ECLI:CZ:NSS:2017:3.AS.290.2017:18
sp. zn. 3 As 290/2017 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: L. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Valdice, se sídlem Valdice, nám. Míru 55, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2017,
č. j. 31 A 31/2017 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský
soud“) dovolával ochrany před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím v tom,
že rozhodnutím ředitele žalované ze dne 14. 7. 2017, VS 8814190001/07/17-22/NVTD/1, byla
P. K., nar. X (dlužník žalobce), uložena povinnost uhradit náklady výkonu trestu odnětí svobody
za období 6-2017 ve výši 1500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
O tuto částku tedy byl žalobce podle svého tvrzení zkrácen na vyplacení své pohledávky za P. K.
Současně s podáním předmětné žaloby žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31 A 31/2017 – 26 (dále jen „napadené
usnesení“), přiznal žalobci pod výrokem I. zcela osvobození od soudních poplatků
a výrokem II. zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce v dané věci. Krajský soud dospěl
k závěru, že k ochraně práv žalobce není potřeba zastoupení advokátem, neboť z obsahu žaloby
je zřejmé, že jsou v ní obsaženy všechny zákonem předepsané formální náležitosti, včetně
podrobných žalobních bodů. Žalobce rovněž prokázal, že je dostatečně kompetentní k hájení
svých práv, neboť odkázal na konkrétní zákonná ustanovení, k jejichž porušení mělo podle jeho
názoru dojít. V daném kontextu krajský soud nepřehlédl, že žalobce podal již více žalob
ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž v některých případech
mu byl již ustanoven zástupce Mgr. L. P.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výroku II. napadeného usnesení kasační
stížnost, aniž by však specifikoval některý ze zákonem předpokládaných stížnostních
důvodů. Z obsahu kasační stížnosti je ovšem zřejmé, že namítá kasační důvod podle
§103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to pro nesprávné posouzení
nezbytnosti kvalifikovaného zastoupení advokátem. Právní subsumpce kasačních důvodů
pod konkrétní písmena ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. je přitom podle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, záležitostí právního hodnocení věci
zdejším soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
[4] V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že k ochraně jeho
práv není potřeba zastoupení advokátem. Stěžovatel zdůraznil, že ve všech řízeních, na která
krajský soud odkazuje, nebylo doposud rozhodnuto a ustanovený zástupce není povinen
poskytovat stěžovateli právní rady ve věcech, v nichž ustanoven není. Dále zdůraznil, že nezískal
lepší právní vzdělání ani zkušenosti a předmětná žaloba obsahuje doslovně stejné náležitosti jako
žaloby v řízeních, v nichž mu byl zástupce ustanoven. Současně s kasační stížností stěžovatel
rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] O jeho návrhu rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 11. 2017,
č. j. 3 As 290/2017 – 14, jímž návrh zamítl. Zdejší soud nicméně v řízení o kasačních stížnostech
tohoto typu netrvá na jinak povinném zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.,
které je obligatorní pouze v řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatel napadá rozhodnutí ve věci
samé (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19). V posuzovaném případě tedy stěžovatel není povinen být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem.
[6] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podstatou kasační stížnosti je námitka nesprávného posouzení nezbytnosti
kvalifikovaného zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jím podané zásahové žalobě.
[9] Rozhodnutí o ustanovení zástupce je vázáno na splnění kumulativních podmínek
uvedených v §35 odst. 8 s. ř. s., dle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci
2 platí v takovém případě stát.
[10] Stěžovatel v posuzovaném případě splňoval první podmínku vyhovění návrhu
na ustanovení zástupce, která je odvislá od splnění předpokladů pro osvobození
účastníka od soudních poplatků ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Tato skutečnost vyplývá
z výroku I. napadeného usnesení, kterým krajský soud přiznal stěžovateli zcela osvobození
od soudních poplatků.
[11] Druhou podmínkou je nezbytnost kvalifikovaného právního zastoupení k ochraně práv
stěžovatele, v jejímž případě krajský soud shledal, že není naplněna, neboť ve skutkově i právně
obdobných případech byl zástupce stěžovateli již ustanoven a žaloba stěžovatele v nyní
projednávané věci obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti
nezákonnému zásahu správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s., včetně podrobných
žalobních bodů.
[12] Stěžovatel závěr krajského soudu rozporuje, když namítá především tu skutečnost,
že mu v obdobných řízeních zástupce ustanoven byl a v posuzované věci nikoliv.
[13] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2006, č. j. 8 As 60/2006 – 90,
judikoval, že ustanoví-li soud účastníku řízení advokáta a v jiném skutkově obdobném řízení
a identické procesní situaci témuž účastníku advokáta neustanoví, je třeba tento postup řádně
a přesvědčivě odůvodnit. Tento závěr je ovšem třeba vnímat také tak, že ustanovení zástupce
v jednom řízení automaticky nevede k ustanovení zástupce v každém dalším obdobném řízení.
Potřebnost ustanovení zástupce vždy závisí na konkrétních okolnostech každého jednotlivého
případu, ve kterém soud přihlíží zejména k osobním poměrům účastníka, formální a obsahové
úrovni žaloby, složitosti věci a důležitosti sporu pro navrhovatele (viz například rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 As 23/2013 – 9). Velké množství žalob
s obdobným předmětem v krátkém časovém rozmezí může být také projevem kverulatorního
jednání, které sleduje jiné cíle než ochranu práv žalobce, což nemusí být od počátku zřejmé.
[14] Krajský soud v posuzovaném případě požadavky citované judikatury naplnil a svůj postup
řádně odůvodnil. Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Žaloba stěžovatele splňuje
všechny zákonem vyžadované formální i obsahové náležitosti, bez nutnosti jejího doplnění.
Stěžovatel se v dané věci zjevně dostatečným způsobem orientuje. Je přitom zřejmé, že účastník
řízení může znalosti potřebné pro hájení svých práv nabýt i aktivní účastí v řízeních o jiných
obdobných věcech, přičemž okolnost, že se jedná o obdobné věci, stěžovatel nijak
nezpochybňuje. Pokud dále stěžovatel požívá právní pomoc ustanoveného zástupce v jiném
skutkově i právně obdobném řízení, snižuje se logicky její nezbytnost pro řízení v další (této) věci.
Stěžovatel tedy může právní rady poskytnuté ustanoveným zástupcem a jiné výsledky jeho práce
využít i v tomto řízení. V posuzovaném případě proto ustanovení zástupce nebylo nezbytně třeba
k ochraně práv stěžovatele. K obdobnému závěru u stejného stěžovatele ostatně Nejvyšší správní
soud dospěl i ve věci sp. zn. 1 As 256/2016 či sp. zn. 4 As 204/2017.
[15] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedené argumentace shledal kasační stížnost
nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1, in fine s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Toto právo
by náleželo procesně úspěšné žalované, které však v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady
nad rámec její úřední činnosti, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu