ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.433.2018:6
sp. zn. 2 As 433/2018 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, proti usnesení žalovaného ze dne
11. 9. 2018, č. j. 9 A 175/2018 - 29, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, č. j. 3 A 235/2018 – 8,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil u Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) žalobou proti usnesení tohoto soudu ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 A 175/2018 - 29. Městský
soud v usnesení ze dne 6. 12. 2018, č. j. 3 A 235/2018 – 8, uvedl, že žalobou napadené
rozhodnutí bylo vydáno jakožto rozhodnutí soudu v soudním řízení správním a s ohledem na §4
odst. 1 písm. a) s. ř. s. nemá pravomoc takové rozhodnutí přezkoumávat, neboť se nejedná
o úkon správního orgánu při výkonu veřejné správy. Na základě uvedeného dospěl městský soud
k závěru, že neexistence pravomoci představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení
ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto žalobu odmítl.
[2] Stěžovatel podal proti posledně uvedenému usnesení kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 - 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem
a znevažující formou a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné
vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13).
Z evidence zdejšího soudu je patrné, že množství stěžovatelem vedených sporů se v průběhu
času rapidně zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně
sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nebo jiným podáním nemělo být vyhověno.
Rozhodující je však sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[4] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
napadá u městského soudu jeho jiné rozhodnutí, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže,
přičemž tyto své úkony dále řetězí – a kasační stížnost proti odmítavému usnesení městského
soudu je tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou
hospodárnosti řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné
moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu
je totiž z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012
či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou
k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne,
neboť shledá kasační stížnost zjevně bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015,
č. j. 2 As 223/2015 – 43, či ze dne 8. 10. 2015, č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli
doručena a jejichž obsah je mu proto znám).
[5] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v nynější věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení ze dne
8. 11. 2018, č. j. 5 As 328/2018 - 7) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
bez věcného projednání odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.,
s odkazem na odůvodnění, jehož se stěžovateli již dostalo, např. právě ve výše uvedeném
usnesení č. j. 5 As 328/2018 – 7.
[6] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu