ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.275.2018:14
sp. zn. 4 As 275/2018 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Vazební věznice Ostrava, se sídlem Havlíčkovo nábřeží
34a, Ostrava, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2018, č. j. VS-11374-18/ČJ-2018-803140, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2018,
č. j. 22 A 29/2018 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím odložila žalobcovu žádost o informace
podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, pro nezaplacení úhrady
za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací.
II.
[2] Žalobce rozhodnutí žalované napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“). Domáhal se jeho zrušení a přiznání nemajetkové újmy podle §10 zákona
č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
[3] Součástí žaloby žalobce učinil i žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce.
[4] Krajský soud shora uvedeným usnesením žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků
v plném rozsahu (výrok I.) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II).
[5] Dospěl totiž k závěru, že žalobce sice splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, ale ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů; žaloba obsahuje
veškeré povinné náležitosti, vyplývá z ní projednatelný žalobní bod, ze kterého je zřejmé, z jakých
důvodů žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím a proč jej považuje za nezákonné, žalobce
má právnické vzdělání (jedná se o bývalého advokáta) a v žalobě neuvedl žádný konkrétní důvod,
kterým by způsobilost hájit se sám v tomto řízení zpochybnil.
III.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní napadá uvedené usnesení krajského soudu kasační
stížností. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud změnil výrok II. napadeného usnesení
tak, že se stěžovateli ustanovuje zástupce pro řízení před krajským soudem.
[7] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že krajský soud nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce.
Má za to, že mu zástupce měl být ustanoven, a to zejména s ohledem na to, že „je osoba
se zdravotním postižením a na rozdíl od žalované nemá k dispozici administrativní aparát, aktuální judikáty
ani elektroniku, takže není zajištěna rovnost stran před soudem.“
[8] V kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků.
IV.
[9] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[10] Nejvyšší správní soud na úvod k žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
poznamenává, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu
(s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli
poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním
rozhodnutím je, zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost by tudíž kasační soud
nepožadoval. Nadto byl stěžovatel výrokem I. napadeného usnesení v plném rozsahu osvobozen
od soudních poplatků, přičemž osvobození přiznané v řízení před krajským soudem se podle §36
odst. 3 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[11] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým
typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna.
[12] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o žalobě není zastoupení advokátem
povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce ustanoven,
a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení s §36 odst. 3 téhož
zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh (na zahájení řízení)
není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení řízení a 4) ustanovení
zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[15] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení před krajským
soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení zástupce nezbytně
třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[16] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46,
ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34,
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14).
Za hlavní kritérium je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení považován
návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade
na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[17] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil zejména
formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl přitom
k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje a nemělo
by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti na nich, aniž
by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat rozhodnutí žalované.
[18] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti k ochraně jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i právní stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu (jakožto
bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil na Nejvyšší
správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora označenému
usnesení.
[19] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností svědčilo ustanovení advokáta pro hájení jeho práv.
Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění žaloby, na základě které
lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním
řízení aktivně uplatňovat.
[20] Krajský soud tedy nepochybil, zamítl-li napadeným usnesením návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
VI.
[21] Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady
nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu