ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.492.2018:32
sp. zn. 7 As 492/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: X, zastoupen
JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti
žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 10. 2018, č. j. 8 A 116/2018 - 25,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018, č. j. 8 A 116/2018 - 25
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Tomáše Doležala se u rču je částkou
3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Přípisem ze dne 23. 6. 2017, č. j. MSMT-15314/2017-1, vyrozuměl žalovaný žalobce
v souladu s §82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším
odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „školský zákon“) o tom,
že neshledal důvodnou jeho žádost o přezkoumání výsledku dílčí zkoušky společné části
maturitní zkoušky konané formou didaktického testu ze zkušebního předmětu „Český jazyk
a literatura“ a že se výsledek tohoto testu nemění.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesením pro opožděnost odmítl.
Soud vzal za prokázanou skutečnost, že rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne
10. 7. 2017, lhůta k podání žaloby mu tedy uplynula dne 11. 9. 2017. Teprve dne 20. 9. 2017
podal žalobce k městskému soudu žádost o přidělení bezplatného právního zástupce. Této
žádosti městský soud vyhověl usnesením ze dne 4. 6. 2018, č. j. 3Na 138/2017 - 31. Ustanovený
zástupce podal dne 15. 6. 2018 žalobu, kterou doplnil dne 10. 7. 2018. Městský soud poukázal
na to, že podáním návrhu na ustanovení zástupce sice dojde ke stavení běhu lhůty pro podání
žaloby, ovšem žalobce tento úkon učinil až po neprominutelném zmeškání lhůty pro podání
žaloby. Nebyly tak splněny podmínky řízení, což je důvodem pro odmítnutí žaloby bez věcného
projednání ve smyslu §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
III.
[3] Proti výroku I. usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Namítl, že městský
soud nedostatečně prokazoval skutečnost, kdy bylo stěžovateli rozhodnutí žalovaného doručeno,
a zda bylo při doručování postupováno v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Stěžovatel městskému soudu v podání
ze dne 28. 3. 2018 sdělil, že nemůže potvrdit datum doručení rozhodnutí žalovaného, a výslovně
uvedl, že od 28. 6. 2017 byl hospitalizovaný. Z výstupní zprávy Psychiatrické nemocnice v O.
(dále též „výstupní zpráva“) doložené v rámci podání ze dne 19. 12. 2017 je patrné, že byl
nepřetržitě hospitalizován od 28. 6. 2017 do 29. 8. 2017, tedy rovněž dne 10. 7. 2017, kdy mělo
dojít k doručení žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud se s tvrzením stěžovatele
a výstupní zprávou vůbec nevypořádal. Údajné doručení rozhodnutí v době hospitalizace
stěžovatele rovněž vyvolává pochybnosti o tom, zda bylo řádně doručováno do vlastních rukou
podle §72 odst. 1 správního řádu. Neobsahovala-li žaloba tvrzení o dni doručení rozhodnutí
žalovaného, měl městský soud postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s., a vyzvat stěžovatele
k doplnění žaloby a poučit jej, že v opačném případě žalobu odmítne. Navíc platí, že v případě
nemožnosti zjistit údaj o datu doručení žalovaného rozhodnutí, nelze klást tento nedostatek k tíži
stěžovatele při posuzování včasnosti žaloby. V pochybnostech se má lhůta za zachovanou.
Městský soud měl dát stěžovateli rovněž možnost vyjádřit se k případnému rozporu mezi jím
zjištěným a stěžovatelem tvrzeným datem, nikoliv žalobu bez dalšího odmítnout. Stěžovatel mohl
usuzovat na včasnost žaloby rovněž na základě výsledku posouzení jeho žádosti o ustanovení
zástupce. Pokud by bylo zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu,
městský soud by musel jeho návrh odmítnout dle §46 s. ř. s. Městský soud mu naopak zástupce
ustanovil a žalobu odmítl až následným krokem. Jeho postup vedl k porušení principu právní
jistoty a presumpce správnosti a důvěry v akt státu. S poukazem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení ve výroku I. zrušil a věc vrátil žalovanému (patrně myšleno
městskému soudu, pozn. NSS) k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil usnesení městského soudu za zákonné.
Ze spisového materiálu jednoznačně plyne, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno
dne 10. 7. 2017. Potvrzení o převzetí zásilky je opatřeno podpisem stěžovatele a identifikačním
číslem jeho občanského průkazu. Uvedené stěžovatel ani nezpochybňuje, pouze spekulativně
namítá, že byl v inkriminované době hospitalizován, a nemohl si tak rozhodnutí vyzvednout
na poště. Stěžovatel si potvrzení zdravotnického zařízení mohl opatřit pro účely kasační stížnosti,
sama hospitalizace v psychiatrické léčebně pak nevylučuje převzetí zásilky na poště. Městský soud
nemusel stěžovatele vyzývat dle §37 odst. 5 či §72 odst. 1 s. ř. s. , neboť ten jasně deklaroval,
že mu není datum doručení známo a v žalobě žádné datum doručení neuvedl. Nemohl tak
existovat rozpor mezi datem doručení uvedeným v žalobě a datem doručení, ke kterému dospěl
městský soud. Skutečnost, že městský soud ustanovil stěžovateli zástupce, a následně rozhodl
o odmítnutí žaloby, nemůže být zásahem do jeho legitimního očekávání. Z uvedeného úkonu
nelze vyvozovat závěr o včasnosti žaloby. Městský soud navíc získal poznatky o datu doručení
až z podání žalovaného ze dne 8. 10. 2018, tedy po ustanovení zástupce stěžovateli. Do tohoto
data disponoval pouze vágními a nekonkrétními vyjádřeními stěžovatele. S ohledem na uvedené
žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že v případech, kdy je kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Rozsah přezkumu rozhodnutí soudu je v tomto případě vymezen povahou a obsahem
přezkoumávaného rozhodnutí. Jestliže městský soud žalobu odmítl a věc samu neposuzoval,
může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti zkoumat pouze to, zda byly splněny
zákonem stanovené důvody pro odmítnutí žaloby. Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada
řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 6 As 4/2004 - 53) nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Úkolem Nejvyššího
správního soudu však není přímo přezkoumávat rozhodnutí správního orgánu (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009,
č. j. 3 As 44/2008 - 80).
[8] Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat přezkoumatelností rozhodnutí městského
soudu ve vztahu k posouzení otázky doručení žalobou napadeného rozhodnutí stěžovateli.
Pokud by v této části městský soud pochybil a jeho rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, již tato
okolnost samotná by musela vést ke zrušení usnesení městského soudu.
[9] Z obsahu soudního spisu k dané věci a spisu vedeného pod sp. zn. 3Na 138/2017
(k návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce), vyplývají následující skutečnosti. Dne 20. 9. 2017
bylo městskému soudu doručeno podání stěžovatele označené jako „Žádost o přidělení bezplatného
právního zástupce“. V uvedené žádosti stěžovatel uvedl, že chce podat žalobu ve věci jeho maturitní
zkoušky proti žalovanému. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,
jež bylo městskému soudu doručeno dne 31. 10. 2017, stěžovatel uvedl, že byl od června
do konce srpna hospitalizován v psychiatrické nemocnici. V podání ze dne 19. 12. 2017
stěžovatel doložil výstupní zprávu Psychiatrické nemocnice v O. ze dne 29. 8. 2017, podle níž
proběhla ústavní léčba od 28. 6. 2017 do 29. 8. 2017 (62 dnů). Na základě výzvy městského
soudu ke sdělení data doručení rozhodnutí žalovaného stěžovatel v podání ze dne 28. 3. 2018
sdělil, že tuto s kutečnost není schopen potvrdit. Dodal, že byl od 28. 6. 2017 hospitalizován.
Ke stejné výzvě zaslal žalovaný městskému soudu dne 23. 4. 2018 elektronický výpis „Sledování
zásilek“ k zásilce č. X. Dle výpisu došlo k dodání označené zásilky dne 10. 7. 2017. Usnesením ze
dne 4. 6. 2018 městský soud ustanovil stěžovateli zástupce pro podání žaloby. Dne 15. 6. 2018
podal stěžovatel prostřednictvím ustanoveného zástupce žalobu proti rozhodnutí žalovaného,
podáním ze dne 10. 7. 2018 ji doplnil. Podáním ze dne 8. 10. 2018 předložil žalovaný městskému
soudu kopii přípisu České pošty, s. p. ze dne 5. 10. 2018, v němž je uvedeno: „Na základě Vaší
žádosti k prošetření doručování zásilky X adresátovi X, jsme údaje dohledali v elektronické evidenci zásilek a
následně oslovili ukládací poštu O. (…) Z elektronické evidence zásilek vyplývá, že výše uvedená zásilka byla
podána dne 28. 6. 207 u pošty Praha 11. Dne 29. 6. 2017 byla doručována depem O., adresát nebyl zastižen
a zásilka byla uložena na ukládací poště O. Zásilku si na poště O. vyzvednul adresát dne 10. 7. 2017.“
K přípisu je přiložena kopie potvrzení o převzetí poštovní zásilky poř. č. 41306 55 3, s datem
vydání 10. 7. 2017. V potvrzení v kolonce označené „Podpis příjemce: / příjemce: adresát“ se nachází
nečitelný podpis a v kolonce „Průkaz totožnosti“ je vyplněno číslo X. V dolní části potvrzení pod
podpisem příjemce je hůlkovým písmem ručně dopsáno: X. Městský soud následně dne 30. 10.
2018 vydal napadené usnesení.
[10] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. platí, že [ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li
zvláštní zákon lhůtu jinou.
[11] Podle §35 odst. 9 věty třetí s. ř. s. [p]ožádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo
o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí soudu o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
[12] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
[13] Skutečnosti rozhodné pro závěr o včasnosti či opožděnosti žaloby je soud povinen vždy
zkoumat z úřední povinnosti a přihlédnout k nim (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 As 11/2005 - 72, publikovaný pod č. 715/2005 Sb. NSS a též rozsudek
téhož soudu ze dne 4. 5. 2006, č. j. 2 As 47/2005 - 89). Dle judikatury Nejvyššího správního
soudu musí být opožděnost žaloby vždy jednoznačně prokázána (srov. rozsudky ze dne
10. 5. 2007, č. j. 9 As 24/2007 - 57 a ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82). Dle naposled
uvedeného rozsudku lze žalobu odmítnout „jsou-li dány skutkové důvody k takovému rozhodnutí,
tj. jestliže je jisté, že nastaly skutečnosti rozhodné pro právní závěr o opožděnosti žaloby. Musí být tedy postaveno
na jisto zejména to, kdy bylo žalobci oznámeno žalobou napadené rozhodnutí a kdy proti němu podal žalobu.
V pochybnostech je nutno mít za to, že žaloba byla podána včas (…). K tomu, aby byl vyvrácen jako nesprávný
závěr krajského soudu o opožděném podání žaloby, by postačovalo, kdyby vyšla najevo pouhá pochybnost
o skutkových zjištěních krajského soudu rozhodných pro tento jeho právní závěr.“ Pokud soud nedospěje
k jednoznačné jistotě, že byl návrh podán opožděně, je nutné přistoupit k právní ochraně
a považovat návrh za včasný (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 9 As 99/2016 - 40).
[14] Pro posouzení včasnosti předmětné žaloby (resp. žádosti o ustanovení zástupce v dané
věci, jejímž podáním se staví lhůta pro podání žaloby; viz městským soudem citovaný rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2017, č. j. 5 As 154/2016 - 62),
je rozhodující, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2017, neboť
o okamžiku podání žádosti o ustanovení zástupce není v daném případě sporu.
[15] Dle městského soudu byla žaloba podána opožděně, neboť rozhodnutí žalovaného bylo
stěžovateli prokazatelně doručeno dne 10. 7. 2017. Městský soud při posouzení data doručení
vycházel z potvrzení o převzetí poštovní zásilky předloženého žalovaným. Toto potvrzení spolu
s elektronickým výpisem a přípisem České pošty, s. p. skutečně nasvědčuje tomu, že rozhodnutí
žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 10. 7. 2017. Dle údajů obsažených v potvrzení vyplývá,
že si příslušnou zásilku osobně na poště O. vyzvedl adresát X. Na druhou stranu však městský
soud již od okamžiku, kdy mu bylo doručeno prohlášení stěžovatele o jeho osobních,
majetkových a výdělkových poměrech věděl, že stěžovatel byl v období od konce června
do konce srpna nepřetržitě hospitalizován v psychiatrické nemocnici v O. Byl tedy zjevně
hospitalizován i v době, kdy si měl rozhodnutí žalovaného osobně vyzvednout na poště.
K tomuto tvrzení je v soudním spise doložena výstupní zpráva, která hospitalizaci ve dnech
od 28. 6. 2017 do 29. 8. 2017 potvrzuje. Z ničeho přitom nevyplývá, že stěžovateli bylo
umožněno v průběhu hospitalizace opouštět lékařské zařízení.
[16] Uvedená skutková zjištění jsou tak ve vzájemném rozporu a není bez dalšího jisté,
zda mohou být pravdivá současně. Stejně jako může být pravdivá teze žalovaného, že stěžovateli
bylo v průběhu hospitalizace umožněno vyzvednout si zásilku na poště, není na druhou stranu
možno vyloučit pochybení České pošty spočívající ve vydání zásilky jiné osobě, např. rodiči
stěžovatele. Nelze se bez dalšího spoléhat na správnost údajů uvedených v potvrzení České
pošty, je-li soudu známa okolnost tyto údaje zpochybňující, kterou je nepochybně informace
o hospitalizaci stěžovatele v rozhodný den. Bylo povinností městského soudu se uvedeným
rozporem zabývat a pokusit se jej případně odstranit dalším dokazováním, neboť výše uvedená
judikatura Nejvyššího správního soudu vyžaduje pro odmítnutí návrhu pro opožděnost jistotu,
že návrh byl podán opožděně. Jestliže městský soud takto nepostupoval, zatížil své rozhodnutí
nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2013, č. j. 5 Afs 74/2012 - 32).
[17] Stěžovateli lze rovněž přisvědčit v tom, že mu měl dát městský soud za popsané situace
před odmítnutím žaloby prostor vyjádřit se ke skutečnostem zjištěným z písemností předložených
žalovaným, případně navrhnout důkazní prostředky pro vyvrácení v nich obsažených údajů.
Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 93/06, platí, že „[a]ni jinak nelze
na žalobci při podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu rozumně požadovat, aby – již dopředu – rovněž
dokládal, že je jeho žaloba návrhem včasným, resp. aby předem oponoval všem představitelným rizikům jeho
případné opožděnosti (a uváděl k tomu rozhodné ‚skutečnosti‘), nemůže-li ostatně budoucí názor soudu v této
otázce předjímat.“ Na tuto myšlenku navázal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 1. 2010,
č. j. 2 Afs 87/2009 - 131, z něhož vyplývá, že žalobci má být v řízení před krajským soudem
umožněno navrhnout důkazní prostředky, které jsou rozhodující pro posouzení včasnosti žaloby.
Rovněž dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 Afs 63/2010 - 65,
je nutno v případě pochybností o datu oznámení napadeného rozhodnutí dát účastníkům
možnost se před vydáním rozhodnutí k pochybnostem vyjádřit: „je základním právem účastníků
řízení vyjádřit se před rozhodnutím ve věci k zásadním skutkovým okolnostem, na nichž rozhodnutí soudu závisí.
Stejně tak je právem účastníků řízení předkládat (navrhovat) soudu důkazní prostředky svědčící jejich skutkovým
i právním tvrzením obsaženým v žalobě. (..). Bylo proto naopak povinností krajského soudu, pokud došel
k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno (oznámeno) ve skutečnosti v jiný den,
než tato výslovně deklarovala v žalobě, aby jí spolu s řádným poučením (§37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §43
O. S. Ř) umožnil se k této okolnosti vyjádřit a předložit k tomuto svému skutkovému tvrzení relevantní důkazy.
Teprve pokud by stěžovatelka na výzvu soudu řádně a nereflektovala, a své tvrzení o včasnosti žaloby nepodepřela
důkazními návrhy, bylo by na místě její žalobu odmítnout. Tak tomu ale v této věci nebylo. Uvedené pochybení
krajského soudu je proto nejen zatíženo vadou v řízení před krajským soudem, ale také ve svém důsledku, jak je
přiléhavě poukazováno v kasační stížnosti, porušuje právo stěžovatelky na přístup k soudu ve smyslu ustanovení
čl. 36 Listiny. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že je povinností správního soudu, pokud dospěje oproti
žalobci k závěru, že napadené rozhodnutí bylo doručeno (oznámeno) žalobci v jiný den než v den jak bylo uvedeno
v žalobě, a tato okolnost by měla mít za následek odmítnutí žaloby pro opožděnost, umožnit žalobci vyjádřit
se k této okolnosti a navrhnout na podporu svých tvrzení důkazní prostředky. Teprve po té lze uvážit otázku
včasnosti podané žaloby.“ Shodně Nejvyšší správní soud judikoval dále například v rozsudcích ze dne
23. 9. 2010, č. j. 5 Afs 31/2010 - 105, nebo ze dne 27. 10. 2011, č. j. 6 Ads 123/2011 - 41.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že žalobkyně v citovaném rozsudku - na rozdíl od nyní
posuzované věci - výslovně označila datum doručení správního rozhodnutí. Přesto považuje
kasační soud zde vyslovené závěry za plně přenositelné, neboť v nyní projednávané věci
stěžovatel tvrdil skutečnost, která mu měla v převzetí zásilky v den označený žalovaným bránit.
[18] Lze uzavřít, že stěžovatel měl být seznámen s vyjádřením žalovaného k podané žalobě
a jím předloženými důkazy k prokázání data doručení rozhodnutí správního rozhodnutí,
o něž městský soud následně opřel svůj závěr o opožděnosti žaloby, a mělo být mu umožněno
na tyto reagovat.
[19] Tak tomu ovšem v daném případě nebylo. Městský soud se sice stěžovatele dotazoval
na okamžik doručení rozhodnutí žalovaného, to však ještě v průběhu projednávání jeho žádosti
o ustanovení zástupce a předtím, než žalovaný doložil soudu důkazní prostředky obstarané
v součinnosti s Českou poštou. Stěžovatel přitom k tomuto dotazu uvedl, že datum není schopen
uvést a současně odkázal na svou hospitalizaci. Městský soud však neumožnil stěžovateli vyjádřit
se rovněž k tomu, že hodlá jeho žalobu odmítnout pro opožděnost s odkazem na dokumenty
poskytnuté žalovaným, dle nichž si měl rozhodnutí žalovaného osobně vyzvednout na poště v O.
dne 10. 7. 2017. Důvody odmítnutí žaloby stěžovatel seznal teprve až z doručeného usnesení
městského soudu.
[20] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační stížnost
proti usnesení městského soudu je opodstatněná, proto toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.) se závazným právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[21] V dalším řízení bude tedy městský soud postupovat v souladu s výše uvedeným. Postaví
najisto, zda, kdy a jakým způsobem bylo stěžovateli žalobou napadené rozhodnutí doručeno.
Městský soud se bude zabývat zejména tím, zda si stěžovatel mohl v označený den s ohledem
na probíhající hospitalizaci osobně vyzvednout rozhodnutí žalovaného na poště, případně zjistí
další relevantní skutečnosti pro vytvoření závěru, kdy bylo stěžovateli rozhodnutí žalovaného
doručeno a umožní mu se k těmto vyjádřit. Pokud nebude možné danou skutečnost jednoznačně
prokázat, bude městský soud při posuzování včasnosti podání žaloby brát na zřetel, že v případě
pochybností stran doručení písemností nelze tyto pochybnosti vykládat v neprospěch žalobce
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2005, č. j. 1 As 13/2004 - 94, či ze dne
11. 4. 2005, č. j. 1 Azs 114/2004 - 44).
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[23] Usnesením městského soudu ze dne 4. 6. 2018, č. j. 3Na 138/2017 - 31, byl stěžovateli
ustanoven zástupce JUDr. Tomáš Doležal. Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovenému zástupci
stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby - sepsání kasační
stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši
3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových
výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený advokát nedoložil, že by byl
plátcem DPH; celkem tedy jeho odměna činí částku ve výši 3 400 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu