ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.87.2019:22
sp. zn. 7 Azs 87/2019 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: X, zastoupen Organizací
pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9, proti žalovanému: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4,
Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
28. 2. 2019, č. j. 16 A 9/2019 - 34,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, č. j. 16 A 9/2019 - 34, se zru š u j e
a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2019, č. j. KRPA-52517-18/ČJ-2019-000022-MIG,
byl žalobce zajištěn podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu
cizinců“), za účelem předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013
ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného
k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo
osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále též „nařízení Dublin III“).
Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“), v níž namítal především to, že je nezletilou osobou bez doprovodu. Měl být
proto umístěn do specializovaného zařízení pro děti, nikoliv do zařízení pro zajištění cizinců
Balková. Dále namítal, že pro zajištění nebyla naplněna podmínka vážného nebezpečí útěku.
[3] Městský soud věc projednal ve dnech 27. 2. 2019 a 28. 2. 2019. Při jednání dne 27. 2. 2019
provedl důkazní prostředky navrhované žalobcem a žalovaným, mimo jiné zprávu Spolkového
úřadu pro migraci a uprchlíky (dále též „BAMF“) k možnosti převzetí žalobce ze dne 13. 2. 2019
(dále též „zpráva BAMF“). Dne 28. 2. 2019 provedl výslech žalobce. Poté v záhlaví uvedeným
rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil. Uvedl, že mezinárodní závazky vyžadují, aby bylo
omezení osobní svobody v rámci kontroly migrace nezbytné a přiměřené. V případě nezletilých
osob pak musí zajištění trvat co nejkratší dobu a probíhat ve vhodném ubytovacím zařízení
určeném pro nezletilé osoby. V posuzované věci dle městského soudu nebylo v řízení
před žalovaným bez důvodných pochybností prokázáno, že žalobce je osobou zletilou. Žalovaný
vycházel z vlastního správního uvážení o fyzické vyspělosti žalobce a z lékařské zprávy hodnotící
kostní věk žalobce. Ze stanoviska MUDr. K. předloženého žalobcem a z veřejně dostupných
pramenů však plyne, že se zvyšujícím se věkem klesá přesnost určení kalendářního věku pomocí
metody zjišťování kostního věku s odchylkou 2 až 3 roky dle použité metody. Pouze na základě
lékařské zprávy tak nelze vyloučit pochybnosti o věku žalobce, zejména pokud udává věk blížící
se zletilosti. V souladu se zásadou materiální pravdy nemohl žalovaný rezignovat na zjišťování
věku cizince, byť tento nemusel být určen zcela přesně bez vyloučení jakýchkoliv pochybností.
Cizinci však nelze klást k tíži nepředložení dokladu totožnosti. Pokud cizinec není schopen
prokázat svůj věk a trvají důvodné pochybnosti o jeho zletilosti, je třeba jej pro účely zajištění
považovat za nezletilého, resp. osobu, o jejímž věku panují pochybnosti a postupovat dle §129
odst. 5 věty druhé zákona o pobytu cizinců. Tento postup by žalovanému umožnil zjistit věk
žalobce ve lhůtě delší než 48 hodin, např. dotazem na BAMF, který u žalobce eviduje 3 různé
roky narození (2000 - 2002), což by prokázalo nevěrohodnost žalobce a v kombinaci s lékařskou
zprávou a jeho fyzickým vzhledem vedlo ke zjištění věku, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Dle zprávy BAMF, kterou žalovaný předložil až v řízení před městským soudem, je žalobce
považován z blíže neuvedených důvodů za zletilého. Tvrzení žalobce, že datum narození určila
sama německá policie, nelze považovat za věrohodné. Není však natolik zásadní pro to,
aby městský soud na základě zcela nového podkladu nahradil správní úvahu o věrohodnosti
tvrzení žalobce o jeho věku. K tomu nevedou ani další okolnosti zjištěné výslechem žalobce.
Fyzické rysy žalobce potvrzují, že jeho věk se pohybuje okolo 18 let, tj. jedná se o hraniční
případ. Lékařská zpráva pochybnosti o věku žalobce pro svou nedostatečnost neodstranila. Tyto
nebyly rozptýleny ani jeho výslechem a fyzickým vzezřením. Jestliže nebylo v době rozhodování
žalovaného bez důvodných pochybností prokázáno, že žalobce je zletilý, nemohl jej žalovaný
zajistit dle §129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
III.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Nesouhlasí s tím, že k datu vydání rozhodnutí o zajištění nebyla prokázána zletilost
žalobce. Stěžovatel vycházel z lékařské zprávy dětského oddělení Nemocnice na Bulovce ze dne
4. 2. 2019. Z provedeného vyšetření vyplývá, že sekundární pohlavní znaky žalobce jsou plně
vyvinuté a žalobce má plně prostavěny růstové štěrbiny všech metakarpů, ulny i radia, z čehož lze
usoudit, že se jedná o jedince staršího 18 let. Stěžovatel dále hodnotil fyziologické vlastnosti
žalobce, který stavbou těla, vzrůstem a vousy odpovídal osobě starší 18 let. Stěžovatel rovněž
posoudil výpověď žalobce ze dne 4. 2. 2019, ve které žalobce prokázal rozumovou a mentální
vyspělost. Správnost úsudku žalovaného následně potvrdila zpráva BAMF, podle níž žalobce
uváděl během svého pobytu na území smluvních států EU několik údajů o datu narození (X). To
indikuje nedůvěru vůči tvrzení žalobce a v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze
dne 30. 3. 2017, č. j. 2 Azs 38/2017 - 28, bylo na něm, aby osvědčil, že není plnoletý. Stěžovatel
nemůže hodnotit správnost lékařské zprávy. Její závěry nelze rozporovat ani stanoviskem MUDr.
K., které bylo předloženo v průběhu soudního řízení. Ze stanoviska toliko vyplývá, že se
kalendářní a kostní věk může lišit až o 2 roky. Automatické zohlednění dvouleté odchylky
kostního a kalendářního věku by však mohlo vést k absurdním závěrům. Růst kostních štěrbin se
plně uzavírá v 19 letech. Reálně by tak o status nezletilého mohla usilovat osoba ve věku 35 let.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Přestože stěžovatel výslovně uvedl, že kasační stížnost podává mj. z důvodu podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., věcně jeho námitky proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
nesměřují. Nepřezkoumatelnost nicméně představuje vadu rozsudku, ke které Nejvyšší správní
soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů
vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1995,
sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
č. 85/1997 Sb. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný
a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy ČR), jež
vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit
(ve správním soudnictví podle §54 odst. 2 s. ř. s.). Např. v právní větě k nálezu ze dne
11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS, Ústavní soud shrnul, že „ odůvodnění
rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem
postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah
odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má
nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, dále uvedl, že je třeba „aby z rozhodnutí soudu bylo především zřejmé,
jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém
stavu, jakým způsobem se vypořádal s právní argumentací stěžovatele a na základě jakého logického postupu soud
subsumoval zjištěný skutkový stav pod příslušné právní normy.“
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že není
nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud
vycházel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil.
Rozsudek je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Z rozsudku městského soudu jednoznačně
vyplývají důvody, které městský soud vedly ke zrušení rozhodnutí žalovaného. Nesouhlas
stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho
nepřezkoumatelnost (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163, atd.).
[12] Předmětem sporu je posouzení, zda stěžovatel postupoval správně, když žalobce zajistil
dle §129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců za účelem jeho předání podle nařízení Dublin III,
tj. zajistil jej jako zletilého. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel neměl dostatek podkladů
pro to, aby učinil závěr o zletilosti žalobce bez důvodných pochybností, a tyto pochybnosti
nebyly odstraněny ani během soudního přezkumu rozhodnutí stěžovatele.
[13] Před samotným posouzením věci je vhodné zdůraznit, že otázka určování věku ve vztahu
k posouzení zletilosti cizinců je velmi významná s ohledem na možný zásah do základních práv
cizince, jak konstatoval městský soud. Stejně tak je významné, že se statusem nezletilé osoby bez
doprovodu jsou spojena práva (viz např. čl. 6 a 8 nařízení Dublin III, §119 odst. 9, §119a
odst. 3, §124 odst. 5, 6, či §129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců), která mohou být motivací
ke zneužití azylového systému a získání výhody postavení nezletilé osoby. Existuje zde tedy
zřejmý zájem na určení věku cizinců, respektive na určení, zda se jedná o osobu zletilou či nikoli.
[14] Konkrétní postup určování věku osob není v zákoně o pobytu cizinců stanoven. Rovněž
judikatura, jak na národní tak evropské úrovni neposkytuje jednoznačnou odpověď na otázku,
jakým přesným způsobem by měl být určován věk v případech, kdy dotčená osoba nedisponuje
žádným dokladem totožnosti a její tvrzení s ohledem na mentální vyspělost a fyzické vzezření
vedou k důvodným pochybnostem. Určité shrnutí uvedené problematiky lze nalézt v dokumentu
Rady Evropy „AGE ASSESSMENT: Council of Europe member states‘ policies, procedures and
practices, respectful of children’s rights in the context of migration“. Uvedený dokument
preferuje zjišťování věku na základě pohovoru s dotčeným cizincem vedeného kvalifikovaným
profesionálem (dětským psychologem či lékařem), shromáždění a posouzení relevantních
dokumentů, či získání a ověřování informací ze země původu cizince. Připouští nicméně rovněž
určení věku prostřednictvím lékařského vyšetření. Shrnuje, že v jednotlivých státech napříč
Evropou je pro určení věku využíváno lékařské vyšetření zahrnující stanovení kostního věku
pomocí rentgenu ruky (zápěstí), dentální analýzy či rentgenu dutiny ústní, nebo lékařské vyšetření
zahrnující posouzení fyzické vyspělosti (mj. na základě vývoje pohlavních orgánů).
[15] Český právní řád upravuje možnost využití lékařského vyšetření za účelem určení věku
cizince v případě zjišťování věku žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Jedná se o §89 odst. 3
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že „[j]e-li žadatelem
o udělení mezinárodní ochrany nezletilá osoba bez doprovodu a jsou-li důvodné pochybnosti o jí udávaném věku,
provede se za účelem zjištění jejího věku lékařské vyšetření. Odmítne-li nezletilá osoba bez doprovodu provedení
lékařského vyšetření, bude na ni ministerstvo pohlížet jako na zletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
Pokud lékařské vyšetření za účelem zjištění věku podle věty první není průkazné, ministerstvo pohlíží na žadatele
o udělení mezinárodní ochrany jako na nezletilou osobu bez doprovodu.“ Citovaná úprava vychází z čl. 17
odst. 5 Směrnice rady Evropské unie č. 2005/85/ES, o minimálních normách pro řízení
v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, dle kterého členské státy mohou
v rámci posuzování žádosti o azyl použít k určení věku nezletilých osob bez doprovodu lékařské
vyšetření. Konkrétní metody, které je nutné při lékařské prohlídce použít, stanoveny nejsou. Jak
právní řád České republiky, tak právní předpisy Evropské unie tedy za určitých okolností
předpokládají provedení lékařské prohlídky za účelem určení věku cizinců, byť tuto upravují
toliko pro případy zjišťování věku žadatele o udělení mezinárodní ochrany, nikoliv pro účely
řízení o zajištění cizinců.
[16] Judikatura Nejvyššího správního soudu pak připouští výsledek lékařského vyšetření jako
důkazní prostředek při určení věku cizince rovněž v řízení vedeném podle zákona o pobytu
cizinců, a to i přímo v řízení o zajištění cizince. V rozsudku ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 2 Azs 38/2017 - 28, připustil Nejvyšší správní soud implicitně jako důkazní prostředek
při určení věku cizince výsledek lékařského vyšetření kostního věku.
[17] Z výše uvedeného vyplývá, že pro určení věku cizince existuje řada různých postupů,
jejichž výsledky mohou mít přirozeně ve vztahu ke zjištění skutečného věku cizince různou míru
průkaznosti. Jak v této souvislosti správně konstatoval městský soud, je přitom povinností
správního orgánu zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (zásada materiální
pravdy). Za situace, kdy existují důvodné pochybnosti o věku, který cizinec sám uvádí a zároveň
žádným způsobem není schopen doložit, je tedy povinností správního orgánu zjistit skutkový
stav ohledně cizincova věku dostatečně. Zároveň je však nezbytné posuzovat věrohodnost
tvrzení cizince týkající se jeho věku. Za dostatečně zjištěného skutkového stavu je totiž ve smyslu
rozsudku č. j. 2 Azs 38/2017 - 28 již na cizinci, aby relevantním způsobem doložil svá tvrzení,
která jsou se skutkovými zjištěními v rozporu.
[18] V nyní posuzované věci bylo třeba postupovat ve smyslu uvedeného, neboť nastaly
pochybnosti o skutečném věku žalobce. Stěžovatel nejprve posuzoval žalobce s ohledem na jím
uvedené datum narození (X) jako nezletilého. O tom svědčí obsah úředního záznamu ze dne
4. 2. 2019, č. j. KRPA-52517-4/ČJ-2019-000022, podle něhož žalovaný informoval o zajištění
žalobce příslušné pracoviště orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Po rozhovoru se žalobcem,
jehož obsah zachycuje protokol o podání vysvětlení ze dne 4. 2. 2019, č. j. KRPA-52517-13/ČJ-
2019-000022, však nabyl stěžovatel s ohledem na mentální a fyzickou vyspělost žalobce, jeho
vzrůst, růst vousů a tělesnou konstituci pochybnosti, zda je skutečně osobou nezletilou.
S ohledem na tyto pochybnosti stěžovatel požádal o vyšetření žalobce ve zdravotnickém zařízení.
Ambulantní zpráva o vyšetření sepsaná MUDr. R. G. z oddělení pediatrické akutní ambulance ze
dne 4. 2. 2019 (dále též „lékařská zpráva“) uvádí: „L zápěstí s rukou - kostní věk. Vzhledem k plně
prostavěným růstovým štěrbinám všech metakarpů, ulny i radia se dle kostního věku jedná o jedince staršího 18
let.“ Dále uvádí, že sekundární pohlavní znaky jsou plně vyvinuté. Závěrem konstatuje, že „[d]le
výsledků vyšetření se zřejmě jedná o dospělou osobu.“ Poté stěžovatel rozhodl o zajištění žalobce jako
osoby zletilé. V rozhodnutí poukázal na zjevnou mentální i fyzickou vyspělost žalobce a na
závěry lékařské zprávy ze dne 4. 2. 2019.
[19] Potud je třeba souhlasit s městským soudem, že stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou
k danému okamžiku ani ve svém souhrnu dostatečné k tomu, aby odpovídajícím způsobem
dosvědčily, že žalobce byl zletilý. Předně je třeba zdůraznit, že stěžovatel nedisponuje takovou
odbornou kvalifikací, aby na základě výpovědi cizince při podání vysvětlení mohl činit
kvalifikované poznatky o jeho rozumové a mentální vyspělosti s takovou přesností, aby bylo
možno pouze o tyto poznatky samy o sobě opřít závěr o zletilosti daného cizince. Nejvyšší
správní soud tímto nezpochybňuje, že stěžovatel s ohledem na své zkušenosti může takovéto
posouzení učinit, avšak výsledek tohoto posouzení může toliko založit důvodné pochybnosti
o věku cizince, které budou důvodem pro jeho další ověřování. Stejně je tomu i v případě úvah
stěžovatele o fyzickém vzhledu žalobce. Tyto poznatky stěžovatele tedy v posuzovaném případě
pouze založily legitimní důvod pro další zkoumání věku žalobce, např. za pomoci lékařského
vyšetření. Právě lékařské vyšetření mohlo potvrdit úsudek stěžovatele o věku žalobce do té míry,
že by důvodné pochybnosti o nezletilosti žalobce vyvrátilo, avšak pouze tehdy, pokud by jeho
závěry byly jednoznačné. Tak tomu ovšem nebylo. Jak bylo uvedeno výše, lékařská zpráva pouze
stanovila, že v případě žalobce se dle kostního věku jedná o jedince staršího 18 let. Nejedná
se tedy o vyjádření ke skutečnému (kalendářnímu) věku žalobce. Závěr týkající se zletilosti
žalobce pak sama lékařská zpráva relativizuje, když uvádí, že se zřejmě jedná o dospělou osobu.
V době vydání napadeného rozhodnutí proto stále byly dány důvodné pochybnosti o zletilosti
žalobce, neboť ani lékařská zpráva nebyla s to tyto pochybnosti odstranit. Za takto zjištěného
skutkového stavu tedy skutečně bylo na stěžovateli, aby provedl další dokazování,
a to např. získáním relevantních informací ze země původu, potažmo ze země, ze které žalobce
do České republiky přicestoval (Německo). Je přitom nezbytné, aby v době vydání rozhodnutí
o zajištění stěžovatel relevantními informacemi již disponoval. Před vydáním rozhodnutí
o zajištění žalobce se ovšem stěžovateli prokazatelně podařilo zjistit k jeho totožnosti
prostřednictvím databází, které má k dispozici, pouze to, že žalobce žádal o udělení mezinárodní
ochrany v Německu v roce 2017 (bez dalších identifikačních údajů). Nejvyšší správní soud v této
souvislosti dodává, že nezpochybňuje fakt, že za účelem určení věku stěžovatel využívá
mj. i lékařských vyšetření (zacílených např. právě i na rentgen zápěstí). Stejně tak Nejvyšší správní
soud není názoru, že takové lékařské vyšetření nebude nikdy způsobilé dostatečným způsobem
doložit věk zajišťované osoby. V souzené (skutkově do jisté míry atypické) věci nicméně lékařská
zpráva nebyla z důvodů výše uvedených s to sama o sobě adekvátně osvědčit, zda žalobce je,
či není zletilý.
[20] Z dokazování před městským soudem však vyplynulo, že stěžovatel po vydání rozhodnutí
o zajištění žalobce obdržel zprávu BAMF, která uvádí další podstatné skutečnosti z hlediska
posouzení věku žalobce. Mimo jiné je v ní uvedeno, že žalobce je v Německu evidován pod třemi
různými identitami, které se liší právě a pouze ročníkem jeho narození (2000 - 2002). Zpráva
BAMF přitom představuje právě onen podstatný další krok, který měl stěžovatel učinit za účelem
dalšího ověřování věku žalobce. S ohledem na tuto skutečnost pak nelze souhlasit s názorem
městského soudu, že nebyly dány podmínky, aby v soudním řízení o přezkumu zajištění žalobce
provedl namísto žalovaného novou úvahu o věrohodnosti žalobce na základě zcela nových
podkladů právě městský soud.
[21] Pro posouzení věci je totiž podstatné, zda žalobce v době vydání rozhodnutí byl či nebyl
zletilý. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013,
č. j. 4 As 141/2013 - 28, ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s. nebrání tomu, aby soud při svém
rozhodování vycházel z dokumentů, které vznikly až po vydání žalobou napadeného správního
rozhodnutí, pokud popisují stav, jež ke dni rozhodování správního orgánu objektivně existoval.
Jakkoliv byla zpráva BAMF vydána až po zajištění žalobce, zachycuje skutečnosti, které nastaly
před tímto datem, neboť obsahuje údaje k totožnosti žalobce, které on sám před svým
příchodem do České republiky uváděl německým orgánům (i Nejvyšší správní soud shledává
účelovým tvrzení žalobce, že datum jeho narození určili sami němečtí policisté s ohledem
na jazykovou bariéru). Městský soud ostatně zprávu BAMF jako důkaz provedl a přestože to sám
popírá, provedl na základě této zprávy rovněž úvahu o důvěryhodnosti tvrzení žalobce.
Konstatoval, že „[r]ůzně uváděná data narození cizince by byly skutečností, jež by prokázaly jeho
nevěrohodnost, tudíž ve spojení s lékařskou zprávou by byl zjištěn stav – věk žalobce – o němž nejsou důvodné
pochybnosti.“ Rovněž uvedl, že „z obsahu sdělení BAMF je patrné, že migrační úřady žalobce považují
za zletilého.“ Předmětné závěry však korigoval konstatováním, že není zřejmé, proč BAMF
považuje žalobce za zletilého, když zpráva obsahuje tři různá data narození. Z toho důvodu
zpráva BAMF dle městského soudu dostatečně nevyvrací věrohodnost žalobce ve vztahu k jeho
tvrzení o nezletilosti. Tento závěr však nemá oporu v provedeném dokazování.
[22] Dle zprávy BAMF žalobce vystupuje pod třemi identitami lišícími se roky narození (data
narození X). Ze zprávy BAMF je přitom zřejmé, že žalobce je evidován s datem narození X,
které je považováno za rozhodné, a zbylá data narození jsou uvedená u alternativních informací
vedených jako „alias“ tedy ve smyslu „známý též jako“ či pod „falešnými údaji“ nebo
„pseudonymem“. Zpráva BAMF tak nevzbuzuje žádné pochybnosti v tom, jaké datum je možné
považovat za rozhodné (X). Naopak doplňuje důkazy shromážděné v rámci správního řízení a
rozhodným způsobem činí tvrzení žalobce týkající se jeho skutečného věku nevěrohodným.
[23] Po provedení důkazu zprávou BAMF pak situace žalobce do značné míry odpovídá té,
kterou se Nejvyšší správní soud zabýval ve výše zmíněném rozsudku č. j. 2 Azs 38/2017 - 28.
V něm se jednalo o případ cizince, který sám uváděl nejdříve datum narození svědčící o jeho
zletilosti, a až následně své tvrzení změnil, čímž údaj o své zletilosti zpochybnil. V předmětném
případě pak výsledky lékařského vyšetření uváděly, že skelet odpovídá věku cca 18 let. Z lékařské
zprávy tedy vyplývalo, že se jedná pouze o přibližné určení věku (zkratka „cca“). I za této situace
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zletilost cizince byla dostatečně prokázána. Byla-li totiž
Policie České republiky na základě jí dostupných informací (tvrzení o dřívějším datu narození
sděleném samotným cizincem) důvodně přesvědčena o tom, že cizinec byl v době zajištění starší
18 let, a lékařské vyšetření tento údaj nevyvrátilo, nebyla povinna dále detailněji přezkoumávat
datum jeho narození. Zároveň Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[o]becně vzato je na samotných
lidech pohybujících se věkově kolem rozhodné hranice 18 let, aby, chtějí-li požívat výhod spojených s věkem
nacházejícím se pod touto hranicí, byli schopni dostatečně přesvědčivě osvědčit, že vskutku takového, a nikoli
vyššího věku jsou. Ve věku kolem 18 let totiž již až na zcela nečetné výjimky mají rozumové schopnosti
a osobnostní vyzrálost rozvinuty v takové míře, že mohou a mají vědět, kdy se narodili.“ Tyto závěry přejal
rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Azs 81/2017 - 28, a ani
nyní rozhodující senát neshledal důvod se od nich odchýlit.
[24] I v nyní posuzovaném případě tvrzení žalobce o jeho věku neodpovídá dalším skutkovým
zjištěním, neboť je v rozporu se závěrem lékařského vyšetření a především zprávy BAMF.
S ohledem na rozsudek č. j. 2 Azs 38/2017 - 28 pak nelze než dospět k závěru, že zletilost
žalobce byla v soudním řízení dostatečně prokázána, přičemž tvrzení žalobce týkající se jeho věku
nelze vzhledem k provedeným důkazům považovat za věrohodné. V nastalé situaci (po provedení
zprávy BAMF jako důkazu městským soudem) je proto na žalobci, aby přesvědčivě osvědčil, že je
nezletilý. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že se v případě žalobce může jednat o hraniční
případ, nicméně jak vyplývá z výše citované pasáže, právě na případy osob pohybujících se kolem
rozhodné věkové hranice 18 let rozsudek č. j. 2 Azs 38/2017 - 28 dopadá.
[25] Nad rámec výše uvedeného je nicméně vhodné zdůraznit, že v posuzovaném případě sice
stěžovatel učinil správné závěry ve vztahu k nevěrohodnosti tvrzení žalobce o jeho zletilosti, což
potvrzuje právě i zpráva BAMF, nicméně tyto závěry nebyly založeny na dostatečném množství
relevantních informací. Obecně lze pak konstatovat, že v obdobné situaci je na místě zvolit
postup podle §129 odst. 5 věty druhé zákona o pobytu cizinců, a vyčkat dostatečného ověření
věku cizince
[26] Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem závěr městského soudu, že nebyly odstraněny
pochybnosti o dosažení věku 18 let žalobce ani během soudního přezkumu žalobou napadeného
rozhodnutí, neobstojí. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než rozsudek městského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, ve kterém je vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110
odst. 4 s. ř. s.). Na městském soudu tedy bude znovu posoudit důvodnost podané žaloby,
přičemž bude vycházet ze shora uvedených právních názorů Nejvyššího správního soudu.
V následujícím řízení tedy bude muset učinit závěry o věrohodnosti žalobce i s ohledem na nově
zjištěné skutečnosti, především zprávu BAMF, přičemž při hodnocení obsahu této zprávy je
městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Městský soud tedy bude
vycházet z toho, že tvrzení žalobce o jeho věku se stala na základě provedeného dokazování
nevěrohodnými a v souladu s rozsudkem č. j. 2 Azs 38/2017 - 28 poskytne žalobci prostor
pro doložení jeho tvrzení o nezletilosti. Nepředloží-li žalobce žádné další důkazy, či neshledá-li
městský soud tyto důkazy dostačujícími pro revizi závěru o nevěrohodnosti tvrzení žalobce,
posoudí žalobní námitku týkající se nezletilosti žalobce jako nedůvodnou a následně přezkoumá
důvodnost zbývajících žalobních námitek.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu