ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.94.2019:39
sp. zn. 9 As 94/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. Č., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2017, č. j. KUJCK 95410/2017, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2019,
č. j. 55 A 13/2017 – 61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n e má p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“),
kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 3. 5. 2017, č. j. MUPI/2017/18784 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní
orgán I. stupně v dané věci rozhodl již dne 9. 12. 2016, č. j. MUPI/2016/47719, v pořadí první
rozhodnutí však bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 2. 2017,
č. j. KUJCK 19409/2017 a věc vrácena k novému projednání.
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
dle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení §18 odst.
3 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta 3 000 Kč a náhrada nákladů řízení
ve výši 1 000 Kč. Stěžovatel se dopustil přestupku tím, že 26. 9. 2016 v 09:45 hod. řídil na silnici
č. R20 v k. ú. Krašovice, v místě připojovacího pruhu od obce Krašovice ve směru jízdy na Prahu
při řízení vozidla tovární značky Ford Focus, RZ X, rychlostí 153 km/hod, přestože v úseku je
nejvyšší povolená rychlost 110 km/hod.
II. Posouzení krajským soudem
[3] Krajský soud napadeným rozsudkem ze dne 25. 2. 2019 žalobu zamítl. V první řadě
se neztotožnil s námitkami, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že nebyl dostatečně
zjištěn skutkový stav. Za zásadní skutečnost pokládal, že vina byla dostatečně prokázána
a podklady žalovaného ke zjištění skutkového stavu a k prokázání viny byly zcela dostatečné.
[4] Námitku týkající se nečitelnosti značky na záznamu o přestupku označil za nedůvodnou
s odkazem na další pořízené fotografie a fotodokumentaci dokladů stěžovatele a jeho vozidla.
[5] Tvrzení o možnosti manipulace s fotografiemi odmítl s tím, že měřící zařízení bylo
v době měření ověřené a manipulace s fotografií není možná. Odkázal na prvostupňové
rozhodnutí, ve kterém je dostatečně popsán způsob zanesení fotografie do systému rychloměru.
[6] Záznam o přestupku pořízený z autorizovaného rychloměru je objektivním
a nezaměnitelným důkazem. Požadavky na správné měření rychloměrem byly zajištěny. Odkaz
na rozsudek NSS ze dne 1. 2. 2017, č. j. 9 As 102/2016 - 50, není na nyní řešenou věc přiléhavý.
Provedení důkazu ohledně vkládání fotografií do záznamu o přestupku by totiž bylo za dané
důkazní situace nadbytečné. Správními orgány bylo postaveno najisto, že změřené vozidlo,
kterým byl spáchán přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti, je vozidlo
stěžovatele, které je zachyceno na fotografiích v záznamu o přestupku.
[7] Umístění měřicího přístroje bylo v souladu s návodem k obsluze, což vyplynulo
z výslechu zasahujících policistů a fotografií z mapové aplikace s označeným místem měření.
Krajský soud neshledal za potřebné další dokazování, neboť podklady obsažené ve správním
spisu byly dostatečné.
[8] Námitku absence řádného hodnocení všech zákonných kritérií krajský soud taktéž odmítl
s tím, že odůvodnění správního orgánu I. stupně považuje za dostatečně obsáhlé
a přezkoumatelné. Obsahuje podrobné úvahy reflektující jak polehčující, tak přitěžující okolnosti,
přičemž k dvojímu přičítání nedošlo. Nebyla shledána ani zmatečnost ve stanovení formy
zavinění.
[9] Krajský soud se neztotožnil s tvrzením, že ověřovací list rychloměru je neobjektivní.
Ze spisu nejsou patrné žádné indicie o možném selhání použitého rychloměru Nárok
na přezkoušení rychloměru dle §11a odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, krajský soud
odmítl z důvodu platného ověření použitého rychloměru. Řízení dle §11 odst. 1 a 2 zákona
o metrologii nemuselo být přerušeno, protože k tomu správní orgány neměly důvod.
[10] Nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů stěžovatele a jeho zástupce na webu NSS
nesouvisí s předmětem řízení.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[11] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřadil
pod §103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s.
[12] Rozhodnutí správních orgánů byla nepřezkoumatelná, protože nebylo prokázáno, že bylo
měřeno stěžovatelovo vozidlo, neboť registrační značka byla čitelná pouze na malé fotce vedle
snímku měření. Správními orgány nebyla vyloučena možnost manipulace s fotografií z měření.
Jako důkaz možné manipulace se snímky z rychloměru předkládá upravenou fotografii
ze záznamu přestupku. Krajský soud na tuto žalobní námitku nereagoval a není zřejmé, z jakých
důkazů, podkladů či obecně známých skutečností vycházel.
[13] Správní orgán I. stupně neurčil jednoznačně formu zavinění. Přestože to bylo důvodem
zrušení jeho prvního rozhodnutí, dokazování doplněno nebylo a druhé rozhodnutí správního
orgánu již bylo žalovaným potvrzeno. Na námitku zmatečnosti a nejednoznačnosti zavinění
krajský soud nereagoval a nevypořádal ji. Obdobnou situaci řešil Krajský soud v Hradci Králové
v rozsudku ze dne 23. 3. 2018, č. j. 28 A 15/2016 - 46. Důležitost nalezení konkrétní formy
zavinění pak uvedl i ve svém rozhodnutí NSS ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 As 303/2016 - 37.
[14] Správní orgán nevypořádal námitku týkající se umístění rychloměru ve vnějším okraji
zatáčky. Nevysvětlil a nedoložil, na základě jakého důvodu dospěl k závěru, že měření rychlosti
bylo provedeno správně. Tuto vadu neodstranil ani po upozornění v rozhodnutí žalovaného,
kterým zrušil jeho rozhodnutí. Krajský soud se k dané žalobní námitce nevyjádřil.
[15] Stanovení pokuty správním orgánem I. stupně bylo nepřezkoumatelné a nezákonné.
Nezohlednil všechna kritéria uvedená v §12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
a u těch, která zohlednil, neuvedl, jaký vliv měla na výši pokuty. Správní orgán nezohlednil délku
vedeného řízení. Obdobnou situací se zabýval NSS v rozsudku ze dne 30. 11. 2018,
č. j. 5 As 182/2016 - 30. Argumentace krajského soudu k tomuto bodu ani to, jak k závěru
dospěl, nejsou zřejmé. Nezákonné je taktéž porušení zásady zákazu dvojího přičítání,
neboť správní orgán jako přitěžující okolnost považoval míru překročení nejvyšší dovolené
rychlosti, přestože je subsumována v definici skutkové podstaty. Jde tudíž o stejnou situaci,
které se týkal rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 As 280/2016 - 23.
[16] Závěry správních orgánů o vědomé nedbalosti jsou nezákonné a nepřezkoumatelné.
Podmínky pro stanovení zavinění ve formě vědomé nedbalosti nebyly naplněny. Žalovaný
v prvním zrušujícím rozhodnutí uvedl, že zavinění ve formě nedbalosti vědomé nemá oporu
v dokazování. Následně však žádné dokazování nebylo doplněno. Stěžovatel tvrdil, že měl za to,
že se nacházel na dálnici, kde je rychlostní limit 130 km/h. Subjektivní hledisko tedy není
naplněno. Stěžovatel nevěděl, že jede rychlostí 153 km/h. Krajský soud nesprávně posoudil
v tomto bodě právní otázku.
[17] Správní orgány neprovedly přezkoušení měřidla, přestože na to měl stěžovatel nárok
dle §11a odst. 1 zákona o metrologii. Z rozsudku krajského soudu není možné dovodit,
proč zamítl námitku ohledně povinnosti přerušení řízení k podání žádosti na přezkoušení
měřidla. Stěžovatel měl právo využít možnosti podání žádosti o přezkoušení. Skutečnost, že byl
rychloměr ověřen, nemůže být argumentem soudu, proč přezkoušení rychloměru neprovést,
protože je naopak nutným předpokladem k tomu, aby stěžovatel svého práva
dle §11a odst. 1 zákona o metrologii využít. Přezkoušení mělo být provedeno z důvodu
neobjektivního přezkoušení jejím výrobcem.
[18] Správními orgány nebylo prokázáno, že se měřicí přístroj v době zásahu nenacházel
ve vnějším kraji zatáčky. Stěžovatel přikládá vyjádření výrobce rychloměru, které se týká vadného
měření a jeho vlivu na naměřenou rychlost. Krajský soud měl doplnit dokazování ohledně
parametrů úseku, ve kterém měření probíhalo. Jak se podává z rozsudku NSS ze dne
23. 11. 2017, č. j. 8 As 42/2016 - 29, je neprovedení dokazování v této věci neakceptovatelné.
Vytvoření fotky jako důkaz správnosti měření není dostatečný a měření v zatáčce jako důvod
pro neplatnost měření což vyplývá z vyjádření výrobce rychloměru přiloženého ke kasační
stížnosti.
[19] Jako další důvod k podání kasační stížnosti stěžovatel uvádí zmatečnost řízení
před krajským soudem z důvodu rozhodování soudkyně, u které spatřuje pochybnosti o její
nepodjatosti. Ta je dána jejím odůvodněním odmítnutí žádosti na anonymizaci rozsudku na webu
NSS a záměrnou citací judikatury NSS, která by mohla narušit dobrou pověst zástupce
stěžovatele.
[20] V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvádí svůj nesouhlas s vyvěšením svého jména
a jména jeho zástupce na webových stránkách NSS.
[21] Z výše uvedených důvodů navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
[22] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkazuje na rozsudek krajského soudu.
Správnost měření je dle něj nezpochybnitelná nejen měřením samým, jehož výstupem je snímek
z radaru, ale i platným ověřovacím listem k radaru a výslechem hlídky policie jakožto uživatele
měřidla. Označení úseku příslušným dopravním označením je taktéž doloženo výpovědí hlídky
Policie České republiky, která uvedla i místo, kde se dopravní značení nacházelo. Skutkový stav
byl zjištěn dostatečně, nebylo třeba provádět další nadbytečné důkazy. O vědomé nedbalosti
nevznikají žádné pochybnosti, jelikož stěžovatel staví svoji obhajobu na slovním spojení, že toto
zavinění bylo hodnoceno v „nejmírnější formě k jeho prospěchu“, přestože žalovaný užil tuto formulaci
ve vztahu hodnocení mezi úmyslem a nedbalostí. K přerušení řízení neshledal správní orgán
I. stupně ani žalovaný žádný důvod, protože stěžovatel nedoložil doklad o podání žádosti
dle §11a odst. 1 zákona o metrologii. Námitky o možnosti manipulace se snímky
a o pochybnostech měření hodnotí žalovaný jako fabulující a nepodložené. Navrhuje,
aby NSS stížnost jako nedůvodnou zamítl.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[23] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a
stěžovatel je zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[24] V úvodu NSS k několika námitkám nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
uvádí, že se jedná o srozumitelné rozhodnutí opřené o statek relevantních důvodů. Z rozsudku
je patrné, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, a vysvětlil,
proč žalobu pokládá za nedůvodnou. Krajský soud nemusel volit cestu vypořádání se s každým
dílčím argumentem, naopak proti žalobě postavil právní názor, v jehož konkurenci žalobní body
jako celek neobstojí (viz rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2015, čj. 10 Afs 18/2015 - 48). Jak uvedl
Ústavní soud, „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry
na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený
argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama
o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247), bod 68].
NSS tudíž nezjistil žádné vady rozsudku, které by dle dlouhodobé judikatury zakládaly důvod
jeho nepřezkoumatelnosti.
[25] NSS se ztotožňuje se závěrem krajského soudu i správních orgánů, že skutkový stav byl
správními orgány zjištěn dostatečně. Kromě záznamu o přestupku z radaru s fotografií
automobilu, kde na jedné části není čitelná SPZ automobilu, je třeba také vycházet z oznámení
o přestupku, úředního záznamu, ověřovacího listu a dokladu o proškolení. Spis obsahuje také tři
fotografie měřeného automobilu, stěžovatele a jeho dokladů pořízených v místě zásahu. V nyní
projednávané věci, však kromě výše uvedeného existují také výpovědi svědků, zasahujících
policistů pprap. V. K., pprap. P. P. a pprap. B. M. z ústního jednání u správního orgánu I. stupně
dne 12. 4. 2017. Svědci pprap. P. a pprap. M. jasně uvedli, že s měřeným vozidlem od doby
změření do doby zastavení udržovali vizuální kontakt až do místa zastavení na autobusové
zastávce na Nové Hospodě, směr Plzeň. Není proto pochyb, že měřeno bylo právě stěžovatelovo
vozidlo.
[26] Správní orgán I. stupně navíc přesně ve svém rozhodnutí popsal postup ukládání snímků
radaru s vysvětlením, že nemůže dojít k manipulaci s fotografiemi. To ve své svědecké výpovědi
potvrdil i pprap. K. Všechny pořízené snímky jsou v nezměnitelné podobě uloženy na pevném
disku radarového měřiče a obsluha radaru se snímky nemůže nikterak manipulovat. Dle pprap.
M. a pprap. K. byl přístroj navíc v pořádku nastaven a řádně zapečetěn. Obecně platí, že policistu
lze považovat za nestranného a věrohodného svědka (blíže např. rozsudek NSS ze dne 27. 9.
2007, č. j. 4 As 19/2007 – 114, či ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015 - 42). Stěžovatelem
tvrzená možnost manipulace se snímky tudíž není důvodná. Upravená fotografie přiložená ke
kasační stížnosti nevypovídá o způsobu fungování rychloměru ani nepotvrzuje možnost
manipulace se snímky, jelikož úprava snímků rychloměru není možná.
[27] Svědecké výpovědi potvrzují skutkový stav zjištěný správními orgány a doplňují
dokazování natolik, že o něm nejsou pochybnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 3. 2020
č. j. 9 As 332/2019). Lze tudíž přisvědčit názoru krajského soudu, že se na fotografiích jedná
o vozidlo stěžovatele a manipulace s fotografiemi není možná. Není ani pochybnost o tom,
že stěžovatel uvedený přestupek spáchal.
[28] V prvostupňovém rozhodnutí neshledal NSS zmatečnost ve stanovení formy zavinění.
Z výroku rozhodnutí je zřejmé, že se jedná o zavinění ve formě nedbalosti a součástí odůvodnění
rozhodnutí o přestupku je posouzení a zdůvodnění, proč se jedná o nedbalost vědomou. To je
plně v souladu s názorem NSS, který vyjádřil např. v rozsudku č. j. 6 As 303/2016 - 38,
a kterým stěžovatel odůvodňoval své tvrzení. Námitka směřuje především na nesoulad
v rozhodnutí žalovaného, který uvedl, že zavinění bylo stanoveno „v nejmírnější formě k jeho
prospěchu“, a v odůvodnění specifikoval, že se jedná o nedbalost vědomou. Užití formulace
„v nejmírnější formě k jeho prospěchu“ se však týkalo části odůvodňující, proč se v daném případě
jednalo o nedbalost a nikoli o úmysl. Nebylo tak součástí odůvodnění zavinění ve formě
nedbalosti vědomé a tudíž není v rozporu s předešlým závěrem žalovaného.
[29] Stěžovatelem namítaný rozsudek č. j. 28 A 15/2016 - 46 se týkal odlišné situace, kdy řešil
nepřiléhavé odůvodnění formy zavinění správním orgánem. Není proto pro tento případ
relevantní. Dokazování v dané věci doplněno nebylo, byly však doplněny důvody,
ze kterých správní orgán I. stupně vycházel při stanovení zavinění ve formě nedbalosti vědomé,
které byly pro odůvodnění zavinění dostačující.
[30] Není proto pravdou, že by se krajský soud námitkou stran zavinění nezabýval. V bodě 52
svého rozsudku uvedl objektivní i subjektivní okolnosti daného případu a ztotožnil se se závěrem
žalovaného, že odůvodnění obou rozhodnutí správních orgánů obstojí.
[31] Námitky ve věci nevypořádání se stvrzením stěžovatele ohledně umístění rychloměru
taktéž nejsou důvodné.
[32] Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl veškeré důvody, na základě kterých lze
usuzovat, že měření proběhlo správně a rychloměrem byla naměřena skutečná hodnota
projíždějícího vozidla. Správnost měření je podložena snímkem z radaru s platným ověřovacím
listem, výslechy zasahujících policistů, kteří popsali způsob měření a nastavení měřicího přístroje.
Z těchto podkladů nevyplývají žádné pochybnosti o tom, že bylo měřeno správně a vozidlu byla
přiřazena odpovídající rychlost jízdy. Krajský soud se této žalobní námitce věnoval v bodu 56
svého rozsudku. Uvedl, že „výslechem policistů bylo ověřeno přesné místo měření, přičemž ve správním spise
jsou krom protokolu o výsleších zasahujících policistů přiloženy i fotografie z mapové aplikace, které označují
místo měření. Již pouhým pohledem na tyto mapy je zcela zřejmé, že úsek, kde bylo měření provedeno, je pro účely
měření dostatečně rovný.“ Veškeré námitky proto byly vypořádány jak správními orgány, tak krajským
soudem. Ze spisového materiálu lze uzavřít, že měření rychloměrem proběhlo správně.
[33] Odůvodnění výše sankce netrpí žádnými nedostatky. Z judikatury NSS
(viz např. rozsudek ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 100/2014 - 27) vyplývá, že ukládání sankcí
za přestupky, a tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře správního uvážení (diskrečního
práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout
ve vymezených hranicích, resp. volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje. Správní
orgán I. stupně zohlednil všechny rozhodné skutečnosti a zákonná kritéria. V souladu s §125c
odst. 5 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu bylo možno za uvedený přestupek uložit
pokutu v rozmezí od 2 500 Kč do 5 000 Kč. Správní orgán stanovil pokutu 3000 Kč, což je o 500
Kč vyšší než spodní hranice zákonného rozpětí sankce pro tento přestupek. Jako přitěžující
okolnost zohlednil překročení rychlosti o minimálně 30 km/h a maximálně 49 km/h
a již předcházející přestupek stěžovatele spočívající v překročení rychlosti dne 1. 9. 2016.
Jako polehčující okolnost byla zohledněna skutečnost, že při spáchání přestupku nedošlo
k bezprostřednímu ohrožení jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích, či ke kolizní
situaci.
[34] Pro úplnost NSS uvádí, že §12 zákona o přestupcích nestanoví správním orgánům
ani povinnost důsledně odlišovat přitěžující a polehčující okolnosti. Postačí, když
přezkoumatelným způsobem popíší, ke kterým skutečnostem při ukládání výše sankce přihlédly a
ke kterým nikoliv (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, č. j. 7 As 332/2016 - 44, rozsudek ze
dne 28. 6. 2017, č. j. 6 As 301/2016 - 36, či rozsudek ze dne 20. 12. 2017, č. j. 6 As
297/2017 - 34).
[35] Délka řízení polehčující okolností není. K této námitce lze blíže odkázat na již zmíněný
rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2019, č. j. 9 As 56/2019 - 28, konkrétně jeho bod 21, dle něhož „tato
forma „kompenzace“ porušení práva na přiměřenou délku řízení by musela být založena přímo na rozhodnutí
zákonodárce, což učinil výslovně toliko pro ukládání trestů v trestním řízení.“ Výše sankce
je proto přiměřená a vliv zohledněných kritérií na její výši je z odůvodnění správního orgánu
I stupně čitelný. Citovaný rozsudek NSS č. j. 5 As 182/2016 - 30 tedy není v tomto případě
relevantní, protože se zabýval stanovením sankce bez jakéhokoli odůvodnění a zvážení vlivu
jednotlivých kritérií na její výši. Argumentace krajského soudu, který se touto námitkou zabýval
v bodu 50 svého rozsudku, je přehledná a srozumitelná a je z ní patrné, proč ji označil
za nedůvodnou.
[36] Rovněž není pravdou, že by došlo k dvojímu přičítání, když správní orgán I. stupně
hodnotil jako přitěžující okolnost skutečnost, že byla výrazně překročena nejvyšší povolená
rychlost. V rozsudku č. j. 5 As 280/2016-23, na nějž stěžovatel odkazuje, jde o odlišnou situaci,
kdy byla jako přitěžující okolnost považována skutečnost, že se protiprávního jednání žalobce
dopustil v obci, což bylo součástí zákonné skutkové podstaty přestupku. V nyní projednávané
věci se však podle §125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu přestupku dopouští
ten, kdo překročí nejvyšší povolenou rychlost mimo obec o více než 30 km/hod. Stěžovatel
nejvyšší povolenou rychlost překročil o 43 km/hod., tudíž správní orgán I. stupně mohl hodnotit
jako přitěžující okolnost, že tuto rychlost překročil ještě o dalších 13 km/hod, tedy v druhé
polovině stanoveného rozmezí.
[37] Nelze souhlasit se stěžovatelem, že v daném případě nebyly naplněny podmínky
pro zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Správní orgán uvedl, že stěžovatel jako držitel
řidičského oprávnění by měl znát zákon o silničním provozu, a tudíž by mu mělo být známo,
že na silnici pro motorová vozidla mimo obec smí jet řidič rychlostí nejvýše 110 km/h. Musel
tedy vědět, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem. Rychlostní limit
navíc překročil o více jak 39 % stanovené rychlosti. Krajský soud tomuto zdůvodnění přisvědčil
a NSS s těmito závěry souhlasí. Dodává však, že již v minulosti několikrát v podobné věci
rozhodoval. V rozsudku ze dne 22. 8. 2018, č. j. 2 As 67/2018 - 42, uvedl, že „[j]estliže se pachatel
dopustí přestupku, který spočívá v překročení nejvyšší dovolené rychlosti významným způsobem, lze za běžných
okolností obvykle implicitně dovodit, že si na základě svých zkušeností řidiče motorového vozidla a znalostí,
jež musel nutně nabýt pro získání řidičského oprávnění, musel být jako účastník silničního provozu vědom,
že tímto svým jednáním ohrožuje zájmy chráněné zákonem, jako je ochrana života, zdraví či majetku účastníků
silničního provozu. V tomto případě tak dle Nejvyššího správního soudu zpravidla nepůjde o nevědomou nedbalost
(kdy pachatel neví, že ohrožuje chráněný zájem, ale vědět to má), neboť na základě zkušenosti řidiče lze
u pachatele důvodně předpokládat (a vyžadovat) schopnost rozpoznat protiprávní jednání ohrožující účastníky
silničního provozu; tedy jde o zavinění úmyslné či vědomě nedbalostní.“ Za situace, kdy je bezpečně
a bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci, považuje NSS v případě spáchání
přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti za dostatečné implicitní
dovození zavinění ve formě minimálně vědomé nedbalosti.
[38] NSS také musí přisvědčit krajskému soudu, že na dané věci nic nemění ani tvrzení
stěžovatele, že měl za to, že se nachází na silnici s maximálním rychlostním limitem ve výši
130 km/h, neboť by porušoval pravidla silničního provozu v obou případech.
[39] Správní orgány neměly důvod přerušit řízení z důvodu přezkoušení měřidla. Důkaz
o rychlosti motorového vozidla stěžovatele byl pořízen rychloměrem, který splňoval všechny
zákonné požadavky a současně byl ověřen v souladu se zákonem o metrologii. Správnost jeho
měření a nastavení dle návodu k obsluze dokládá i svědecká výpověď pprap. K. Dle rozsudku
NSS ze dne 26. 4. 2013, č. j. 4 As 17/2012 – 36, „postup podle ustanovení §11 odst. 4 zákona o
metrologii je na místě tehdy, pokud vyjde najevo jakákoliv pochybnost o správnosti měření. Jinými slovy, smyslem a
účelem tohoto ustanovení je odstranění pochybností o správnosti provedeného měření. Aplikace tohoto ustanovení
zákona o metrologii i v případech, kdy je zjevné, že měření proběhlo po všech stránkách bezchybně (jak je tomu v
projednávané věci), je nedůvodná.“ Tyto uvedené závěry dle rozsudku NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. 1
As 447/2018 - 46, plně dopadají i na situace upravené v §11a odst. 1 zákona o metrologii,
protože obsah a význam obou ustanovení je fakticky tentýž. Ze správního spisu pak nevyplývá
žádná okolnost nasvědčující tomu, že by při měření rychlosti vozidla stěžovatele mohlo
z jakéhokoliv objektivního (např. extrémně špatné klimatické podmínky) či subjektivního důvodu
(postup při měření v rozporu s návodem k měřícímu zařízení, ovládání rychloměru
neproškolenými příslušníky Policie ĆR) dojít k chybě. NSS tak ve shodě se správními orgány
a krajským soudem shledal, že ověření použitého rychloměru dle §11a odst. 1 o metrologii nebyl
povinen správní orgán provádět. Pro přerušení řízení proto nebyl důvod. Odpověď na žádost
o informace Českého metrologického institutu v dané věci nic nemění, jelikož není v rozporu
se závěry správních orgánů ani krajského soudu.
[40] Pro zajištění správnosti měření je nutné dodržení všech podmínek stanovených návodem
k obsluze měřicího přístroje. Závěr o dodržení podmínek správnosti měření vycházel z několika
podkladů. Přesné místo měření bylo určeno dle výpovědi policistů. Spisový materiál obsahuje
několik map se zaznačením příslušného místa. Součástí návodu k měřicímu přístroji jsou
instrukce ohledně umístění rychloměru pro správnost měření na rovném úseku. Dodržení
návodu k rychloměru bylo potvrzeno pprap. K. v jeho výpovědi. Z návodu k obsluze je zřejmé,
že podmínkou správného umístění rychloměru je při bočním odstupu od měřeného vozidla 45
metrů rovného úseku. Tuto informaci lze ověřit z údajů na mapách, na kterých byla vyznačena
poloha rychloměru v době měření stěžovatelova vozidla a kde z vyobrazeného měřítka bylo
možné zjistit zakřivení a délku předmětné pozemní komunikace. Ta představovala úsek delší jak
45 metrů. Z podkladů lze proto uzavřít, že podmínky stanovené v návodu k rychloměru byly
splněny a správní orgány shromáždily dostatečné podklady, aby mohly posoudit, že o tomto
umístění nejsou důvodné pochybnosti. Další navrhované dokazování v této věci by proto bylo
nadbytečné.
[41] Nelze souhlasit se stěžovatelem, že by se na danou situaci daly uplatnit argumenty
rozsudku č. j. As 42/2016 - 29. Ty se týkají případu, kdy policista vypověděl, že nedodržel
instrukce stanovené v návodu k měřicímu přístroji. V posuzovaném případě však
ze shromážděných podkladů nevznikly pochybnosti o správnosti měření. Stejně tak není
relevantní ani přiložený e-mail vedoucího společnosti RAMET a.s., protože se netýká
projednávané věci.
[42] NSS neshledal námitku podjatosti soudkyně krajského soudu za důvodnou. Stěžovatel
totiž spatřuje podjatost soudkyně pouze v části právního hodnocení soudu. K obdobným
námitkám se již NSS několikrát vyjadřoval a pokaždé zaujal stejný názor. Proto i v tomto případě
opětovně zdůrazňuje, že důvodem pro vyloučení soudce (předsedy senátu) dle §8 odst. 1 s. ř. s.
nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Například v usnesení ze dne 28. 3. 2017, č. j. Nao 122/2017 - 136,
NSS v této souvislosti uvedl, že pokud účastník opakovaně vznáší námitky podjatosti vůči
zákonným soudcům za obdobných okolností, může jít o případ zneužití procesního práva.
V důsledku toho pak soud k takovému úkonu nepřihlédne.
[43] K nesouhlasu stěžovatele a jeho advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na internet
NSS připomíná, že se jedná o porozsudkovou agendu. Předseda NSS už na obdobnou žádost
opakovaně reagoval. Naposledy tak učinil vůči témuž advokátovi přípisem ze dne 25. 11. 2019,
č. j. S 139/2019 - 7, v němž jasně uvedl, že dalším žádostem téhož advokáta a stejného obsahu již
odmítne bez dalšího vyhovět. Za této situace je nynější opakovanou žádost, jíž se stěžovatelův
zástupce znovu domáhá odpovědi na otázku, kterou již od věcně příslušného orgánu opakovaně
dostal, nutno pokládat za účelovou. Nyní rozhodující senát také v souladu s jasným vyjádřením
předsedy NSS mu tuto žádost znovu nepředkládal.
V. Závěr a náklady řízení
[44] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[45] Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl ve věci
plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu
je soud nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu