ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.130.2019:13
sp. zn. 7 As 130/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: J. K., proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 42 Ad 9/2019 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Praze žalobu, kterou se domáhala přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2019, č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky
žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 17. 12. 2018, č. j. X, kterým zamítla žádost
žalobkyně o přiznání starobního důchodu. Důvodem zamítnutí žádosti byla nedostatečná doba
pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. Žalobkyně v žalobě rovněž navrhla, aby jí byl
ustanoven zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 42 Ad 9/2019 – 17, zamítl návrh
žalobkyně na ustanovení zástupce. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí neustanovit žalobkyni
zástupce tím, že zastoupení advokátem není nutné k ochraně jejích práv. Vycházel z §35 odst. 10
s. ř. s. (v době rozhodování krajského soudu §35 odst. 9 s. ř. s.), který stanoví podmínky, jejichž
kumulativní naplnění je nutné, má-li dojít k ustanovení zástupce účastníku řízení. Musí jít
o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce musí být nezbytně třeba k ochraně práv tohoto účastníka. První podmínku žalobkyně
podle krajského soudu splňovala, nezbytnost ustanovení zástupce však neshledal. Krajský soud
konstatoval, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně vystupuje
v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění a lze tak očekávat, že je již dostatečně
seznámena s postupem soudů při projednávání žalob ve správním soudnictví a že má dostatečné
povědomí o svých procesních právech. Žaloba po jejím doplnění obsahuje veškeré náležitosti,
vyjma řádného petitu, jehož absence však není překážkou pokračování v řízení, neboť z obsahu
žaloby a jejího doplnění je bez jakýchkoliv pochyb zjevné, že se domáhá zrušení označeného
rozhodnutí žalované, které soudu předložila s doplněním žaloby. Pro posouzení návrhu je dále
podstatné, že žalobkyně v žalobě a jejím doplnění jasně a srozumitelně (byť stručně) popsala, jaké
konkrétní úvahy a skutečnosti ji vedou k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žaloba
tedy obsahuje projednatelný žalobní bod, jehož vypořádání bude předmětem meritorního
přezkumu soudem. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně je schopna vystupovat
v tomto řízení před soudem samostatně a ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně
jejích práv.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Stěžovatelka je přesvědčena o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce. Dále
poukázala na svůj věk a na to, že má přiznanou invaliditu 2. stupně.
III.
[4] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že nepožadoval zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, jelikož povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li
jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb.
NSS). V nyní souzené věci se ze stejných důvodů neuplatní ani §105 odst. 2 s. ř. s. o povinném
zastoupení advokátem (viz shora zmiňované usnesení rozšířeného senátu, konkrétně jeho
bod 29); Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku nevyzýval k doložení povinného zastoupení.
[5] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud k věci samé nejprve uvádí, že v řízení o žalobě není zastoupení
advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce
ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení
s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení
řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[8] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatelky v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelčiných práv.
[9] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46,
ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34,
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14).
Za hlavní kritérium je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení považován
návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade
na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[10] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelčiných práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil
zejména formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatelky. Dospěl
přitom k závěru, že se stěžovatelka v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje,
a nemělo by jí tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti na nich,
aniž by bylo nepřípustně omezeno její právo napadat rozhodnutí žalované.
[11] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatelka nesplňovala k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě
podmínku nezbytnosti k ochraně jejích práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatelka je
českým občanem ovládajícím český jazyk, byla schopna zformulovat správní žalobu splňující
všechny nezbytné náležitosti po formální i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se
v právním řádu prokázala kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sama obrátila na Nejvyšší
správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránila proti shora označenému
usnesení.
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu