ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.234.2017:24
sp. zn. 7 Azs 234/2017 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: G. K., zastoupen Mgr.
Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 11, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1 Az 58/2016 – 104,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Gabriele Kopuleté, advokátce, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016, č. j. OAM-248/ZA-ZA11-ZA16-2016, žalovaný rozhodl,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1 Az 58/2016 – 104. Rozsudek městského
soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení popsal svůj život, kdy byl
pronásledován ruskými bezpečnostními složkami a diskriminován totalitní mocí, neboť mu bylo
dlouhodobě a cíleně znemožněno pracovat jako režisér či dirigent. Většinu aspektů
pronásledování a obav z návratu popsal v průběhu svého pohovoru a dále ve svém
vlastnoručním písemném vyjádření, s nímž se ovšem jak správní orgán, tak městský soud
neseznámil a nevzal jej do úvah při svém rozhodování. Stěžovatel již v řízení před městským
soudem uplatnil námitku neprovedení některých důkazů správním orgánem, zejména
neprovedení důkazu písemného vyjádření „Život G. G. K.“, a to formálním obstaráním jeho
překladu. Obdobně postupoval i městský soud, který v průběhu řízení odmítl návrhy stěžovatele
na provedení dalších důkazů. Městský soud měl navržené důkazy provést a zhodnotit. Vzhledem
k tomu, že tak neučinil, zatížil tím řízení vadou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[5] Závěr městského soudu, že „pronásledování žalobce v zemi původu je žalobcovým subjektivním
pocitem, je pouze hypotetické“ je nedůvodným zlehčením jeho obav. Obdobně pak konstatování
na str. 3 rozsudku, a sice že „žalobce v průběhu správního řízení nezmínil jakoukoliv diskriminaci své osoby
zapříčiněnou citovanými důvody“. Tento závěr jak městského soudu, tak správního orgánu není
dostatečně odůvodněný. Stěžovatel uvedl, proč a jakým způsobem byl diskriminován
a pronásledován, přičemž důvody, pro které nebylo přihlédnuto k jeho skutkovým tvrzením
a důkazním návrhům, tak nemůžou obstát. Tvrzení stěžovatele o situaci umělců v zemi jeho
původu jsou přitom způsobilá potvrdit důvodnost jeho obav. Obdobné námitky lze uvést
i ve vztahu k humanitárnímu azylu, neboť stěžovatel je seniorem a potýká se závažnými
zdravotními problémy.
[6] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své stručné argumentaci
nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[10] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedostatečně
vypořádaných žalobních námitek odkazuje Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu,
zejména na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59,
publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS. Z něj plyne, že je povinností správního orgánu zjišťovat
skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí,
že zde azylově relevantní skutečnosti jsou. Správní orgán nemá povinnost domýšlet právně
relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům
příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci má správní orgán pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Dále Nejvyšší správní soud poukazuje
na rozsudek ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79, kde uvedl: „Pokud žadatel o udělení azylu
není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového
pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí,
pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č.
2/2002 Sb., a to i přes skutečnost, že pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem, který
zásadním způsobem diskriminuje a potlačuje opozici, resp. osoby zastávající politicky odlišné názory.“ Nejvyšší
správní soud rovněž ve své judikatuře opakovaně uvedl, že žadatel o mezinárodní ochranu musí
svá tvrzení prokázat vlastní věrohodnou výpovědí (srov. rozsudky ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, nebo ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004 - 40).
[11] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel sice v průběhu správního řízení tvrdil, že byl
pronásledován a diskriminován ze strany ruských státních orgánů, ale tato svá tvrzení nebyl
schopen nijak doložit. Naopak z jeho výpovědí vyplývá, že v Rusku vystudoval, zastával vedoucí
pracovní pozice v různých státních i soukromých kulturních institucích (umělecký ředitel
dětského hudebního divadla, ředitel pobočky nakladatelství, zástupce generálního ředitele
nakladatelství pro výrobu), soukromě podnikal, vlastnil řadu nemovitostí a opakovaně bez obtíží
legálně cestoval mezi Ruskem a Českou republikou. V Rusku nebyl nijak politicky aktivní, nebyl
nikdy zadržen, vyslýchán, obviněn či uvězněn. Žalovaný proto oprávněně dospěl k závěru,
že stěžovatelem podaný popis událostí nelze hodnotit jinak než jako subjektivní náhled na dané
situace, který nemá žádný reálný základ. Stěžovateli byla dána i možnost podle §36 odst. 3
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, seznámit se s podklady
pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout další důkazy pro svá tvrzení. Této možnosti
stěžovatel využil a žalovanému předložil další dokumenty, které sám sepsal a ve kterých popisoval
svůj život v Rusku (dokument nazvaný „Život G. G. K.“ a autorské verše na č. l. 46 až 66
správního spisu). Žalovaný se s těmito podklady seznámil a dospěl k závěru, že tyto obsahují
informace, které stěžovatel již uvedl v průběhu správního řízení, když popisoval skutečnosti
vedoucí k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Pokud jde o neprovedení dalších
navržených důkazů městským soudem, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze
dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, publ. pod č. 618/2005 Sb. NSS, ve kterém uvedl, že
„Soud má bezesporu právo posoudit a rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoli, toto právo
je však nezbavuje povinnosti odůvodnit, co jej vedlo k takovému závěru a z jakého důvodu považuje provedení
důkazu za nadbytečné.“ Této povinnosti v projednávané věci městský soud dostál, konstatoval-li v
protokole o jednání ze dne 20. 6. 2017, že tyto důkazy nepřipouští, neboť by jimi byly
prokazovány skutečnosti, které žalovaný nezpochybňuje.
[12] Stěžovatel rovněž namítal, že mu měl být udělen humanitární azyl s ohledem na jeho věk
a zdravotní potíže. Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší správní soud v řadě svých
rozhodnutí (např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Z této judikatury
vyplývá, že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra volnosti
uvážení správního orgánu je limitována pouze zákazem libovůle. V daném případě se žalovaný
podrobně zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací stěžovatele a přihlédl i k jeho věku
a zdravotnímu stavu. Podle názoru žalovaného je stěžovatel dospělou, plně svéprávnou osobou
s úplným socioekonomickým zázemím ve své vlasti. Je rozvedený, má dvě dcery, které ho
finančně podporují. Stěžovatel je v důchodu a od státu dostává pravidelně starobní důchod.
Žalovaný poukázal i na skutečnost, že stěžovatel si koupil byt v Praze, opakovaně cestoval
z Ruska do České republiky, byl na dovolené v Bulharsku a v hotovosti platil za veškerou svou
léčbu. Nelze tedy podle něj dospět k závěru, že by stěžovatel jakkoli finančně strádal. Pokud jde
o zdravotní stav stěžovatele, žalovaný uvedl, že ani předložené lékařské zprávy ani stěžovatelova
tvrzení nesvědčí o žádném vážném poškození jeho zdraví nebo akutních zdravotních potížích,
které by ho ohrožovaly na životě či by ohrožovaly jeho základní životní funkce. Stěžovatelův
zdravotní stav odpovídá jeho vyššímu věku a nevyžaduje žádnou specializovanou či v jeho vlasti
nedostupnou léčbu. Stěžovateli nebyla lékařská péče odepírána ani v jeho vlasti. Z uvedených
důvodů žalovaný dospěl k závěru, že u stěžovatele nejde o případ hodný zvláštního zřetele.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud navíc uvádí, že lepší zdravotní péče není zákonným
důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů (srov. rozsudek ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 2 Azs 30/2007 - 69).
[13] V případě stěžovatele je nutno poukázat i na to, že o udělení mezinárodní ochrany
nepožádal bezprostředně po opuštění Ruska a na území České republiky opakovaně pobýval
už od roku 2013. Naposledy vstoupil na území České republiky dne 27. 11. 2015, kdy přicestoval
přímou leteckou linkou z Moskvy do Prahy. Po svém posledním příjezdu do České republiky
si podal žádost o vízum na strpění. Dne 11. 3. 2016 pak požádal o udělení mezinárodní ochrany.
Je tak zřejmé, že o udělení mezinárodní ochrany požádal proto, aby si legalizoval svůj pobyt
na území České republiky a vyhnul se tak správnímu vyhoštění. V jeho jednání tak lze
spatřovat účelovost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 6. 2005, č. j. 4 Azs 519/2004 - 83).
[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[16] Ustanovené zástupkyni stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7
bod 5. advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí částku ve výši 3 400 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu