ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.394.2018:32
sp. zn. 7 As 394/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) N. D., a b) nezl. D. D.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2018,
č. j. 30 Az 24/2018 - 19,
takto:
I. Návrh žalobců na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018, č. j. OAM-1066/ZA-ZA11-VL16-2017, rozhodl
žalovaný o tom, že se žalobcům neuděluje mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též
„krajský soud“) žalobu, jejíž součástí byla i žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce.
II.
[3] V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud návrh žalobců na ustanovení zástupce
i jejich žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Uvedl, že žalobkyni a) s ohledem
na dlouhodobý pobyt obou žalobců v České republice usnesením ze dne 13. 7. 2018 vyzval,
aby mu ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení usnesení předložila řádně vyplněný a podepsaný
formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Výzva byla zaslána na adresu, na níž
jsou žalobci dle databáze Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen
„OAMP MV“) hlášeni k pobytu. K jejímu doručení došlo fikcí dne 30. 7. 2018. Jelikož žalobkyně
a) ve stanovené lhůtě výzvě nevyhověla, neměl krajský soud podklady pro kladné rozhodnutí
o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a proto ji zamítl. Protože žalobci nesplnili
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nebylo možné vyhovět ani návrhu
na ustanovení zástupce k ochraně jejich práv.
III.
[4] Proti usnesení krajského soudu podali žalobci (dále též „stěžovatelé“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002, soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítají, že všechny orgány
v řízení o udělení azylu, jakož i krajský soud postupovali nesprávně. V případě krajského soudu
spočívá pochybení v tom, že zamítl žádost stěžovatelů o ustanovení bezplatného advokáta, čímž
zkrátil jejich možnost obrany v soudním řízení. Jestliže krajský soud tvrdí, že stěžovatelce a)
doručil výzvu na adresu registrovanou v OAMP MV, pak stěžovatelé neví, o jakou adresu
se jedná. Na adresu uvedenou v žalobě (Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí) jim žádný dopis
od soudu nepřišel. Dále stěžovatelka a) tvrdí, že v době od 15. 7. 2018 do 27. 7. 2018 byla
hospitalizována. Stěžovatelé rovněž požádali o ustanovení zástupce a o to, aby byl jejich kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že již samotné podání žaloby má
v dané věci odkladný účinek. K důvodnosti kasační stížnosti se nevyjádřil.
IV.
[6] S ohledem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu
rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, netrval Nejvyšší správní soud v posuzované věci na podmínce zastoupení
advokátem (srov. rozsudky ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017,
č. j. 4 As 114/2017 - 63, atd.).
[7] Přestože zastoupení není v předmětné věci obligatorní, stěžovatelé o ustanovení zástupce
požádali. Pokud by stěžovatelé splňovali zákonné podmínky, Nejvyšší správní soud by jim
zástupce ustanovil. Proto o tomto návrhu kasační soud rozhodl. Podle §35 odst. 9 s. ř. s.
se pro rozhodnutí o ustanovení zástupce vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, a to
jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba
takového zastoupení k ochraně práv účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal především
splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv
stěžovatelů. Kasační stížnost má požadované základní náležitosti, je zřejmé, čeho se jí stěžovatelé
domáhají; přitom v předmětné věci se jedná o posouzení nikterak komplikované otázky,
o které soud může rozhodnout na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených
ve spise, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovatelům ustanovovat zástupce. Za této situace
tedy Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018 - 11).
[8] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatelé jako důvod podání kasační stížnosti výslovně označují §103 odst. 1 písm. a) až
d) s. ř. s. Zdejší soud k tomuto podotýká, že právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní
písmena §103 odst. 1 s. ř. s. je záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem
a případné chybné označení (či neoznačení) konkrétního písmene není nedostatkem návrhu,
který by bránil jeho věcnému projednání (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50). Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelé
namítají vadu řízení před krajským soudem spočívající v tom, že o jejich návrhu na ustanovení
zástupce bylo rozhodnuto, aniž by stěžovatelce a) na adresu uvedenou v žalobě byla doručena
výzva, tj. kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[11] Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 6. 7. 2018 podali stěžovatelé
žalobu k poštovní přepravě. V žalobě jako svou adresu uvedli Pobytové středisko Kostelec
nad Orlicí, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí. Tuto adresu uvedli rovněž na obálce, v níž
byla žaloba krajskému soudu doručena. Ve spise je dále založen úřední záznam ze dne 10. 7. 2018
s údajem o tom, že z databáze OAMP MV byla zjištěna propustka stěžovatelů na adresu P.
921/3, P. 10, a to ode dne 9. 7. 2018 do dne 4. 10. 2018.
[12] Krajský soud zaslal usnesení s výzvou k vyplnění formuláře o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech stěžovatelce a) prostřednictvím držitele poštovní licence (Česká pošta,
s. p.) na adresu zjištěnou z databáze OAMP MV (obálka založená na č. l. 15). Protože
stěžovatelka a) nebyla zastižena, byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 18. 7. 2018
(omylem uvedeno 18. 8.) a stěžovatelce a) byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedla. Po uplynutí
úložní lhůty nebylo možné zásilku vložit do schránky stěžovatelky a), a proto byla dne 2. 8. 2018
vrácena krajskému soudu, který dne 3. 8. 2018 vyvěsil na úřední desce sdělení o tom, že se zásilka
považuje za doručenou desátým dnem ode dne jejího uložení. Dne 6. 9. 2018 vydal krajský soud
napadené usnesení.
[13] Stěžovatelé namítají, že krajský soud nedoručil zásilku s usnesením ze dne 13. 7. 2018
obsahující výzvu k doložení majetkových poměrů, na adresu uvedenou v žalobě a že jim není
známo, na jakou adresu krajský soud tuto zásilku doručoval. Této námitce Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil.
[14] Jelikož §42 s. ř. s. neobsahuje v případě doručování písemností prostřednictvím držitele
poštovní licence žádnou bližší úpravu, jakým způsobem má samotné doručení proběhnout,
je třeba dle §42 odst. 5 s. ř. s. podpůrně použít zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve smyslu §46b o. s. ř. pak mají být písemnosti
doručovány na adresu, kterou účastník řízení uvedl ve svém podání nebo při jiném procesním
úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2016, č. j. 6 Ads 142/2015 - 35;
ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 Azs 204/2014 - 48; nebo ze dne 21. 1. 2016, č. j. 2 As 281/2015 - 16).
Cílem uvedeného ustanovení je zaručit spolehlivé doručení soudních písemností. Předpokládá
se totiž, že účastník řízení uvede takovou adresu, kde je pro něj jisté, že mu bude zásilka
doručena.
[15] Stěžovatelé v žalobě uvedli jako svou adresu „Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, Rudé armády
1000, 517 41 Kostelec nad Orlicí“. Soudu je z úřední činnosti známo, že se jedná o pobytové
středisko sloužící k ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany do doby ukončení řízení
o jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dle §82 odst. 3 zákona o azylu [m]inisterstvo může
povolit opuštění pobytového střediska na další dny v kalendářním měsíci nad dobu stanovenou v odstavci 2 [15
dnů v kalendářním měsíci, pozn. soudu], nebrání-li to řádnému provádění řízení ve věci mezinárodní
ochrany, a pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že se na oznámené adrese bude zdržovat alespoň
15 dní. Krajský soud přitom z databáze OAMP MV zjistil, že právě k této situaci došlo v případě
stěžovatelů, když jim byla na dobu od 9. 7. 2018 do 4. 10. 2018 udělena propustka z pobytového
střediska. Dle databáze OAMP MV přitom stěžovatelé oznámili, že se budou zdržovat na adrese
P. 921/3, P. 10. Krajský soud proto logicky nedoručoval usnesení ze dne 13. 7. 2018 na adresu
pobytového střediska uvedenou v žalobě, neboť stěžovatelé toto středisko z vlastní vůle opustili
a deklarovali, že se budou zdržovat na jiné adrese.
[16] Nejvyšší správní soud nemohl přistoupit na argumentaci stěžovatelů, že jim není známo,
na jakou adresu krajský soud předmětnou písemnost doručoval. Nejenže sami stěžovatelé adresu
P. 921/3, P. 10 museli oznámit postupem dle §82 odst. 3 zákona o azylu, ale z výpisu
z azylového rejstříku rovněž vyplývá, že oba stěžovatelé stejnou adresu kontinuálně užívají ode
dne 9. 2. 2018 dodnes. Ostatně i napadené usnesení krajského soudu, jakož i přípis Nejvyššího
správního soudu s informacemi o řízení stěžovatelka a) za oba stěžovatele přebírala právě na této
adrese. Naopak, zásilka, kterou Nejvyšší správní soud doručoval na adresu pobytového střediska,
byla soudu vrácena.
[17] Tvrdí-li stěžovatelka a), že v době od 15. 7. 2018 do 27. 7. 2018 byla hospitalizována, pak
tuto skutečnost soudu nijak nedoložila. Nadto poslední den úložní lhůty pro vyzvednutí zásilky
na poště nastal dne 28. 7. 2018 a krajskému soudu byla vrácena dne 2. 8. 2018. Stěžovatelům tedy
nebylo objektivně znemožněno zásilku i přes tvrzenou hospitalizaci převzít.
[18] S ohledem na uvedené skutkové okolnosti proto krajský soud nepochybil, když doručoval
zásilku na adresu P. 921/3, P. 10. Nejvyšší správní soud proto výrokem II zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta není
za každé situace definitivní. Soudy při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce musejí
posuzovat aktuální situaci žadatele. Je pravdou, že zpravidla není možno žádat o ustanovení
zástupce opakovaně, poté co o ní krajský soud rozhodl, neboť rozhodnutím o takové žádosti je
založena překážka věci rozhodnuté. Výjimku však představují případy, kdy na straně žadatele
dojde ke změně skutečností, jež byly rozhodující z hlediska jeho první žádosti a tudíž i z hlediska
zákonných podmínek pro ustanovení zástupce. Změní-li se tedy okolnosti věci, překážka věci
rozhodnuté v takovém případě není založena, a žadatel může o ustanovení zástupce zažádat
opakovaně a krajský soud má povinnost o takové nové žádosti, s přihlédnutím k nově tvrzeným
skutečnostem, rozhodnout (srov. rozsudek ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150; nebo
ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016 - 13).
[20] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, proto nemají
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu