ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.286.2019:61
sp. zn. 1 Azs 286/2019 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: O. K. D.,
zastoupeného Mgr. Viktorem Klímou, advokátem se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2018, č. j. OAM-606/ZA-ZA11-ZA08-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j.
1 Az 52/2018-36,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 1 Az 52/2018-36,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 8. 2018, č. j. OAM 606/ZA-ZA11-ZA08-2017,
se z r ušuj e a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalobci se n ep ři z n áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ani řízení
o žalobě.
IV. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ani řízení
o žalobě.
V. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Viktoru Klímovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správním orgánem
[1] Žalobce byl dne 25. 7. 2017 předán z Norska do České republiky v rámci
tzv. dublinského řízení. Jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl, že není
členem žádné politické strany, ale podporuje stranu Oromská osvobozenecká fronta (Oromo
Liberation Front, dále jen „OLF“). Účastnil se demonstrací a aktivně distribuoval propagační
materiály.
[2] K žádosti o udělení mezinárodní ochrany uskutečnil žalovaný se žalobcem dva pohovory
dne 3. 8. 2017 a dne 7. 3. 2018. Dne 26. 1. 2018 byl žalobce seznámen se spisovým materiálem.
Vše se uskutečnilo za přítomnosti tlumočníka amharského jazyka. Dne 23. 7. 2018 byla žalobci
dána možnost k doseznámení se s podklady pro rozhodnutí a k vyjádření se k jejich obsahu,
kterou žalobce využil. Žalobce však v průběhu odmítl pokračovat ve správním úkonu v jazyce
amharském z důvodu, že ne všemu rozumí a sdělil, že požaduje pokračování správního řízení
v oromském jazyce. Vznesl námitku, že oromský jazyk požadoval v průběhu celého řízení a v této
záležitosti obdržel na svůj dotaz odpověď z Organizace na pomoc uprchlíkům. Správní orgán
dal žadateli k doložení předmětné písemnosti lhůtu do 27. 7. 2018. Dne 26. 7. 2018 žalovaný
obdržel dvě žádosti žalobce ohledně požadavku na změnu tlumočníka (jednu ze dne 16. 1. 2018
a druhou ze dne 24. 7. 2018), včetně jeho vlastního návrhu na konkrétního tlumočníka, který
by mohl následný správní úkon tlumočit.
[3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalovaný považoval žadatelův
požadavek na změnu tlumočníka za účelově vznesený ve snaze prodloužit dobu správního řízení,
neboť během žádného z prováděných správních úkonů žalobce nezmínil, že by tlumočníkovi
nerozuměl.
[4] Ve věci samé žalovaný uvedl, že kdyby státní orgány v jeho vlasti skutečně pronásledovaly
členy a podporovatele OLF takovým způsobem, jak žalobce tvrdí, jeho situace by byla
nepochybně odlišná, než ve které se nacházel. Přestože žalobce podporuje OLF (účastnil
se demonstrací, připravoval a distribuoval propagační materiály) nebyl nikdy z ničeho obviněn,
ve vlasti se živil jako podnikatel, v čemž mu nebyly činěny žádné překážky, a důvodem k odjezdu
ze země byla domovní prohlídka, při které měly být nalezeny násilím odcizené střelné zbraně.
Dle názoru žalovaného, pokud se do přechovávání nelegálně držených a odcizených zbraní členy
a podporovateli OLF žalobce (jenž během své výpovědi navíc opakovaně deklaroval, že se násilí
používaného stranou OLF neúčastnil) vědomě zapojil, navíc poté, co se o něj samotného měly
zajímat bezpečnostní složky, musel si být vědom možných následků. Nadto žalovaný konstatoval,
že kdyby tomu tak skutečně bylo a o žalobce, jeho činnost a případnou podporu OLF
se dlouhodobě zajímala státní bezpečnost, pozice jeho i jeho rodiny, která měla být také
vyslýchána, by byla především po zabavení zbraní zcela odlišná. Žalobce však až do odjezdu
z vlasti nebyl za svoji podporu a propagaci strany OLF (vládou prohlášené za teroristickou)
státními orgány nijak postižen.
[5] Žalovaný především poukázal na nesrovnalosti ve výpovědích žalobce, který nejprve
sdělil, že zbraně přechovával on spolu s dalšími čtyřmi lidmi a bydlel sám. Během doplňujícího
pohovoru pak svoji výpověď zcela změnil a uvedl, že bydlel pouze s rodiči nebo se strýcem,
u něhož se našly odcizené střelné zbraně, a zcela vyloučil, že by mu byly známy bližší
podrobnosti. Žalovaný rovněž konstatoval, že žalobce si navzdory všem tvrzeným skutečnostem
bez potíží vyřídil doklady k odjezdu ze země a v době vyhlášeného výjimečného stavu prošel
pasovou kontrolou a vycestoval ze země z hlavního letiště v Addis Abebě. Žalovaný rovněž
upozornil na informaci ČTK ze dne 5. 6. 2018, podle které byl téhož dne v Etiopii zrušen
výjimečný stav. Dále poukázal na zprávu ČTK ze dne 7. 8. 2018, kterou správní orgán obdržel
až po doseznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí a ze které mj. vyplývá, že etiopská
vláda podepsala dohodu o ukončení bojů s OLF.
II. Posouzení věci městským soudem
[6] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[7] Městský soud uvedl, že žadatel o mezinárodní ochranu nemá právo výhradně
na tlumočníka, který hovoří jeho mateřským jazykem. Postačuje, pokud je zajištěn tlumočník
pro jazyk, v němž je žadatel schopen se dorozumět a jasně komunikovat. Žalobce sám při podání
žádosti o mezinárodní ochranu amharštinu označil jako jeden z jazyků (vedle oromštiny), v němž
je schopen se dorozumět. V průběhu pohovorů ani při seznámení s podklady pro rozhodnutí dne
26. 1. 2018 žalobce přitom nezmínil, že by ustanovenému tlumočníkovi nerozuměl. Soud proto
neshledal pochybení v postupu správního orgánu, který zamítl žalobcovu žádost o změnu
tlumočníka.
[8] Pokud jde o námitku týkající se důvodů pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu,
městský soud shrnul rozhodné skutečnosti z pohovorů žalobce. Žalobce v rámci správního řízení
mimo jiné uvedl, že se na podporu OLF účastnil čtyř demonstrací. Po demonstraci v Addis
Abebě v srpnu 2016 byl zadržen na 18 dní a mučen. Byl bit do ruky, nechali ho klečet v písku
nebo ve studené vodě. Následně byl bez obvinění propuštěn. Po poslední demonstraci v Bishoft
žádné potíže neměl. Následně měl být zabit jeho strýc a měla být u něj doma v listopadu 2016
provedena domovní prohlídka, při níž státní bezpečnost nalezla ukryté zbraně. Poté
se měl žalobce začít skrývat. Při prvním pohovoru žalobce správnímu orgánu sdělil, že poté,
co se odstěhoval od rodičů, bydlel sám. Zbraně u něj nechali kamarádi, kteří také podporovali
OLF a neměli je kam schovat. Při druhém pohovoru ale žalobce uvedl, že bydlel se strýcem, který
byl zavražděn před provedenou domovní prohlídkou. Ukryté zbraně i domovní prohlídka měly
souviset s jeho strýcem.
[9] Pokud jde o údajné mučení žalobce, městský soud uvedl, že žalovaný tvrzení žalobce
nezpochybnil, a proto je třeba z této výpovědi vycházet. Co se týče účasti na demonstracích,
žalobce vypovídal ve správním řízení konzistentně. Tvrzené mučení (fyzické násilí, klečení
v písku, povinnost být ve studené vodě) je bezpochyby jednání, které dosahuje úrovně
pronásledování. Městský soud tak na rozdíl od žalovaného shledal, že zadržení žalobce z důvodu
účasti na demonstraci na podporu strany OLF v srpnu 2016 a jeho následné mučení bylo
pronásledováním. Poté mělo dojít k údajné domovní prohlídce v bytě žalobce, kde uchovával
zbraně. Ohledně těchto událostí se městský soud ztotožnil se žalovaným, že výpověď žalobce
vykazuje značné rozpory a v tomto ohledu ji nelze označit na věrohodnou. I pokud by výpověď
žalobce byla pravdivá, podle městského soudu nelze provedenou domovní prohlídku za účelem
zabavení nelegálně držených zbraní považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu.
Do činnosti jakéhokoliv státu spadá rovněž předcházení, zabránění a trestání trestné činnosti,
což přechovávání nelegálně držených zbraní nepochybně je. I pokud by soud tvrzení žalobce jako
věrohodné shledal, zmíněné jednání (domovní prohlídka) nenaplňuje znaky pronásledování.
Spojitost domovní prohlídky s aktivitami strýce žalobce není věrohodná. Pronásledování žalobce
za jeho podporu OLF tak bylo podle městského soudu omezeno na sice velmi vážné, ale pouze
ojedinělé jednání (zadržení a mučení). Žalobce nebyl nikdy z ničeho obviněn, neměl žádný
problém s obstaráním víza, ani s vycestováním ze země. Pokud po něm státní složky pátraly,
je jen málo pravděpodobné, že by žalobce získal vízum bez jakýchkoliv problémů.
[10] V neposlední řadě městský soud zdůraznil, že odůvodněnost obav z pronásledování
je třeba posuzovat do budoucna. Je proto třeba posoudit, zda jsou obavy žalobce, založené
na jeho zkušenosti se zadržením a mučením, v případě návratu do země odůvodněné. Žalovaný
za tímto účelem shromáždil informace o zemi původu žalobce. Městský soud uvedl, že dle zprávy
ČTK přestal dne 5. 6. 2018 platit v Etiopii výjimečný stav. Etiopská vláda podepsala dohodu
o ukončení bojů s OLF. OLF byla rovněž vyřazena ze seznamu teroristických organizací,
na němž figurovala od roku 2008. Od března 2018 je premiérem Abiy Ahmed z politické strany
etnika Oromů. Od jeho nástupu do funkce panuje relativní stabilita a klid. Ze zprávy MZV ČR
ze dne 12. 6. 2018 vyplývá, že hlavní představitel Oromo Democratic Front, která vznikla odtrhnutím
z OLF, se vrátil po 25 letech z exilu, aby diskutoval podmínky návratu na politickou scénu.
Rovněž došlo k propuštění 575 politických vězňů. Bylo zastaveno trestní stíhání proti
významnému oromskému aktivistovi a řediteli Oromo Media News. Vláda a opozice vedou dialog
a veškeré dříve nelegální aktivity opozice jsou pardonovány, a to i zpětně. Z uvedeného je podle
městského soudu zřejmé, že v Etiopii došlo od roku 2018 k podstatným politickým změnám
a reformám. Z důvodu těchto změn již není přiměřeně pravděpodobné, že by byl žalobce
za podporu OLF pronásledován. Žalobci rovněž za jeho podporu OLF nehrozí trest smrti
ani jiná vážná újma, která by odůvodňovala přiznání doplňkové ochrany.
[11] Městský soud rovněž nepřisvědčil námitce, že by informace o zemi původu shromážděné
žalovaným byly neobjektivní Česká tisková kancelář (ČTK) je národní tisková a informační
agentura, která je politicky a ekonomicky nezávislá. Není proto důvod zpochybňovat informace
uvedené ve zprávě ČTK ze dne 5. 6. 2018. Žalobce neuvádí, v čem má být daná zpráva
neobjektivní. Neodkázal na žádnou aktuální zprávu, která by uváděla opak nebo uvedené závěry
vyvracela.
III. Obsah kasační stížnosti
[12] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) blanketní (neodůvodněnou)
kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kterou soudem ustanovený zástupce rozsáhle doplnil. Nejvyšší
správní soud pro stručnost rekapituluje pouze její podstatný obsah. Stěžovatel důvody
přijatelnosti a důvodnosti kasační stížnosti spatřuje zejména v následujících skutečnostech.
[13] Žalovaný v napadeném správním rozhodnutí ve vztahu k tvrzením stěžovatele o účasti
na aktivitách opoziční OLF a na demonstracích shledal, že stěžovatel v průběhu správního řízení
neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti
činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním
způsobem pronásledován. Městský soud pak k námitce stěžovatele napadené rozhodnutí nezrušil,
a to i přesto, že uvedený závěr žalovaného je v hrubém rozporu se zjištěným skutkovým stavem
a příčí se ustálené rozhodovací praxi. Stěžovatel odkázal na rozsudky NSS ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004-57, a ze dne 13. 2. 2019, č. j. 9 Azs 381/2018-61. V posledně odkazovaném
rozsudku, který se rovněž týkal etiopského žadatele o udělení mezinárodní ochrany, NSS dospěl
k závěru, že uvěznění bez soudu je nesporně dostatečně intenzivním zásahem do práv
stěžovatele, aby mohlo být označeno za akt pronásledování. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho
azylový příběh vykazuje shodu v mnoha skutkových okolnostech výše odkazované věci, a proto
se domnívá, že jeho kasační stížnost je přijatelná a důvodná. Městský soud nesprávně aplikoval
§12 zákona o azylu.
[14] Stěžovatel dále namítá, že městským soudem a žalovaným byla nesprávně aplikována
rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, reprezentována například rozsudkem ze dne
23. 3. 2005, č. j. 4 Azs 307/2004-63, v němž Nejvyšší správní soud shledal, že se souhlasem
účastníka řízení nebo v odůvodněných případech, např. tehdy, je-li mateřštinou účastníka málo
rozšířený jazyk, může soud přibrat tlumočníka z jiného jazyka, který účastník ovládá. Městský
soud naopak zastává názor, že podle §22 zákona o azylu účastník nemá právo na jednání
ve svém mateřském jazyce, ale v takovém jazyce, ve kterém je schopen se domluvit. Tato
interpretace odporuje jazykovému výkladu §22 zákona o azylu. Stěžovatel si totiž ještě v průběhu
řízení (již při podání žádosti) zvolil jazyk řízení, jeho přání však nebylo vyslyšeno a z důvodu
konfrontace s režimem omezení osobní svobody stěžovatel souhlasil s tím, že bude vedeno řízení
v jazyce, který zvolil žalovaný. Po řádném poučení se v průběhu správního řízení obrátil písemně
na žalovaného a požádal jej o změnu jazyka řízení. Stěžovatel se domáhal vedení řízení ve svém
mateřském jazyce a žalovanému dokonce navrhl osobu, která je tohoto jazyka na dostatečné
úrovni znalá, aby byla správním orgánem ustanovena. Žalovaný měl tedy k žádosti stěžovatele
změnit jazyk řízení a provést ještě jeden pohovor, kdy by i byly rozptýleny některé rozpory,
jež žalovaný ve výpovědi stěžovatele spatřoval.
[15] Městský soud se dále odchýlil od judikatury Nejvyššího správního soudu, když nezrušil
napadené rozhodnutí žalovaného pro důvodně namítanou vadu, že žalovaný při hodnocení
důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany nepřihlížel ke skutečnosti, že stěžovatel
byl již v minulosti mučen (stěžovatel odkazuje na rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2013,
č. j. 5 Azs 10/2012-68). Stěžovatel namítá, že tento postup je v rozporu s právem Evropské unie,
konkrétně čl. 4 odst. 4 směrnice 2011/95/EU, z něhož vyplývá, že skutečnost, že žadatel
již byl pronásledován nebo utrpěl vážnou újmu, je závažným ukazatelem odůvodněnosti obav
žadatele z pronásledování nebo reálného nebezpečí utrpění vážné újmy. Městský soud tak rovněž
nesprávně aplikoval §14a zákona o azylu a opomněl, že skutkové podstaty pronásledování
a vážné újmy jsou rozdílné.
[16] Městský soud v odůvodnění svého rozsudku nesrozumitelně uvádí, že mučení stěžovatele
bylo ojedinělým jednáním. Stěžovatel byl přitom vězněn dvakrát a v obou případech byl mučen.
Poprvé během studia na vysoké škole a podruhé v návaznosti na účast na demonstraci v Addis
Abebě. Byl-li stěžovatel zadržen a mučen dvakrát, nemůže se jednat o ojedinělý
čin, jak konstatoval městský soud. Z tohoto důvodu je podle stěžovatele rozsudek městského
soudu vnitřně rozporný a nesrozumitelný pro nedostatek důvodů. Napadený rozsudek je rovněž
nesrozumitelný s ohledem na hodnocení, že stěžovateli nehrozí další pronásledování či vážná
újma, protože z ničeho nebyl obviněn a obdržel české vízum. Ze zpráv o zemi původu přitom
plyne, že v Etiopii dochází ke svévolnému zatýkání a přirozeně se o takových aktivitách
nevyhotovují listiny, stejně tak nemusí vždy dojít k trestnímu obvinění dotyčného. Už vůbec však
nesouvisí otázka získání víza s pravděpodobností dalšího pronásledování nebo vážné újmy.
Vízum vydává stát, do kterého hodlá cizinec vycestovat, nikoliv stát, jehož je dotyčný občanem.
IV. Vyjádření žalovaného
[17] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudek městského soudu, které byly vydány v souladu se zákonem a zásadami správního
řízení. Žalovaný souhlasí s tím, že v Etiopii není v různých oblastech života dodržování lidských
práv na požadované úrovni, avšak každou žádost v této souvislosti je třeba posuzovat
individuálně, což se stalo i v tomto případě. Z informací o zemi původu vyplývá, že dne
7. 8. 2018 etiopská vláda podepsala dohodu o ukončení bojů s OLF, vláda tuto stranu také
vyřadila ze seznamu teroristických organizací a v září 2018 se z exilu vrátilo do Etiopie vedení
OLF, proto v současné době by již stěžovatel ze strany státní moci neměl mít v zemi původu
v tomto směru problémy. V Etiopii byl také dne 5. 6. 2018 zrušen výjimečný stav.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
a) Přijatelnost kasační stížnosti
[18] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Jelikož se však jedná
o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany, zabýval se soud v souladu
s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení přijatelná. Institut nepřijatelnosti
a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j.
1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem přesah
vlastních zájmů stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může
jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které
dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[19] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že byla splněna první a čtvrtá podmínka. Pokud
jde o první uvedenou podmínku, soud ve své judikatuře dosud neřešil případ, který by se týkal
politické situace v Etiopii po zrušení výjimečného stavu dne 5. 6. 2018 a otázky,
zda lze do Etiopie vrátit občana, který již byl v této zemi v minulosti pronásledován. Tato otázka
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[20] Splněna je rovněž čtvrtá shora uvedená podmínka, neboť napadený rozsudek městského
soudu trpí zásadním pochybením, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele, v podobě částečné nepřezkoumatelnosti. Městský soud při přezkumu rozhodnutí
žalovaného vycházel v části ze skutečností, které nemají oporu ve spise správního orgánu.
Spisová dokumentace totiž neobsahuje jednu ze zpráv o zemi původu stěžovatele, na základě
žalovaný rozhodl o stěžovatelově žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Konkrétně se jedná
o zprávu ČTK ze dne 7. 8. 2018, kterou správní orgán obdržel až po doseznámení stěžovatele
s podklady pro vydání rozhodnutí. Jedná se sice toliko o dílčí podklad, který ve správním spise
absentuje (pouze jednu ze zpráv, z nichž žalovaný a potažmo i městský soud vycházel), nicméně
tuto skutečnost je třeba hodnotit v kontextu konkrétních okolností projednávaného případu
(viz k tomu v podrobnostech body [23] až [32] níže). Jednou z posuzovaných otázek v této věci
byla mimo jiné právě zásadní změna politické situace v Etiopii po zrušení výjimečného stavu dne
5. 6. 2018 a její dopad do práv stěžovatele, který již byl v této zemi původu v minulosti
pronásledován a mučen, jak shledal městský soud. Z tohoto důvodu bylo v projednávané věci
vyhodnocení aktuální situace v zemi původu stěžovatele obzvláště podstatné.
[21] Nejvyšší správní soud se dále zabýval důvodností kasační stížnosti, kterou posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Zjistil přitom – jak již bylo v bodě [20] uvedeno –
že rozsudek městského soudu trpí vadou, k níž je kasační soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[22] Kasační stížnost je důvodná.
b) K nepřezkoumatelnosti
[23] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu z důvodu jeho vnitřní
rozpornosti a nesrozumitelnosti pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní soud
nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu z důvodů tvrzených stěžovatelem (viz bod [16]
výše) neshledal. Rozsudek městského soudu je odůvodněn relativně stručně, avšak nedostatkem
důvodů netrpí. Je sice pravdou, že městský soud v odst. 34 rozsudku konstatoval „ojedinělost
jednání“ toliko s poukazem na zadržení a mučení stěžovatele v srpnu 2016 v návaznosti na jeho
účast na demonstraci v Addis Abebě (a nepoukázal již v odůvodnění svého rozsudku výslovně na
předchozí zadržení stěžovatele v době jeho studií na vysoké škole), tato skutečnost sama o sobě
však napadený rozsudek nečiní nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů nebo
pro nesrozumitelnost. Stejně je tomu i v případě poukazu městského soudu na skutečnost,
že se stěžovateli podařilo obstarat vízum a bez problémů vycestovat z Etiopie. Nejvyšší správní
soud sice souhlasí se stěžovatelem, že městský soud v odůvodnění svého rozsudku zdůraznil
určité skutkové okolnosti (oproti jiným, které zdůrazňuje stěžovatel), to však ještě samo o sobě
pro závěr o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodu či nesrozumitelnost nestačí. Stěžovatel
zde polemizuje s odůvodněním městského soudu spíše v rovině věcné, nikoliv v rovině
nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů či nesrozumitelnosti jeho odůvodnění (k tomu
viz dále body [34] a násl.).
[24] Podle konstantní judikatury je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů,
pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při naplňování
zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu
nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč subsumoval popsaný
skutkový stav pod zvolené právní normy (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003-52). Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí
pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost
přezkoumat určité rozhodnutí z důvodu, že v něm nelze zjistit jeho obsah
nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti
libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán námitkami účastníka řízení
zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně
v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Zrušení
rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí,
pro které pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně
přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména
tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat
(srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 2 As 337/2016-64, nebo ze dne 8. 11. 2018, č. j. 7 As 311/2018-35). O takovou situaci
se v případě napadeného rozsudku nejedná.
[25] Nejvyšší správní soud však z úřední povinnosti zjistil, že zpráva ČTK ze dne 7. 8. 2018
není součástí správního spisu, žalovaný z ní ve svém rozhodnutí přesto vycházel. Prostřednictvím
rozhodnutí žalovaného z jejího obsahu podle všeho vycházel i městský soud, ačkoliv na tuto
zprávu ČTK výslovně ve svém rozsudku neodkazuje.
[26] Z obsahu rozhodnutí žalovaného vyplývá, že pracoval se dvěma zprávami ČTK,
konkrétně ze dne 5. 6. 2018 a ze dne 7. 8. 2018, posledně uvedená zpráva se pak žalovanému
dostala ve známost teprve po doseznámení stěžovatele s podklady pro vydání rozhodnutí,
k němuž došlo dne 23. 7. 2018. Městský soud ve svém rozsudku výslovně odkazuje pouze
na zprávu ČTK ze dne 5. 6. 2018, v odůvodnění svého rozhodnutí v odst. 35 konkrétně uvádí
následující: „Dle zprávy ČTK přestal dne 5. 6. 2018 platit v Etiopii výjimečný stav. Etiopská vláda podepsala
dohodu o ukončení bojů s OLF. OLF byla rovněž vyřazena ze seznamu teroristických organizací, na němž
figurovala od roku 2008. Od března 2018 je premiérem Abiy Ahmed z politické strany etnika Oromů. Od jeho
nástupu do funkce panuje relativní stabilita a klid.“ Informace o tom, že etiopská vláda podepsala
dohodu o ukončení bojů s OLF a že OLF byla vyřazena ze seznamu teroristických organizací,
na němž figurovala od roku 2008, však není součástí zprávy ČTK ze dne 5. 6. 2018, nýbrž podle
všeho jde o zprávu ČTK ze dne 7. 8. 2018, jak vyplývá z citovaného výňatku z této zprávy
obsažené v rozhodnutí žalovaného (viz str. 9 odst. 4 a str. 13 odst. 4 jeho rozhodnutí). Tato
zpráva přitom není součástí správního spisu žalovaného. Na č. l. 98 správního spisu se nachází
zpráva ČTK ze dne 5. 6. 2018, na č. l. 109 správního spisu (tj. časově již po doseznámení
stěžovatele s podklady pro vydání rozhodnutí) se však opět nachází zpráva ČTK ze dne
5. 6. 2018, nikoliv ze dne 7. 8. 2018.
[27] Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že absence podkladů, na které
se soud odvolává (byť v tomto případě nikoliv výslovně, nýbrž pouze prostřednictvím citace
z obsahu těchto podkladů) v odůvodnění svého rozhodnutí, může být důvodem
pro nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí, protože soud v takovém případě vydává
rozhodnutí na základě skutkových důvodů, které nemají oporu ve spise (viz rozsudek NSS ze dne
4. 12. 2003, 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Konkrétním pochybením může
být například skutečnost, že krajský soud ve svém rozhodnutí vycházel z dokumentu, který
správní spis neobsahoval (rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 As 73/2013-79).
[28] Nejvyšší správní soud již ve své rozhodovací praxi řešil obdobnou situaci,
kdy ve správním spisu rovněž absentovaly podklady pro rozhodnutí o žádosti cizince o udělení
mezinárodní ochrany, např. v rozsudcích ze dne 16. 4. 2020, č. j. 1 Azs 28/2020-95, ze dne
28. 1. 2015, č. j. 4 Azs 239/2014-27, či ze dne 31. 7. 2007, č. j. 4 Azs 44/2007-124. Vycházel
přitom z důležitosti skutkových podkladů k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Uvedl, že „[p]rokázání, že je žadatel o udělení azylu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve smyslu §12 písm. a) a b) zákona o azylu,
stejně tak prokázání dalších důvodů uvedených v §13 a §14 zákona o azylu předpokládá shromáždění
dostatečných skutkových podkladů správním orgánem, z nichž by bylo možno tvrzení žalobce z hlediska
jeho důvodnosti posoudit. […] Azylové řízení má být ze své povahy směřováno k hledání materiální pravdy
v maximální spravedlivě možné míře. Zásada materiální pravdy představuje jednu ze základních zásad správního
řízení. Účelem této zásady je, aby správní řízení posilovalo důvěru účastníků řízení ve správnost rozhodování.
Podle této zásady lze po správních orgánech oprávněně požadovat, aby jejich rozhodnutí byla zákonná, správná
a především aby vycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Spolehlivě zjištěný skutkový stav
je podmínkou perfektnosti vydaných rozhodnutí. […] V řízení o udělení azylu má zásada materiální pravdy
svá specifika spočívající v pravidelné nedostatečnosti důkazů prokazujících věrohodnost žadatelových tvrzení.
Je však na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení, a to buď zcela
nevyvratitelně zjištěním přesných okolností vážících se na stěžovatelova tvrzení, anebo alespoň s takovou mírou
pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu. Elementární roli
při zjišťování skutkového stavu věci hrají zprávy o stavu dodržování lidských práv v zemi původu žadatele“.
Stanovené povinnosti vyplývají přímo z §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení
s §9 zákona o azylu a jejich naplnění je důležitým kritériem při posuzování zákonnosti
rozhodnutí. V odkazovaných rozsudcích soud dospěl k závěru, že pokud skutková podstata,
z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, nemá oporu ve spise, jedná se o vadu,
pro kterou měl krajský soud napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit [§76 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.].
[29] Jak bylo uvedeno výše, v nyní posuzované věci městský soud v odst. 35 odůvodnění
rozsudku odkázal na informace, které však předmětem jím odkazované zprávy ČTK ze dne
5. 6. 2018 nejsou. Městský soud musel podle všeho obsah podkladu převzít z rozhodnutí
žalovaného, resp. jím výslovně citované zprávy ČTK ze dne 7. 8. 2018, aniž by mohl její
pravdivost ověřit přímo z obsahu zmiňované zprávy. Nadto se jedná o zprávu, s jejímž obsahem
se stěžovatel již nemohl seznámit, neboť k poslednímu doseznámení s podklady rozhodnutí
ve věci mezinárodní ochrany došlo dne 23. 7. 2018. V předloženém správním spise navíc uvedená
zpráva ČTK ze dne 7. 8. 2018 absentuje (resp. na č. l. 98 i 109 správního spisu se nachází zpráva
ČTK ze dne 5. 6. 2018). Přitom nepřichází v úvahu její ztráta, jelikož dle číslování ve správním
spise do vydání rozhodnutí o žádosti ve věci mezinárodní ochrany již žádný dokument ve spisu
nechybí.
[30] Z výše uvedeného vyplývá, že městský soud pochybil, protože nedostál své povinnosti
stanovené v §75 odst. 2 s. ř. s. Městský soud převzal část odůvodnění žalovaného, aniž by ověřil,
zda závěry ohledně situace v zemi původu stěžovatele odpovídají podkladům shromážděným
ve spisovém materiálu. Správně však měl v souladu s §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodnutí
žalovaného zrušit z toho důvodu, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ
napadeného rozhodnutí, neměl oporu ve spise. Pokud soud nevzal tuto vadu řízení
před správním orgánem vůbec na zřetel, je nutno i jeho rozhodnutí v této části považovat
za nepřezkoumatelné pro jinou vadu řízení [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K této vadě je přitom
Nejvyšší správní soud povinen s ohledem na §109 odst. 4 s. ř. s. přihlížet z úřední povinnosti,
tedy, i pokud ji stěžovatel výslovně nenamítal.
[31] Nadto soud podotýká, že stěžovatel v žalobě namítal neobjektivitu zprávy ČTK
s odkazem na stranu 9 odst. 4 rozhodnutí žalovaného (viz žaloba, strana 3, poslední odstavec).
Na straně 9 v odst. 4 rozhodnutí žalovaného je však činěna citace právě ze zprávy ČTK ze dne
7. 8. 2018. Pokud městský soud na tuto námitku reagoval v odst. 36 svého rozsudku
konstatováním, že „není důvod zpochybňovat informace uvedené ve zprávě ČTK ze dne 5. 6. 2018“,
pak se jeho argumentace míjí s žalobní námitkou, která mířila nikoliv na zprávu ČTK ze dne
5. 6. 2018, nýbrž ze dne 7. 8. 2018 (jakkoliv Nejvyšší správní soud jinak souhlasí se závěrem
městského soudu, že stěžovatel v žalobě již neuvedl, v čem konkrétně má být daná zpráva
neobjektivní).
[32] Nejvyšší správní soud přitom zdůrazňuje, že ačkoliv se jedná pouze o jeden dílčí podklad
a z něj vyplývající informace, pro posouzení věci samé se jedná o podstatné skutečnosti, neboť
jednou z posuzovaných otázek v této věci byla mimo jiné právě zásadní změna politické situace
v Etiopii po zrušení výjimečného stavu dne 5. 6. 2018, a její dopad do práv stěžovatele, který
již byl v zemi původu v minulosti pronásledován a mučen, jak shledal městský soud. Z tohoto
důvodu bylo vyhodnocení aktuální situace v zemi původu stěžovatele v projednávané věci
obzvláště podstatné. Pokud městský soud shledal, že stěžovatel byl v minulosti v Etiopii
pronásledován a mučen, musely zde existovat obzvláště silné a přesvědčivé důvody pro závěr,
že již opakování pronásledování žadatele v zemi původu v případě navrácení nehrozí. Takovými
důvody sice jistě může být například zásadní (nikoliv pouze přechodná) změna politického
režimu v zemi původu. Tyto okolnosti je však třeba mít postaveno na jisto, aby bylo možné
udělení azylu skutečně odepřít. Městský soud byl proto povinen závěry žalovaného plně
přezkoumat, což se v důsledku shora popsaných skutečností nestalo.
[33] Ačkoliv je rozsudek městského soudu ve shora popsané části nepřezkoumatelný, Nejvyšší
správní soud se z důvodu hospodárnosti zabýval rovněž některými dalšími vznesenými kasačními
námitkami, které jsou podstatné pro další průběh řízení ve věci. Částečná nepřezkoumatelnost
rozhodnutí nebrání přezkumu těch jeho částí, které nejsou touto vadou zatíženy (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2009 č. j. 8 Afs 73/2007-111).
c) K hodnocení věrohodnosti výpovědi stěžovatele, zjištěnému skutkovému stavu a právu na tlumočení
[34] Stěžovatel předně rozporuje důvody, pro které mu nebyl udělen azyl podle §12 zákona
o azylu, případně doplňková ochrana podle §14a téhož zákona.
[35] Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany
zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
[36] Podle §14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody
pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy,
že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního
občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce
2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem,
nebo svého posledního trvalého bydliště.
[37] Podle §14a odst. 2 zákona o azylu [z]a vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje
a) uložení nebo vykonání trestu smrti,
b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,
c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci
mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo
d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
[38] Podle §2 odst. 4 zákona o azylu [ p]ronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv,
jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu
dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.
[39] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011
o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti,
aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které
mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační
směrnice“) v čl. 9 odst. 1 stanoví, že za pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy
musí být a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních
lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod nelze odchýlit, nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který
je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a).
[40] Demonstrativní výčet jednání, která mohou představovat pronásledování, pak obsahuje
čl. 9 odst. 2 kvalifikační směrnice. Jedná se například o tato jednání: použití fyzického nebo psychického
násilí, včetně sexuálního násilí [čl. 9 odst. 2 písm. a) kvalifikační směrnice] nebo právní, správní, policejní
nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem [čl. 9
odst. 2 písm. b) kvalifikační směrnice].
[41] Městský soud na rozdíl od žalovaného s poukazem na zadržení a mučení stěžovatele
v srpnu 2016 v návaznosti na jeho účast na demonstraci v Addis Abebě dospěl k závěru,
že stěžovatel byl pronásledován. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem městského soudu
ztotožňuje, tvrzené mučení po dobu zadržení (fyzické násilí, klečení v písku, povinnost
být ve studené vodě) je bezpochyby jednání, které dosahuje úrovně pronásledování ve smyslu
zákona o azylu a rovněž i kvalifikační směrnice. Ani žalovaný tuto část výpovědi stěžovatele nijak
nezpochybnil, je proto na místě z této výpovědi vycházet. Nejvyšší správní soud je však
přesvědčen, že skutkový stav byl v projednávané věci zjištěn nedostatečně, resp. o něm panují
nejasnosti, které se městský soud ani žalovaný nepokusily odstranit.
[42] Těžiště odůvodnění rozsudku městského soudu, i rozhodnutí žalovaného ohledně
nenaplnění důvodů podle §12 a §14a zákona o azylu se odvíjí od hodnocení konstatovaných
rozporů ve výpovědích stěžovatele během jeho pohovorů dne 3. 8. 2017 a dne 7. 3. 2018.
Při prvním pohovoru žalobce správnímu orgánu sdělil, že poté, co se odstěhoval od rodičů,
bydlel sám. Zbraně u něj nechali kamarádi, kteří také podporovali OLF a neměli je kam schovat.
Při druhém pohovoru ale žalobce uvedl, že bydlel se strýcem, který byl zavražděn před
provedenou domovní prohlídkou. Ukryté zbraně i domovní prohlídka měly souviset s jeho
strýcem.
[43] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že tyto rozpory se, jak městský soud,
tak žalovaný nepokusili dostatečně objasnit. Hodnocení žalovaného o tom, že stěžovatel svou
výpověď ohledně domovní prohlídky mezi jedním a druhým pohovorem „zcela změnil“,
je pak značně přísné. Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem protokolů z obou pohovorů,
které jsou obsahem správního spisu, a dospěl k závěru, že v kontextu celkového průběhu
pohovorů (otázek kladených žalovaným a jejich souslednosti, jakož i odpovědí stěžovatele) nelze
jednotlivé odchylky ve výpovědích stěžovatele mezi jedním a druhým pohovorem takto
jednoznačně hodnotit.
[44] Během pohovoru dne 3. 8. 2017 stěžovatel v úvodu na otázku ohledně míst,
kde žil během pobytu ve vlasti uvedl: „Pronajímal jsem si malý byt v Addis Abebě v letech 2014-2017
na adrese (…), zde jsem měl přechodný pobyt, skrýval jsem se zde. Trvalý pobyt jsem měl na adrese, kterou jsem
uvedl v poskytnutí údajů.“ K dotazu, o jaký druh bydlení se jednalo na adrese trvalého pobytu,
stěžovatel uvedl, že šlo o byt ve vlastnictví rodičů a bydlel tam s rodiči. Na otázku s kým sdílel
domácnost na adrese přechodného pobytu, sdělil: „Tam jsem bydlel sám.“ Následovaly otázky
týkající se rodičů a příbuzných stěžovatele, jeho obživy a zaměstnání. K důvodům odjezdu
z Etiopie poté stěžovatel vypověděl: „Účastnil jsem se politické aktivity, prohlídkou u mě našli zbraně.
Bylo nás 5, kteří skladovali zbraně. Ostatní nevím, kde jsou. Já jsem se začal schovávat, protože kdyby
mě zatkli, tak to by byl konec, to je hlavní důvod, proč jsem musel opustit vlast.“ Na otázku, z jakého
důvodu měl u sebe zbraně, stěžovatel uvedl: „Byl jsem podporovatelem OLF, kamarádi, kteří byli také
podporovatelé OLF, neměli zbraně kam schovat, tak je schovali u mě.“ Dále uvedl, že zbraně našla státní
bezpečnost v listopadu 2016. Na otázku, kde zbraně našla, stěžovatel vypověděl: „Na adrese mého
přechodného bydliště v J. Nejenom zbraně, ale všechno, co tam bylo. Státní bezpečnost odvezla, zavřeli
byt, zastavili můj podnik (stravování a kadeřnictví), které se nacházelo také na této adrese. Od té doby jsem
tam nemohl bydlet. Zbraně našli v mém bytě. Můj podnik je samostatný kamenný obchod.“ Žalovaný se dále
tázal, při jaké příležitosti státní bezpečnost zbraně našla. Stěžovatel odpověděl: „Mně to není jasné,
ale státní bezpečnost mě pronásledovala dlouho. Předtím jsem byl také zatčen. Mého strýce státní bezpečnost zabila
dne 19. 3. 2009 (podle etiopského kalendáře).“ Na výzvu, aby popsal, jak konkrétně probíhala
situace ohledně nalezení zbraní státní bezpečností, stěžovatel uvedl: „Nemohu, nebyl jsem tomu
účasten, kdybych tam byl, tak by mě dostali, zabili by mě jako strýce.“ Na upřesňující dotaz žalovaného,
zda strýc byl členem OLF, stěžovatel odpověděl, že ano. Na otázku, jak došlo k zabití strýce,
stěžovatel vypověděl: „Já jsem na místě nebyl, ale slyšel jsem, že ho pronásledovali. Bylo to někde v Addis
Abebě, snažil se utéct, ale zastřelili ho. Nevím, jak to bylo přesně, pouze jsem o tom slyšel, nebyl jsem u toho.“
Stěžovatel dále upřesnil, že mu to zavolali rodiče.
[45] Během doplňujícího pohovoru dne 7. 3. 2018 stěžovatel na otázku, jak se u něj našly
zbraně, uvedl: „Nevím přesně, jakou funkci měl strýc, ale byl hodně zapojen, byly odněkud z vládní síly násilím
odbaveny. Takže přes strýce, kde byly schované, bydlel jsem nějakou dobu se strýcem. Zbraně mohly být zabaveny
od agentů nebo ze skladů. Násilím je zabavili.“ Na konstatování žalovaného,
že v předchozím protokolu uvedl, že bydlel u rodičů nebo sám na adrese přechodného pobytu,
stěžovatel uvedl: „Asi to je omyl, uvedl jsem, že jsem se odstěhoval od rodičů ke strýci, a když jsem tam bydlel,
uvedl jsem, že jsem měl svoji práci pod ním, firmu. Sám jsem nebydlel.“ Na dotaz, kdy strýc zemřel,
stěžovatel uvedl: „V listopadu 2009 podle etiopského kalendáře, říjen 2016 podle evropského. Zabili
ho mimo bydliště na kraji Addis Abeby.“. Na otázku, kdy u něj našli zbraně, stěžovatel uvedl,
že po smrti strýce byla prohlídka bytu.
[46] Stěžovatel aktivity strýce a jeho členství v OLF zmiňoval již během prvního pohovoru,
podíl stěžovatele na těchto aktivitách, včetně uchovávání zbraní a účelu, k jakému měly sloužit,
nebyl ve správním řízení dostatečně objasněn, stejně jako časová souslednost jednotlivých
událostí (zabití strýce, domovní prohlídky a následujících událostí atd.). Pokud žalovaný
konstatoval, že kdyby se o stěžovatele, jeho činnost a případnou podporu OLF dlouhodobě
zajímala státní bezpečnost, pozice jeho i jeho rodiny, která měla být také vyslýchána, by byla
především po zabavení zbraní zcela odlišná. Tyto okolnosti týkající se postavení jeho rodiny před
a po prohlídce bytu však nebyly v průběhu správního řízení dostatečně objasněny. Stěžovatel
během pohovoru nadto poukazoval na skutečnost, že byl zavřen jeho byt, zastaven jeho podnik,
jeho rodinu a příbuzné státní bezpečnost vyslýchala. Okolnosti, jak byla tvrzenými kroky státní
bezpečnosti postihnuta jeho rodina, nebyly v podrobnostech zjišťovány, a proto ani objasněny.
Žalovaný se ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal s tím, co stěžovatel v této souvislosti
uváděl, a z jakých důvodů tato tvrzení stěžovatele žalovaný nepovažoval za podstatná
či věrohodná.
[47] Odchylky mezi výpověďmi stěžovatele v rámci obou pohovorů sice jsou, nicméně v této
souvislosti je třeba připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010,
č. j. 9 Azs 16/2010-229: „Navíc nelze pominout ani to, že některé nesrovnalosti mohou mít i jiné vysvětlení
jako např. časový odstup jednotlivých událostí, o kterých stěžovatel a) hovořil, jeho zapomínání a z něho pramenící
snaha za každou cenu během pohovoru uvést nějaká konkrétní data, rozdílné chápání některých výrazů, kvalita
a způsob tlumočení atd.“ V tomto kontextu tak nabývá na významu žádost stěžovatele o změnu
tlumočníka. Žalovaný v této souvislosti obdržel dvě žádosti žalobce ohledně požadavku
na změnu tlumočníka, včetně jeho vlastního návrhu na konkrétního tlumočníka, který by mohl
následný správní úkon tlumočit. Jednu ze dne 16. 1. 2018 a druhou ze dne 24. 7. 2018,
byť obě byly podle obsahu správního spisu žalovanému doručeny teprve dne 26. 7. 2018
(tj. po uskutečněných pohovorech a seznámení s obsahem správního spisu). Ačkoliv Nejvyššímu
správnímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu byla žádost ze dne 16. 1. 2018 žalovanému
doručena až dne 26. 7. 2018, soud na základě jejího obsahu, adresy žalovaného orgánu (která
je odlišná od adresy na žádosti ze dne 24. 7. 2018, což odpovídá průběhu správního řízení) nemá
důvod pochybovat o její autenticitě (papír žádosti ze dne 16. 1. 2018 je rovněž poněkud pokrčen,
takže skutečně působí dojmem, že se v mezidobí někde „zatoulal“), ani o pravdivosti tvrzení
stěžovatele, že na možnost změny tlumočníka se již dříve dotazoval u Organizace na pomoc
uprchlíkům. Uskutečnění doplňkového pohovoru se stěžovatelem k odstranění pochybností
o skutkovém stavu v jeho mateřském jazyce, tj. oromštině, tak může být řešením pro vzniklé
nejasnosti.
[48] Podle §22 odst. 1 zákona o azylu [ ú]častník řízení ve věci mezinárodní ochrany má právo jednat
v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce
je účastník řízení povinen předkládat v originálním znění a současně v překladu do jazyka českého; to neplatí,
jde-li o písemnost vyhotovenou v jazyce, v němž se vede řízení podle věty první, nebo pokud ministerstvo takový
překlad nevyžaduje. Podle odst. 2 téhož ustanovení ministerstvo účastníku řízení ve věci
mezinárodní ochrany poskytne bezplatně tlumočníka na úkony, ke kterým byl ministerstvem
předvolán nebo vyzván. Podle odst. 3 téhož ustanovení je účastník řízení oprávněn přizvat
si na své náklady tlumočníka podle své volby.
[49] Z §22 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že žadatel o mezinárodní ochranu má právo jednat
ve svém mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Podle čl. 15 odst. 3
písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013
o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované
znění) (tzv. „procedurální směrnice“) musí komunikace probíhat v jazyce, který žadatel
upřednostňuje, pokud neexistuje jiný jazyk, jemuž žadatel rozumí a je v něm schopen jasně
komunikovat. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí s městským soudem, že žadatel o mezinárodní
ochranu nemá právo výhradně na tlumočníka, který hovoří jeho mateřským jazykem. Postačuje,
pokud je zajištěn tlumočník pro jazyk, v němž je žadatel schopen se dorozumět a jasně
komunikovat. Stěžovatel sám pak v projednávané věci v rámci poskytnutí údajů k žádosti
o mezinárodní ochranu dne 3. 8. 2017 uvedl jako jazyky, kterými se je schopen dorozumět
amharštinu a oromštinu. Nebylo tedy vadou řízení, pokud správní řízení dosud probíhalo
s tlumočením do amharského jazyka. Nicméně v důsledku pochybností o skutkových
okolnostech projednávané věci a dílčích nejasností ve výpovědích stěžovatele je potřeba
s co největší jistotou objasnit skutkový stav a jednotlivé drobné nesrovnalosti ve výpovědích
stěžovatele. Z tohoto důvodu je proto žádoucí učinit tak i s přihlédnutím k jazykovým
schopnostem a preferencím žadatele o mezinárodní ochranu a jeho etnické příslušnosti,
tj. uskutečnit doplňující pohovor v jazyce oromském.
VI. Závěr a náklady řízení
[50] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah zrušil rozhodnutí městského
soudu a žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§78 odst. 4 ve spojení s §110
odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu [§78 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. Bude tedy zejména povinen
odstranit nejasnosti ohledně zjištěného skutkového stavu a zařadit do správního spisu všechny
podklady, ze kterých při svém hodnocení situace v zemi původu v rozhodnutí vycházel.
[51] Výroky o náhradě nákladů řízení vycházejí z §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, dle obsahu spisů žádné uplatnitelné náklady v řízení
nevznikly. Žalovaný ve věci procesně úspěšný nebyl, náhrada nákladů řízení mu proto
nenáleží.
[52] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019,
č. j. 1 Azs 286/2019-29, ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát Mgr. Viktor
Klíma. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10
ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatele odměnu
za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a doplnění kasační stížnosti) podle
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za tarifní hodnotu se ve věcech kasačních
stížností považuje částka 50.000 Kč (srov. §9 odst. 4 advokátního tarifu). Za jeden úkon právní
služby tak náleží odměna ve výši 3.100 Kč (srov. §7 bod 3 advokátního tarifu) a náhrada
hotových výdajů 300 Kč (srov. §13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů tedy činí celkem 6.800 Kč (2 x 3.100 Kč a 2 x 300 Kč), ke které
je třeba přičíst daň z přidané hodnoty ve výši 1.428 Kč, jíž je jmenovaný advokát plátcem; celkem
tedy 8.228 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu