ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.213.2017:17
sp. zn. 8 As 213/2017-17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České
Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2017, čj. 30 A 11/2014-78,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Úvod:
Krajský soud nevyhověl žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. Podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Následně krajský soud žalobce
opět vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ten znovu požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud žádost odmítl a řízení zastavil. Proti usnesení
krajského soudu žalobce brojí kasační stížností.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat odmítnutím žádosti o osvobození od soudních poplatků
a zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal
mj. ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím v porušování stěžovatelova
práva na přístup k soudu. Věc byla usnesením Nejvyššího správního soudu čj. Nao 71/2013-8
přikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni.
[2] Krajský soud vyzval žalobce výzvou čj. 30 A 11/2014-19 k zaplacení soudního poplatku
ve výši 2000 Kč a poučil ho o následcích spojených s nevyhověním výzvě. Žalobce požádal
e-mailovým podáním o osvobození od soudních poplatků bez zaručeného elektronického
podpisu, které nebylo potvrzeno postupem podle §37 odst. 2 s. ř. s., a poplatek nezaplatil.
Krajský soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil usnesením čj. 30 A 11/2014-26.
Nejvyšší správní soud toto usnesení ke kasační stížnosti žalobce zrušil rozsudkem
čj. 8 As 78/2015-30 a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že žádost o osvobození
od soudních poplatků podaná v již zahájeném řízení není podáním obsahujícím úkon, jímž
se disponuje řízením nebo jeho předmětem, a proto ji není nutné potvrdit postupem podle §37
odst. 2 s. ř. s.
[3] Krajský soud poté usnesením čj. 30 A 11/2014-42 žalobcovu žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítl. Dospěl totiž k závěru, že žalobce své výdaje nedoložil. Krajský
soud dodal, že pokud účastník nesplní povinnost doložit své majetkové poměry, soud je sám
z úřední povinnosti nezjišťuje. Dále nevyhověl ani žalobcově žádosti o ustanovení zástupce,
neboť postup, kdy žalobce žádá o ustanovení zástupce, který by mu pomohl se žádostí
o osvobození od soudních poplatků, jde proti logice ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
[4] Žalobcovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem čj. 3 As 120/2017 -17.
Uvedl, že stereotypní ladění žalobcových podání, vyjadřujících nejen neochotu ke spolupráci,
ale i nedostatek motivace ke skutečně efektivnímu vyřešení sporu, jsou důvodem, proč žalobce
nemůže oprávněně namítat, že krajský soud nečinil další kroky k tomu, aby od něj získal aktuální
informace o jeho majetkových poměrech. Za správný označil i výrok o neustavení právního
zástupce žalobci.
[5] Krajský soud poté opět vyzval žalobce výzvou čj. 30 A 11/2014-67 k zaplacení soudního
poplatku a poučil jej o následcích spojených s nevyhověním výzvě. Žalobce následně zaslal
krajskému soudu žádost o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Krajský
soud žádost usnesením čj. 30 A 11/2014-78 odmítl a zároveň řízení zastavil pro nezaplacení
soudního poplatku. Uvedl, že žádost žalobce je zneužitím práva. Z jejího znění je patrné,
že žalobce nemá v úmyslu soud informovat o svých výdajích; žádost není míněna vážně a žalobce
chce pouze dosáhnout vydání dalšího rozhodnutí.
II.
[6] Proti usnesení krajského soudu brojí žalobce („stěžovatel“) podáním, které je podle svého
obsahu kasační stížností. Z jeho obsahu je zřejmé, že stěžovatel namítá důvod podle
§103 odst. 1 písm. a), případně d) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní
písmena ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. je záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším
správním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 7/2003-50).
[7] Stěžovatel se domáhá kasace usnesení krajského soudu, přiznání nákladů řízení
o předchozí úspěšné kasační stížnosti a přikázání věci jinému soudu k rozhodnutí o těchto
nákladech řízení. Uvedl, že soud jednal svévolně, nesoudně a lživě. Domnívá se, že má nárok
na osvobození od soudních poplatků, protože je chudý.
III.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud předně upozorňuje, že nepožadoval zaplacení soudního
poplatku ani netrval na zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 196/2014-19).
[10] Kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto
posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal
přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Nemá-li totiž žalobce dostatečné prostředky k zaplacení
soudního poplatku, může se stát, že řízení o žalobě bude zastaveno a jeho věc nebude meritorně
projednána, což by mohlo znamenat nepřípustné odepření přístupu k soudu.
[13] Nemajetnost však nemůže být bez dalšího důvodem, aby se stěžovatel mohl volně
a bez omezení realizovat v podávání četných podání k soudu. Osvobození od soudních poplatků
nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést spory podle své libosti, nýbrž zajistit,
aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné
soudní ochraně ve sporech přímo se týkajících jejich práv a povinností (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 101/2011-66).
[14] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že při posuzování otázky, zda účastníku řízení bude
osvobození od soudních poplatků přiznáno, se zohledňují také jiné okolnosti než majetkové
poměry. Součástí posouzení specifických okolností žádosti a individuálních poměrů stěžovatele
je totiž i úvaha, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem a dobrodiní
osvobození od soudních poplatků nezneužívá k volnému a nijak neomezenému vedení soudních
sporů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 22/2010-91).
[15] V nyní projednávané věci krajský soud při posuzování stěžovatelem podané žádosti
správně shledal, že jsou zde dány výjimečné důvody pro odepření dobrodiní osvobození
od soudních poplatků. Krajský soud přihlédl k charakteru postupu stěžovatele ve sporech,
z něhož není zřejmá snaha o vyřešení věci, když se jedná zejména o neustálé zpochybňování
každého dílčího úkonu soudu, a uvedl, že se jedná o zneužití práva, stejně věc hodnotí i Nejvyšší
správní soud. Zároveň stěžovateli řádně vysvětlil, na základě jakých úvah ke svému závěru dospěl.
Správný je i procesní závěr krajského soudu o nepřípustnosti žádosti a jejím odmítnutí
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 121/2012-22).
[16] Není od věci připomenout, že jen Nejvyšší správní soud eviduje za posledních deset
let více než 1400 řízení, která inicioval stěžovatel, a která v drtivé většině případů skončila
pro stěžovatele neúspěšně: zastavením řízení, odmítnutím návrhu nebo jeho zamítnutím apod.
[17] Krajský soud dále správně postupoval dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, a řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
[18] Námitka stěžovatele, že krajský soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení o předchozí
kasační stížnosti (vedené pod sp. zn. 8 As 78/2015), je také nedůvodná. Krajský soud ve výroku
č. III napadeného usnesení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Tento výrok pak opřel o §60 odst. 3 s. ř. s., přičemž uvedl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů, bylo-li řízení zastaveno. Dle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší
správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský
soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V novém rozhodnutí,
kterým se řízení končí, tedy krajský soud rozhoduje znovu o náhradě nákladů řízení,
a to komplexně. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v novém řízení před krajským
soudem, tak i náklady, které vznikly v původním řízení před krajským soudem a též náklady,
které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Tyto náklady přitom tvoří jediný celek a krajský
soud o jejich náhradě rozhodne jediným výrokem. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
čj. 1 As 61/2008-89).
V.
[19] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. října 2017
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu