ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.50.2018:75
sp. zn. 7 Azs 50/2018 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. B., zast. Mgr. Ivou
Jónovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 42 Az 5/2017 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Ivy Jónové se u r č u je částkou 8 228 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 21. 4. 2017, č. j. OAM -917/ZA-ZA11-ZA18-2016, zamítlo žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 42 Az 5/2017 - 53.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Zejména namítal, že rozhodnutí
žalovaného a rozsudek krajského soudu trpí nepřezkoumatelností. V řízení před správním
orgánem a krajským soudem nebyl nadto dostatečně zjištěn skutečný stav věci, přičemž nebylo
přihlíženo k okolnostem daného případu a ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo. V řízení
byl dále porušen §12 a §14 zákona o azylu. Stěžovateli měl být udělen azyl, popř. alespoň azyl
humanitární, či doplňková ochrana, neboť byl v zemi původu pronásledován pro uplatňování
politických práv a svobod. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém neshledal kasační
námitky důvodné. Navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout
pro nedůvodnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost
také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu,
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský
soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
K tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59,
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] K nepřezkoumatelnosti správních a soudních rozhodnutí lze odkázat např. na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004
Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publ.
pod č. 1795/2009 Sb. NSS). Z kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel obsahu správního
rozhodnutí i rozsudku krajského soudu dostatečným způsobem porozuměl. Nesouhlas
stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku přitom jeho nepřezkoumatelnost
nezpůsobuje (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163 atd.).
[10] Stěžovatel dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav v řízení před
žalovaným. Otázkou zjišťování skutkového stavu se opakovaně zabývala judikatura zdejšího
soudu, srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66. Správní orgán postupoval
v souladu s touto judikaturou. Stejně tak nelze správnímu orgánu vytýkat, že nepřihlížel
k okolnostem daného případu, resp. ke všemu co vyšlo v řízení najevo. Z rozhodnutí žalovaného
vyplývá, že ten se důkladně zabýval okolnostmi daného případu, přičemž reflektoval zcela
konkrétní (stěžovatelem tvrzené) okolnosti.
[11] Žalovaný a následně i krajský soud se na podkladě relevantních podkladů zabývali i situací
v zemi původu stěžovatele a tvrzeným pronásledováním stěžovatele. Situaci stěžovatele
posuzovali optikou §12 a §14 zákona o azylu, resp. ustanoveními směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2011/95/EU. Jejich postup zcela odpovídal konstantní judikatuře Nejvyššího
správního soudu. K otázce pronásledování z důvodu zastávání politických názorů srv. např.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne
13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67 ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66 atp. Jak nadto
správně poukázal krajský soud, stěžovatel se před odchodem do České republiky ani nepokusil
vyhledat pomoc u orgánů domovského státu (k tomu viz rozsudky ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs
5/2003 - 51, ze dne 3. 7. 2017, č. j. 10 Azs 52/2014 - 56, ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs
479/2004 - 41 atp.). I situací v zemi původu stěžovatele se Nejvyšší správní soud opakovaně
zabýval, viz např. nedávné usnesení ze dne 25. 4. 2018, č. j. 2 Azs 377/2017 - 45. Skutkové
okolnosti dané věci se přitom zásadně odlišují od situace posuzované v rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67 (v uvedené věci byl účastník řízení
policií zatčen, ponižován a bit), resp. v rozsudku ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57
(v uvedené věci byl účastník řízení za své politické názory opakovaně zadržován, bit, bylo
mu vyhrožováno fyzickou likvidací, bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání atp.).
[12] Stran doplňkové ochrany lze rovněž odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího
správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne
17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne
21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne
13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 atp. Institutem humanitárního azylu se zabýval Nejvyšší
správní soud rovněž v řadě svých rozhodnutí (rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j.
2 Azs 8/2004 - 55, ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, usnesení ze dne 28. 8. 2013,
č. j. 3 Azs 14/2013 - 16 atp.). Z této judikatury vyplývá, že je na uvážení správního orgánu,
zda humanitární azyl udělí, či nikoliv; míra volnosti uvážení správního orgánu je limitována pouze
zákazem libovůle. V dané věci k překročení uvedené míry nedošlo.
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byla v řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady
řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny advokátky za dva úkony právní služby (převzetí
a příprava věci a písemné podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce 3 100 Kč podle §7, §9
odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý úkon, a náhrady
hotových výdajů v částce 300 Kč za každý úkon (§13 odst. 3 citované vyhlášky). Protože
ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna o částku
odpovídající této dani, kterou je povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, tj. o 1 428 Kč. Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí 8 228 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu