 68.
V nyní projednávané věci není sporné, že stěžovatel pochází ze západní části Ukrajiny ze L. o.,
která není konfliktem zasažena. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by v případě svého návratu mohl
být jako civilista vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy v důsledku nestabilní situace
v Doněcké a Luhanské oblasti, popř. na Krymu (srov. usnesení NSS ze dne 24. 2. 2016, čj. 6 Azs
267/2015 – 23, ze dne 18. 9. 2015, čj. 2 Azs 194/2015 – 28, či ze dne 22. 7. 2015, čj. 2 Azs
160/2015 – 43). Krajský soud se k této otázce vyjádřil na str. 6 napadeného rozsudku a naplnění
podmínek uvedených v §14a zákona o azylu, ve shodě se žalovaným, neshledal. Soud se tímto
postupem nedopustil žádného zásadního pochybení, které by zakládalo přijatelnost kasační
stížnosti, a nejedná se ani o dosud neřešenou (či rozdílně řešenou) právní otázku.
[20] K aplikaci §14 zákona o azylu a okolnostem zvláštního zřetele hodným se NSS vyjádřil
např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 6 Azs 55/2009 – 71, s tím, že humanitární azyl je možné
udělit „např. osobám zvláště těžce postiženým nebo nemocným, osobám přicházejícím z oblastí postižených
humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory.“ Krajský soud v souladu s touto
judikaturou zdůraznil, že stěžovatel žádné takové okolnosti netvrdil. NSS námitku stěžovatele
považuje za nepřijatelnou; soud zjevně nepochybil při výkladu práva a nejedná se ani o novou
právní otázku.
[21] Námitka ohledně výkonu vojenské služby a možného postihu stěžovatele z důvodu
odmítnutí výkonu vojenské služby není v řízení o kasační stížnosti přípustná, neboť stěžovatel
tyto okolnosti nenamítal v řízení před krajským soudem (viz §75 odst. 1 a 2; §104 odst. 4 s. ř. s.).
[22] Krajský soud dále posoudil dostatečnost a aktuálnost zdrojů a podkladů pro rozhodnutí
žalovaného, včetně rozložení důkazního břemene a k tvrzenému porušení správního řádu.
Poukázal na informace MZV ČR ze dne 1. 8. 2014, č j. 110105/2014-LPTP, zprávy Úřadu
Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině za období
16. 5. 2015 – 15. 8. 2015 a 16. 8. 2015 – 15. 11. 2015, informace Úřadu Vysokého komisaře
OSN pro uprchlíky z ledna 2015 a ze září 2015, výroční zprávu Human Rights Watch
2015, informace od organizace Freedom House a Amnesty International, informace
k probíhajícímu ozbrojenému konfliktu ve východních regionech, informace MZV ČR
ze dne 21. 5. 2015, čj. 98848/2015-LPTP, o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní
ochranu po návratu do vlasti a po dlouhodobém pobytu v zahraničí, a ze dne 9. 10. 20 15,
čj. MV-124143-1/OAM-2015, k nebezpečí pronásledování nebo diskriminace. Žalobní námitka
stěžovatele nebyla důvodná, krajský soud podklady žalovaného vyhodnotil jako dostatečné
(viz str. 7 napadeného rozsudku). NSS neshledal s ohledem na výše uvedené ani v tomto postupu
krajského soudu žádné zásadní pochybení; námitka stěžovatele není přijatelná.
[23] NSS závěrem uvádí, že krajský soud příhodně poukázal na časovou souslednost
jednotlivých událostí, tj. na dlouhodobý (legální a následně i nelegální) pobyt stěžovatele
na území ČR, a zdůraznil, že žádost o mezinárodní ochranu podaná několik let po příjezdu
do ČR a navíc v době, kdy stěžovatel již ztratil své oprávnění k pobytu a pobývá zde nelegálně,
což svědčí o účelovosti takové žádosti. Toto hodnocení je plně v souladu s rozhodovací praxí
NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2005, čj. 2 Azs 423/2004 – 81; usnesení NSS ze dne
10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2006 – 41).
IV. Závěr a náklady řízení
[24] NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Situace stěžovatele a jím vznesené
námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil, či potřebu se od dříve
přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil v rámci jednotlivých senátů odlišně.
Nedošlo ani k žádnému natolik zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do právního
postavení stěžovatele. NSS proto odmítl kasační stížnost podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu