ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.102.2018:31
sp. zn. 9 As 102/2018 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Stavební bytové
družstvo AREA, se sídlem Ježovská 303/2b, Praha 5, zast. JUDr. Ladislavem Košťálem,
advokátem se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální
inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 7. 2013, č. j. ZKI-O-53/747/2013/MT, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 A 160/2013 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 4 114 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem
Na Riviéře 123, Zbečno, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo podle
§78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zrušeno jeho shora specifikované rozhodnutí jakož i rozhodnutí Katastrálního
úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále jen „katastrální úřad“), ze dne
9. 5. 2013, č. j. OR-263/2013-101-10, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
I. Vymezení věci
[2] Žalobce je jediným vlastníkem budovy halových garáží bez č. p., vystavěné na pozemku
p. č. X v k. ú. Modřany. V budově garáží, jednopodlažní budově o výměře 810 m
2
s 35 parkovacími stáními, byla prohlášením vlastníka ze dne 3. 3. 1997 vymezena jedna jednotka
č. 730. Přestože právní úprava obsažená v §1 odst. 4 zákona č. 71/1994 Sb., o vlastnictví bytů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), umožňuje vznik
spoluvlastnictví budovy a s tím spojené vlastnictví bytu či nebytového prostoru jako jednotky
a podílu na společných částech budovy pouze v budovách, které mají alespoň dva byty,
dva nebytové prostory nebo alespoň jeden byt a jeden nebytový prostor, katastrální úřad návrh
na vklad jediné jednotky v domě povolil a s právními účinky ke dni 23. 4. 1997 provedl.
Tento skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. Nesporné je i to, že jak prohlášení
vlastníka, tak následný postup katastrálního úřadu nesplňovaly zákonem stanovené podmínky
a došlo k chybnému právnímu posouzení věci a chybnému zápisu do katastru nemovitostí.
[3] Spornou v projednávané věci je právní otázka, zda je možné postupem podle
§8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), sjednat nápravu shora popsaného zápisu
jediné jednotky v budově v katastru nemovitostí.
[4] Žalobce zastává názor, že se v projednávané věci jedná o právní omyl, který lze zhojit
postupem podle §8 katastrálního zákona. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že by opravou chyby
došlo k nesouladu zápisu v katastru nemovitostí s listinami založenými ve sbírce listin
a že by změnou pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu došlo k nepřípustnému dotčení
právních vztahů k nemovitosti.
[5] Městský soud ve svém rozsudku přisvědčil názoru žalobce. Zdůraznil, že je povinen
se při aplikaci práva vystříhat přepjatého formalismu. Za nepřípustně formalistický je nutné
považovat požadavek orgánů státní moci na určitý postup jednotlivce, aniž by pro to existoval
legitimní důvod. S odkazem na judikaturu kasačního soudu ve věci výkladu pojmu „zřejmý omyl“
městský soud uzavřel, že stav, který shora popsaným chybným zápisem do katastru nemovitostí
nastal, lze podřadit pod pojem právní omyl. Ten byl způsoben zjevně nesprávným právním
úsudkem pracovníka katastrálního úřadu ve věci, která je na první pohled pro odborníka
na danou věc jasně seznatelná a nevyžaduje složité myšlenkové operace (rozsudek NSS ze dne
13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31). V dané věci navíc žalobce neměl možnost zvrátit
rozhodnutí o povolení vkladu jakýmikoliv opravnými prostředky. S přihlédnutím ke konkrétním
aspektům daného případu je městský soud přesvědčen, že nápravou vadného zápisu
prostřednictvím opravy chyby nedojde k žádné změně soukromoprávních vztahů k nemovitosti,
ani nedojde k zásahu do práv třetích osob. Žalobce je totiž jediným subjektem,
který má k uvedené nemovitosti věcná práva.
[6] Z uvedených důvodů městský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí stěžovatele
i jemu předcházející rozhodnutí katastrálního úřadu dle §78 s. ř. s. zrušil.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[7] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu z důvodu uvedeného v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
[8] Rozhodující je, že k zápisu do katastru nemovitostí došlo ve vkladovém řízení v souladu
s předloženou listinou. Podle §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech“), není
proti rozhodnutí, kterým se vklad práva k nemovitosti povoluje, přípustný žádný opravný
prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Tím méně je možné připustit, aby vklad
přezkoumával katastrální úřad v rámci řízení o opravě chyby. Jak podle komentáře k zákonu,
tak podle rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 60/2007 - 42, nelze zápis podle
pravomocného, byť zřejmě nesprávného rozhodnutí považovat za zřejmý omyl, stejně jako
nesprávné právní posouzení, ke kterému v projednávané věci došlo. Změny právních vztahů
vyznačených na základě pravomocných rozhodnutí v katastru totiž lze dosáhnout pouze
prostřednictvím žaloby podle §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.).
[9] Městský soud nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že rozhodnutí o povolení vkladu
do katastru nemovitostí je pravomocným a závazným jak pro účastníky, tak pro samotný
katastrální úřad. Postupem, kterého se domáhá žalobce, by sám katastrální úřad založil rozpor
mezi rozhodnutím o povolení vkladu a provedeným zápisem. O zřejmý omyl by se mohlo jednat,
byla-li by věcná práva zapsána s deklaratorními účinky formou záznamu, jak to v některých
případech umožňovala právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Cestou opravy chyby však není
a ani v minulosti nebylo možné napravovat vadná rozhodnutí o povolení vkladu do katastru
nemovitostí.
[10] Právní řád nabízí možnost, jak vadný stav vyřešit, a to prostřednictvím prohlášení
o změně vlastnického práva k jednotkám na vlastnické právo k nemovitosti podle §1218 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský
zákoník“).
[11] Rozsudek městského soudu stěžovatel označuje za „nepřezkoumatelný z důvodu
nesprávného posouzení právní otázky soudem“ a nedostatku důvodů rozhodnutí bez bližšího
upřesnění. Uvádí, že se městský soud nevypořádal s tvrzenými důkazy v žalobou napadeném
rozhodnutí, ani s tím, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný
prostředek.
[12] S vkladem do katastru nemovitostí dochází vždy ke vzniku, změně nebo zániku věcných
práv k nemovitosti, přičemž ke stejným důsledkům by vedla i změna zápisu vlastnictví jednotky
na vlastnictví budovy. Městský soud tak svým rozhodnutím určuje, že katastrální úřad musí
porušit §5 odst. 3 zákona o zápisech, dle kterého není proti rozhodnutí, kterým se vklad
povoluje přípustný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví. Zrušením rozhodnutí
o povolení práva vkladu pak nastane právní chaos, neboť bude nutné zrušit i všechny navazující
právní akty jako nicotné.
[13] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry městského
soudu. Zdůrazňuje, že sám stěžovatel vyzval žalobce k nápravě vadného stavu. Za daných
okolností se požadavek postupu podle §80 o. s. ř. jeví jako absurdní. Žalobce nemá s odkazem
na judikaturu NSS pochyb o tom, že postup katastrálního úřadu byl zřejmým (právním) omylem
způsobeným pracovníkem katastru. Opravou chyby nedojde ke změně právních vztahů
k nemovitosti, pouze k uvedení zápisu a skutečného stavu do souladu. Navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
[15] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalobce replikou, v níž pouze zopakoval podstatnou část
argumentace použité v kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a za stěžovatele jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[17] Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu.
Stěžovatel sice konkrétně neuvádí, v čem by měla spočívat, avšak nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou natolik závažnou, že se jí musí soud zabývat i bez námitky, z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí je totiž možný až za předpokladu,
že půjde o rozhodnutí srozumitelné a bude z něj seznatelné, proč soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Z ustálené judikatury kasačního soudu lze zmínit například
rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 26. 6. 2014,
č. j. 5 As 73/2013 - 79.
[18] Žádné vady způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu však NSS
neshledal. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí, které je obsáhle odůvodněno. Je z něj zřejmé,
jakými úvahami se městský soud řídil a proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
rozhodnutí.
[19] Kasační soud se tedy mohl zabývat námitkami směřujícími do věcného posouzení sporné
otázky městským soudem.
[20] Z předloženého správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud další,
pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Na základě výzvy katastrálního úřadu ze dne
4. 12. 2012, sp. zn. ZDŘ-805/2012-101, k odstranění vadného zápisu v katastru nemovitostí,
podal žalobce dne 20. 12. 2012 katastrálnímu úřadu návrh na opravu chyby v katastru
nemovitostí postupem podle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
[21] Přípisem ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. OR-263/2013-101, oznámil katastrální úřad žalobci,
že opravu chyby podle jeho návrhu neprovedl s odůvodněním, že v řízení o opravě chyb
v katastrálním operátu je možné opravit pouze chyby evidenčního charakteru.
[22] S tímto postupem katastrálního úřadu žalobce nesouhlasil (přípis ze dne 18. 3. 2013),
katastrální úřad zahájil v souladu s §8 odst. 5 katastrálního zákona správní řízení a vydal
rozhodnutí, jimž nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby. Setrval na názoru,
že se nejedná o chybu ve smyslu §8 katastrálního zákona.
[23] Proti rozhodnutí katastrálního úřadu se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný zamítl
a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Uvedl, že provedením požadované opravy chyby
by vznikl nesoulad obsahu sbírky listin s údaji evidovanými v katastru nemovitostí. Nepřipouští-li
katastrální zákon proti rozhodnutí o povolení vkladu žádné opravné prostředky, tím méně
by bylo možné změnit zápis v katastru nemovitostí opravou chyby. Změny pravomocně
povoleného vkladu se podle žalovaného lze domoci pouze žalobou na určení vlastnického práva
podle §80 písm. c) o. s. ř.
[24] Skutkový stav není mezi účastníky řízení sporný. Jak již zdejší soud výše předeslal,
spornou je mezi účastníky řízení otázka, zda je shora popsaný zápis provedený bez opory
v právních předpisech možno kvalifikovat jako zřejmý omyl ve smyslu §8 katastrálního zákona
a lze jej opravit postupem podle tohoto ustanovení.
[25] K neurčitému pojmu „zřejmý omyl“ se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
již opakovaně vyjádřil. Podle rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 - 103,
č. 2098/2010 Sb. NSS, je při výkladu tohoto pojmu potřeba vždy zohlednit aspekty konkrétního
případu. Jako příklady právního omylu (error iuris) lze uvést kupříkladu zápis právního vztahu,
který zákon nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny nesplňující požadavky dané katastrálním
zákonem. Zdůrazňuje, že „právní omyl bude pravidelně způsoben činností pracovníka katastru.
Omyl je charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský faktor“.
[26] Platí, že katastrální úřad nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná anebo sporná
(srov. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134). O zřejmý omyl se nebude jednat
ani v případě, kdy by nebylo vyloučeno, že provedený chybný zápis je výsledkem nesprávné,
avšak nikoliv zcela nesmyslné, odborné volní úvahy pracovníka katastru. V této souvislosti
je při hodnocení omylu jako zřejmého třeba posoudit, zda jde o chybu, která je jasná každému
odborníkovi na danou oblast (viz např. Barešová, E.; Baudyš, P. Zákon o zápisech vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem. 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, s. 272), či nikoliv.
[27] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že se v projednávané věci jedná o právě shora
popsanou situaci. Odhalení této chyby v žádném případě nevyžadovalo složitou myšlenkovou
operaci (srov. např. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31) a muselo
být pracovníkovi katastru, jakož osobě odborně způsobilé v dané oblasti, zřejmé na první pohled.
Prohlášení vlastníka, jímž se vymezují jednotky, je listinou, se kterou přichází pracovník katastru
zcela běžně do styku, nehledě na to, že úprava obsažená v §1 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů
je základním východiskem pro zápis jakékoliv jednotky do katastru nemovitostí.
[28] Lze-li za zřejmý omyl považovat i zápis do katastru nemovitostí bez doložení zákonem
požadované podkladové listiny (viz rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009 - 75),
tím spíše lze za zřejmý omyl považovat zápis provedený na základě listiny nesplňující zákonem
stanovené požadavky. Ostatně výše uvedené rozhodnutí jako příklad zřejmého právního omylu
uvádí „zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem“.
Tyto závěry lze bezpochyby vztáhnout i na projednávanou věc. Jedná se totiž rovněž o situaci,
kdy katastrální úřad provede zápis na základě listiny, která nesplňuje požadavky zákona, se kterým
pracovník katastru přichází běžně do styku.
[29] Jde o zápis, který nikdy neměl být proveden a ani právní úprava se vznikem
(za jakýchkoliv okolností) jediné jednotky v budově nepočítá. Nadto i z prohlášení vlastníka,
založeném ve správním spise, je jednoznačně seznatelné, že žalobce zamýšlel zapsat budovu
halových garáží „F“ jako jeden objekt, bez vymezení více jednotek. Zápis jediné jednotky
v budově je zápis zapsaný zřejmým omylem, neboť se jedná o zápis, který zcela jasná
a nerozporná právní úprava v §1 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů nepřipouští.
[30] Stěžovatelem opakovaně uváděný názor, že postupem podle §8 katastrálního zákona
nelze zhojit chybu provedenou v rámci vkladového řízení, tj. u zápisu na základě pravomocného
rozhodnutí o povolení vkladu, ve světle judikatury NSS neobstojí. Jak výslovně uvedl soud
v rozsudku ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125, č. 986/2006 Sb. NSS, „Opravou má být pouze
dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen
rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů
nebo z listin právní vztahy osvědčujících. Pro opravu údajů tak není rozhodný způsob zápisu údaje do katastru,
…“. Názor zastávaný stěžovatelem by navíc vedl v praxi k jedinému – jakoukoliv chybu
v katastrálním operátu, která by se vyskytla u zápisu provedeného ve vkladovém řízení,
by katastrální úřad nemohl zhojit postupem podle §8 katastrálního zákona.
[31] Z rozsudku ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 As 45/2016 - 33, vyplývá, že oprava chyby podle §8
odst. 1 písm. a). katastrálního zákona není univerzálním revizním prostředkem pro nápravu
jakékoliv nesprávnosti obsažené v katastrálním operátu. Jedná se toliko o prostředek nápravy
zřejmých omylů. Jiná pochybení pak musí být napravena jiným, zákonem předpokládaným
způsobem (určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. či žaloba podle §82 s. ř. s.).
[32] V nyní souzené věci jde tedy o nápravu chyby spočívající v zápisu jediné jednotky č. 730
v uvedené nemovitosti, který byl proveden mimo rámec zákonné úpravy, zřejmým omylem.
Vzhledem k tomu, že zápis byl proveden vadně pouze v tomto rozsahu, nic správní orgány
nenutí (a ani neopravňuje) rušit všechny právní akty související s původním prohlášením
vlastníka, jak se obává stěžovatel.
[33] Opravou chyby v katastrálním operátu pouze v rozsahu chybně zapsané jednotky nedojde
ani k nepřípustnému zásahu do práv žalobce či třetích osob (srov. §5 odst. 7 katastrálního
zákona a např. rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125, č. 986/2006 Sb.).
Žalobce je jediným subjektem, který má věcná práva k budově halových garáží. Vzhledem
ke skutečnosti, že je výlučným vlastníkem nemovitosti nedojde v důsledku opravy k žádné změně
soukromoprávních vztahů k nemovitosti, pouze bude odstraněn zcela zjevně mylný zápis jediné
jednotky č. 730.
[34] Ačkoliv se prvotní chyba stala již v nesprávně koncipovaném prohlášení vlastníka,
jde v projednávané věci především o chybu v postupu katastrálního úřadu jako orgánu státní
správy, jemuž byla zákonem svěřena pravomoc rozhodovat v řízeních na úseku správy katastru
nemovitostí. Jeho úkolem bylo a je zajistit a zaručit, že katastr nemovitostí bude veden v souladu
s příslušnými zákonnými normami. Těmto svým povinnostem však katastrální úřad nedostál
a provedl zápis do katastru nemovitostí, který právní řád nezná. Chybný postup stěžovatele,
resp. katastrálního úřadu na jemu svěřeném úseku státní správy nelze klást k tíži žalobce
a požadovat po něm provedení dalších soukromoprávních aktů.
[35] K návrhu stěžovatele, aby žalobce situaci vyřešil postupem podle §1218 občanského
zákoníku Nejvyšší správní soud poznamenává, že tato právní úprava nabyla účinnosti
až 1. 1. 2014, tj. až několik měsíců po podání žaloby proti rozhodnutí stěžovatele v této věci. NSS
si je vědom předchozí, v účincích shodné právní úpravy v §5 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů,
při jejímž použití by s největší pravděpodobností bylo možné dosáhnout kýženého stavu zápisu
v katastru nemovitostí. Setrvává však na názoru, že využití takového postupu nelze po žalobci
požadovat, přenášet tím na něj zcela odpovědnost za chybný stav zápisu a nutit
jej tak prostřednictvím soukromoprávních kroků hojit chybu správního orgánu při jeho činnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[37] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně
úspěšný žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a náleží mu tak odměna
za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Odměna činí podle §9 odst. 4 písm. d) uvedené
vyhlášky 3 100 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13
odst. 3 téže vyhlášky), dohromady tedy 3 400 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, uvedená
částka se proto zvyšuje o 21 % DPH, tj. částku 714 Kč. Stěžovatel je proto povinen zaplatit
žalobci celkem částku 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu