ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.329.2018:54
sp. zn. 7 Azs 329/2018 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Y. G. B., zastoupen
Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2018, č. j. 61 Az 13/2018 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Gabriely Kopuleté se u r č u je částkou 6 800 Kč. Tato
částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 1. 3. 2018, č. j. OAM -745/ZA-ZA11-ZA08-2017, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji
zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj
na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatele byl porušen §12 a §14 zákona
o azylu. Stěžovateli měl být udělen azyl, popř. alespoň doplňková ochrana z důvodu jeho
protistátních postojů, resp. z důvodu situace v domovské zemi. Stěžovateli v případě návratu
do domovské země hrozí nebezpečí vážné újmy. Poukazoval i na nedostatečně zjištěný skutečný
stav věci a nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém neshledal kasační námitky
důvodné. Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout
pro nedůvodnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 30.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje Nevyšší správní
soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22 . 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45, ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu požadavkům této judikatury dostála. Nesouhlas stěžovatele
se závěry soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro nepřezkoumatelnost
(viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne
29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163 atd.).
[10] Stěžovatel dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav, tedy na stížní důvod
uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Otázkou zjišťování skutkového stavu věci se opakovaně
zabývala judikatura zdejšího soudu, srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004,
č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009,
č. j. 2 Azs 91/2008 - 66. Žalovaný postupoval v souladu s touto judikaturou, přičemž krajský
soud jeho závěry řádně přezkoumal.
[11] Žalovaný a následně krajský soud se na podkladě relevantních podkladů zabývali i situací
v zemi původu stěžovatele, resp. důvody, pro které stěžovatel požadoval udělení mezinárodní
ochrany. Situaci stěžovatele posuzovali optikou §12 a násl. zákona o azylu a judikatury
Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57,
ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66 atp.).
Zabývali se i konkrétním tvrzením stěžovatele, že na internetu sdílel (blíže nespecifikované)
materiály, které by mohly být ze strany etiopských úřadů považovány za závadné. Jak přitom
vyplývá z protokolu o výslechu stěžovatele, ten ani nespecifikoval, co konkrétně na internetu
sdílel, nadto na internetu nevystupoval pod vlastním jménem. Žalovaný a krajský soud se
na podkladě relevantní judikatury zabývali i (nadto obecně tvrzeným) vztahem stěžovatele
k organizaci Oromo (viz i rozsudky ze dne 16. 2. 2006, č. j. 7 Azs 266/2005 - 72, ze dne
3. 4. 2014, č. j. 7 Azs 40/2014 - 40). Stejně tak důkladně zkoumali i rodinné a soukromé vazby
stěžovatele (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2017,
č. j. 5 Azs 142/2017 - 55, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016,
č. j. 5 Azs 167/2016 - 25, ze dne 12. 7. 2018, č. j. 9 Azs 137/2018 - 55 atp.). Zabývali se
i možností udělení doplňkové ochrany, resp. existencí vážné újmy, a i zde postupovali v souladu
s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz např. rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005,
č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 atp.). Ve vztahu
k humanitárnímu azylu pak viz rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne
11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 Azs 14/2013 - 16 atp.).
Nejvyšší správní soud se s krajským soudem a žalovaným ztotožňuje i v tom, že nebylo možno
přehlédnout, že stěžovatel o mezinárodní ochranu požádal až po udělení správního vyhoštění
po 8 letech pobytu na území České republiky, kde páchal i trestnou činnost (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 4 Azs 519/2004 - 83, usnesení téhož soudu ze dne 9. 8. 2017, č. j. 7 Azs 204/2017 - 22 atp.).
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Stěžovateli byla v řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady
řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny advokátky za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava věci a písemné podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce 3 100 Kč podle §7, §9
odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý úkon, a náhrady
hotových výdajů v částce 300 Kč za každý úkon (§13 odst. 3 citované vyhlášky). Celkem tedy
odměna ustanovené advokátky činí 6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu