ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.81.2019:40
sp. zn. 7 As 81/2019 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019,
č. j. 3 A 254/2018 - 31,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, č. j. 3 A 254/2018 - 31,
se ve výrocích I. a II. z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost se v části směřující proti výroku III. usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 20. 2. 2019, č. j. 3 A 254/2018 - 31, od m ít á .
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“)
domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. 50/2018-510-RK/4, kterým byl
zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru infrastruktury a územního
plánu ze dne 8. 6. 2018, č. j. 18/2018-910-IPK/19. Žalobce se též domáhá ochrany před
nezákonným zásahem způsobeným žalovaným. V žalobě označil za žalobce rovněž M. V. a A. V.
a přiložil plné moci k jejich zastupování. Součástí žaloby byla žádost o částečné osvobození
od soudních poplatků a rovněž návrh na ustanovení zástupce.
II.
[2] Městský soud žalobci osvobození od soudních poplatků výrokem I. napadeného usnesení
nepřiznal, neboť žalobce nereagoval ve stanovené lhůtě 15 dnů na výzvu soudu k doložení jeho
osobních a majetkových poměrů, a neprokázal tak, že nemá dostatečné prostředky
pro uplatňování svých práv u soudu. V důsledku nesplnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků městský soud zamítl výrokem II. napadeného usnesení rovněž návrh
žalobce na ustanovení zástupce. Výrokem III. napadeného usnesení pak městský soud žalobce
vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne doložil oprávnění zmocnitele k zastupování A. V.
a J. (správně M.) V. opatřené jejich podpisy.
III.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě blanketní
kasační stížnost, v níž požádal o ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud předmětnou žádost
usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 81/2019 - 18, zamítl a vyzval stěžovatele k doplnění
kasační stížnosti. Usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 7 As 81/2019 - 28, Nejvyšší správní soud
zamítl žádost stěžovatele o prodloužení lhůty pro doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel doplnil
kasační stížnosti podáním ze dne 17. 6. 2019.
[4] V doplnění kasační stížnosti uvedl, že napadá usnesení městského soudu v celém rozsahu.
Poukazuje na to, že výše uvedená usnesení Nejvyššího správního soudu nezmiňují výrok III.
napadeného usnesení. Dále namítá vady doručování ze strany městského soudu. Nemá totiž
datovou schránku, a proto je městským soudem uvedený důvod zamítnutí žádostí o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení advokáta nesprávný. Výroku III. napadeného usnesení vytýká
nesrozumitelnost, neboť slovní spojení „oprávnění zmocnitele k jejich zastupování“ je dle jeho
názoru nepochopitelné. Jelikož Nejvyšší správní soud v předchozích usneseních nezohlednil
nesrozumitelnost tohoto požadavku, žádá znovu o ustanovení zástupce a prodloužení lhůty
k doplnění kasační stížnosti. Dále popisuje své poměry a postoj k fungování státní moci.
Vzhledem k tomu, že tyto okolnosti nemají bezprostřední vztah k projednávané věci, není
nezbytné je na tomto místě rekapitulovat. Stěžovatel rovněž rozebírá právní úpravu v §47 odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“)
a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud předložil Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy
návrh na její zrušení a přerušil řízení o kasační stížnosti.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].
[6] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, neboť podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, má stěžovatel povinnost zaplatit poplatek
za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského
soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou
povinností. Ze stejného důvodu není nutné, aby se stěžovatel nechal v řízení o kasační stížnosti
právně zastoupit, neboť vzhledem k tomu, že brojí proti procesnímu usnesení krajského soudu,
ze zákona neplyne nezbytnost jeho zastoupení v řízení o nynější kasační stížnosti. Nadto
za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla mj. zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, a ze dne
31. 10. 2012 č. j. 4 As 64/2012 - 14).
[7] Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž se pouze
upravuje vedení řízení, nepřípustná. Rozhodnutí, kterým městský soud stěžovatele vyzval
k předložení plných mocí podepsaných A. V. a J. (správně M.) V., je právě takovým
rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost směřující proti výroku III.
napadeného usnesení odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud nicméně považuje za vhodné nad rámec uvedeného pro přehlednost a srozumitelnost
rekapitulovat podstatné skutečnosti vyplývající ze soudního spisu. Stěžovatel společně s podáním
žaloby zaslal městskému soudu celkem šest plných mocí, tři udělené A. V. a tři udělené M. V.,
vždy totožného znění. Ze záznamu o ověření elektronického podání na č. l. 10 soudního spisu
pak vyplývá, že dvě z těchto šesti plných mocí (jedna udělená A. V. a jedna udělená M. V.) byly
podepsány platnými elektronickými podpisy uvedených osob. Stěžovatel tedy byl zmocněn
k podání žaloby i za tyto osoby (byť své zmocnění dokládal poněkud nepřehledným způsobem).
Platnost všech plných mocí byla nicméně omezena do 25. 12. 2018, tj. stěžovatel může v řízení
před městským soudem zastupovat ostatní žalobce pouze v případě předložení dalších plných
mocí s odpovídající platností. I přes zjevné chyby v psaní, kdy městský soud zaměnil J. a M. V., je
výrok III. napadeného usnesení dostatečně srozumitelný. Je z něj zřejmé, že městský soud
po stěžovateli požaduje doložení oprávnění jednat za tyto žalobce v soudním řízení.
[8] V rozsahu, v němž je kasační stížnost přípustná, shledal Nejvyšší správní soud kasační
stížnost důvodnou.
[9] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, jímž stěžovateli nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků, a byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[10] Zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce městský
soud odůvodnil tím, že stěžovatel nereagoval ve stanovené lhůtě 15 dnů na výzvu k doložení
osobních a majetkových poměrů, která mu byla dne 18. 1. 2019 odeslána do datové schránky.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Zástupce pak lze dle §35 odst. 10
s. ř. s. ustanovit účastníkovi, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků,
a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pro posouzení, zda jsou splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je třeba, aby soud vyzval účastníka řízení
k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů a stanovil mu k tomu přiměřenou
lhůtu. V případě že soud účastníka opomene vyzvat, nelze nedoložení osobních majetkových
poměrů klást k jeho tíži. Takové opomenutí soudu je pak vadou, která může mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Blíže viz rozsudky ze dne 23. 7. 2012, č. j. 8 As 64/2012 - 12
a ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 194/2015 -26.
[13] Podle §42 odst. 1 s. ř. s. soud doručuje písemnosti do datové schránky, není-li možné
doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním doručovatelem, prostřednictvím
držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné
datové sítě. Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán. Podle
odst. 5 téhož ustanovení nestanoví-li s. ř. s. jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně
předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
[14] Podle §46 odst. 2 o. s. ř. prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje
na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto
způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas. Podle §47 odst. 2 a 3 o. s. ř. při doručování
písemnosti podle §46 odst. 2 soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů
od odeslání písemnosti datovou zprávou podepsanou adresátem. Doručení prostřednictvím
veřejné datové sítě na elektronickou adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná
na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů
od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2.
[15] Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel v žalobě uvedl elektronickou adresu
pro doručování písemností. Ačkoliv městský soud v napadeném usnesení uvedl, že výzvu
k doložení osobních a majetkových poměrů doručoval stěžovateli do datové schránky,
dle záznamu na č. l. 23 soudního spisu mu danou výzvu ve skutečnosti doručoval datovou
zprávou na elektronickou adresu uvedenou v žalobě. V uvedené datové zprávě jej městský soud
současně v souladu s §47 odst. 2 o. s. ř. vyzval, aby doručení předmětné písemnosti potvrdil
soudu do 3 dnů od jejího odeslání podepsanou datovou zprávou.
[16] Potvrzení doručení předmětné písemnosti však součástí soudního spisu není a ani
z žádného jiného podání nevyplývá, že by písemnost byla stěžovateli fakticky způsobem dle §46
odst. 2 o. s. ř. doručena. Absenci potvrzení o doručení písemnosti na elektronickou adresu
ostatně do jisté míry potvrzuje městský soud i svým nesprávným tvrzením, že předmětná výzva
byla zaslána do datové schránky stěžovatele. Jestliže stěžovatel doručení výzvy k doložení
osobních a majetkových poměrů městskému soudu nepotvrdil, jedná se podle §47 odst. 3 o. s. ř.
o doručení neúčinné, k němuž nelze přihlížet. V důsledku toho je třeba na posuzovanou věc
hledět tak, jako by městský soud stěžovatele k doložení jeho osobních a majetkových poměrů
fakticky nevyzval. Zamítl-li tedy jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce právě z důvodu, že stěžovatel majetkové poměry k výzvě soudu ve stanovené lhůtě
nedoložil, byť jej k jejich doložení účinně nevyzval, postupoval v rozporu s výše uvedenou
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[17] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadené
výroky I. a II. usnesení městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit, a věc vrátit tomuto
soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.); bude tedy muset stěžovatele řádně
vyzvat k doložení osobních a majetkových poměrů a znovu posoudit oprávněnost jeho žádostí
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v konečném rozhodnutí
vydaném v dalším řízení (§110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
[19] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o opakované žádosti
stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti obsažené v doplnění kasační
stížnosti. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že soudy jsou povinny
o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce v témže
řízení, povinny rozhodovat pouze tehdy, obsahuje-li žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti,
svědčící např. o změně poměrů účastníka (viz rozsudky zdejšího soudu ze dne 12. 5. 2008,
č. j. 3 Ads 43/2007 - 150, ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, ze dne 16. 12. 2015,
č. j. 8 As 145/2015 - 12, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016 - 13, či ze dne 16. 5. 2018,
č. j. 6 As 92/2018 - 17). V opačném případě by totiž docházelo k opětovnému posuzování
shodné skutkové situace. Tento závěr byl potvrzen také Ústavním soudem (srov. nález ze dne
20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09).
[20] V případě opakované žádosti je tedy povinností soudu zabývat se nejprve tím,
zda na straně žadatele došlo ke změně majetkových poměrů, případně že existují nové okolnosti,
které dříve uplatnit nemohl. Není-li tomu tak, není soud povinen o žádosti rozhodovat, protože
tato již byla po věcné stránce posouzena v předcházející fázi řízení.
[21] Nejvyšší správní soud první žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti usnesením ze dne 7. 5. 2018, č. j. 7 As 81/2019 - 18, zamítl z toho důvodu,
že v posuzované věci není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv.
Na tomto závěru nemohly skutečnosti uvedené stěžovatelem v rámci opakované žádosti nic
změnit. Skutečnost, že ustanovení zástupce nebylo v posuzovaném případě nezbytné, ostatně
vyplývá i z následného postupu stěžovatele, který kasační stížnost řádně doplnil; kasační stížností
směřující proti výroku III. se Nejvyšší správní soud z důvodu její nepřípustnosti stejně zabývat
nemohl. Vzhledem k výše uvedené judikatuře proto Nejvyšší správní soud o opakované žádosti
stěžovatele nerozhodoval.
[22] K návrhu stěžovatele, aby Nejvyšší správní soud předložil Ústavnímu soudu návrh
na zrušení §47 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší správní soud uvádí, že předmětné ustanovení nepovažuje
za rozporné s ústavním pořádkem, ani neurčité, jak se snaží dovodit stěžovatel. Formulace
„do 3 dnů od odeslání písemnosti“ představuje lhůtu určenou počtem dní. Počítání běhu takové
lhůty je pak v §57 odst. 1 o. s. ř. jednoznačně upraveno. K obdobnému závěru pak Nejvyšší
správní soud dospěl rovněž ve vztahu k žádosti stěžovatele, aby Ústavnímu soudu byl předložen
návrh na zrušení §36 odst. 3 s. ř. s., kterou stěžovatel uplatnil v žádosti o prodloužení lhůty
ze dne 4. 6. 2019. Příslušnou argumentací stěžovatele se Nejvyšší správní soud zabýval již
v usnesení ze dne 3. 7. 2019, č. j. 5 As 21/2019 - 75, přičemž od závěrů uvedených v tomto
usnesení nemá důvod se odchýlit. Aktuální rozhodovací soudní praxe citované ustanovení
vykládá a aplikuje tak, že účastník řízení žádající o osvobození od soudních poplatků,
resp. o ustanovení zástupce, musí doložit, jaká je jeho majetková situace (v pozitivním rozsahu,
tj. co vlastní, a jaké má příjmy), neboť doložením této skutečnosti (své majetnosti) může účastník
řízení na základě argumentu a contrario doložit, že je nemajetný. Na tomto přístupu Nejvyššímu
správnímu soudu nepřipadá nic nelogického, nezákonného či neústavního. Ani v jednom případě
proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro předložení návrhu na zrušení uvedeného
ustanovení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, tedy ani pro přerušení řízení o kasační stížnosti dle §48
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu