ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.106.2019:18
sp. zn. 8 As 106/2019-18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F.
Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4,
o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení ve věci ochrany proti
nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
21. 3. 2019, čj. 10 A 170/2018-249,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nečinnostní žalobou se žalobce domáhal toho, aby žalovaná zjednala nápravu
při vyřizování jeho žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím. Současně v žalobě navrhl, aby Městský soud v Praze (dále „městský soud“)
vydal předběžné opatření, kterým by uložil žalované povinnost zdržet se dehonestujících
a diskriminačních výroků. Žalobce rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků a podal
návrh na ustanovení zástupce.
[2] Městský soud napadeným usnesením žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce zamítl. Návrh na vydání předběžného opatření odmítl dle §46 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť se jedná o věc, která spadá
do pravomoci soudů v občanském soudním řízení, a to ať už se jedná o oblast
antidiskriminačního práva nebo úpravy ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Nejedná
se tudíž o věc, kterou by dle §4 odst. 1 a 2 s. ř. s. rozhodovaly soudy ve správním soudnictví.
[3] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu se žalobce (dále „stěžovatel“)
domáhá zrušení shora označeného usnesení městského soudu. Samostatným podáním pak
požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dané řízení o kasační
stížnosti.
[4] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I. a II. napadeného usnesení
městského soudu. Kasační stížnost však neobsahovala všechny náležitosti podle
§106 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel totiž neuvedl, z jakého důvodu usnesení městského soudu napadá.
[5] Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
[7] Podle §106 odst. 1 s. ř. s., musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
[8] Podle §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[9] Nejvyšší správní soud sice stěžovatele přímo (ještě před rozhodnutím o návrhu
na ustanovení zástupce) již usnesením ze dne 24. 4. 2019, čj. 8 As 106/2019-9, vyzval, aby
mu ve lhůtě jednoho týdne sdělil důvody, pro které se domnívá, že je v jeho případě ustanovení
zástupce nezbytné ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s. a zároveň jej vyzval také k doplnění důvodů
kasační stížnosti, avšak v souladu s praxí zdejšího soudu ve vztahu ke stejnému stěžovateli, s níž
je seznámen, již o jeho návrhu na ustanovení zástupce nerozhodoval (srov. např. usnesení ze dne
30. 4. 2019, čj. 10 As 115/2019-14, ze dne 25. 4. 2019, čj. 9 As 121/2019-14, ze dne 15. 5. 2019,
čj. 8 As 104/2019-17 nebo 30. 4. 2019, čj. 9 As 122/2019-16). Stěžovatel ostatně ani na jednu
z výzev nijak nereagoval, ačkoliv byl poučen, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat a kasační stížnost bude
odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 30. 4. 2019 a posledním dnem lhůty tak
byl čtvrtek 30. 5. 2019.
[10] Soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné
žaloby týkající se žádostí o informace vůči žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské
soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako v projednávaném případě. Rovněž Nejvyšší správní
soud rozhodoval o projednatelných kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím v nedávné
době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni rozhodnutí soudu obrátil na Nejvyšší správní
soud celkem ve 217 věcech, a to za pouhých posledních devět měsíců). V žádném z těchto
případů nebyl stěžovatel úspěšný (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 1. 2019, čj. 10 As 325/2018-12, ze dne 16. 1. 2019, čj. 6 As 368/2018-10, ze dne 17. 1. 2019,
čj. 9 As 445/2018-15, ze dne 4. 4. 2019, čj. 1 As 89/2019-13 nebo ze dne 4. 4. 2019,
čj. 10 As 86/2019-13).
[11] Soud zároveň zdůrazňuje, že takový postup je výjimečný a je pouze reakcí na způsob,
kterým stěžovatel zahlcuje povinné subjekty i soudy a který nese rysy zneužití práva.
[12] Protože kasační stížnost neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, což brání jejímu
věcnému vyřízení, a tato vada nebyla přes výzvu předepsaným způsobem odstraněna, Nejvyšší
správní soud ve smyslu §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.
[13] Následně soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III. napadeného usnesení
městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy
dočasné, proto ji v této části odmítl [§104 odst. 3 písm. c) a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.]. Rozhodnutí o předběžném opatření totiž slouží k zatímní úpravě
poměrů účastníků řízení a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stane vykonatelným (§38 odst. 1 a 4 s. ř. s.).
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. června 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu