ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.223.2018:41
sp. zn. 7 Azs 223/2018 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: V. K., zastoupen Mgr. Filipem
Wágnerem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 2 Az 35/2016 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Filipa Wágnera se u r č u je částkou 3 400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 2. 6. 2016, č. j. OAM-236/ZA-ZA11-ZA08-2016, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
zamítl rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, č. j. 2 Az 35/2016 - 56.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel se neztotožnil se závěrem
městského soudu, že pokud měl na Ukrajině problémy s policií, měl se obrátit na vnitrostátní
orgány s žádostí o pomoc. Na Ukrajině se zhoršuje korupce, útisk opozice na politickou
objednávku a mučení ze strany policie. Podání stížnosti by proto bylo zcela formálním krokem,
neboť nadřízené orgány by zcela jistě jednání svých podřízených kryly. Stěžovateli by nepomohlo
ani vnitřní přesídlení, neboť je ohrožen protiprávním jednáním orgánů s celostátní působností.
Na Ukrajině nadto probíhá válečný konflikt a stěžovateli v případě návratu hrozí nedobrovolné
zapojení do tohoto konfliktu.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudek městského soudu. Zopakoval, že nebylo zjištěno, že by byl stěžovatel reálně ohrožen
nebezpečím vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu. Možnost výkonu vojenské služby nelze
pokládat za pronásledování, navíc vojáci základní služby nejsou povoláváni do zóny vojenských
operací, zde mohou sloužit pouze dobrovolně. Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost
zamítnuta.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[8] K bezpečnostní situaci na Ukrajině se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již mnohokrát,
přičemž uvedl, že konflikt se geograficky ustálil ve východní části země (Doněcká a Luhanská
oblast), přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá. Městský soud z této
judikatury přitom výslovně vycházel, stěžovatel nadto pochází ze Zakarpatské oblasti nacházející
se na západě Ukrajiny (viz např. také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016,
č. j. 6 Azs 155/2016 - 33, ze dne 25. 9. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 - 24, ze dne 30. 8. 2017,
č. j. 2 Azs 226/2017 - 31). Rovněž závěry městského soudu ve vztahu k případné branné
povinnosti jsou v souladu s ustálenou judikaturou, která je shrnuta v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 6 Azs 290/2017 - 23, z nějž městský soud vycházel.
[9] Pokud jde o potíže s bezpečnostními složkami, které měly spočívat v tom, že příslušníci
SBU měli stěžovatele nabádat ke spolupráci, městský soud rovněž v souladu s ustálenou
judikaturou uzavřel, že považoval-li stěžovatel jednání bezpečnostních složek za nezákonné, měl
možnost ke své obraně využít právní prostředky, které jsou na Ukrajině dostatečné a funkční,
což však neučinil (k tomu viz městským soudem citované usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 4. 2015, č. j. 10 Azs 9/2015 - 45, nebo také rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, a ze dne 12. 4. 2012, č. j. 7 Azs 9/2012 - 46).
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Stěžovateli byl městským soudem ustanoven advokát podle §35 odst. 8 (nyní odst. 9)
s. ř. s., podle jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem,
je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Při přiznání
odměny v dané věci Nejvyšší správní soud určil odměnu výše uvedenému advokátovi ve výši
3 400 Kč [jeden úkon právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d)
téže vyhlášky (návrh ve věci samé), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby
dle §13 odst. 3 téže vyhlášky]. Celková částka 3 400 Kč bude advokátovi vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu