ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.38.2018:34
sp. zn. 9 Azs 38/2018 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: D. K., zast. Mgr.
Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem Československé armády 287/19, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 1. 2018, č. j. OAM-1072/ZA-ZA11-BE04-2016, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018, č. j. 31 Az
11/2017 - 38,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2018, č. j. 31 Az 11/2017 - 38,
se z r uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni Mgr. Martině Řehořové, advokátce se sídlem Československé armády
287/19, Hradec Králové, se p ři z n áv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
dle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §33 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastaveno řízení o žalobě proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím stěžovateli nebyla udělena mezinárodní ochrana
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o azylu.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel se v určeném místě pobytu v Pobytovém
středisku v Kostelci nad Orlicí nezdržuje. Tato skutečnost byla dne 29. 11. 2017 a následně dne
18. 1. 2018 ověřena z databáze Ministerstva vnitra.
[3] Soud dále sám pátral po místu pobytu stěžovatele. Správa uprchlických zařízení
Ministerstva vnitra přípisem ze dne 5. 12. 2017 sdělila, že se stěžovatel nachází v Pobytovém
středisku Kostelec nad Orlicí bez uvedení informace o následujícím pobytu. Ředitelství služby
cizinecké policie soudu sdělilo, že poslední nahlášená adresa pobytu stěžovatele od 4. 1. 2017
je Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí, Rudé armády 1000, přičemž propustka od tohoto data
byla stěžovateli vydána na adresu X. Na základě této informace pak soud provedl pokus o zjištění
aktuálního pobytu stěžovatele na uvedené adrese, nicméně zásilka byla soudu vrácena, když ji
nebylo možné vložit do schránky adresáta. Rovněž tak ustanovená advokátka soudu sdělila, že jí
současná adresa stěžovatele není známa.
[4] K podmínkám postupu dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu
se vyjádřil NSS např. v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009-91, v němž konstatoval,
že vychází-li soud ve svém rozhodnutí z toho, že účastník řízení je neznámého pobytu, musí
být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005,
č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, NSS uvedl, že nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu
je dána jen tam, kde soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele, a přes toto
úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela
neznámý. Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení
zastavit.
[5] Krajský soud vyvinul přiměřené úsilí ke zjištění místa pobytu stěžovatele, toto úsilí
však bylo marné. Posledním známým místem jeho pobytu bylo Pobytové středisko Kostelec nad
Orlicí, kde se již nyní stěžovatel nenachází. Aktuální místo jeho pobytu není známo krajskému
soudu ani žalovanému.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě nebylo na místě aplikovat §33 písm. b)
zákona o azylu a řízení zastavit. Má za to, že takové rozhodnutí je nedůvodné a nezákonné,
pročež napadá usnesení krajského soudu kasační stížností dle §103 písm. d) a e) s. ř. s.
[7] Krajský soud nepostupoval správně, když řízení zastavil s odůvodněním, že nebylo
možné zjistit aktuální pobyt stěžovatele. Usnesení je navíc nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů.
[8] Po celou dobu soudního řízení a k dnešnímu dni je stále nahlášen na adrese Pobytového
střediska v Kostelci nad Orlicí a rovněž tam i fakticky po celou dobu pobývá. Pobytové středisko
opustil krátkodobě pouze jednou, a v této době pobýval na adrese X, a to v období od 4. 1. 2017
do 26. 1. 2017, kdy měl na tuto dobu náležitě vyřízenou propustku.
[9] Na uvedené adrese v Praze 10 neměl poštovní schránku, kam by mu bylo možné doručit
poštu, a to zejména proto, že jeho pobyt tam byl krátkodobý a ani tam nepředpokládal
dlouhodobě pobývat. Stále tak platila doručovací adresa do Pobytového střediska v Kostelci
nad Orlicí.
[10] Přebírání doporučené i obyčejné pošty v pobytovém středisku mu sice v minulosti
přechodně znesnadňoval jeho zdravotní stav, neboť měl v říjnu 2017 problémy s nohou a chůzí,
ale není si vědom žádné doporučené pošty ve vztahu k probíhajícímu soudnímu řízení,
kterou by si v pobytovém středisku nepřevzal. Pokud tedy v daném období stěžovatel na adrese
pobytového střediska nepřevzal zasílanou korespondenci, mohlo se tak stát pouze v ojedinělých
případech a vždy jen z omluvitelných a nezaviněných důvodů.
[11] Závěr krajského soudu obsažený v odůvodnění napadeného rozsudku,
že rovněž tak ustanovená advokátka soudu sdělila, že jí současná adresa stěžovatele není známa, není správný.
Ustanovená zástupkyně soudu přípisem ze dne 5. 12. 2017 sdělila, že ve vztahu k stěžovateli
disponuje toliko adresou jeho hlášeného pobytu, tzn. adresou Pobytového střediska v Kostelci
nad Orlicí, a není jí známo, že by stěžovatel pobýval jinde. Nesdělila tedy soudu, že jí není známé
místo pobytu stěžovatele, ale že je jí známa jeho adresa právě v pobytovém středisku. Stejně tak
Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra přípisem ze dne 5. 12. 2017 na dotaz soudu
sdělila, že stěžovatel se nachází v tomtéž pobytovém středisku. Navíc z textu napadeného
usnesení není ani patrno, kdo a jak v databázi MV ČR pobyt stěžovatele ověřoval.
[12] Jak vyplývá i z odůvodnění napadeného usnesení, adresa Pobytového střediska v Kostelci
nad Orlicí byla po celou dobu řízení adresou, kde měl stěžovatel hlášený pobyt, což dokládá
i přiložené potvrzení Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ze dne 5. 2. 2018,
jakož i sdělení o místě pobytu klienta Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ze dne
5. 2. 2018. Z obou dokumentů jasně vyplývá, že počínaje 4. 1. 2017, tedy i v období od listopadu
2017 do ledna 2018 včetně (tj. po celou dobu soudního řízení vedeného krajským soudem)
stěžovatel fakticky pobýval v pobytovém středisku. Závěr soudu o neznámosti jeho pobytu
je tedy nesprávný, neboť neodpovídá skutečnosti.
[13] Tomu, proč krajský soud doručoval písemnosti na adresu v Praze 10, stěžovatel vůbec
nerozumí a pokládá takový postup za nedůvodný a nesprávný. Soud učinil pravděpodobně jen
jeden pokus, a to navíc na nesprávnou adresu. Po neúspěšném pokusu o doručení se dotazoval
na jeho místo pobytu stěžovatelovy zástupkyně a Správy uprchlických zařízení Ministerstva
vnitra, které shodně sdělily, že se stěžovatel nachází na adrese pobytého střediska. I přesto soud
řízení bez dalšího zastavil.
[14] Soud pobyt stěžovatele náležitě nezjišťoval, resp. dospěl na základě předložených listin
k nesprávným závěrům, které jsou v přímém rozporu s obsahem spisového materiálu,
který naopak potvrzuje a prokazuje, že stěžovatel v pobytovém středisku po celé období
správního i navazujícího soudního řízení pobýval.
[15] Zastavením řízení krajský soud zásadně zasáhl do práv stěžovatele, protože mu odebral
možnost činit v jeho věci další úkony, seznámit se a vyjádřil se k případnému stanovisku
žalovaného k žalobě, osobně se účastnit soudního jednání a pokusit se prokázat, že v jeho
případě jsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Uvedené pochybení soudu mělo
zásadní dopad do jeho hmotně-právního postavení, což zakládá důvod přijatelnosti kasační
stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s.
[16] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[17] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že z azylové evidence je zřejmé, že od 4. 1. 2017
do současnosti je stěžovatel hlášen na adrese Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí,
přičemž od 4. 1. 2018 do 26. 1. 2018 měl propustku a zdržoval se na adrese X. V současné době
je v evidenci uvedeno, že je od 7. 2. 2018 hospitalizován.
[18] Není zřejmé, na základě jakých informací a v jakém časovém horizontu krajský soud
dospěl k závěru, že „[v]yšlo najevo, že se stěžovatel v určeném místě pobytu…nezdržuje“: Z napadeného
usnesení není zřejmé, na kterou ze dvou výše uvedených adres soud provedl pokus o zjištění
aktuálního pobytu stěžovatele. Skutečnost, že se zásilka vrátila nemá sama o sobě žádný vliv
na zákonnost a správnost napadeného rozhodnutí. Naopak v kasační stížnosti je najisto
postaveno, že mu bylo doručováno právě na adresu v X. Vzhledem k danému rozporu se
žalovaný nemůže vyjádřit jednoznačně.
[19] Pokud bylo stěžovateli doručováno na adresu pobytového střediska, pak není
napadenému usnesení co vytknout. Pokud však bylo doručováno na adresu v Praze 10,
kde se stěžovatel prokazatelně nezdržoval, nezbývá než s námitkou stěžovatele souhlasit.
Nechť NSS sám posoudí, zda krajský soud rozhodl správně.
[20] Stěžovatel však nesdělil, v čem spatřuje přesah svých zájmů, ani jeho věc nepřináší
žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud neřešil, proto navrhuje, aby byla kasační stížnost
odmítnuta jako nepřijatelná, popř. zamítnuta jako nedůvodná.
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[21] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí,
proti kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
[22] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[23] Kasační stížnost je přijatelná, neboť v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
[24] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené unesení a dospěl k závěru, že je
přezkoumatelné. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud
vycházela, jak vyhodnotil rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil.
Nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a jejich závěry nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne
29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163). Se závěry krajského soudu se však NSS neztotožnil.
[25] Kasační stížnost je důvodná.
[26] Dle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Nejvyšší správní soud již v řadě svých rozhodnutí formuloval
požadavek, aby soudy při zjišťování pobytu žadatele vyvinuly patřičné úsilí, tedy aby jejich postup
nebyl ryze formální (srov. rozsudek ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58,
publ. pod č. 707/2008 Sb. NSS), ve kterém bylo uvedeno, že „[r]ozhodnou skutečností pro aplikaci
§33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost místa pobytu stěžovatele, ale nemožnost zjištění
místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa
pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek.“
[27] Ze spisu vyplývá, že krajský soud doručoval stěžovateli na adresu do pobytového
střediska usnesení ze dne 10. 11. 2017, č. j. 31 Az 11/2017 - 16. Na obálce bylo vyznačeno,
že adresát nebyl zastižen a písemnost byla připravena k vyzvednutí dne 14. 11. 2017. Stěžovatel
si po úložní dobu písemnost nevyzvedl a zásilku nebylo po uplynutí 10 dnů ani možné vložit
do schránky adresáta a byla vrácena soudu. V poznámce na obálce bylo uvedeno „28. 11. 2017
neoznačená schránka ubytovna“.
[28] Dne 5. 12. 2017 krajský soud požádal o poskytnutí informace o aktuálním místě pobytu
stěžovatele, kterou adresoval zástupkyni stěžovatele, Správě uprchlických zařízení MV
a Ředitelství služby cizinecké policie. V daném případě nelze krajskému soudu vytknout
nedostatek snahy o zjištění aktuálního místa pobytu stěžovatele, neboť se s dotazem na místo
pobytu žadatele obrátil na oba evidenční orgány, které mají dle zákona o azylu vést evidenci místa
pobytu žadatelů o azyl i na jeho zástupkyni (přim. srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 26/2009 - 45).
[29] Zástupkyně stěžovatele dne 5. 12. 2017 informovala soud, že ve vztahu k osobě
stěžovatele disponuje adresou Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Nebylo jí známo,
že by stěžovatel pobýval jinde a jiný kontakt na něj nemá (č. l. 30 soudního spisu). Dne
6. 12. 2017 informovala Správa uprchlických zařízení MV soud o tom, že stěžovatel se nachází
v zařízení v Kostelci nad Orlicí (č. l. 32 soudního spisu). Od Ředitelství služby cizinecké policie
obdržel krajský soud dne 12. 12. 2017 odpověď, že stěžovatel je od 20. 12. 2016 dle dostupných
evidencí veden jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany a poslední nahlášenou adresu pobytu
od 4. 1. 2017 je Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí. Má rovněž vystavenou propustku
od 4. 1. 2017 na adresu X (č. l. 34 soudního spisu).
[30] Krajský soud následně zaslal stěžovateli písemnost označenou 31 Az 11/2007 - 34, přípis,
lh. 15/1, na X. Adresát nebyl zastižen, zásilku si nevyzvedl, a protože ji nebylo možné po uplynutí
10 dnů vložit do schránky adresáta, byla vrácena soudu.
[31] Z evidenční karty žadatele o mezinárodní ochranu č. B005339 vyplynulo, že stěžovatelův
první pohyb byl vyznačen dne 20. 12. 2016, kdy přišel do Přijímacího střediska Zastávka u Brna.
Dne 4. 1. 2017 byl převezen do Pobytového střediska Kostelec nad Orlicí. Z karty rovněž
vyplývá, že měl vystavenou propustku od 4. 1. 2017 do 26. 1. 2017 na adresu X. Pobyt měl stále
hlášený v Pobytovém středisku v Kostelci nad Orlicí.
[32] Krajský soud učinil nesprávný závěr o tom, že ustanovené advokátce byl pobyt
stěžovatele neznámý. Ona, stejně jako oba správní orgány, které krajský soud obeslal s žádostí
o aktuální informace o pobytu stěžovatele, potvrdily, že stěžovatel je hlášen k pobytu
v pobytovém středisku.
[33] Navíc krajský soud v napadeném rozhodnutí uvádí, že ověřil z databáze Ministerstva
vnitra dne 29. 11. 2017 a dne 18. 1. 2018, že se stěžovatel v pobytovém středisku nezdržuje.
Ze soudního spisu však není zřejmé, že by krajský soud kdykoli během řízení ověřil místo pobytu
stěžovatele z databáze Ministerstva vnitra (evidenční karta stěžovatele není součástí soudního
spisu). Nevyžádal-li si krajský soud výpis z evidence, nepostupoval správně (přim. srov. rozsudek
NSS ze dne 20. 7. 2016, č. j. 2 Azs 120/2016 - 60).
[34] Stěžovateli nelze klást k tíži, že na adrese v Praze 10 neměl poštovní schránku. Po celou
dobu má nahlášeno adresu v pobytovém středisku, kam měl krajský soud také správně doručovat.
Doručoval-li na jinou adresu, kde si stěžovatel písemnost nepřebral a krajský soud pak na základě
takto zjištěného skutkového stavu řízení dle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona
o azylu zastavil, zatížil řízení vadou, která měla vliv na hmotně-právní postavení stěžovatele,
tj. byl by mu upřen přístup k soudní ochraně.
[35] NSS závěrem připomíná, že s ohledem na způsob rozhodnutí krajského soudu přichází
v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který je ve vztahu k důvodu
pod písm. d) téhož ustanovení důvodem speciálním (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2005, č
j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS či ze dne 14. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 21/2009 - 95).
III. Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadené
usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Opatří si aktuální výpis z evidenční karty stěžovatele, učiní všechny
potřebné kroky ke zjištění aktuálního pobytu stěžovatele, a na tomto základě buď věcně posoudí
stěžovatelovy žalobní námitky anebo vydá procesní rozhodnutí.
[37] O nákladech řízení o kasační stížnosti mezi účastníky rozhodne krajský soud (§110 odst.
3 s. ř. s.).
[38] Byť Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu ruší a věc mu vrací k dalšímu
řízení, je povinen zároveň rozhodnout o odměně a úhradě hotových výdajů ustanovené
zástupkyně stěžovatele, které dle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Odměna a hotové výdaje
ustanovené zástupkyni sice patří mezi náklady řízení ve smyslu §57 s. ř. s., nejde však o náhradu
nákladů řízení mezi jeho účastníky ve smyslu §60 s. ř. s., o níž má dle §110 odst. 3 s. ř. s.
v případě náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti po zrušení napadeného rozhodnutí krajského
soudu rozhodovat v dalším řízení krajský soud.
[39] Ustanovená zástupkyně provedla ve věci jeden úkon právní služby, kterou bylo podání
kasační stížnosti, za kterou jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d)
ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu]. Náhrada nákladů řízení se zvyšuje o 300 Kč
paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupkyně je plátkyní
DPH, proto jí výše odměny byla navýšena o 21 %, tj. celkem o 714 Kč. Zástupkyni stěžovatele se
tedy přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč. Částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu