ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.169.2019:16
sp. zn. 8 As 169/2019-16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a,
Praha 4, o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení ve věci
ochrany proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 21. 5. 2019, čj. 9 A 39/2019-16,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal ochrany před nečinností, která dle něj má spočívat
v odložení jeho žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Žalobce požadoval informace „z oblasti managementu věznice“ ve vztahu k Věznici Příbram, Vazební
věznici Hradec Králové a Věznici Valdice. Současně v žalobě požádal o osvobození od soudních
poplatků a podal návrh na ustanovení zástupce.
[2] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) napadeným usnesením žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce zamítl.
[3] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení městského soudu. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků.
[4] Kasační stížnost však neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl
toliko, že se domáhal svého ústavně zaručeného politického práva na informace. Jeho sociální
postavení vzniklo podle něj v důsledku justičních zločinů, nuceného insolvenčního řízení
a svévolného odmítání práva na informace. Ze strany žalovaného se jedná o „naprosto ukázkový
příklad justiční mafie a nadržování“.
[5] Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká,
kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
[6] Podle §37 odst. 5 s. ř. s., předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
[7] Podle §106 odst. 1 s. ř. s., musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně.
[8] Podle §106 odst. 3 s. ř. s., nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým
byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost
na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl v nyní posuzované věci k závěru, že kasační stížnost
obsahuje pouze zcela obecné kasační námitky, které nelze vyhodnotit jako projednatelné.
[10] Nejvyšší správní soud však stěžovatele v souladu se svou rozhodovací praxí v jeho dalších
věcech k odstranění vad kasační stížnosti nevyzýval (srov. např. usnesení ze dne 30. 4. 2019,
čj. 10 As 115/2019-14, ze dne 25. 4. 2019, čj. 9 As 121/2019-14, ze dne 15. 5. 2019,
čj. 8 As 104/2019-17, ze dne 30. 4. 2019, čj. 9 As 122/2019-16 nebo nedávné usnesené ze dne
20. 6. 2019, čj. 9 As 178/2019-12, kterým rozhodoval o obdobné kasační stížnosti jako v nyní
posuzované věci). Soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel opakovaně podával typově
totožné žaloby týkající se žádostí o informace vůči žalované, ve kterých opakovaně žádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech
krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako v projednávaném případě. Rovněž Nejvyšší
správní soud rozhodoval o projednatelných kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím
v nedávné době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni rozhodnutí soudu obrátil na Nejvyšší správní
soud celkem ve 217 věcech, a to za pouhých posledních devět měsíců). V žádném
z těchto případů nebyl stěžovatel úspěšný (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 1. 2019, čj. 10 As 325/2018-12; ze dne 16. 1. 2019, čj. 6 As 368/2018-10; ze dne 17. 1. 2019,
čj. 9 As 445/2018-15; ze dne 4. 4. 2019, čj. 1 As 89/2019-13; nebo ze dne 4. 4. 2019,
čj. 10 As 86/2019-13).
[11] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nijak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti.
Stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů,
přestože v právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor Nejvyššího
správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu. Proto je podle soudu správné,
aby jej tížila povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, na což jej soud nebude dále
opakovaně upozorňovat. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované
pro výkon advokacie. V projednávané věci by proto bylo neefektivní a formalistické adresovat
stejnému stěžovateli výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by soud nadbytečně informoval
stěžovatele o skutečnostech, o nichž on sám objektivně musí vědět.
[12] Soud zároveň zdůrazňuje, že takový postup je výjimečný a je pouze reakcí na způsob,
kterým stěžovatel zahlcuje povinné subjekty i soudy a který nese rysy zneužití práva.
[13] Krom toho stěžovatel mohl doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení,
avšak této možnosti nevyužil. Soud tedy neodůvodněnou kasační stížnost odmítl v souladu
s §37 odst. 5 větou druhou ve spojení s §120 s. ř. s.
[14] S ohledem na shora uvedené soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly splněny
podmínky pro její věcné projednání.
[15] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[16] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup v řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak je bez dalšího ukončit (přiměřeně srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Ans 6/2008-48 a usnesení ze dne
11. 6. 2014, čj. 3 As 109/2014-10).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. června 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu