ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.535.2018:17
sp. zn. 7 As 535/2018 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří, se sídlem Zlatá
52, Kynšperk nad Ohří, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 28. 11. 2018, č. j. 30 A 286/2018 - 14,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Plzni žalobu, kterou se domáhal ochrany proti
nečinnosti žalované, spočívající v nevyřízení jeho žádosti o poskytnutí informací, která žalované
došla dne 29. 6. 2018, a to ve vztahu k informacím v oblasti péče o tělesně postižené. Žalobce
v žalobě rovněž požádal soud o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl
ustanoven zástupce.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 30 A 286/2018 – 14, žalobce zcela
osvobodil od soudních poplatků a současně zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Krajský
soud odůvodnil rozhodnutí neustanovit žalobci zástupce tím, že ustanovení zástupce není
nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z žaloby je zřejmé, jaké nečinnosti se měla žalovaná dopustit
a čeho chce žalobce dosáhnout. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vykonával
dlouholetou advokátní praxi i pedagogickou činnost, má soud za to, že v dané věci v rámci
zachování práv žalobce i v dalším průběhu řízení není nezbytné ustanovit mu zástupce. Žalobce
má právnické vzdělání, svými podáními prokázal orientaci v dané právní problematice a prokázal,
že je schopen samostatně činit nezbytné kroky k hájení svých práv.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Stěžovatel je přesvědčen o důvodnosti svého návrhu na ustanovení zástupce. Namítl,
že je osobou se zdravotním postižením a je ve výkonu trestu odnětí svobody v nevýhodném
postavení. Na rozdíl od žalované nemá k dispozici tým právníků, odbornou literaturu a aktuální
judikaturu, což v režimu kontradiktorního řízení představuje porušení zásady rovnosti účastníků.
Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
III.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel je osobou erudovanou
v oblasti práva, o čemž svědčí preciznost, srozumitelnost a právní vyjadřování v činěných
podáních. Stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělaní a byl (až do vyškrtnutí) zapsán
v seznamu advokátů, který je veden Českou advokátní komorou. V řadě písemností stěžovatel
výslovně uvádí, že p ůsobil jako obhájce či právní zástupce osob ve výkonu vazby nebo výkonu
trestu odnětí svobody, nebo poukazuje na dřívější postavení vysokoškolského pedagoga
přednášejícího právo. K námitkám stěžovatele, že nemá k dispozici aktuální judikaturu
a odbornou literaturu, žalovaná odkázala na §29 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou
se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. Podle názoru
žalované je napadené usnesení krajského soudu věcně správné, a proto se s ním ztotožňuje.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že stěžovatel byl napadeným usnesením
krajského soudu v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků, přičemž osvobození
přiznané v řízení před krajským soudem se podle §36 odst. 3 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti. Navíc povinnost zaplatit poplatek má stěžovatel jen tehdy, směřuje-li jeho kasační
stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, bod 27, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků.
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku
ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[7] Při úvaze, zda je v řízení o této kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů
stěžovatele advokáta, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že stěžovatel brojí proti
usnesení o neustanovení zástupce a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně nijak
složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť stručně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu, na které
je rozhodnutí krajského soudu postaveno. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné argumenty
a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné. Navíc je třeba poukázat
i na skutečnost, že stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání a v minulosti sám působil
jako advokát. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud k věci samé nejprve uvádí, že v řízení o žalobě není zastoupení
advokátem povinné. Soudní řád správní však umožňuje, aby byl účastníku řízení zástupce
ustanoven, a to za současného splnění čtyř předpokladů (§35 odst. 9 s. ř. s. ve spojení
s §36 odst. 3 téhož zákona): 1) je podán návrh na ustanovení zástupce, 2) podaný návrh
na zahájení řízení není zjevně neúspěšný, 3) žadatel doložil nedostatek prostředků pro vedení
řízení a 4) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně navrhovatelových práv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19).
[11] Spornou v posuzované věci je otázka, zda byla v případě stěžovatele v řízení
před krajským soudem naplněna čtvrtá z výše uvedených podmínek, tedy zda bylo ustanovení
zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud by měl při posuzování
naplnění této podmínky přihlížet zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním
poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň
povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České
republice, a také k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 46,
ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, ze dne 8. 1. 2013, č. j. 3 As 92/2012 - 34,
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 - 62, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 As 84/2015 - 14).
Za hlavní kritérium je přitom pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení považován
návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade
na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64, a ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 1 As 312/2017 - 12).
[13] Krajský soud se v právě projednávané věci uvedenými kritérii pro posouzení naplnění
podmínky, zda bylo ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nezbytně třeba k ochraně
stěžovatelových práv, dostatečně zabýval. Z napadeného usnesení vyplývá, že zvážil
zejména formální i obsahovou úroveň žaloby a osobnostní poměry stěžovatele. Dospěl
přitom k závěru, že se stěžovatel v posuzované problematice i v soudním řízení orientuje,
a nemělo by mu tedy nic bránit v řádném výkonu procesních úkonů a plnohodnotné účasti
na nich, aniž by bylo nepřípustně omezeno jeho právo napadat rozhodnutí žalované.
[14] Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje s posouzením krajského soudu a přisvědčuje
rovněž jeho závěru, že stěžovatel nesplňoval k ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podmínku
nezbytnosti k ochraně jeho práv. Pouze pro úplnost dodává, že stěžovatel je českým občanem
ovládajícím český jazyk, byl schopen zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné
náležitosti po formální i obsahové stránce a svou schopnost orientovat se v právním řádu
(jakožto bývalý advokát) prokázal kromě sepsání řádné žaloby rovněž tím, že se sám obrátil
na Nejvyšší správní soud včasnou a bezvadnou kasační stížností, aby se bránil proti shora
označenému usnesení.
[15] Uvedený závěr platí i přesto, že se stěžovatel v současné době nachází ve výkonu trestu
odnětí svobody, což by za jiných okolností svědčilo ustanovení advokáta pro hájení jeho práv.
Kasační soud však, jak výše uvedeno, přihlédl k celkovému vyznění žaloby, na základě
které lze učinit závěr, že se stěžovatel v problematice dobře orientuje a je schopen svá práva
v soudním řízení aktivně uplatňovat.
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek
pro ustanovení zástupce správně; ze shora uvedených důvodů proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu