ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.284.2017:20
sp. zn. 7 Azs 284/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: I. T., zastoupen Mgr. Tomášem
Těšitelem, advokátem se sídlem tř. Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2017, č. j. 29 Az 44/2016 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Tomáše Těšitele se u r č u je částkou 3 400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 11. 10. 2016, č. j. OAM-753/ZA-ZA11-K10-2016, zamítlo žalobcovu žádost o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 14. 8. 2017, č. j. 29 Az 44/2016 - 50.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Krajský soud podle něj v rozhodnutí
pouze zopakoval jeho tvrzení a závěry žalovaného a nezdůvodnil ani neobjasnil, jak namítané
skutečnosti hodnotil. Z odůvodnění není ani zřejmé, jak se vypořádal s jeho konkrétními
tvrzeními. Dále podotkl, že žalovaný a krajský soud vycházeli z nedostatečného množství
relevantních podkladů ve vztahu k reálné situaci v konfliktem zasažených částech Ukrajiny.
Následně stěžovatel připomněl, že opakovaně odkazoval na svá zjištění o šikanózních tendencích
obyvatelstva napříč celou Ukrajinou vůči občanům, kteří nejsou navenek zcela zjevnými
Ukrajinci. Považoval toto chování za více než pravděpodobné i vůči sobě samotnému, kvůli
svému přízvuku. Závěrem uvedl, že jeho kasační stížnost je přijatelná, neboť svým významem
podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost není přijatelná, jelikož
svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, který se použitím institutů mezinárodní
ochrany snaží pouze legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Rozhodnutím krajského
soudu ani žalovaného nedošlo k zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele. Žalovaný pokládal za doložené správním spisem, že se azylovou
historií stěžovatele náležitě zabýval a opatřil si dostatečné, objektivní a aktuální informace
a stěžovatel žádné nové relevantní skutečnosti nedoložil. Jeho rozhodnutí i rozsudek krajského
soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že stěžovatel
nedoložil azylově relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] Ve vztahu k námitce nedostatečného odůvodnění a nedostatečně vypořádaných žalobních
námitek Nejvyšší správní soud uvádí, že se k nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů
vyjadřoval již mnohokrát, přičemž své závěry shrnul v rozsudku ze dne 20. 1. 2016,
č. j. 1 Azs 275/2015 - 27, kde uvedl: „Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, pokud například není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky
za liché či mylné, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě, proč podřadil daný skutkový stav
pod určitou právní normu. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná rovněž i v případě, kdy soud
opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek, nebo pokud odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje
pasáže citované z jiného rozhodnutí, které se však týkalo skutkově i právně odlišné věci, aniž by soud rozvedl
způsob aplikace závěrů vyslovených v takovém rozhodnutí na posuzovaný případ.“ (obdobně viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. 8 Afs 60/2012 - 27). Nejvyšší správní soud
se k obdobným námitkám, jako nyní uváděl stěžovatel, konkrétně vyjádřil ve svém rozsudku
ze dne 19. 4. 2017, č. j. 2 Azs 98/2017 - 21, kde uvedl: „Vytýká-li stěžovatelka krajskému soudu,
že v podstatné míře pouze opakoval závěry žalovaného vyslovené v napadeném rozhodnutí, pak v tomto postupu
nelze bez dalšího spatřovat pochybení, neboť z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že je-li
rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka
řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní
námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově
úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit
se souhlasnou poznámkou.“ (obdobně viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 15. 7. 2011,
č. j. 5 Afs 80/2010 - 74, nebo ze dne 24. 1. 2014, č. j. 5 As 68/2013 - 29).
[9] K nedostatečnému množství relevantních podkladů se Nejvyšší správní soud obecně
vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81,
publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS. Zde uvedl, jak mají podkladové materiály vypadat: „Informace
o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2)
důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Nejvyšší
správní soud se s námitkou nedostatků v dokazování vypořádal v rozsudku ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, publ. pod č. 312/2004 Sb. NSS,
takto:„Pokud stěžovatelka v kasační
stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro
rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností
nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy nechť si každý střeží svá práva, proto nemůže stěžovatelka
v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný
stav věcí, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.“ V tomto případě
stěžovatelka, podobně jako stěžovatel v nyní posuzované kasační stížnosti, sama žádné důkazy
neuváděla a obávala se návratu na Ukrajinu.
[10] K povaze konfliktu na Ukrajině se Nejvyšší správní soud vyjádřil již mnohokrát.
Například z jeho rozsudku ze dne 15. 10. 2015, č. j. 9 Azs 196/2015 - 25, vyplývá, že reálná
existence ozbrojeného konfliktu nestačí k udělení mezinárodní ochrany, ale je třeba „prokázat
dostatečnou míru individualizace“. Žalovaný i krajský soud podle Nejvyššího správního soudu vyšli
z dostatečných a pro situaci v místě původu stěžovatele aktuálních podkladů. Stěžovatelova
obecná polemika se závěry judikatury tudíž nepřináší jakékoliv nové poznatky, které by svědčily
pro přehodnocení závěrů judikatury.
[11] Ohledně obavy z pravděpodobných šikanózních tendencí kvůli ruskému přízvuku
stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že z jeho ustálené judikatury plyne, že „[u] soukromých
osob jako původců pronásledování tedy musí přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost
státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování, aby mohlo být takové
pronásledování ze strany soukromých osob přičitatelné státu a tím azylově relevantní“ (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2013, č. j. 6 Azs 37/2012 - 27). Pokud se stěžovatel ani
nepokusil využít možnosti požádat o ochranu vnitrostátní orgány v zemi původu, neuvedl žádné
konkrétní důvody, na základě kterých by mu měla být ukrajinskými státními orgány taková
pomoc odepřena, žalovaný ani krajský soud nemohli posoudit, zda mu byla adekvátní ochrana
v jeho zemi poskytnuta. K otázce, zda je možno se u ukrajinských státních orgánů domoci účinné
ochrany před výhrůžkami soukromých osob, se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v usnesení
ze dne 7. 8. 2013, č. j. 1 Azs 9/2013 - 36,
takto:„Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem
zdůrazňuje, že stěžovatel se neobrátil na vnitrostátní orgány, aby mu poskytly ochranu před pronásledováním, jak
to požaduje čl. 6 kvalifikační směrnice. Podle něj mohou být pronásledovateli i nestátní původci (zde náboženská
sekta), lze-li prokázat, že stát a jeho orgány nejsou schopny nebo ochotny poskytnout ochranu
před pronásledováním nebo vážnou újmou, které jsou uvedeny v článku 7 směrnice. V případě Ukrajiny
se nejedná o zemi, ve které příslušné státní orgány nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před
pronásledováním (resp. vážnou újmou) způsobeným nestátními subjekty.“
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven advokát podle §35 odst. 8 s. ř. s., podle jehož
poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát,
zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání odměny v dané
věci Nejvyšší správní soud určil odměnu výše uvedené advokátovi ve výši 3 400 Kč [jeden úkon
právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (návrh
ve věci samé), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle §13 odst. 3
téže vyhlášky]. Celková částka 3 400 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu