ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.154.2017:7
sp. zn. 6 As 154/2017 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: T. R., proti
žalovanému: předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, se sídlem Ovocný trh 587/14, 112 94
Praha 1, týkající se řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 47/2017 -
3,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se před Krajským soudem v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany
proti nezákonnému zásahu, který spatřuje v rozvrhu práce Obvodního soudu pro Prahu 1
na rok 2016. Usnesením ze dne 27. 4. 2017, č. j. 46 A 47/2017 – 3, krajský soud věc postoupil
Městskému soudu v Praze. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“)
svým charakteristickým způsobem „formulářovou“ a jinak bezobsažnou kasační stížnost
namítající 1) nezákonnost, 2) podjatost, 3) zmatečnost, 4) trestnou činnost úředních osob,
5) nulitu všech úkonů, 6) nicotnost všech úkonů, a tak jako vždy požádal o ustanovení zástupce,
osvobození od soudních poplatků a prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti.
[2] Nejvyšší správní soud vyhodnocuje okolnosti, za nichž stěžovatel podává u soudů návrhy
na zahájení řízení a kasační stížnosti, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně v případě jiného stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se
veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (srov. k tomu obdobně
rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni
doručení kasační stížnosti celkem 247 spisů, kde žalobce vystupuje v pozici stěžovatele,
resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených
sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů,
přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů, či spíše bezobsažných tvrzení ve výše popsané formulářové
podobě.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti
ani k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k předložení plné moci
udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, protože při předběžném
posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden snahou vést „spor
pro spor“. Takové výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě
řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel vždy žádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak bude jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku
nebo odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad.
[4] Nejvyšší správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se odehrál i v posuzované věci. Žaloba nemá naději na úspěch, neboť bylo již judikováno,
že rozvrh práce soudu není soudně samostatně přezkoumatelný, a to ani prostřednictvím žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem. Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku
ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012 - 28, „Rozvrh práce soudu (§41 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů) není rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s.“ Jestliže Nejvyšší
správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že proti rozvrhu práce soudu se nelze bránit
žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení §65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nelze jeho závěry obejít tím,
že se účastníku soudního řízení připustí možnost podat proti takovému aktu žalobu na ochranu
před nezákonným zásahem. Právo účastníka řízení na zákonného soudce je dostatečně chráněno
zákonnými prostředky v rámci příslušného řízení, které takový účastník vede – srov. nález
Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2769/15. O této skutečnosti, resp. právní
úpravě a judikatuře byl stěžovatel ostatně již poučen, v poslední době např. v usnesení šestého
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. Nad 184/2017 - 10.
[5] Nejvyšší správní soud proto stěžovatelovu kasační stížnost a limine odmítá pro vady
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud, stejně jako např. v usneseních ze dne 14. 9. 2016,
č. j. 6 As 225/2016 - 12, ze dne 14. 9. 2016, č. j. 6 As 228/2016 - 6, nebo ze dne 9. 3. 2016,
č. j. 6 As 48/2016 - 20, týkajících se jiného stěžovatele, avšak s obdobnými podáními, vyjadřuje
pochybnost, zda takové stereotypní formulářové kasační stížnosti stěžovatele lze vůbec obsahově
za vážně míněné kasační stížnosti považovat a zda by správně taková podání stěžovatele neměla
být zapsána do rejstříku Na a vyřízena neformálně přípisem, příp. vzhledem k jejich sériovosti
a stereotypnosti založena bez odpovědi. Nejvyšší správní soud proto upozorňuje stěžovatele,
že napříště mohou být taková jeho podání naznačeným způsobem posouzena a vyřízena.
[7] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2017
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu