ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.234.2020:55
sp. zn. 10 Azs 234/2020 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyň: a) R. S. (dříve P.), b) D. P.,
c) nezl. A. S., d) nezl. E. P., všechny zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se
sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2018, čj. OAM-122/ZA-
ZA14-K07-R2-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 29. 6. 2020, čj. 13 Az 58/2018-48,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyň JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 24 732,40 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dne 25. 3. 2014 podala žalobkyně a) jménem svým a svých dcer [žalobkyně b), c) a d)] -
všichni státní příslušnost Ukrajina - opakovanou (v pořadí již třetí) žádost o mezinárodní
ochranu. V řízení o žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně a) mj. uvedla, že před svým
odjezdem z vlasti bydlela v N. se svou nejstarší dcerou, sestrou a rodiči. Byt, v němž bydleli, patřil
rodičům, následně jí a sestře, avšak v roce 2005 jej prodaly. Poté si pronajímala byt. Nejdříve byla
v ČR dva týdny v listopadu 2005, pak se vrátila pro dceru a od ledna 2006 pobývá v ČR. V zemi
původu měla potíže s otcem nejstarší dcery, který jí vyhrožoval a pronásledoval ji. Žádost o
udělení mezinárodní ochrany opětovně podala, neboť se na Ukrajině začala válka a zhoršila se
ekonomická situace, nemá tam zázemí, rodiče již nežijí a se sestrou nekomunikuje. Dcery v ČR
chodí do školy a žalobkyně a) s nimi chce zůstat. V ČR dříve žila s mužem, s nímž má dvě mladší
dcery. Bývalý přítel se vůči ní dopouštěl domácího násilí a nyní žije v N. Návratu na Ukrajinu se
žalobkyně bojí, protože jejich situace by byla špatná zejména po stránce sociální a zdravotní péče.
Žalobkyně a) na Ukrajině dlouho nebyla, nikoho tam nemá a nevěděla by, kam má se třemi dětmi
jít, není tam ani práce. Návrat by měl na dcery velký psychologický dopad, protože ukrajinsky
nehovoří, mluví česky. Žalobkyně a) se obává rovněž svého bývalého přítele. V Praze, kde má
práci, si žalobkyně a) pronajímá byt a pomáhá jí matka jejího bývalého přítele.
[2] Žalobkyně b) v době konání pohovoru chodila do deváté třídy základní školy.
V roce 2015 ji srazilo na přechodu auto, měla pohmožděniny, šili jí hlavu, zhoršuje se jí zrak,
musí chodit k očnímu lékaři, v 18 letech se to vyřeší operací. Dále ji jednou ročně sleduje
neurolog, protože ji bolela hlava od zablokovaného krku, půjde také k rehabilitačnímu lékaři.
Od března 2016 rovněž jednou měsíčně navštěvuje psychologa. Těžce nesla i zážitky týkající
se domácího násilí, které u nich doma probíhalo. Bojí se návratu na Ukrajinu, o návratu do vlasti
se odmítá bavit, je z toho špatná, hlavně vzhledem ke svým zdravotním a psychickým
problémům.
[3] Žalobkyně c) v době konání pohovoru navštěvovala třetí třídu základní školy.
Její zdravotní stav je celkově dobrý. Jednou ročně chodí na alergologii, hlavně na jaře
a na podzim mívá fleky na těle, na což bere léky. V případě návratu na Ukrajinu by její sociální
situace byla špatná, protože mluví, píše a čte jen česky, ukrajinsky nehovoří.
[4] Zdravotní stav žalobkyně d) je normální, jednou ročně dochází ke kardiologovi, protože
se narodila s menší srdeční vadou. Celkově je její stav dobrý. Neužívá pravidelně léky,
nepodstupuje žádnou specializovanou léčbu a v poslední době nebyla hospitalizována.
[5] Rozhodnutím ze dne 11. 9. 2018 žalovaný rozhodl, že se žalobkyním mezinárodní
ochrana dle §12 až 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podaly žalobkyně
žalobu k městskému soudu, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) napadly rozsudek městského soudu kasační stížností.
Uvedly, že kasační stížnost je přijatelná, neboť žalovaný ani městský soud se dostatečně
nezabývali otázkou, za jakých okolností bylo na stěžovatelce a) pácháno domácí násilí, dopady
tohoto jednání na život ostatních stěžovatelek a reálností ochrany, kterou jsou případně
stěžovatelkám schopny poskytnout ukrajinské státní orgány. Prosté konstatování o možnosti
vnitřního přesídlení či obrácení se na policejní orgány neosvědčuje podle stěžovatelek reálnou
účinnost takového postupu. Dále stěžovatelky vytkly městskému soudu, že se vůbec nevěnoval
možnému postavení stěžovatelky a) jako zranitelné osoby, přestože opakovaně trpěla psychickým
a fyzickým týráním nejbližší osobou, což se projevilo na psychickém stavu stěžovatelek a) a b).
Podle stěžovatelek byly naplněny podmínky pro udělení humanitárního azylu či doplňkové
ochrany podle §14a odst. 2 písm. b) a d) zákona o azylu, neboť by jejich nucené vycestování
mohlo vyústit v situaci, v níž by s nimi bylo nelidsky zacházeno. Rozhodnutí žalovaného
a městského soudu jsou také v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen „Úmluva“) protože dcery stěžovatelky a) prožily celý svůj život v ČR,
mají zde všechny své vazby, mluví plynně česky a prostředí Ukrajiny ani nepoznaly.
Vzhledem k soukromým a rodinným vazbám stěžovatelek v ČR by neudělení mezinárodní
ochrany tedy bylo v rozporu s uvedeným článkem Úmluvy.
[7] Stěžovatelky dále konkrétněji rozvedly, že je s ohledem na vytrpěné příkoří lze považovat
za příslušnice sociální skupiny ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, protože kvůli tomuto
postavení mohou být pronásledovány. Za sociální skupinu se přitom považují také oběti
domácího násilí, k němuž u stěžovatelky a) opakovaně docházelo. Stěžovatelky v této souvislosti
odkázaly na rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2008, čj. 9 Azs 49/2008-55,
podle kterého může být domácí násilí relevantním azylovým důvodem. Dále poukázaly
na příručku UNHCR, podle níž neexistuje úplný seznam tzv. „sociálních“ skupin. Městský soud
ani žalovaný se však dostatečně nevěnovali postavení stěžovatelek jako příslušnic určité sociální
skupiny, čímž porušili kvalifikační směrnici, podle které není nutné, aby osoby vykazovaly
znaky určité sociální skupiny, ale podstatné je, aby původce pronásledování tyto rysy těmto
osobám - žadatelům o mezinárodní ochranu přisuzoval. Městský soud a žalovaný dále dostatečně
nezkoumali, zda bude na Ukrajině poskytnuta stěžovatelkám dostatečná ochrana vůči
případnému pronásledování ze strany bývalého přítele stěžovatelky a). Konstatování, že v oblasti
domácího násilí byly na Ukrajině přijaty legislativní změny a situace se v tomto ohledu zlepšila,
je dle názoru stěžovatelek nedostatečné. Tuto situaci navíc zhoršila celosvětová pandemie
a ukrajinské státní orgány by stěžovatelkám nedokázaly zajistit účinnou ochranu.
[8] Stěžovatelky dále popsaly okolnosti svého života, jakož i své zdravotní problémy,
které podle jejich názoru žalovaný ani městský soud nevzali v potaz při posouzení možnosti
udělení humanitárního azylu.
[9] Podle stěžovatelek by vzhledem k tomu, že ukrajinské státní orgány by jim nebyly
schopny poskytnout účinnou ochranu proti násilí od bývalého přítele stěžovatelky a),
byl také naplněn důvod pro udělení doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 písm. b) zákona
o azylu. Stěžovatelka b) v době, kdy bylo na stěžovatelce a) pácháno domácí násilí, požádala
o odloučení od rodiny a byla umístěna do Klokánku. Domácímu násilí zamezilo až vyhoštění
bývalého přítele stěžovatelky a) z ČR. Nelze přitom vyloučit, že by v případě nuceného
vycestování byly stěžovatelky znovu vystavovány pronásledování tímto mužem, který nyní žije
na Ukrajině v místě, odkud pochází také stěžovatelka a). V ČR mají stěžovatelky a) zázemí,
na Ukrajině nikoho nemají a nemohly by se na nikoho obrátit o pomoc.
[10] Stěžovatelky navrhly, aby NSS napadený rozsudek zrušil a zrušil rovněž rozhodnutí
žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou. Podle jeho názoru dostatečně
přihlédl k individuálním okolnostem dané věci a dostatečně zjistil skutkový stav. Stěžovatelky
se kvůli svým obavám z pronásledování mohou obrátit na ukrajinské státní orgány.
Řádným způsobem byla také posouzena možnost udělení humanitárního azylu. Žalovaný odkázal
na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.
[12] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (v projednávané věci stěžovatelek). Není-li tomu tak, NSS takovou
kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39).
[13] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[14] Stěžovatelky se obávají pronásledování v zemi původu z důvodu příslušnosti k sociální
skupině osob, které čelí domácímu násilí. Mají tedy za to, že jsou u nich splněny důvody
pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 písm. b) či podle §14a odst. 2 písm. b) zákona
o azylu.
[15] NSS konstatuje, že příslušnost k určité sociální skupině a k tomu se vztahující obava
z pronásledování může být relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany,
pokud má příslušnost k takové skupině negativní dopad na přístup k ochraně ze strany státu
nebo pokud stát není schopen či ochoten účinnou ochranu zajistit (srov. rozsudek NSS
ze dne 9. 12. 2015, čj. 6 Azs 230/2014-67).
[16] V případě stěžovatelek se jedná zejména o posouzení, zda se mohou se svými problémy,
které se týkají násilí a pronásledování ze strany bývalého druha (bývalých druhů) stěžovatelky a),
obrátit na státní orgány, stejně jako o dostupnost a účinnost této ochrany (viz rozsudky NSS
ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62, ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57,
či ze dne 25. 1. 2011, čj. 6 Azs 36/2010-274, č. 2290/2011 Sb. NSS). Žalovaný i městský soud
správně podotkli, že domácího násilí na stěžovatelce a) se údajně dopouštěl jeden z jejích
bývalých druhů v ČR. Nejedná se tedy o problém, který by stěžovatelka a) měla v zemi původu.
Nutné je také podotknout, že stěžovatelka a) není se svými bývalými druhy v kontaktu.
Žalovaný i městský soud rovněž přiléhavě uvedli, že stěžovatelka a) může případně řešit obavy
ze svého dalšího bývalého přítele, který nyní žije ve městě, odkud stěžovatelka a) pochází,
přestěhováním do jiného města. Podstatná je ovšem v tomto ohledu zejména skutečnost,
že se stěžovatelky mohou s tímto problémem obrátit na ukrajinské státní orgány, jak vyplývá
z Informace MZV ČR ze dne 1. 8. 2014. K tomu NSS v podrobnostech odkazuje na strany 7 a 8
napadeného rozsudku a stranu 9 rozhodnutí žalovaného. NSS považuje k této otázce rovněž
za vhodné zdůraznit, že žalovaný nebyl povinen podrobněji zkoumat účinnost a efektivitu
takového postupu a mohl bez dalšího vycházet ze zpráv o zemi původu, které stěžovatelky
relevantně nezpochybnily. Žalovanému tak nemohly vzniknout důvodné pochybnosti o účinnosti
pomoci ukrajinských státních orgánů stěžovatelkám.
[17] K námitce, že se městský soud nezabýval otázkou, zda je možné stěžovatelku a)
(resp. stěžovatelky) považovat za zranitelnou osobu ve smyslu §2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu,
NSS konstatuje, že toto posouzení nemělo vliv na důvody pro udělení mezinárodní ochrany
podle §12 - 14b zákona o azylu. Městský soud proto nebyl povinen se podrobně tímto
posouzením zabývat. Postačilo, pokud se problémy ohledně domácího násilí dostatečně zabýval
ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany. Tuto svou povinnost splnil, jak již bylo
uvedeno výše. Stěžovatelky ostatně ani nepopsaly, jakým způsobem by postavení stěžovatelky a)
(resp. stěžovatelek) jako zranitelné osoby mohlo ovlivnit průběh a výsledek řízení.
[18] K možnosti udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu NSS nejprve konstatuje,
že k udělení tohoto druhu azylu přistoupí správní orgán např. u osob zvláště těžce postižených
či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou,
ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory, tedy v případech, na něž sice nedopadá žádná
z podmínek předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu,
ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout (viz rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004-55). Jestliže zdravotní péče nedosahuje takové úrovně jako např. v ČR,
není to důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2007,
čj. 2 Azs 30/2007-69). Ve vztahu k nyní posuzované věci NSS uvádí, že stěžovatelky
se nenachází v život ohrožujícím stavu, který by nadto vyžadoval speciální lékařskou péči,
jež by na Ukrajině nebyla dostupná, což ostatně ani netvrdí. K tomu lze rovněž odkázat
na zprávy o zemi původu (Ukrajina: Průzkum zdravotního systému, 2015; Dostupnost operace
srdce, foramen ovale a stenózy plicní chlopně u předčasně narozeného dítěte) a také stranu 6
napadeného rozsudku a stranu 13 rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tedy ani nevybočil z mezí
správního uvážení, pokud vazby stěžovatelek na ČR neposoudil jako okolnosti zvláštního zřetele
hodné, které by odůvodňovaly udělení humanitárního azylu. Tyto vazby zpravidla (ani v této věci)
nepředstavují specifickou situaci, kterou by cizinci žijící v ČR běžně nezažívali.
[19] NSS k této otázce dále uvádí, že situace, v níž by zásah do soukromého a rodinného
života žadatele o mezinárodní ochranu (stěžovatelek) představoval důvod pro udělení doplňkové
ochrany dle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, nastane pouze výjimečně (srov. rozsudky NSS
ze dne 28. 11. 2008, čj. 5 Azs 46/2008-71, či ze dne 8. 6. 2011, čj. 2 Azs 8/2011-55). Jakkoli NSS
vnímá a nijak nezlehčuje obtížnou a nezáviděníhodnou situaci zejména dcer stěžovatelky a),
které nepochybně mají silné vazby na ČR, nelze odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka a)
dlouhodobě neřešila jejich pobytovou situaci a spoléhala se pouze na výsledky řízení
o (neúspěšných) žádostech o mezinárodní ochranu. Okolnosti dané věci nenasvědčují tomu,
že by případný přesun rodiny na Ukrajinu představoval zcela výjimečný případ nepřiměřeného
zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelek ve smyslu citované judikatury.
Podrobněji lze ve vztahu i k této otázce odkázat na strany 9 a 10 napadeného rozsudku,
jakož i na strany 10 a 11 rozhodnutí žalovaného.
[20] V této souvislosti NSS připomíná, že mezinárodní ochrana je výjimečným právním
institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli
negativními jevy v zemi jeho původu. Poskytnutí azylu, resp. doplňkové ochrany,
které se v soudním řízení stěžovatelka domáhá, je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců
na území ČR. Nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Podáním
žádosti o mezinárodní ochranu nelze obcházet povinnosti vyplývající pro cizince z citovaného
zákona. Právě legalizace pobytu je z povahy příběhu stěžovatelek primárním účelem jejich
žádosti.
[21] Na základě výše uvedeného NSS uzavírá, že zákon o azylu a ustálená judikatura NSS
poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[22] Kasační stížnost svým významem tedy podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelek,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[23] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[24] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovatelkám
ustanoven usnesením NSS ze dne 1. 9. 2020, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Advokát provedl ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení
[§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání
soudu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby
advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Advokát současně zastupoval čtyři osoby,
a proto mu podle §12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto zastupovanou
nebo obhajovanou osobu náleží mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Za dva úkony právní
služby a za čtyři zastupované osoby advokátovi tedy náleží odměna ve výši 20 440 Kč
a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 24 732,40 Kč. Tuto částku NSS vyplatí
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu