ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.297.2016:28
sp. zn. 7 Azs 297/2016 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: N. X. T.,
zastoupený Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 49 Az 86/2015
– 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2015, č. j. OAM-70/LE-BE02-HA08-2015, žalovaný rozhodl,
že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle §12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 49 Az 86/2015 – 48. Rozsudek krajského
soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti spatřoval
v tom, že nebyla naplněna základní funkce správního soudnictví, a to ochrana subjektivních práv
jednotlivce, která byla porušena správním rozhodnutím, když části rozhodnutí krajského soudu
jsou nepřezkoumatelné. Další důvod k přijatelnosti kasační stížnosti spatřoval stěžovatel
v tom, že judikatura dosud nenabízí uspokojivou odpověď na to, jakým způsobem má správní
orgán zjišťovat a hodnotit informace o zemi původu v případě žadatelů, kteří nehovoří
o pronásledování, ale uplatňují spíše humanitární důvody.
[4] Stěžovatel namítal v řízení před krajským soudem, že žalovaný neměl dostatečné
podklady pro vydání rozhodnutí, resp. tyty byly neaktuální a také namítal nedostatečné
zhodnocení otázky humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Krajský soud se v napadeném
rozsudku s těmito námitkami nevyrovnal dostatečným, resp. přezkoumatelným způsobem.
[5] Stěžovatel má za to, že v jeho případě žalovaný nedostál svým povinnostem stran použití
informací o zemi původu, které byly nejen neaktuální, ale i nevyvážené. Jde zejména o informaci
Ministerstva zahraničních věcí o situaci navrátivších se osob, kdy tato zpráva je velice zavádějícím
hodnocením pracovníků zastupitelského úřadu migrace Vietnamců do České republiky.
Stěžovatel proto poukazoval na to, že jiné informační zdroje, například tradičně využívaná zpráva
MZV USA, obsahují mnohem objektivnější pohled na věc. Žalovaný navíc rezignoval
i na hodnocení dalších zpráv, které měl k dispozici, a předmětnou informaci Ministerstva
zahraničních věcí použil jako základ svého odůvodnění.
[6] U otázky humanitárního azylu je stěžovatel přesvědčen, že jeho posouzení žalovaným
je nepřezkoumatelné. Je totiž natolik obecné, že z něj není seznatelné, které konkrétní skutečnosti
z příběhu žadatele byly brány v potaz a případně jak byly zhodnoceny ve vztahu k důvodům
hodným zvláštního zřetele podle §14 zákona o azylu. Jeho stručné odůvodnění není dostatečně
individualizovaným posouzením a bylo by možné jej aplikovat na jakéhokoliv žadatele.
[7] Stěžovatel má dále za to, že žalovaný v řízení o udělení mezinárodní ochrany i krajský
soud nesprávně zhodnotili otázku udělení doplňkové ochrany. A to především ve věci posouzení
doplňkové ochrany ve vztahu k §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, co se týče otázky vystavení
stěžovatele extrémní chudobě, stejně tak otázky hrozby vážné fyzické újmy ze strany vymahačů
dluhů. Důvod podání jeho žádosti o mezinárodní ochranu není ryze ekonomický. Druhým
důvodem, který je neoddělitelný od důvodu ekonomického, je jeho obava z jednání věřitelů kvůli
dosud neuhrazenému dluhu. V průběhu řízení nebylo žalovaným ani krajským soudem
zohledněno, jak hluboký dopad do sféry života stěžovatele by měla jeho povinnost vycestovat
do Vietnamu, neboť by byl ohrožen extrémní chudobou. Navíc mu hrozí nelidské zacházení
ze strany soukromých osob v případě, že nebude mít okamžitě prostředky na úhradu dluhu.
[8] V případě, kdy na situaci vůbec nedopadá §12 zákona o azylu, je správní orgán povinen
se zabývat výše uvedenými důvody v rámci posuzování humanitárního azylu. V případě
stěžovatele se však žalovaný s touto povinností řádně nevyrovnal. Krajský soud přitom
ve svých úvahách nevysvětlil, z jakých důvodů je ohrožení chudobou otázkou, která vůbec s §14
zákona o azylu nesouvisí. Podle názoru stěžovatele §14 nikterak nezužuje humanitární hlediska
jen na špatný zdravotní stav.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své stručné argumentaci
nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[12] V daném případě ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel zemi původu opustil
v prosinci 2008 a odjel za prací do České republiky. Do 6. 3. 2015 zde měl povolení
k dlouhodobému pobytu, které si však již neprodloužil. Poté pobýval na území České republiky
nelegálně. Dne 16. 3. 2015 mu bylo uloženo správní vyhoštění na jeden rok s lhůtou
pro vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci, tj. do 13. 4. 2015. Stěžovatel toto rozhodnutí
nerespektoval a z území České republiky v době platnosti výjezdního příkazu nevycestoval.
Dne 15. 4. 2015 byl proto zajištěn za účelem správního vyhoštění. Následně dne 20. 4. 2015
stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod své žádosti uvedl, že se nechce
vrátit do Vietnamu, neboť si půjčil peníze na cestu od věřitelů a dosud dluh nesplatil.
Jiné důvody, které jej vedly k odjezdu z vlasti či k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
neuvedl.
[13] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu odkazuje
Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu, zejména na rozsudek ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS. Z něj plyne, že je povinností správního
orgánu zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu
alespoň tvrdí, že zde azylově relevantní skutečnosti jsou. Správní orgán nemá povinnost domýšlet
právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto
důvodům příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci má správní orgán pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Dále Nejvyšší správní soud
poukazuje i na rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, kde v právní větě uvedl:
„Správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které
o azyl žádá. Uvedl-li v řízení před správním orgánem pouze důvody ekonomické, nemůže účinně v řízení
o kasační stížnosti namítat [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový
stav, když nezjišťoval důvody jiné, žadatelem v řízení před správním orgánem neuváděné.“ S ohledem
na důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které stěžovatel uvedl v průběhu
správního řízení, nelze tedy žalovanému vytýkat nedostatečné zjištění skutkového stavu a tedy
ani neaktuálnost či nevyváženost informací o situaci v zemi jeho původu.
[14] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítl nesprávné posouzení jeho žádosti o mezinárodní
ochranu, neboť splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů, případně
pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. V této souvislosti lze odkázat
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, v jehož právní
větě je uvedeno, že „Obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších
okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické, nepostačující k udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ze znění zákona č. 2/2002 Sb.“ Lze také
poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2007, č. j. 5 Azs 15/2007 - 79,
v jehož právní větě je uvedeno, že „Obavy stěžovatele, že v případě návratu do vlasti bude nezaměstnaný,
že bude pronásledovaný pro své (doposud neprojevené) politické přesvědčení, nelze považovat za hrozbu skutečného
nebezpečí vážné újmy, jak je vymezena v §14a zákona o azylu.“ Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně
konstatoval, že obava z věřitelů není azylově relevantním důvodem, ani důvodem pro vyslovení
překážky vycestování (viz např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 – 65, ze dne
27. 11. 2003, č. j. 4 Azs 26/2003 – 44, a ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64).
Ve stěžovatelem uvedených důvodech podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany tedy nelze
spatřovat azylově relevantní důvody jak pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu, tak pro udělení doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona.
[15] V případě stěžovatele je nutno poukázat i na to, že s ohledem na uvedené skutečnosti
(viz bod 12 tohoto usnesení) je zřejmé, že o udělení mezinárodní ochrany požádal proto,
aby se vyhnul správnímu vyhoštění. V jeho jednání tak lze spatřovat účelovost (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 4 Azs 519/2004 - 83).
[16] S poukazem na shora uvedené důvody odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[17] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] v celkové výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7
bod 5. téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3
téže vyhlášky). Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále
zvýšena o částku odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 4.114 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu