ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.289.2017:13
sp. zn. 3 As 289/2017 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce L. K., proti žalované
Vězeňské službě České republiky, Věznici Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017,
č. j. 31 A 24/2017 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Hradci Králové dovolává ochrany před nezákonným
zásahem žalované, který spatřuje v tom, že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 6. 2017 byla
P. K (dlužník žalobce) uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí
svobody za období 5-2017 ve výši 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí. Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal rovněž o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením přiznal žalobci zcela osvobození
od soudních poplatků (výrok I.) a výrokem II. žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci
zamítl. Dospěl totiž k závěru, že k ochraně práv stěžovatele není potřeba zastoupení advokátem,
neboť z obsahu žaloby je zřejmé, že je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v daném
řízení, a to i s ohledem na skutečnost, že u krajského soudu podal již více žalob ve věcech,
které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž mu v některých případech byl
ustanoven zástupcem advokát Mgr. L. P.
[3] Proti výroku II. tohoto usnesení brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
avšak explicitně se neodvolává na žádný konkrétní zákonem předpokládaný stížnostní důvod.
Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že stěžovatelem je namítán kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nesprávné posouzení
nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení advokátem v řízení o shora uvedené žalobě. Právní
subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně
záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde o nedostatek
návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
[4] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho
práv není potřeba zastoupení advokátem. Zdůraznil, že ve všech řízeních, odkazovaných
krajským soudem, nebylo doposud rozhodnuto a ustanovený zástupce není povinen poskytovat
stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Uvedl, že nezískal lepší právní vzdělání
ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako žaloby v řízeních,
v nichž mu byl zástupce ustanoven. Současně s kasační stížností stěžovatel rovněž požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Nejdříve je zapotřebí zmínit, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 10. 2017,
č. j. 3 As 289/2017 – 9, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
zamítl. Zdejší soud nicméně v řízení o kasačních stížnostech tohoto typu netrvá na jinak
povinném zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., které je obligatorní pouze
v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel brojí proti rozhodnutí ve věci samé
(v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19. V posuzovaném případě tedy stěžovatel nebyl povinen být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[6] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Jádrem kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti kvalifikovaného
zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.
[9] Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek
uvedených v §35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci
2 platí v takovém případě stát.
[10] Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu
na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození účastníka
od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., a to s ohledem na výrok I. napadeného
usnesení, jímž krajský soud přiznal stěžovateli plné osvobození od soudních poplatků.
[11] Splnění podmínky druhé, tedy nezbytnosti kvalifikovaného právního zastoupení
k ochraně práv stěžovatele, však krajský soud neshledal, jelikož ve skutkově i právně obdobných
případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele obsahuje všechny zákonem
předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu
§82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných žalobních bodů.
[12] Proti tomuto závěru stěžovatel brojí zejména s poukazem na fakt, že mu v obdobných
řízeních o žalobě zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv.
[13] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 – 90,
judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném, skutkově obdobném řízení
a identické procesní situaci, témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně
a přesvědčivě odůvodnit. Ustanovení zástupce v jednom řízení tedy automaticky nevede
k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení. Potřebnost ustanovení zástupce vždy
závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Soud v takových případech přihlíží zejména
k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti
sporu pro navrhovatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013,
č. j. 6 As 23/2013 – 9). Velké množství žalob s obdobným předmětem v krátkém časovém
rozmezí může být také projevem kverulatorního jednání, které sleduje jiné cíle než ochranu práv
žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.
[14] Krajský soud v posuzovaném případě svůj postup řádně odůvodnil a Nejvyšší správní
soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba stěžovatele splňuje všechny zákonem vyžadované
formální i obsahové náležitosti, bez nutnosti jejího doplnění, neboť se stěžovatel v dané věci
zjevně dostatečným způsobem orientuje. Je přitom zřejmé, že účastník řízení může znalosti
potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných obdobných věcech
(že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nezpochybňuje). Pokud dále stěžovatel požívá
právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném skutkově i právně obdobném řízení, snižuje
se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci. Stěžovatel tak může právní rady poskytnuté
ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce využít i v tomto řízení. V posuzovaném
případě tedy ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele.
K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní soud dospěl i ve věci
sp. zn. 1 As 256/2016 či sp. zn. 4 As 204/2017.
[15] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1, in fine s. ř. s. zamítnout.
[16] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde
o žalovanou, v jejím případě nelze o procesní úspěšnosti vůbec hovořit, neboť napadeným
usnesením krajského soudu nebylo o jejích právech rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu