ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.122.2019:42
sp. zn. 4 Azs 122/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. V. T., zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zahraničních
věcí ze dne 1. 3. 2018, č. j. 101094-3/2018-OPL, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019, č. j. 50 A 28/2018 – 65,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2019, č. j. 50 A 28/2018 – 65,
se zrušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobce podal dne 20. 11. 2017 žádost o zaměstnaneckou kartu spojenou se žádostí
o upuštění od osobního podání této žádosti u Velvyslanectví České republiky v Hanoji
(dále jen „zastupitelský úřad“). Žádosti byly odůvodněny tím, že ke dni 31. 10. 2017 byl ukončen
provoz systému Visapoint z důvodu přechodu na nový objednací systém, který však dosud
nebyl spuštěn.
[2] Usnesením ze dne 15. 12. 2017, č. j. 3765/2017-HANOI-64/a, zastupitelský úřad
podle §169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl žádost žalobce
o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty a zároveň zastavil řízení
o žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce se bránil rozkladem. Ministr zahraničních věcí
se ztotožnil se závěrem, že situace žalobce neodůvodňovala upuštění od osobního podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu a označeným rozhodnutím rozklad zamítl. Přitom mj. konstatoval,
že neúspěšné pokusy žadatele registrovat se přes systém Visapoint nejsou důvodem pro upuštění
od osobního podání žádosti a nedokazují ani, že tento systém nebyl v dané době funkční.
Žalobce nedoložil žádné zdravotní, respektive sociální důvody, ani jiné skutečnosti, které
by mohly odůvodnit upuštění od osobního podání žádosti. Přechod na nový objednací systém
v průběhu měsíce listopadu označil ministr za souladný s §169d odst. 2, §169f a §169h zákona
o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců žalobci ukládal povinnost podat žádost
o zaměstnaneckou kartu osobně v předem sjednaném termínu, termín bylo možné sjednat
telefonicky, což judikatura NSS nevylučuje.
[3] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra i usnesení
zastupitelského úřadu a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru,
že tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Zastupitelský úřad totiž nijak
nereagoval na tvrzení, že od 31. 10. 2017 nefungoval systém Visapoint a od 9. 11. 2017
byl uzavřen zastupitelský úřad, což žalobci znemožnilo sjednat si termín pro podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu osobně. Toto pochybení neodstranil ani ministr v rozhodnutí
o rozkladu. Krajský soud správním orgánům vytkl zejména chybějící výklad pojmu „odůvodněný
případ“ (jako důvod pro upuštění od osobního podání žádosti o pobytové oprávnění
podle §169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců) ve vztahu k individuálním okolnostem daného
případu. Dále krajský soud zkritizoval blíže neodůvodněný závěr ministra, že omezení provozu
zastupitelského úřadu není důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu. Ministr nepřípustně zúžil rozsah případů odůvodňujících upuštění
od osobního podání žádosti na důvody na straně žadatele. Naopak takovým důvodem
dle krajského soudu mohou být i technické důvody na straně zastupitelského úřadu. Krajský soud
se dále obsáhle věcně vyjádřil k okolnostem, z nichž žalobce dovozoval faktickou nemožnost
osobního podání žádosti, a v zásadě se s argumentací žalobce ztotožnil.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Stěžovatel mj. trvá na tom, že krátkodobé omezení objednávání žadatelů o pobytové oprávnění
spojené s přechodem na nový objednací systém není případem odůvodňujícím upuštění
od osobního podání žádosti. I pokud by stěžovatel připustil, že krátkodobý, jasně časově
ohraničený výpadek registračního systému je důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti,
nepřekročil v žalobcově případě meze správního uvážení. Stěžovatel dále označil část
odůvodnění napadeného rozsudku za nesrozumitelnou. Krajský soud totiž stěžovateli vytýkal,
že mezi „odůvodněné případy“ pro upuštění od osobního podání žádosti zahrnul
pouze zdravotní a sociální důvody, což však neodpovídá odůvodnění rozhodnutí o rozkladu,
v němž ministr zahraničních věcí připustil, že uvedený pojem může zahrnovat i překážky
na straně zastupitelského úřadu.
[5] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry krajského soudu
a označil kasační stížnost za nedůvodnou.
[6] Stěžovatel v replice k vyjádření žalobce poukázal na závěry uvedené v rozsudcích NSS
ze dne 13. 3. 2019, č. j. 6 Azs 30/2019 - 29, a ze dne 19. 3. 2019, č. j. 4 Azs 22/2019 - 50,
a konstatoval, že již v předchozím řízení vysvětlil, proč přechod na nový objednávací systém
nemůže být „odůvodněným případem“, pro který by bylo možné upustit od povinnosti osobního
podání žádosti. Stěžovatel dále argumentoval tím, že podmínky příjmu žádostí jsou nedílnou
součástí nastavení podmínek pro zahájení řízení ve věci samé, jejímž smyslem je zajistit,
aby se k meritornímu rozhodnutí dostaly pouze žádosti těch žadatelů, kteří dostáli všem zákonem
stanoveným podmínkám pro podání žádosti. NSS v uvedených rozsudcích potvrdil názor
stěžovatele, že rozsudek krajského soudu je vnitřně rozporný a rozhodnutí o rozkladu
není nepřezkoumatelné.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); shledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Při posuzování této kauzy se soud inspiroval rozsudkem ze dne 13. 3. 2019,
č. j. 6 Azs 30/2019 - 29, v němž NSS řešil téměř totožný případ. Dále Nejvyšší správní soud
obdobné případy rozhodoval např. rozsudky z 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 39/2019 - 61, nebo ze dne
26. 3. 2019, č. j. 4 Azs 25/2019 - 26. V nyní posuzované věci není důvod odchýlit se od závěrů
vyslovených v citovaných rozsudcích.
[10] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že krajský soud učinil závěr o nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí (§76 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyššímu správnímu soudu se ovšem jeví
odůvodnění rozsudku krajského soudu jako vnitřně rozporné, tzn. nepřezkoumatelné, což je vada
ke které by musel podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti, ovšem stěžovatel
tuto námitku uplatnil v replice ze dne 3. 5. 2019. Krajský soud totiž stěžovateli na jednu stranu
vytkl, že se nezabýval tím, zda lze, popřípadě proč nelze omezení fungování objednávacího
systému považovat za „odůvodněný případ“ pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti
o zaměstnaneckou kartu (body 30 - 41 odůvodnění napadeného rozsudku), a tím způsobil
nepřezkoumatelnost rozhodnutí o rozkladu pro nedostatek důvodů. Hned nato však zkritizoval
závěr správních orgánů, že „žalobcem namítané objektivní okolnosti na straně zastupitelského úřadu
v podobě omezení jeho provozu nelze pod odůvodněné případy podřadit“ (odstavce 42 a následující
téhož rozsudku). Takové odůvodnění nemůže obstát. Pokud má být vadou správního rozhodnutí
chybějící výklad neurčitého pojmu obsaženého v zákoně, nelze mu zároveň vytýkat,
že tento pojem interpretuje nesprávně. Nepřezkoumatelný závěr nelze zároveň věcně přezkoumat
(srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91). Krajský soud v druhé
části jeho rozsudku úvahy žalovaného podrobně přezkoumal, přesto učinil závěr
o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, čímž se s odkazem na §76 odst. 1 s. ř. s. vyhnul
rozhodnutí věci u jednání, které stěžovatel v podání ze dne 5. 6. 2018 požadoval.
[11] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud považoval za žalovaného ministra
zahraničních věcí, který však není samostatným správním orgánem. Směřuje-li žaloba
proti rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu státní správy, je žalovaným tento ústřední orgán
[k postavení zastupitelského úřadu v obdobné věci, jak je ta nynější, srov. rozsudek ze dne
5. 12. 2018, č. j. 1 Azs 195/2018 - 48, část IV.a)]. Toto pochybení však nemohlo mít samo o sobě
vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu, neboť, jak vyplývá z citované judikatury, ministr
zahraničních věcí je funkční složkou Ministerstva zahraničních věcí, a krajský soud tak fakticky
jednal s Ministerstvem zahraničních věcí, byť za žalovaného označoval ministra.
[12] Nejvyšší správní soud závěrem pro urychlení věci uvádí, že rozhodnutí o rozkladu
není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak NSS uvedl v již citovaném rozsudku
č. j. 4 Azs 25/2019 - 26, ve zcela analogické věci, „[s]právní orgány uvedly na samé hraně
přezkoumatelnosti, resp. z jejich závěrů implicitně vyplývá, že nemožnost podávat žádosti o pobytová oprávnění
po dobu zavádění nového objednávacího systému nepovažují za odůvodněný případ, pro který by mělo být upuštěno
od povinnosti podat žádost o pobytové oprávnění osobně. Podle Nejvyššího správního soudu je vzhledem
k argumentaci žalobce v řízení o rozkladu a nesporným skutkovým okolnostem případu zřejmé, že správní orgány
jeho argumentaci nepřijaly, byť některé argumenty vypořádaly mimoběžně. Nejvyšší správní soud připouští,
že se správní orgány vysvětlení svých závěrů mohly věnovat podrobněji, resp. že mohly výslovně uvést, že nepřijímání
žádostí o pobytové oprávnění po dobu zavádění nového systému není odůvodněným případem pro upuštění
od povinnosti osobního podání žádosti, nicméně i přesto provedené odůvodnění nebrání tomu, aby ze strany
krajského soudu mohla být přezkoumána zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného.“
IV. Závěr
[13] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Rozsudek krajského soudu
podle §110 odst. 1 věty prvé s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský
soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[14] Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnost (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu