ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.485.2019:36
sp. zn. 1 As 485/2019 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: B. D., zastoupen Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2018, č. j. 041873/2018/KUSK/OSA/ZAM, sp. zn.
SZ_041873/2018/KUSK/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 44 A 41/2018 - 36,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, č. j. 44 A 41/2018 - 36,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Mělník (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal dne 22. 2. 2018
rozhodnutí č. j. 10486/DSA/18/JABA, sp. zn. DSA/16733/JABA, kterým shledal žalobce
vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu) a přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a uložil
mu souhrnnou pokutu ve výši 3.500 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.
Prvního z uvedených přestupků se žalobce dopustil porušením §18 odst. 4 zákona o silničním
provozu tím, že dne 11. 3. 2017 v 08:43 hod. v obci Byšice na silnici 1/16 u domu č. p. 254
překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci nejméně o 26 km/h. Druhý přestupek spočíval
v porušení §5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť vozidlo žalobce nesplňovalo
technické podmínky pro provoz na pozemních komunikacích - platnost technické kontroly
skončila dne 9. 3. 2017.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný
v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl jako nedůvodné.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u krajského soudu, který rovněž
nepovažoval žalobcovy námitky za důvodné, a proto žalobu zamítl.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[5] Nejprve stěžovatel namítl, že měření rychlosti jeho vozidla bylo provedeno v rozporu
s návodem k obsluze použitého rychloměru, neboť nebyl dodržen úhel měření. Krajský soud
aproboval rozhodnutí stojící na nesprávně zjištěném skutkovém stavu (co do naměřené rychlosti)
a nesprávně posoudil právní otázku zákonnosti odmítnutí provedení důkazu. Jediným důkazem
o naměřené rychlosti je výstup z měření, přičemž správnost měření samého byla zpochybněna.
Co se týče názoru, že úhel měření je „doporučením pro správné měření“, nikoliv podmínka
platnosti měření, konstatuje stěžovatel, že jde o názor soudu na technickou otázku, kterou
však Český metrologický institut hodnotí zcela odlišně. Podle něj musí být Návod k obsluze
dodržen ve všech jeho částích, v opačném případě neplatí pro dané měření ověření, a nelze
„ani hovořit“ o odchylce pouhých 3 km/h. Závaznost ustanovení Návodu k obsluze lze seznat
i z Ověřovacího listu, kde je uveden závěr, že ověření platí jen tehdy, je-li Návod k obsluze
dodržen.
[6] Stěžovatel je přesvědčen, že relevantně zpochybnil výstup z měření – svá tvrzení podložil
výpočtem, který srozumitelně vysvětlil. Bylo tak na místě minimálně doplnit dokazování
o svědeckou výpověď. V souvislosti s úvahou soudu, kterou autoritou byl předložený vzorec
uznán, stěžovatel uvedl, že jde o jednoduchou matematickou funkci arcus tangens, kterou není
zapotřebí dokazovat, jde o učivo středních škol, vzorec je případně ověřitelný v matematicko
fyzikálních tabulkách. Požadavek soudu, aby vzorec pro zápis matematické funkce vycházel
z právního či technického předpisu, je zcela nepřípadný. Tvrdí-li soud, že stěžovateli nemůže být
známo, kde byl rychloměr umístěn, a tedy je logicky vyloučeno, aby výsledek výpočtu byl validní,
je třeba uvést, že výpočet je proveden na základě polohy měřeného vozidla, poloha měřicího
vozidla je naopak vypočítávána (v jakém úhlu bylo měřeno, v takovém úhlu bylo postaveno
měřicí vozidlo vůči měřenému). Stěžovatel při předložení vzorce jasně uvedl, jaké vstupy
pro něj použil, a bylo tedy zřejmé, že poloha měřicího vozidla do něj nijak nevstupuje.
Toto stěžovatel vysvětlil na přiložené fotografii automobilu zepředu a zboku. Shrnul,
že přesvědčivě a jednoznačně vypočítal, že vozidlo bylo vyfoceno z úhlu 11 stupňů, zatímco
dle Návodu k obsluze musí být foceno v úhlu stupňů; nejvyšší tolerancí je jeden stupeň.
Stěžovatel tedy minimálně založil pochybnost o provedeném měření, kterou správní orgán
relevantně nevyvrátil (nevysvětlil, v čem je výpočet vadný či nevyslechl policistu, který rychloměr
obsluhoval). Krajský soud proto nesprávně posoudil právní otázku, zda byl dán důvod
k neprovedení navrhované svědecké výpovědi policisty.
[7] V rámci druhé části kasační argumentace stěžovatel namítal, že měřené vozidlo nebylo
jeho vozidlem. Jednak uvedl, že jeho vozidlo má na boku polep, a jednak zdůraznil, že byl
zastaven v jiné obci, než kde byl změřen, a z ničeho nevyplývá, že by policisté měli (jimi změřené)
vozidlo po celou dobu ve vizuálním kontaktu. Stěžovatel proto navrhoval provést výslech
policistů, čemuž správní orgány nevyhověly. Žalovaný odkázal na Oznámení přestupku,
dle kterého bylo měřeno vozidlo stěžovatele, podle stěžovatele však nelze upřednostnit tvrzení
uvedená v oznámení před tvrzením obviněného. Soud sice konstatoval, že z fotografie
z rychloměru vskutku nelze seznat registrační značku ani tovární značku (tím spíše pak ani model,
pozn. stěžovatele) vozidla, považoval však za podstatné, že pod fotografií je v kolonce
„registrační značka“ uvedena registrační značka vozidla stěžovatele, které policejní hlídka
zastavila. Stěžovatel namítl, že krajským soudem zmiňovaná tabulka je manuálně vyplňovaná
policisty při tištění záznamu. To je zřejmé prima facie například z kolonky „svědek měření“,
kde je mimochodem uvedeno téže číslo, jako v kolonce „zařízení nastavil“. Pokud jde tedy
o funkci rychloměru, pak patrně nerozeznal osobu svědka měření správně; stejně tak kolonka
„barva“ není vyplněná (stěžovatel přitom zpochybňuje, že by tato kolonka nebyla vyplněná,
pokud by ji rychloměr sám rozeznával, a rychloměr byl ověřen a tedy fungoval bezchybně).
Kdyby i místo měření rychloměr doplňoval sám, poukazuje stěžovatel na skutečnost,
že je pokaždé v jiném formátu zápisu (srov. rozdíl mezi „stanoviště“ a „místo měření“).
Stěžovatel je přesvědčen, že soudům musí být z úřední činnosti známo (důkaz Návodem
k obsluze daného rychloměru byl prováděn před soudy opakovaně), že údaje pod fotografií
doplňují manuálně policisté, a to při tištění záznamu; registrační značku tak doplňují dle svého
oznámení přestupku. Zásadní argument, kterým soud vyvrátil žalobní námitku, tak není pravdivý;
vychází toliko z ignorace způsobu zpracování záznamu o přestupku. Stěžovateli není zřejmé,
jak by mohl rychloměr doplnit registrační značku, pokud ji čitelně nevyfotografoval, a tedy danou
informací nedisponoval.
[8] Stěžovatel tedy shrnul, že ze spisu se nepodává jediná skutečnost, ze které policisté
či zejména správní orgány usoudily, že zastavené vozidlo je shodné s vozidlem měřeným.
Stěžovatel logicky předpokládá, že mají-li policisté vozidlo v dohledu, uvedou to do úředního
záznamu, neboť jde o důležitou skutečnost, zvláště tehdy, není-li registrační značka vozidla
na snímku čitelná. V daném případě policisté netvrdí, že by měli vozidlo v dohledu, proto nelze
z ničeho dovozovat, že by tomu tak bylo. Záměna tedy byla možná. Tvrzení soudu o tom,
že zmínky stěžovatele o „jakýchsi polepech“ jsou nevěrohodné a účelové, je pak dalším tvrzením
soudu, jehož cílem je spíše tvrzení stěžovatele dehonestovat či shodit. Není na stěžovateli,
aby dokazoval, že bylo měřeno jiné vozidlo, než jeho.
[9] Závěrem stěžovatel a jeho zástupce obsáhle vyjádřili svůj nesouhlas s vyvěšením svých
osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet.
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na judikaturu Nejvyššího
správního soudu s tím, že v posuzované věci bylo postupováno v souladu s právními předpisy.
Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst.
3 a 4 zákona č. 150/2002 sb., soudního řádu správního; dále jen „s. ř. s.“).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, že spáchal první z přestupků, za něž byl
v posuzovaném správním řízení sankcionován, a tedy překročení nejvyšší povolené rychlosti.
Jednak je přesvědčen, že měření bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze, a jednak
namítá, že nebylo dostatečně prokázáno, že bylo změřeno skutečně jeho vozidlo.
[14] Nejprve se soud zabýval otázkou, zda bylo změřeno vozidlo stěžovatele, resp. zda správní
orgány dostatečně prokázaly, že se přestupku dopustil stěžovatel.
[15] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „v řízení o přestupku postupuje správní
orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí
o přestupku“ (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68,
č. 3014/2014 Sb. NSS). Pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené
rychlosti je zpravidla dostatečné vycházet z oznámení přestupku, záznamu o přestupku
obsahujícího fotografii měřeného vozidla a údaje o provedeném měření a ověřovacího listu
silničního radarového rychloměru (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2015,
čj. 7 As 83/2015 - 56, či ze dne 19. 8. 2016, čj. 6 As 144/2016-36). Ačkoliv vždy záleží
na okolnostech každého jednotlivého případu, uvedená kombinace podkladů v zásadě poskytne
dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům §3 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
[16] V nyní posuzované věci jsou ve správním spisu založeny následující podklady, které mají
prokazovat spáchání přestupku: záznam o přestupku (č. l. 3) obsahující fotografii pořízenou
z měřícího zařízení, která vyobrazuje měřené vozidlo v celé velikosti a dále přiblížený pohled
na registrační značku vozidla (ani na jedné z těchto fotografií však není čitelná registrační značka
vozidla). V pravé části záznamu o přestupku pod fotografií je jako registrační značka uvedena
značka vozidla stěžovatele. Dále spis obsahuje ověřovací list použitého měřidla (č. l. 4), úřední
záznam sepsaný policií (č. l. 5) a oznámení přestupku (č. l. 2), podle kterého bylo měřeno vozidlo
stěžovatele.
[17] Žalovaný se s námitkou stěžovatele, že nebylo změřeno jeho vozidlo, vypořádal
v napadeném rozhodnutí následovně. Uvedl, že protiprávní jednání bylo prokázáno
zejména fotografií pořízenou silničním radarovým rychloměrem RAMER 10 C zachycujícím
předmětné osobní motorové vozidlo při překročení rychlosti. Z fotografie (záznamu)
dle žalovaného nepochybně vyplývá, že v měřeném úseku silnice č. I/16 v obci Byšině bylo,
v inkriminovaném čase a místě, zdokumentováno osobní motorové vozidlo značky Mercedes
Benz, registrační značky X, kterému byla naměřena rychlost 79 km/h. Z fotografie
je pak bez pochybností seznatelné, že rychloměrem bylo zaměřeno právě označené osobní
motorové vozidlo. Žalovaný dále uvedl, že v rozporu s tímto důkazem není ani samotné
Oznámení přestupku (Odevzdání věci), z něhož je patrné, že hlídka kontrolovala stěžovatele
a zadokumentovala naměřenou rychlost vozidla odpovídající rychlosti uvedené u fotografie.
Dále v odůvodnění nicméně žalovaný uznal, že z fotografie není registrační značka vozidla
seznatelná, konstatoval však, že v návaznosti na obsah sepsaného Oznámení o přestupku, nemá
žádné pochybnosti o tom, že je na fotografii vozidlo, které řídil stěžovatel.
[18] Krajský soud v napadeném rozsudku k této námitce uvedl, že na fotografii zobrazující
měřené vozidlo, která je součástí záznamu o přestupku, není registrační značka čitelná,
bez pochyb nelze zjistit ani tovární značku vozidla. Upozornil však, že součástí záznamu
o přestupku v části pod fotografií je uvedena registrační značka vozidla, které následně policejní
hlídka skutečně zastavila a ztotožnila v něm stěžovatele jako řidiče. Podle soudu tak ze záznamu
o přestupku nepochybně vyplývá shoda změřeného vozidla s vozidlem, které policejní hlídka
zastavila. Krajský soud tak do určité míry zpřesnil argumentaci žalovaného, který považoval
vozidlo za dostatečně identifikované toliko na základě fotografie pořízené rychloměrem (záznam
o přestupku) v souvislosti s oznámením přestupku. Nejvyšší správní soud by považoval
argumentaci krajského soudu za dostatečnou pro prokázání skutkového stavu věci, pokud
by platilo, že údaj o registrační značce vozidla v záznamu o přestupku uvedený pod fotografií,
automaticky vyplňuje měřicí přístroj, resp. že rychloměr tuto registrační značku sám přečetl
a zaznačil. Z takového předpokladu zjevně krajský soud vycházel, avšak nijak jej nevysvětlil,
resp. neuvedl, z čeho jej vyvodil. Stěžovatel přitom jeho závěr v kasační stížnosti zpochybňuje
s tím, že z návodu k obsluze daného rychloměru vyplývá, že údaje pod fotografií doplňují
manuálně policisté při tištění záznamu (příslušný návod k obsluze nicméně nepřiložil). Otázka,
zda je tento údaj v záznamu o přestupku vyplňován automaticky (po přečtení údaje o registrační
značce měřicím přístrojem) či manuálně policistou, je tedy sporná. Ve spisové dokumentaci
přitom není založen návod k obsluze předmětného rychloměru, ani jiný důkaz, ze kterého
by bylo možno tuto skutečnost zjistit. Za uvedené situace tak nelze uzavřít, že by ze záznamu
o přestupku, resp. fotografie, která je jeho součástí, bylo jednoznačně seznatelné, že změřeno
bylo skutečně vozidlo stěžovatele. Tato skutečnost tak bez pochyb vyplývá toliko z oznámení
přestupku vypracovaného zasahující policejní hlídkou. Za takové situace nelze krajskému soudu
přisvědčit, že by správní orgán shromáždil sadu důkazů, z nichž jednoznačně vyplývá skutečnost,
že se přestupku dopustil právě stěžovatel. Žalovaný ostatně sám uvedl, že o skutečnosti, že bylo
změřeno vozidlo stěžovatele, vypovídá fotografie až v souvislosti s oznámením přestupku.
[19] Krajský soud dále argumentoval tím, že z fotografie je patrné, že úsek je zcela rovný
a přehledný, a je tak prakticky vyloučeno zastavení jiného vozidla. Tuto skutečnost
však dle Nejvyššího správního soudu z fotografie rovněž dovodit jednoznačně nelze, přitom
ani z oznámení přestupku nevyplývá, že zasahující hlídka měla vozidlo stále na dohled a nemohlo
dojít k jeho záměně. K této otázce by tak bylo vhodné doplnit dokazování například výslechem
zasahujícího policisty, který ostatně žalovaný ve svém vyjádření k žalobě sám navrhoval.
[20] Lze nicméně přisvědčit závěru krajského soudu o nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele,
podle něhož má jeho vozidlo na boku polep, a proto nemohlo být změřeno jeho vozidlo.
Stěžovatel totiž toto své tvrzení nijak nedoložil, např. fotografií svého automobilu zobrazující
tvrzený polep. Správní orgány skutečně nejsou povinny prokazovat neexistenci tvrzeného polepu
na stěžovatelově vozidle, případně jakákoliv jiná nepodložená tvrzení obviněného z přestupku.
[21] Krajskému soudu se tedy nepodařilo věrohodně odstranit pochybnosti ohledně toho,
zda skutečně bylo změřeno vozidlo stěžovatele. Tato pochybnost by však byla dostatečně
vyvrácena tím, že záznam o přestupku obsahoval automaticky generovaný údaj o registrační
značce stěžovatele (tj. údaj přečtený a zaznamenaný měřicím přístrojem, nikoliv později dopsaný
policistou). Tento svůj závěr však krajský soud ničím nedoložil, resp. nastolené pochybnosti
neodstranil, a zatížil tak svůj rozsudek vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
ve věci samé. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušuje a vrací věc krajskému
soudu k dalšímu řízení. V něm bude muset krajský soud provést dokazování ohledně uvedené
sporné otázky, a to například návodem k obsluze použitého rychloměru či výslechem zasahujících
policistů. Bude tak muset vyjasnit, jakým způsobem je nutno interpretovat údaj o registrační
značce zaznačený v záznamu o přestupku pod fotografií.
[22] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil druhému okruhu kasační argumentace,
a tedy, že měření bylo provedeno nesprávně, v rozporu s návodem k obsluze. Stěžovatel
se domníval, že ke změření rychlosti došlo pod nesprávným úhlem 11 stupňů, což ve správním
řízení dokládal vlastním matematickým výpočtem.
[23] Správností matematických výpočtů, případně geometrické analýzy, jež mají prokazovat
nesprávný úhel měření, se správní soudy ve věcech přestupců, které zastupoval advokát
Mgr. Václav Voříšek (stejně jako v nyní posuzované věci, nebo advokát Mgr. Jaroslav Topol),
opakovaně zabývaly. Převážně však nepovažovaly předložený výpočet za relevantní zpochybnění
správnosti provedeného měření. Je třeba uvést, že stěžovatel ani jeho obecný zmocněnec
či právní zástupce nejsou odborníky na měření rychlosti, po obsahové stránce tak výpočet
nepřesahuje rovinu vlastního tvrzení stěžovatele (viz rozsudky NSS ze dne 16. 5. 2017,
č. j. 1 As 53/2017-42, body 19 a 20, ze dne 31. 7. 2018, č. j. 1 As 279/2017-44, bod 56,
ze dne 31. 10. 2018, č. j. 4 As 270/2018-41, bod 10, ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019-33,
či rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 7. 1. 2019, č. j.
60 A 18/2016-24, bod 20, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2019,
č. j. 28 A 12/2017-46, bod 43). Na rozdíl od odkazovaných případů v nyní posuzované věci nebyl
výpočet úhlu předložený stěžovatelem postaven na úvaze o umístění měřicího zařízení
v okamžiku měření rychlosti (kterou soudy považovaly za ničím nepodloženou); stěžovatel
zde uvádí, že vycházel z polohy měřeného vozidla a poloha měřicího vozidla je naopak
vypočítávána. Soud má však za to, že ani v tomto případě nelze přeložený výpočet považovat
za relevantní zpochybnění správnosti měření.
[24] V této otázce lze rovněž odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
19. 11. 2018, č. j. 33 A 16/2017 - 38, bod 22, který se vyjádřil k relevanci výpočtu správnosti úhlu
měření provedeného měřicím přístrojem RAMER 10 C (který byl použit rovněž v nyní
posuzovaném případě) následovně:
22. Kromě toho je vhodné poukázat na skutečnost, že zásadní nedodržení úhlu měření, které žalobce
svým výpočtem dovodil, by se projevilo buď naměřením nižší než skutečné rychlosti ve prospěch žalobce
(větší úhel) nebo tím, že by se vozidlo na snímku či v radarovém svazku vůbec nenacházelo, jak bylo
prvostupňovým správním orgánem výslovně uvedeno. Z návodu k obsluze (s. 72) vyplývá, že „úhel
radarové hlavy a digitální kamery se nastaví pouze jejich otočením do správného směru
v aretovaných držácích. Držáky mají pevně nastavenou aretaci na 22° pro radarovou
hlavu a 19° pro digitální kameru.“ Ze snímku v záznamu měření je zřejmé, že byl pořízen
rychloměrem nastaveným na vzdálenost 60m při nastavení objektivu na ohniskovou vzdálenost 48mm.
Měření tedy proběhlo v maximální dosahové vzdálenosti, a to za použití „zoomu“. To potvrzuje
již učiněný závěr o tom, že správné ustavení vozidla a dodržení úhlu měření lze spolehlivě ověřit
ze záznamu o přestupku, který je vypracován na základě automaticky vygenerovaných hodnot
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 5 As 173/2015 - 43). Nastavení
do správného úhlu 22° je navíc předpokládáno samotnou konstrukcí držáků radarové hlavy, takže není
pravděpodobné, že by mělo docházet k jejímu chybnému ustavení s odchylkou několika stupňů,
jak usuzuje žalobce, ledaže by samotné služební vozidlo bylo ustaveno zcela nesprávně. Krajský soud
uzavírá, že v nyní posuzované věci nevyvstaly ohledně skutkového stavu díky použití kontrolní šablony
žádné pochybnosti, jejichž odstranění by vyžadovalo další dokazování.“
[25] Nejvyšší správní soud navíc již opakovaně v souvislosti s použitím měřícího zařízení
RAMER 10 C konstatoval, že pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly
správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho
zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je tedy vytvořen radarem
záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný (viz např. rozsudek NSS
ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 - 51). Správní spis v nyní posuzované věci obsahuje
fotografický snímek s vyznačením rychlosti; je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření
proběhla úspěšně a snímek je hodnověrný. Ostatně i žalovaný v napadeném rozhodnutí
upozornil, že měřicí přístroj pracuje zcela automaticky a při výskytu chyby dojde k automatické
anulaci výsledku měření nebo přímo k vypnutí přístroje. K tomu ovšem v nyní posuzovaném
případě nedošlo.
[26] Je tak třeba přisvědčit krajskému soudu, že o správnosti provedeného měření nebylo
pochyb a nebylo tak ani namístě, aby správní orgány vyvracely správnost předloženého výpočtu.
[27] K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů na internetu soud uvádí, že nejde o kasační
námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým soud standardně zveřejňuje anonymizované verze
rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů
či soukromí stěžovatele ani advokáta Mgr. Václava Voříška. Jak již soud mnohokráte uvedl,
pokud se advokát „cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny
takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují
ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“ (viz usnesení
ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017-161, obdobně srov. rozsudky ze dne 27. 3. 2019,
č. j. 2 As 383/2017-46, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 As 321/2017-38, a mnohé další).
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[28] Nejvyšší správní soud z výše uvedeného důvodu dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto rozsudek krajského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.), v němž bude vázán shora vysloveným právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[29] Krajský soud v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu