ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.548.2018:21
sp. zn. 7 Azs 548/2018 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: T. G. P., zastoupen
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Vyšehradská 702/12, Karlovy Vary,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2018,
č. j. 60 Az 44/2018 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Dalibora Lípy se u r č u je částkou 3 400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný vydal dne 26. 4. 2018 rozhodnutí č. j. OAM-59/LE-LE05-LE29-2018, kterým
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), zastavil řízení ve věci žalobcovy opakované žádosti o udělení mezinárodní
ochrany; posoudil ji jako nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který řízení
o ní shora uvedeným usnesením zastavil. Shledal, že žalobce svévolně opustil Pobytové středisko
Havířov. Zde byl jako žadatel o mezinárodní ochranu evidován s poslední známou adresou
pobytu; jiné místo jeho pobytu nebylo zjištěno ani na základě dotazů zaslaných žalovanému,
cizinecké policii a ustanovenému zástupci stěžovatele. Krajský soud proto řízení o žalobě zastavil
podle §33 písm. b) zákona o azylu ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl uvedené usnesení kasační stížností z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s . Stěžovatel si uvědomuje, že §33 písm. b) zákona o azylu ukládá
krajskému soudu řízení zastavit. Podle jeho názoru je však uvedené ustanovení v rozporu s čl. 36
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Jeho
neznámost pobytu byla nadto pouze dočasná; nyní je opět umístěn v zařízení pro zajištění cizinců
(ZZC Balková). Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že usnesení krajského soudu bylo
vydáno v souladu s právními předpisy. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost odmítnout
pro nepřijatelnost, popř. zamítnout pro nedůvodnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 30.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Institut nepřijatelnosti je přitom v kasačních stížnostech směřujících proti rozhodnutí
krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany aplikovatelný nejen v případě kasačních námitek
směřujících proti meritornímu posouzení otázek mezinárodní ochrany, ale i v případě kasačních
námitek směřujících proti procesnímu postupu krajského soudu (viz například usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 7 Azs 240/2016 - 28, odmítající
pro nepřijatelnost kasační stížnost brojící proti stanovení krátké lhůty pro doplnění blanketní
žaloby o žalobní body; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2012,
č. j. 8 Azs 16/2012 - 10, odmítající pro nepřijatelnost kasační stížnost brojící proti fikci doručení
formuláře o majetkových poměrech a proti neustanovení zástupce pro řízení před krajským
soudem; či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2016, č. j. 3 Azs 136/2016 - 21,
odmítající pro nepřijatelnost kasační stížnost, podle níž krajský soud nesplnil povinnost učinit
všechny potřebné úkony ke zjištění stěžovatelova pobytu a nepokusil se stěžovateli doručovat
na jeho poslední známou adresu).
[10] V dané věci stěžovatel poukazuje na vady v procesu předcházejícím zastavení řízení před
krajským soudem podle §33 písm. b) zákona o azylu (tj. z důvodu neznámého pobytu cizince).
Touto otázkou se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval. Např. v nedávném rozsudku ze dne
25. 10. 2018, č. j. 4 Azs 169/2018 – 31, Nejvyšší správní soud uvedl, že „Nejvyšší správní soud již
v řadě svých rozhodnutí formuloval požadavek, aby soudy při zjišťování pobytu žadatele vyvinuly patřičné úsilí,
tedy aby jejich postup nebyl ryze formální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, přitom
shledal, že „[r]ozhodnou skutečností pro aplikaci §33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost
místa pobytu stěžovatele, ale nemožnost zjištění místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí
určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek.“
Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného
ustanovení zastavit. Uvedené požadavky jsou na krajský soud kladeny proto, že v případě zastavení řízení
krajský soud neprojednává žalobu věcně. Aby bylo zachováno právo žalobce na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod), je tudíž krajský soud povinen vynaložit patřičné úsilí směřující ke zjištění
místa pobytu žalobce, aby bylo zřejmé, že je zjistit nelze. (…) V případech, kdy soud ověřuje údaje o místě pobytu
žadatele o mezinárodní ochranu, je na místě učinit dotazy přinejmenším dotazem u žalovaného a také
u Ředitelství služby cizinecké policie, neboť se jedná o dva evidenční orgány, které mají podle zákona o azylu vést
evidenci místa pobytu žadatelů o azyl (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 26/2009 - 45).“ K obdobným závěrům dospívají i další rozsudky Nejvyššího správního
soudu, např. rozsudky ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 26/2009 - 45, ze dne 12. 7. 2016, č. j. 7 Azs 88/2016 - 27, či ze dne 20. 6. 2018,
č. j. 8 Azs 229/2017 - 39. Z posledně uvedeného rozsudku nadto vyplývá, že kasační stížnost
směřující proti usnesení o zastavení řízení ve věcech azylu lze projednat v režimu nepřijatelnosti.
[11] V dané věci přitom krajský soud postupoval zcela v souladu s uvedenou judikaturou, když
učinil dotaz stran pobytu stěžovatele na žalovaného a dále na cizineckou policii. Nadto učinil
dotaz i na ustanoveného zástupce stěžovatele, ani ten však soudu nesdělil místo pobytu
stěžovatele. Za této situace tedy nelze krajskému soudu vytýkat, že nevynaložil patřičné úsilí
směřující ke zjištění místa pobytu stěžovatele. Krajský soud postupoval v souladu s uvedenou
judikaturou. Je přitom irelevantní, že se stěžovatel později vrátil do zařízení pro zajištění cizinců,
jak tvrdí jeho zástupce v kasační stížnosti. Předmětem přezkumu před Nejvyšším správním
soudem je usnesení, kterým bylo zastaveno řízení před krajským soudem z důvodu neznámého
pobytu v danou dobu (zastavující usnesení bylo krajským soudem vydáno dne 28. 11. 2018),
stěžovatel přitom ani v kasační stížnosti netvrdí, že by v tuto dobu byl jeho pobyt znám,
v důsledku čehož by nebylo možné postupovat podle shora citované judikatury.
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu nelze dovodit ani to, že by bylo ustanovení §33
písm. b) zákona o azylu v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, či s čl. 6 odst. 1
Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, jak namítal stěžovatel. K tomu poukazuje soud
předně na shora označený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018,
č. j. 4 Azs 169/2018 - 31, který se zabýval souladností §33 zákona o azylu s čl. 36 Listiny
základních práv a svobod. Ostatně i sám Nejvyšší správní soud s poukazem na §33 písm. b)
zákona o azylu opakovaně zastavil řízení o kasační stížnosti z důvodu, že cizinec byl neznámého
pobytu (viz např. usnesení ze dne 22. 9. 2016, č. j. 9 Azs 197/2016 - 35, ze dne 20. 9. 2018,
č. j. 10 Azs 129/2018 - 58 atp.). Implicitně tedy neshledal žádný rozpor uvedeného ustanovení
s ústavním pořádkem České republiky či uvedenou úmluvou. Ostatně stěžovatel ani nepoukazuje
na žádnou judikaturu, ze které by bylo možno takový rozpor dovodit. V zastavení řízení přitom
nebránilo Nejvyššímu správnímu soudu ani to, že byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2016,
č. j. 9 Azs 197/2016 - 35).
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako
nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl v řízení o žalobě ustanoven advokát, který stěžovatele zastupuje i v řízení
o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady řízení o kasační stížnosti sestávají z odměny advokáta
za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé – kasační stížnost) v částce 3 100 Kč
podle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, a náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč podle §13 odst. 4 citované vyhlášky.
Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu