ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.16.2018:49
sp. zn. 9 As 16/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 648/16, Brno, proti usnesením
žalovaného ze dne 26. 1. 2017, č. j. 30 A 229/2016 – 35, ze dne 27. 2. 2017, č. j. 31 A 34/2017 –
35, ze dne 6. 3. 2017, č. j. 29 A 53/2017 – 25, ze dne 23. 3. 2017, č. j. 29 A 63/2017 – 38, ze dne
10. 4. 2017, č. j. 29 A 68/2017 – 37, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 30 A 1/2017 – 38, ze dne 5. 4. 2017,
č. j. 30 A 55/2017 – 40, ze dne 26. 4. 2017, č. j. 62 A 223/2016 – 35, ze dne 31. 3. 2017,
č. j. 49 Co 86/2017 – 68, a ze dne 10. 5. 2017, č. j. 30 A 95/2017 – 40, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 62 A 93/2017 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo rozhodnuto
o jeho žalobách proti výše specifikovaným usnesením krajského soudu. Tímto usnesením byly
jeho žaloby proti soudním rozhodnutím vydaným v předchozích soudních řízeních spojeny ke
společnému projednání pod sp. zn. 62 A 93/2017 a odmítnuty pro nepřípustnost. Součástí
podání stěžovatele byla též námitka podjatosti a podnět ke kárnému řízení se soudci krajského
soudu.
[2] Jednou z podmínek řízení před Nejvyšším správním soudem je povinné zastoupení
advokátem. Takové zastoupení se dle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nevyžaduje tehdy, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, a ani za něj nejedná další osoba. Je tak obecně třeba trvat
na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. V nynější věci jde o případ,
kdy stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, který rozhodl ve věci samé, tudíž jej tíží
poplatková povinnost za kasační stížnost a musí být zastoupen advokátem (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[4] Stěžovatel, ačkoli musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, svou kasační
stížnost podává sám, aniž by byl takto zastoupen a aniž by se svou kasační stížností spojil návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není-li stanoveno jinak, soud usnesením odmítne návrh,
nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo nebyl přes výzvu
odstraněn.
[6] Byl-li konkrétní stěžovatel v minulosti ze strany soudu nesčetněkrát zpraven o nutnosti
povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, není nezbytně nutné, aby v každém
dalším řízení o kasační stížnosti byl takový stěžovatel znovu a znovu v daném smyslu poučen
a vyzván k doložení plné moci pro advokáta.
[7] Nynější stěžovatel se na Nejvyšší správní soud obrátil ve více než 660 případech,
povětšinou svými podáními zahájil řízení o kasační stížnosti. Ze strany soudu byl již mnohokrát
poučen o podmínce povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a již
mnohokrát byl taktéž poučen o tom, že může navrhnout, aby mu byl ustanoven zástupce z řad
advokátů, pokud jsou u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 9, věta první, s. ř. s.).
[8] Lze proto vycházet ze spolehlivého předpokladu, že jej soud již v minulosti dostatečně
informoval jak o nutnosti povinného zastoupení advokátem, tak i o možnosti podat návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů. Pro nynější řízení se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli opětovně adresovat výzvu k doložení splnění požadavků
dle §105 odst. 2 s. ř. s., případně jej poučovat o možnosti podat návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že Nejvyšší správní soud
by stěžovatele znovu nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí
z minulých řízení vědět.
[9] V projednávané věci lze v zájmu zamezení jakýchkoliv průtahů požadovat, aby u těch
řízení, kde je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, si toto zastoupení již od počátku
stěžovatel zajistil, případně alespoň podal návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů,
a to současně s podáním kasační stížnosti.
[10] Jak bylo již výše uvedeno, stěžovatel kasační stížnost podal sám, aniž by byl zastoupen
advokátem, a ani s kasační stížností nespojil návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah kasační stížnost odmítl dle
§46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající
v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, aniž by jej vyzval k doložení plné
moci pro advokáta.
[11] O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Uplatněnou námitku podjatosti soudců krajského soudu posoudil Nejvyšší správní soud
jako opožděnou. Jednou z podmínek pro rozhodnutí soudu o vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování určité věci podle §8 odst. 5 s. ř. s. je skutečnost, že je řízení o této věci stále
vedeno a že o věci samé nebylo ještě rozhodnuto. I pokud by stěžovatel zamýšlel předmětnou
námitkou uplatnit námitku zmatečnosti řízení před krajským soudem, nemohla by být úspěšná.
Podjatost soudce totiž nelze namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování ve věci projednávané
soudem, což je stěžovateli známo i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např.
usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 – 18, ze dne 19. 6. 2014, č. j. Nao 239/2014 – 28,
nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 – 67).
[13] Stran podnětu ke kárnému řízení se soudci krajského soudu lze poukázat na věci vedené
u zdejšího soudu pod sp. zn. Nao 478/2014, sp. zn. Nao 483/2014, sp. zn. 8 As 2/2017 a další
obdobné věci týkající se stěžovatele, ve kterých mu bylo opakovaně sděleno, ke komu má být
podáván podnět k zahájení kárného řízení. Nejvyšší správní soud nemá postavení kárného
navrhovatele vůči soudcům krajského soudu, tím je v prvé řadě předseda daného soudu.
Stěžovatel byl o této otázce dostatečně poučen a musí si být vědom, komu svůj podnět adresovat,
proto se jím soud již dále nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu