ECLI:CZ:NSS:2017:7.AZS.91.2017:31
sp. zn. 7 Azs 91/2017 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: T. B. D.,
zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2017,
č. j. 60 Az 1/2017 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 5. 12. 2016, č. j. OAM -381/ZA-ZA11-HA10-2016, žalovaný
rozhodl, že se žalobkyni neuděluje mezinárodní ochrana podle §12 až 14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 2. 2017, č. j. 60 Az 1/2017 – 35. Rozsudek krajského soudu,
stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[4] Podle názoru stěžovatelky žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci a dospěl tak
k nesprávnému závěru, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro přiznání některé z forem
mezinárodní ochrany. Navzdory tomu, že tuto námitku uplatnila v rámci žaloby, krajský soud
ji shledal nedůvodnou a nepřezkoumatelné a nezákonné rozhodnutí žalovaného potvrdil, čímž
vadou nepřezkoumatelnosti a nezákonnosti zatížil i svůj rozsudek.
[5] Krajský soud se dále nesprávně vypořádal s žalobní námitkou směřující proti neudělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatelka v rámci řízení o mezinárodní
ochraně sdělila vážné důvody pro jeho udělení. Žalovaný však vybočil z mezí pro správní
uvážení, neboť nedostatečně odůvodnil neudělení humanitárního azylu. Krajský soud proto
pochybil, když z těchto důvodů rozhodnutí žalovaného nezrušil.
[6] Krajský soud se rovněž nesprávně vypořádal s žalobní námitkou, kterou stěžovatelka
napadala skutečnost, že se žalovaný v rozporu s ustálenou judikaturou nezabýval možností
udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Podle této judikatury
nelze a priori uzavřít, že k rozporu s mezinárodními závazky nemůže dojít v důsledku
nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života žadatele o mezinárodní ochranu
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, č. j. 2 Azs 14/2010 – 92,
a ze dne 11. 3. 2015, č. j. 3 Azs 256/2014 - 27).
IV.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelka ve své stručné argumentaci
nevyložila žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[10] V daném případě ze spisového materiálu vyplývá, že do České republiky nejprve
přicestoval manžel stěžovatelky, a to za účelem výdělečné činnosti. Stěžovatelka do České
republiky poprvé přijela již v roce 1998. Pobývala zde legálně, měla povolení k trvalému pobytu.
Poté se vrátila do Vietnamu, kde zůstala cca 5 let. V dubnu 2013 opět přijela do České republiky
za manželem, který zde zůstal a podnikal. S ohledem na dlouhodobý pobyt ve Vietnamu
stěžovatelka přišla o povolení k pobytu na území České republiky. Nové povolení k pobytu se jí
nepodařilo získat. Proto podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, neboť chce zde zůstat
s manželem, se kterým společně podnikají (prodej potravin). Do Vietnamu se nechce vrátit,
protože tam již nemá žádný majetek ani práci. Její dvě zletilé děti, které zůstaly ve Vietnamu, jsou
bez práce a nemohou se tak o ni postarat. Navíc má ve vlasti nesplacené dluhy, které by nebyla
schopna splácet. Jiné důvody, které ji vedly k odjezdu z vlasti či k podání žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, neuvedla.
[11] Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu odkazuje
Nejvyšší správní soud na svou ustálenou judikaturu, zejména na rozsudek ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS. Z něj plyne, že je povinností správního
orgánu zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu
alespoň tvrdí, že zde azylově relevantní skutečnosti jsou. Správní orgán nemá povinnost domýšlet
právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto
důvodům příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci má správní orgán pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Dále Nejvyšší správní soud
poukazuje i na rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, kde v právní větě uvedl:
„Správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které
o azyl žádá. Uvedl-li v řízení před správním orgánem pouze důvody ekonomické, nemůže účinně v řízení
o kasační stížnosti namítat [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový
stav, když nezjišťoval důvody jiné, žadatelem v řízení před správním orgánem neuváděné.“ S ohledem
na důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které stěžovatelka uvedla v průběhu
správního řízení, nelze tedy žalovanému vytýkat nedostatečné zjištění skutkového stavu.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále namítla nesprávné posouzení její žádosti
o mezinárodní ochranu, neboť splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů,
případně pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. V této souvislosti lze
odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54,
v jehož právní větě je uvedeno, že „Obtíže žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze
bez přistoupení dalších okolností hodných zvláštního zřetele vnímat jinak, nežli jako důvody ekonomické,
nepostačující k udělení humanitárního azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ze znění zákona
č. 2/2002 Sb.“ Dále lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, v jehož právní větě je uvedeno, že „Snaha po legalizaci pobytu z důvodu
společného soužití s manželem žijícím na území České republiky (občanem Vietnamské socialistické republiky,
který však o azyl nepožádal) je sice důvodem pochopitelným, avšak nikoliv natolik závažným a naléhavým,
aby bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných mohl být vnímán jako výjimečný, tedy zvláštního
zřetele hodný ve smyslu §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.“ Nejvyšší
správní soud také opakovaně uvedl, že kromě výjimečných případů nejsou rodinné vazby cizince
v České republice důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu
(viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 – 65, ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010 – 57, nebo usnesení
ze dne 8. 1. 2009, č. j. 2 Azs 66/2008 – 52, ze dne 21. 4. 2010, č. j. 9 Azs 3/2010 - 62,
a ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 Azs 5/2011 – 36). Otázkou, zda je životní situace stěžovatelky natolik
výjimečná, aby opravňovala mimořádné udělení doplňkové ochrany z důvodu nepřiměřeného
zásahu do jeho soukromého a rodinného života, se žalovaný podrobně zabýval na str. 9 a 10
svého rozhodnutí. Dospěl přitom ke správnému závěru, že vycestování stěžovatelky není
v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně
konstatoval, že obava z věřitelů není azylově relevantním důvodem, ani důvodem pro vyslovení
překážky vycestování (viz např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 – 65,
ze dne 27. 11. 2003, č. j. 4 Azs 26/2003 – 44, a ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64).
Ve stěžovatelkou uvedených důvodech podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany tedy nelze
spatřovat azylově relevantní důvody jak pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu, tak pro udělení doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona.
[13] V případě stěžovatelky je nutno poukázat i na to, že s ohledem na uvedené skutečnosti
(viz bod 10 tohoto usnesení) je zřejmé, že o udělení mezinárodní ochrany požádala proto, aby si
legalizovala svůj pobyt na území České republiky a vyhnula se tak správnímu vyhoštění. V jejím
jednání tak lze spatřovat účelovost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 6. 2005, č. j. 4 Azs 519/2004 - 83).
[14] S poukazem na shora uvedené důvody odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. června 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu