ECLI:CZ:NSS:2020:4.AZS.427.2019:40
sp. zn. 4 Azs 427/2019 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. P., zast. Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. OAM-80/LE-
BA02-BA04-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 27. 9. 2019, č. j. 62 Az 8/2019 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se sídlem
Purkyňova 6, Ostrava, se p ři z n áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 6.353 Kč. Tato částka
bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] Žalovaný rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím o nepřípustnosti žádosti žalobce
o mezinárodní ochranu dle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení
o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce uvádí stejné motivy svého
odchodu ze země původu, jako uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody, tedy obavou žalobce z povolání do armády
a z možného trestního stíhání v případě, že by nastoupit do vojenské služby odmítl,
se již žalovaný zabýval v rámci předchozího řízení a neshledal, že by odůvodňovaly udělení
jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany. Dále žalovaný poukázal, že v průběhu řízení žalobce
podmínil svůj návrat na Ukrajinu ukončením výjimečného stavu a konáním prezidentských voleb.
Výjimečný stav byl ukončen ke dni 26. 12. 2018 a druhé kolo prezidentských voleb, jenž vyhrál
Volodomyr Zelenskyj, proběhlo již dne 21. 4. 2019. Obě žadatelem vyslovené podmínky
pro možnost jeho návratu do vlasti tak byly již splněny. Na základě informací o zemi původu
vyplývajících ze zpráv OAMP MV ČR ze dne 14. 9. 2018 a M ZV ČR ze dne 16. 5. 2018
pak žalovaný dospěl k závěru, že na Ukrajině nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována
předchozí žádost, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu §11a
odst. 1 písm. b) zákona o azylu.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal, že žalovaný neprovedl
dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé žádosti o mezinárodní
ochranu, jelikož vycházel z neaktuálních materiálů. Nelze tak přihlížet k závěru žalovaného,
dle kterého z výše uvedených zpráv vyplývá, že od listopadu 2018, kdy soud potvrdil rozhodnutí
o neudělení mezinárodní ochrany žalobci, nedošlo k žádné změně na Ukrajině. Datace zpráv
citovaných žalovaným nasvědčuje tomu, že tyto zprávy mohly být podkladem pro vyhodnocení
situace na Ukrajině v době podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalobce, či nejpozději
v době soudního přezkumu prvního rozhodnutí ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu,
ale nikoliv pro srovnání situace na Ukrajině od listopadu 2018.
[4] Krajský soud v Ostravě nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl, přičemž dospěl k závěru,
že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných
k vydání rozhodnutí. Nepřisvědčil žalobci ohledně tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí
spočívající v tom, že žalovaný uvedl, že ke změně bezpečnostní situace na Ukrajině nedošlo (mj.)
od listopadu 2018. Připustil, že žalovaný vycházel primárně z informací OAMP MVČR
z 14. 9. 2018, nicméně, ani žalobce sám netvrdí, že by od listopadu 2018 došlo k nějaké zásadní
změně politické a bezpečnostní situace na Ukrajině. Nadto je z běžných veřejně přístupných
informačních zdrojů známo, že z prezidentských voleb na Ukrajině vzešel jako vítěz prezident
Volodymyr Zelenskyj a že od jeho nástupu do funkce dochází k postupné stabilizaci situace
a vyvíjí snahu o brzké politické ukončení vojenského konfliktu. Nelze tedy vytýkat žalovanému,
pokud ve svém rozhodnutí vychází ze skutečností, které jsou mu známy z úřední činnosti,
či které jsou veřejně dostupné. Žalovaný tak správně posoudil opakovanou žádost žalobce
o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl výše uvedený rozsudek krajského soudu kasační
stížností a požádal o přiznání odkladného účinku. Namítl, že žalovaný založil odůvodnění
rozhodnutí na neaktuálních zprávách o zemi původu, pročež nemohl zjistit, zda došlo v zemi
původu stěžovatele od posledního řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany k podstatným
změnám, které by mohly založit opodstatněnost nové žádosti stěžovatele. Stěžovatel nesouhlasil
s krajským soudem, že žalovaný může při posouzení žádosti vycházet z obecně známých
informací, aniž by ve spise uvedl zdroj, ze kterých tyto informace čerpá. Takový postup
má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost
ve smyslu zákona o azylu, která odůvodňovala opětovné vedení řízení o žádosti o mezinárodní
ochranu. Dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud rovněž nepovažuje kasační stížnost
za nepřijatelnou dle §104a odst. 1 s. ř. s. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nezákonnost napadeného rozhodnutí podle stěžovatele spočívá v tom, že žalovaný
vycházel v odůvodnění svého rozhodnutí z informací, které však nemají oporu ve spise.
[10] Žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí konstatuje, že výjimečný stav na Ukrajině
byl ukončen již ke dni 26. 12. 2018 a druhé kolo prezidentských voleb, jež vyhrál Volodomyr
Zelenskyj, proběhlo dne 21. 4. 2019. Ve správním spise pak není obsažen zdroj, ze kterého
žalovaný tyto informace čerpal.
[11] Dle §50 odst. 1 správního řádu mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména
návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady
od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.
[12] Spornou je v tomto případě otázka, zda mají výše citované informace charakter
skutečností obecně známých (tzv. notoriety), a nemusí tedy být podloženy důkazním materiálem
ve správním spisu, či zda se jedná o skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední
činnosti, u kterých správní orgán musí uvést, ze které jeho úřední činnosti či postupu
jsou mu tyto skutečnosti známy (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011 - 58,
č. 2312/2011 Sb. NSS).
[13] Notoriety mohou být známé úplně každému nebo širokému okruhu osob v určitém místě
a čase. Je možno rozlišovat notoriety známé celostátně a notoriety známé místně. Jak uvádí
odborná literatura, notoriety „jsou takové skutečnosti, jež jsou anebo mohou býti vůbec každému aneb jistým
vrstvám společnosti lidské bezpečně známy prostě proto, že člověk jest členem této společnosti, prožívá, sleduje
a ve své vědomosti si vtiskuje události, které sebou život přináší neb v minulosti přinesl. Patří-li do kruhu
takto informovaných osob i soud (aneb lze-li od něho právem žádati, aby byl s tou neb onou skutečností
takto obeznámen), netřeba důkazu o skutečnosti, na niž se vědomost soudu vztahuje.“ (Hora, V.
Československé civilní právo procesní. I. – III. díl, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 311).
Naproti tomu „[n]ahodilé vědomosti soudcovy z oboru jemu cizího nejsou skutečnostmi obecně známými“
(rozhodnutí NS ČSR ze dne 7. 7. 1925, sp. zn. Zm II 234/25, pramen Vážný 2044/1925 tr.,
cituje rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2010, č. j. 2 As 48/2009 – 94, věc BIOCLINICA).
[14] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž u obecně
známé skutečnosti je již z její povahy nadbytečné, aby soud uváděl, jak se ji dozvěděl (usnesení
NS ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 748/2010). Naproti tomu aplikuje-li soud skutečnosti známé
z úřední činnosti, musí náležitě vyložit v odůvodnění rozhodnutí, ze které své konkrétní úřední
činnosti či postupu zná takové skutečnosti, resp. odkud se o nich dozvěděl (srov. rozsudek NSS
ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009 – 129, č. 2038/2010 Sb. NSS, body 27 a 28; shodně
ve vztahu ke správnímu řízení rozsudek ve věci věc BIOCLINICA, cit. v bodě [13] shora).
[15] Totéž platí mutatis mutandis i pro správní orgán. Správní orgán tedy nemusí uvádět zdroj,
z něhož se dozvěděl o existenci obecně známé skutečnosti. To by bylo z povahy věci nadbytečné.
Naproti tomu musí uvést, ze které jeho konkrétní úřední činnosti či postupu jsou mu známé
tzv. úřední skutečnosti (shodně rozsudek ve věci BIOCLINICA).
[16] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že žalovanému
nelze vytýkat, pokud ve svém rozhodnutí vychází ze skutečností, které jsou mu známy z úřední
činnosti, či které jsou veřejně dostupné, aniž by uvedl zdroj těchto informací. Informace ohledně
data a výsledku konání prezidentských voleb či o zrušení výjimečného stavu na Ukrajině
nenaplňují znaky skutečností obecně známých ve smyslu §50 odst. 1 správního řádu,
jelikož se jedná o informace ohledně vnitropolitické situace jiného státu a nelze u nich
bez dalšího tvrdit, že jsou obecně jednotlivcům či české občanské společnosti „bezpečně známy“.
[17] Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že informace
citované žalovaným ohledně výsledku voleb na Ukrajině a zrušení výjimečného stavu mají
charakter úředních skutečností ve smyslu §50 odst. 1 správního řádu. Pro tento závěr ostatně
hovoří vyjádření žalovaného, dle kterého je žalovanému z informací shromážděných v průběhu
správního řízení o situaci na Ukrajině a rovněž z předešlé úřední činnosti známo, že v zemi
původu stěžovatele nedošlo k takové zásadní změně politické a bezpečnostní situace, která
by mohla založit opodstatněnost nové žádosti (zvýraznění doplněno).
[18] Žalovaný tedy pochybil, pokud ve správním spisu nespecifikoval, ze které konkrétní
úřední činnosti či postupu jsou mu tyto skutečnosti známy. Toto pochybení však nemohlo
mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí jako celku, jelikož nebylo natolik intenzivní,
aby představovalo důvod ke zrušení rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2017,
č. j. 9 As 283/2016 - 42).
[19] Z konstantní judikatury plyne, že dílčí pochybení procesního charakteru musí dosáhnout
určité intenzity, aby vedlo k nutnosti zrušení napadeného rozhodnutí. Vždy je totiž nutné
poměřovat míru procesního pochybení a jeho vliv na zákonnost správního rozhodnutí (srovnej
např. rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013 – 31, nebo 9 As 283/2016 ze dne
16. 6. 2010, č. j. 5 As 60/2009 – 163). Nelze tedy dospět k obecnému závěru, že jakékoli porušení
procesních norem automaticky má vést ke zrušení správního rozhodnutí. V posuzovaném
případě totiž žalovaný uvedl informaci o prezidentských volbách a jejich výsledku a o zrušení
výjimečného stavu pouze na okraj jako reakci na vyjádření stěžovatele, že za splnění těchto
podmínek je ochoten odcestovat na Ukrajinu. Pro posouzení věci samotné, tj. zda stěžovatel
uvádí nové doposud neposouzené důvody v opakované žádosti o mezinárodní ochranu
a zda se situace v zemi původu podstatně nezhoršila, tyto okolnosti nehrály roli.
[20] Zdejší soud dále nepřisvědčil námitce stěžovatele, že žalovaný vycházel v odůvodnění
svého rozhodnutí z neaktuálních zpráv o zemi původu. Správní orgán má v řízení o udělení
mezinárodní ochrany povinnost zjistit úplně a přesně skutečný stav věci, tato povinnost
je však limitována tvrzeními žadatele o azyl, což Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém
rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42. Ve skutečnosti, že správní orgán využil zprávu o zemi původu,
od jejíhož vyhotovení uplynul v době zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany méně
než jeden rok, nelze spatřovat pochybení správního orgánu, neboť i takováto zpráva může
nepochybně obsahovat informace relevantní pro řádné zjištění skutkového stavu a správné
posouzení věci. Nejvyšší správní soud má tedy za to, že žalovaný si obstaral dostatek informací
o zemi původu stěžovatele, skutkový stav zjistil řádně a nebylo nutné, aby si obstarával další
informace, jak to požaduje stěžovatel. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že při zjišťování
skutkového stavu žalovaný nepochybil.
[21] Stěžovatel nadto ani netvrdí, že by došlo k nějaké zásadní negativní změně politické
a bezpečnostní situace na Ukrajině. Nutno souhlasit se žalovaným i s krajským soudem,
že tytéž skutkové okolnosti týkající se jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
ať už ve formě azylu, či doplňkové ochrany vznesl stěžovatel již v předchozí žádosti
a byly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím
pravomocně skončeném řízení před žalovaným, a byly tak naplněny důvody nepřípustnosti
žádosti podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný proto právem řízení zastavil
podle §25 písm. i) téhož zákona. Možno v tomto směru odkázat na ustálenou soudní judikaturu
NSS, např. rozsudek ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 – 74, a rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, podle něhož: „správní orgán
je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s §10a písm. e)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů
pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci
mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových
skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost
o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou
žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zastaví.“
[22] O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
nerozhodoval, neboť rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[23] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[24] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení
náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení
se mu proto nepřiznává.
[25] Nejvyšší správní soud rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného
zástupce stěžovatele Mgr. Ladislava Bárty. Podle §9 odst. 4 písm. d), §7 bod 5. a §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), mu Nejvyšší správní soud určil odměnu v částce 3.100 Kč
za jeden úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) v plné výši a v částce 1.550 Kč za jeden
úkon, za nějž náleží odměna v poloviční výši [návrh na přiznání odkladného účinku §11 odst. 2
písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.]. Podle §13 odst. 4 citované vyhlášky náhradu
hotových výdajů za dva úkony v částce 600 Kč. Jelikož je advokát plátce daně z přidané hodnoty,
zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj. o 1.103 Kč.
Celková částka odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného zástupce tak činí 6.353 Kč.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu