ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.439.2018:14
sp. zn. 1 As 439/2018 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří, se sídlem
Zlatá 52, Kynšperk nad Ohří, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2018, č. j. 30 A 272/2018-
15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu
proti nečinnosti žalované spočívající v nevyřízení žádosti žalobce o poskytnutí informací podle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, která žalované došla dne
29. 6. 2018 a týkala se informací v oblasti ubytování. Žaloba obsahovala žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně zájmů žalobce.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením žalobce zcela osvobodil od soudních
poplatků (výrok I.) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II.). Dospěl k závěru,
že žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. K neustanovení zástupce
krajský soud uvedl, že z žaloby je zřejmé, jaké nečinnosti se měla žalovaná dopustit a čeho chce
žalobce dosáhnout. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vykonával dlouholetou
advokátní praxi i pedagogickou činnost, krajský soud shledal, že v dané věci v rámci zachování
práv žalobce i v dalším průběhu řízení není nezbytné ustanovit mu zástupce. Žalobce
má právnické vzdělání, svými podáními prokázal orientaci v dané právní problematice a prokázal,
že je schopen samostatně činit nezbytné kroky k hájení svých práv.
[3] Žalobce napadl usnesení krajského soudu kasační stížností (dále též „stěžovatel“),
ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud toto usnesení ve výroku II. zrušil a věc vrátit
krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že je osobou se zdravotním
postižením. Na rozdíl od žalované nemá k dispozici profesionální tým právníků, odbornou
literaturu a aktuální judikaturu, což v režimu kontradiktorního řízení představuje porušení zásady
rovnosti účastníků. Stěžovatel je sice původní profesí advokát s dlouholetou advokátní praxí,
ale je omezen v pohybu pravé ruky, což dokládá i hrubá úprava jeho písemností. S opisováním
mu vypomáhají i někteří odsouzení, což je podle stěžovatele naprosto absurdní. Součástí kasační
stížnosti učinil stěžovatel i žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením
advokátem. Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, Nejvyšší
správní soud tudíž zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost po stěžovateli nepožadoval.
[5] Pokud jde o návrh stěžovatele na ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud odkazuje na řadu předchozích řízení zahájených stěžovatelem, ve kterých
se rovněž jednalo o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě před krajským soudem,
kterého se stěžovatel domáhal ze stejných důvodů jako v projednávané věci (srov. např.
rozsudky ze dne 29. 1. 2019, čj. 2 As 407/2018-12; ze dne 17. 10. 2018, čj. 3 As 85/2018-24;
ze dne 31. 10. 2018, čj. 4 As 300/2018-19; ze dne 13. 12. 2018, čj. 5 As 317/2018-23; ze dne
16. 1. 2019, čj. 6 As 368/2018-10; ze dne 24. 1. 2019, čj. 7 As 537/2018-14; ze dne 17. 1. 2019, čj.
9 As 445/2018-15; ze dne 10. 1. 2019, čj. 10 As 325/2018-12). V těchto řízeních Nejvyšší správní
soud opakovaně vyslovil závěr, že ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele, která
navíc má sám právní vzdělání, nezbytné.
[6] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že v řízení o žalobě před správními soudy není
zastoupení advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení
zástupce ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (viz §35 odst. 9 s. ř. s.
ve spojení s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný
návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků
pro vedení řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv.
[9] V posuzované věci je spornou otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk (srov. např.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003-46, ze dne 26. 2. 2004,
čj. 6 Azs 19/2003-45, ze dne 8. 1. 2013, čj. 3 As 92/2012-34, nebo ze dne 21. 5. 2015, čj.
7 As 84/2015-14).
[11] Krajský soud se především zaměřil na osobnostní poměry stěžovatele a dospěl k názoru,
že s ohledem na jeho dřívější působení jako advokáta nesplňuje stěžovatel podmínku nezbytnosti
ustanovení zástupce k ochraně jeho práv ve smyslu §35 odst. 9 s. ř. s. Ačkoliv se tedy krajský
soud omezil na poměrně stručné odůvodnění svého rozhodnutí a nevyjádřil se k namítanému
zdravotnímu postižení stěžovatele, s ohledem na předchozí řízení stěžovatele a v nich jasně
vyjádřené názory správních soudů i Nejvyššího správního soudu ohledně jeho stále se opakujících
stejných námitek proti usnesením o neustanovení zástupce z řad advokátů a také z hlediska
procesní ekonomie nebylo důvodu usnesení krajského soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost.
Stručné odůvodnění krajského soudu sice nevypořádalo dostatečně důkladně všechny argumenty
stěžovatele, avšak napadeným usnesením byla rozhodná právní otázka, tj. zda má být stěžovateli
ustanoven zástupce z řad advokátů, posouzena správně.
[12] Nejvyšší správní soud se stejnými námitkami, jaké byly vzneseny v tomto řízení,
a se situací stěžovatele již opakovaně vypořádal (viz např. rozsudek ze dne 13. 12. 2018,
čj. 5 As 317/2018-23), a to následovně:
„Pro úplnost kasační soud opakuje, resp. dodává, že stěžovatel je českým občanem ovládajícím český
jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující veškeré náležitosti po formální i obsahové stránce.
Stěžovatel je ostatně bývalým advokátem, který v advokacii donedávna aktivně působil. (…) Již v rámci
kasační stížnosti podané Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 8. 2018 ve věci sp. zn. 3 As 85/2018
stěžovatel doložil komplexní lékařský posudek ze dne 18. 4. 2018, ze kterého vyplývá, že se jedná
o invalidní osobu v I. stupni. Stěžovatel je podle tohoto posudku schopen vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost, ale v podstatně menším rozsahu a intenzitě (pracovní schopnost je snížena o 35 %). Z toho tedy
nijak nevyplývá, že by stěžovateli jeho zdravotní stav znemožňoval kvalifikovaně sepsat právní podání,
o čemž ostatně svědčí stěžovatelovy argumentační schopnosti prokázané již v mnoha podáních,
které zdejšímu soudu zaslal. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem krajského soudu,
že stěžovatel nesplňoval zákonnou podmínku pro ustanovení zástupce spočívající v nezbytnosti takového
úkonu k ochraně jeho práv.
Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.
Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší správní soud přihlížel k celkovému vyznění stěžovatelových podání,
k jeho argumentačním schopnostem, zkušenostem a vzdělání, na jejichž základě lze učinit závěr,
že se stěžovatel v dané problematice dobře orientuje a je schopen svá práva v soudním řízení aktivně
uplatňovat. Odnětí svobody samo o sobě v tomto případě nepředstavuje důvod pro ustanovení advokáta.“
V projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvody k odchýlení se od uvedené
judikatury.
[13] Nadto Nejvyšší správní soud dodává, že svou schopnost orientovat se v právním řádu
(jakožto bývalý advokát) stěžovatel prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám
obrátil na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora
označenému usnesení. Schopnost stěžovatele vystupovat v řízení před krajským soudem
samostatně potvrzuje i skutečnost, že stěžovatel v současnosti vede několik soudních a správních
řízení obdobného charakteru, jako je tomu v dané věci. V rámci těchto řízení své schopnosti
řádně hájit svá práva a formulovat žalobní nároky konzistentně osvědčuje. Nejvyšší správní soud
tedy uzavírá, že krajský soud nepochybil, shledal-li, že ustanovení zástupce stěžovateli
z řad advokátů není nezbytně třeba k ochraně jeho práv a výrokem II. napadeného usnesení
návrh stěžovatele zamítl.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační námitky
nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti
žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu