ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.22.2021:52
sp. zn. 1 As 22/2021 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: P. Š., zastoupen doc. JUDr.
Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalované: Státní
zemědělská a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 504/15, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2020, č. j. SZPI/B177-21/2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 11 A 96/2020-65,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 11 A 96/2020-65,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2020, č. j. SZPI/B177-21/2019, se z r ušuj e
a věc se v rací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalovaná je p ov in n a uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti ve výši 20.342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupkyně doc. JUDr. Dany Ondrejové, Ph.D., advokátky.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Praze (dále též „správní orgán
I. stupně“) vydala dne 25. 11. 2019 rozhodnutí č. j. SZPI/BT177-16/2019, kterým uložila žalobci
pokutu ve výši 50.000 Kč za spáchání přestupku podle §8a odst. 3 písm. i) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci
reklamy“), dále §8a odst. 3 písm. h) téhož zákona a §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb.,
o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci“). Protiprávní jednání mělo spočívat
(zjednodušeně řečeno) v tom, že stěžovatel na svých webových stránkách www.klasmlm.cz
uváděl tvrzení přisuzující výrobku Super Bromelain + Papain vlastnosti týkající se léčby (tzv. léčebná
tvrzení) a neschválená zdravotní tvrzení, přičemž tato tvrzení ve lhůtě stanovené opatřením
správního orgánu I. stupně neodstranil.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaná v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím zamítla a potvrdila závěry správního orgánu I. stupně.
II. Rozsudek městského soudu
[3] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, kterou městský soud neshledal
důvodnou a zamítl ji.
[4] Soud uvedl, že rozhodnou otázkou je, zda posuzovaná tvrzení spadají pod zakázaná
léčebná tvrzení podle článku 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále
jen „nařízení 1169/2011“). Dospěl k závěru, že z reklamních tvrzení obsažených u doplňku
stravy správní orgány zcela správně a důvodně usoudily, že relevantní skupinou, na kterou
je doplněk stravy zacílen, nebudou zdraví jedinci, ale naopak ti, kteří mají zdravotní problémy,
mohou trpět některým onemocněním, které je u potraviny uvedeno, nebo naopak chtějí
zdravotním problémům aktivně předcházet. Je proto zcela v souladu se zásadami logiky,
že veškerá uvedená a výše citovaná léčebná zdravotní tvrzení správní orgán musel hodnotit
prizmatem průměrného spotřebitele, neboť důležitý je celkový dojem, který reklama u jejích
adresátů vzbuzuje. Soud se neztotožnil s názory žalobce, že informace uvedené u výše zmíněného
produktu – doplňku stravy - obsahovaly obvyklé údaje, které si spotřebitelé spojují s jednotlivými
druhy ovoce, jako jsou v posuzované věci papája a ananas. Žalobce naopak v reklamě na doplněk
stravy cíleně vytvářel dojem o jeho celkové zdravotní a léčebné prospěšnosti.
[5] Městský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že protiprávní jednání žalobce bylo
správně kvalifikováno jako zpracování reklamy a žalobce byl označen za jejího zpracovatele.
Žalobce sice namítal, že webové stránky www.klasmlm.cz byly vytvořeny pro projekt, jenž nikdy
nebyl realizován, a že tato webová stránka je kapkou v moři internetu, tyto okolnosti však
dle soudu mohou mít nejvýše povahu okolností, k nimž je možno přihlížet v rámci správní úvahy
ohledně výše sankce. Z pohledu naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat shora
uvedených deliktů nejsou žalobcem popisované skutečnosti nijak významné. Webové stránky
byly v době kontroly až do doby jejich zrušení v červnu 2019 součástí internetového prostředí
a informace vztahující se k léčebným a zdravotním tvrzením na nich uvedené mohly negativním
způsobem ovlivnit chování kteréhokoliv uživatele a potažmo spotřebitele, kteří na ně zavítali.
Soud se rovněž ztotožnil se závěrem žalované o tom, že ke svým tvrzením o nulové návštěvnosti
webové stránky žalobce žádné bližší informace nepodal a k jejich doložení či osvědčení
tak nedošlo.
[6] Žalovaná dle soudu správně uzavřela, že žalobce je podnikající fyzickou osobou v oblasti
doplňků stravy a svoji činnost aktivně vykonává. Tento závěr má oporu v provedeném
dokazování, z něhož je patrno, že žalobce je vlastníkem i jiných webových stránek, například
www.blahodarnehouby.cz, nebo www.reishi-ganoderma.cz, které slouží k propagaci doplňků
stravy. Žalobce je také držitelem domény www.superionherbs.cz, na kterých lze propagované
doplňky stravy z webových stránek blahodarnehouby.cz či reishi-ganoderma.cz zakoupit.
[7] Pokud jde o námitky týkající se výše uložené pokuty, městský soud konstatoval, že pokuta
ve výši 50.000 Kč, tedy ve výši 2,5 % zákonné sazby, nemůže být považována za nepřiměřenou.
Nadto se s ohledem na rozsah činnosti žalobce v internetovém prostředí a s ohledem
na nedostatek skutkových tvrzení nejedná ani o sankci likvidačního charakteru, což ostatně
žalobce ani netvrdil. Smysl pokuty je převážně preventivní.
III. Důvody kasační stížnosti žalobce
[8] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu obsáhlou kasační stížnost,
ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i rozhodnutí žalované zrušil
a přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení.
[9] Na úvod stěžovatel zmínil, že je fyzickou osobou, jehož pracovní a obchodní činnost
spočívá ve výkonu funkce společníka i zástupce statutárního orgánu společnosti Pharmacopea
CZ s.r.o., jež prodává zejména doplňky stravy obsahující extrakty z hub.
[10] Soud i správní orgány podle stěžovatele nedostatečně zjistily skutkový stav, čímž porušily
zásadu materiální pravdy. Stěžovatel k prokázání podstatných skutkových okolností navrhoval
v kasační stížnosti vyjmenované důkazy, které však správní orgán a zejména pak městský soud
bez bližšího odůvodnění neprovedly. Navržené důkazy měly prokázat zejména faktickou
bezvýznamnost webové stránky www.klasmlm.cz, její nulovou relevanci vyplývající rovněž
ze skutečnosti, že byly zcela nefunkční a od roku 2012 nebyly jakkoliv aktualizovány a používány,
a o vyřazení daného produktu z prodeje. Městský soud však navržené důkazy nejen že neprovedl
a jejich neprovedení vůbec neodůvodnil, nýbrž dokonce si uvedených důkazních návrhů
evidentně vůbec nepovšiml. To je zcela zjevné z bodu 44 napadeného rozsudku, kde se soud
ztotožnil se závěrem žalovaného, že stěžovatel své tvrzení o nulové návštěvnosti webové stránky
nijak nedoložil. Stěžovatel však relevantní důkazy předložil. Soud v tomtéž bodě rozsudku
ve vztahu ke skutečnostem, které chtěl stěžovatel uvedenými důkazy dokazovat, uvedl,
že k těmto okolnostem lze nanejvýše přihlížet v rámci správní úvahy ohledně výše sankce, čímž
tedy uznal jejich relevanci, sám však následně tyto důkazní návrhy zcela pominul, a ani v rámci
posuzování uloženého správního trestu je nijak nezohlednil. Dle stěžovatele je třeba rozlišovat,
pokud by vytýkané jednání bylo činěno na webové stránce, kterou denně navštíví tisíce lidí,
a na stránce, která je jen „kapkou v moři internetu“ a je dohledatelná s obtížemi pouze
na vyhledávači Google (jak tomu bylo v posuzované věci).
[11] Nezákonnost napadeného rozsudku spatřoval stěžovatel v nesprávném posouzení
materiální a formální stránky přestupků dle §8a odst. 3 písm. i) a h) zákona o regulaci reklamy.
Nejprve zpochybnil závěry správních orgánů a soudu týkající se jeho údajného podnikatelského
statusu a zpracování reklamy. Stěžovatel od počátku správního řízení upozorňoval, že není
podnikající fyzickou osobou v oblasti doplňků stravy, a tedy, že není dán předpoklad subjektu
skutkové podstaty uvedených přestupků. Městský soud však k této otázce převzal argumentaci
žalované, kterou však stěžovatel považuje za vadnou. Podnikatelský status ve vztahu k webové
stránce www.klasmlm.cz nemůže být dán pouhou skutečností, že stěžovatel byl držitelem dané
domény, pokud je užívána za úhradu. Uvedená stránka posledních 7 let zcela pozbyla svůj
předchozí zamýšlený účel; stěžovatel ji ani nikdy dříve nevyužíval k prodeji výrobků. Již proto
nemohl být v souvislosti s působením na této webové stránce podnikatelem. Podobně nemůže
o podnikání stěžovatele s doplňky stravy sám o sobě vypovídat fakt, že drží též jiné internetové
domény.
[12] Z rozhodnutí žalované ani napadeného rozsudku nijak neplyne, jak souvisí skutečnost,
že stěžovatel byl držitelem dané domény, s objektivní stránkou daných přestupků, tj. jeho
údajnou faktickou činností spočívající ve zpracování reklamy. Jde přitom o podstatnou okolnost
s ohledem na kvalifikaci daného jednání jako „zpracování reklamy“. Správní orgán ani soud
rovněž neučinily žádná bližší skutková zjištění, pokud jde o domény www.blahodarnehouby.cz
či www.reishi-ganoderma.cz, které dle něj údajně mají sloužit k propagaci doplňků stravy,
potažmo též domény www.superionherbs.cz, a faktický vztah stěžovatele k nim (a např. jeho
schopnost měnit jejich obsah a odpovídat za něj). Přesto soud s odkazem na tyto tři webové
stránky tvrdil, že je stěžovatel podnikající osobou s doplňky stravy (srov. bod 45 rozsudku).
Z pouhého faktu, že určitá osoba je držitelem domény nelze žádným způsobem dovodit, že tato
osoba fakticky zpracovává reklamu na webových stránkách, které se na této doméně nacházejí,
či obecně podniká v dané oblasti.
[13] Pro podporu své argumentace odkázal stěžovatel na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
7. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 478/2019. Podobně jako v této věci, ani v nyní posuzovaném případu
z podkladů pro rozhodnutí vůbec nevyplývá, že by byl stěžovatel osobou, která by nad obsahem
uvedených webů měla kontrolu. Zakládat tak závěr o stěžovateli coby podnikateli na základě této
skutečnosti či úvah o rozsahu jeho činnosti v internetovém prostředí je vadné a nesprávné,
a to nejméně do té doby, než by bylo prokázáno faktické spojení stěžovatele s těmito weby.
Závěr, že stěžovatel měl zpracovat reklamu na produkt, s nímž nebyl jakkoliv fakticky spojen
(k čemuž stěžovatel navrhoval důkazní prostředky, které nebyly provedeny), a který se dokonce
v relevantní době vůbec neprodával, je tedy zcela nelogický. Správní orgán přitom vůbec
neprovedl kontrolní nákup; nepodařilo se mu skutečně prokázat, že daný produkt byl v dané
době dostupný na trhu. Stěžovatel tak jen těžko mohl v době kontroly vyvíjet jakoukoliv reklamní
činnost směrem k propagaci tohoto výrobku. Došlo tedy k nesprávnému posouzení naplnění
formální stránky daného přestupku jako takového.
[14] Dále stěžovatel zpochybnil závěry žalované a městského soudu týkající se léčivých
a zdravotních tvrzení. Na webových stránkách v žádném případě nebylo dovozováno, že by daný
výrobek měl cokoliv léčit či mu byly připisovány příznivé zdravotní vlastnosti. To obdobně platí
i pro tvrzení v „PDF letáku“, jež se netýkaly daného doplňku stravy, ale toliko enzymů ananasu
a papáji, které byly na daném letáku též vyobrazeny. S těmito námitkami (viz body 2.13 a 2.14
žaloby) se však městský soud nijak nevypořádal a nijak neodůvodnil bezvadnost postupu
správního orgánu v tomto směru. Ačkoliv sám soud v bodě 48 rozsudku uvedl, že „hranici mezi
přípustnou nadsázkou a klamáním spotřebitele je nutné hodnotit vždy individuálně při zohlednění vlastností
nabízeného produktu a cílové skupiny spotřebitelů“, ve skutečnosti zcela aproboval postup správního
orgánu, který jednotlivá tvrzení hodnotil jako celek, a nikoliv jednotlivě a zvlášť,
jak byl s ohledem na smysl a účel dané regulace i zásad správního trestání povinen. Správní orgán
I. stupně pochybil, pokud všechna tvrzení uvedeným způsobem zobecnil. „Zvýznamnění“
jednoho výroku (týkajícího se např. vyléčení rakoviny) z počtu všech výroků, je zjevně reduktivní
postup nejméně na hranici argumentačního klamu.
[15] Městský soud se rovněž vůbec nezabýval obsáhlou žalobní argumentací, dle které
žalovaná nesprávně posoudila nezbytnou společenskou škodlivost údajného jednání stěžovatele,
tedy tzv. materiální stránku přestupku. Zmínka o naplnění materiální stránky deliktu v odst. 52
napadeného rozsudku je zjevně zmatečná, neboť daná část napadeného rozhodnutí se vůbec
netýká posuzované věci (soud zde totiž, bohužel nejen na tomto místě, odkazuje k „provozu
daného zdroje znečišťování ovzduší“). V tomto ohledu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
[16] Stěžovatel namítal nesprávné vyhodnocení zákonnosti a přiměřenosti uloženého
správního trestu. Městský soud s ohledem na okolnosti věci nesprávně nevyužil moderačního
práva dle §78 odst. 2 s. ř. s. Kvalita odůvodnění (byť velmi mnohomluvného) napadeného
rozsudku ve vztahu k posouzení uložené pokuty (viz body 49 až 71) dle stěžovatele zjevně
zakrývá neochotu se skutečně věnovat podstatným skutkovým okolnostem. Argumentace soudu
je v této části v mnoha směrech vágní až povrchní, v mnoha směrech též zcela zmatečná (soud
opakovaně argumentuje právními předpisy, které se v této věci vůbec neaplikují – zejm. zákonem
o integrované prevenci).
[17] Stěžovatel byl ve výsledku pokutován za jednání, které zjevně nemělo ve veřejném
prostoru jakýkoliv dopad a které nadto ani neměl žádný objektivní důvod činit, neboť daný
produkt se v dané době vůbec neprodával. Uložení správního trestu by vzhledem k ohrožovací
povaze deliktu snad bylo možné ještě pochopit, zjevně absurdně však tato situace vyznívá
vzhledem k nepřiměřené výši pokuty. Je sice pravda, že jde jen o 2,5 % zákonné sazby, uloženou
výši pokuty je však třeba v souladu se zásadou legitimního očekávání poměřovat se skutkově
shodnými či podobnými případy (§2 odst. 4 správního řádu). Soud k této námitce pouze obecně
poznamenal, že není přesvědčen o tom, že v daném případě došlo ke změně správní praxe, aniž
by žalovanou alespoň pokáral, že je ve svých úvahách ohledně hodnocení závažnosti jednání
zjevně arbitrární a nekonzistentní.
[18] Pokuta ve výši 50.000 Kč je nepřiměřeně vysoká rovněž v porovnání s jinou pokutou,
kterou stěžovateli v mezidobí žalovaná uložila (viz její rozhodnutí ze dne 23. 9. 2020, č. j.
SZPI/CO141-18/2020, jímž stěžovateli uložila pokutu 25.000 Kč za šíření léčebných tvrzení
na celkem dvou webových stránkách, které měly být reklamou k výrobkům, které se skutečně
prodávají, na webových stránkách, které byly spravovány, nadto se již jednalo o druhou uloženou
pokutu žalobci za podobné jednání).
[19] Stěžovatel dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, který obsahuje vágní
odůvodnění, jež je nedostatečně individualizované na skutkový stav a nereaguje na žalobní
námitky. Soud ve významné části odůvodnění převzal argumentaci žalované, přestože stěžovatel
proti ní uplatnil žalobní námitky. Rozsudek obsahuje vyšší množství chyb a nepřesností. Soud
odkazuje na zcela nerelevantní zákon o integrované prevenci (viz body 51, 52 a 63 rozsudku,
které představují podstatnou část odůvodnění přiměřenosti uložené pokuty), jako žalobní
námitky prezentuje takové, které stěžovatel vůbec neužil, uvádí faktické chyby (jež zjevně vznikly
nedůsledným převzetím odůvodnění jiných rozsudků městského soudu), cituje části žaloby, které
se však v žalobě nenacházejí. Uvedené zásadním způsobem to nabourává důvěru stěžovatele
v rozhodování městského soudu a to, že se posuzovanou věcí skutečně podrobně a komplexně
zabýval.
IV. Vyjádření žalované
[20] Žalovaná uvedla, že stěžovatelem uplatněné námitky již zevrubně vypořádala ve svém
rozhodnutí o odvolání. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, a proto navrhla její zamítnutí.
Pokud by Nejvyšší správní soud shledal důvodnými námitky stran vad napadeného rozsudku,
které se však netýkají samotného rozhodnutí žalované, ani pak by nebyl dán důvod pro zrušení
rozhodnutí žalované.
[21] Ze správního spisu jednoznačně vyplynulo, že webové stránky
www.klasmlm.cz/bromelain, na kterých byl rovněž prezentován elektronický PDF leták, na němž
byly uvedeny podrobnější informace k doplňku stravy s názvem Super Bromelain + Papain, patří
stěžovateli, jak správní orgány zjistily u registrátora domény CZ.NIC. Stěžovatel ve svém
vyjádření ze dne 21. 1. 2019 uvedl, že se jedná o webovou stánku vyjadřující jeho soukromé názory. Jelikož
webové stránky www.klasmlm.cz nesloužily jako e-shop, posoudily správní orgány jednání
stěžovatele spočívající v uvádění nepovolených léčebných a neschválených zdravotních tvrzení
jako zpracování reklamy, a stěžovatele, jakožto vlastníka domény, považovaly za tzv. zpracovatele
reklamy.
[22] Stěžovatelem tvrzené skutečnosti, že webové stránky www.klasmlm.cz byly vytvořeny
pro projekt, jenž nebyl nikdy realizován, a že tato webová stránka byla pouze „kapkou v moři
internetu“, nejsou pro správní řízení nijak významné. Podstatné dle žalované naopak bylo, že tyto
webové stránky byly v době kontroly až do doby jejich zrušení v červnu 2019 součástí
internetového prostředí a informace vztahující se k léčebným/zdravotním tvrzením
na nich uvedené mohly negativním způsobem ovlivnit chování kteréhokoliv uživatele potažmo
spotřebitele, kteří na ně zavítali. Žalovaná přitom nemohla hodnotit stěžovatelovo nijak
nepodložené tvrzení, že webová stránka měla nulovou sledovanost.
[23] Žalovaná nesouhlasí ani s kasační námitkou, dle níž stěžovatel není podnikatelem
v oblasti doplňků stravy; tato námitka je účelová. Stěžovatel je vlastníkem i jiných webových
stránek - např. www.blahodarnehouby.cz či www.reishi-ganoderma.cz - sloužících rovněž
k propagaci doplňků stravy. Protiprávní jednání stěžovatele v oblasti reklamy či prodeje doplňků
stravy přitom není ojedinělé, neboť i v souvislosti s uvedenými webovými stránkami správní
orgán I. stupně vedl se stěžovatelem správní řízení pro porušení čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011
a uložil mu úhrnnou pokutu ve výši 25.000 Kč.
[24] Skutkový stav byl dle žalované spolehlivě zjištěn, jak vyplývá z podkladů zachycených
ve spise.
[25] K námitkám vztahujícím se k léčebným a zdravotním tvrzením žalovaná poukázala
na stranu 6 PDF letáku, na které jsou uvedeny podrobnější informace o doplňku stravy, a jenž
je přílohou Protokolu č. P028-11482/19. Žalovaná setrvala rovněž na svých argumentech
týkajících se vymezení hlediska tzv. průměrného spotřebitele. Relevantní skupinou spotřebitelů,
na které je doplněk stravy zacílen, nejsou zdraví jedinci, ale naopak ti, kteří mají zdravotní
problémy, mohou trpět některým onemocněním, které je u potraviny uvedeno (rakovina, průjem,
zvracení, chřipka, zánětlivá onemocnění atd.) či naopak chtějí svým zdravotním problémům
aktivně přecházet.
[26] Ve vztahu k námitce týkající se materiální stránky přestupku žalovaná konstatovala,
že správní orgán I. stupně u každého přestupku uvedl relevantní zákonné ustanovení a jednání
stěžovatele vyhodnotil jako společensky škodlivé. K namítané nepřiměřenosti uložené pokuty
a porušení zásady předvídatelnosti správního rozhodnutí žalovaná připomněla, že ukládaní pokut
za přestupky se děje ve sféře volného správního uvážení; porušení zásady legitimního očekávání
lze dle judikatury namítat jen při excesu z dlouhodobé a ustálené praxe.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[27] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[28] Kasační stížnost je důvodná.
[29] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, ke které
je povinen případně přihlédnout i bez námitky (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí
krajského (městského) soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací
důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např.
rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud
zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudky NSS
ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007-58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006
Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016-51).
[30] Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje, že krajský (městský) soud nemá povinnost
reagovat na každou dílčí žalobní argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Úkolem soudu je vypořádat
se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j.
7 As 126/2013 - 19). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními
námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání
některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j.
7 Afs 85/2013-33, či rovněž nález ÚS ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).
[31] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v jeho obecných vadách,
upozorňuje na to, že rozsudek obsahuje vyšší množství chyb a nepřesností, soud v něm odkazuje
na zcela nerelevantní právní úpravu. Nejvyšší správní soud zcela souhlasí se stěžovatelem
v tom, že vytýkané chyby a nepřesnosti se v napadeném rozsudku skutečně nacházejí,
a to zejména v části týkající se odůvodnění přiměřenosti výše uložené sankce. Městský soud
zde totiž vskutku, ve velké části i nadbytečně, uvádí zejména obecná východiska pro ukládání
sankcí, a dokonce zcela nepatřičně odkazuje na zákon o integrované prevenci. Je tak patrné,
že tuto pasáž ze značné části převzal z odůvodnění rozsudku v jiné věci, o čemž svědčí
i skutečnost, že odkazuje na žalobní námitky, které se ve stěžovatelově žalobě nenacházely, nebo
například uvádí, že napadené rozhodnutí správního orgánu mělo 36 stran (viz bod 56
napadeného rozsudku), ačkoliv ve skutečnosti mělo rozhodnutí žalované 29 stran. Nejvyšší
správní soud zcela chápe, že tyto chyby a nepřesnosti mohou vést až k narušení důvěry účastníků
řízení v to, že se soud případem komplexně a pečlivě zabýval, resp. že dostatečně zohlednil
konkrétní okolnosti dané věci. Zároveň je však třeba vzít v úvahu, že městským soudem uvedené
obecné závěry týkající se ukládání sankcí (byť popsané ve vztahu ke správnímu deliktu dle zákona
o integrované prevenci) jsou uplatnitelné i na nyní projednávaný případ, a byly tak pro posouzení
věci relevantní. Nadto po věcné stránce lze městskému soudu přisvědčit v tom, že stanovení výše
uložené sankce se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního oprávnění) správního
orgánu a podléhá tak při hodnocení zákonnosti rozhodnutí přezkumu pouze potud, překročil-li
správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich, nebo pokud volné
uvážení zneužil. Výjimku z tohoto pravidla představuje §78 odst. 2 s. ř. s. upravující moderační
právo správního soudu; ten jej však může použít obzvláště tehdy, pokud by sankce byla uložena
ve zjevně nepřiměřené výši (k tomu viz rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2015, č. j. 10 As 38/2015-44,
či ze dne 19. 12. 2013, č. j. 2 As 130/2012-20, č. 2992/2014 Sb. NSS).
[32] Městský soud sice nejprve v souvislosti s uloženou sankcí uvedl obecná východiska
(nepatřičně) vztažená k jinému případu, poté se ale vypořádal rovněž s konkrétními žalobními
námitkami směřujícími proti uloženému správnímu trestu (viz bod 65 a násl. napadeného
rozsudku). Vysvětlil, proč správní orgány nevybočily z mezí správního uvážení při rozhodování
o výši pokuty, a uzavřel, že pokuta představující 2,5 % zákonné sazby nemůže být v daném
případě považována za nepřiměřenou (viz bod 67 až 71 napadeného rozsudku). Za pochybení
způsobující nepřezkoumatelnost rozsudku kasační soud nepovažuje (na rozdíl od stěžovatele)
skutečnost, že městský soud na jednu stranu uvedl, že stěžovatelem tvrzené okolnosti, jako
je irelevance webových stránek www.klasmlm.cz, by mohly mít vliv na výši uložené sankce,
na druhou stranu se však těmito okolnostmi v části odůvodnění týkající se výše sankce již nijak
výslovně nezabýval. V této souvislosti je dostačující, pokud městský soud vysvětlil, proč dle jeho
názoru správní orgány dostatečně výši sankce odůvodnily. Nejvyšší správní soud má rovněž
za to, že se městský soud dostatečným způsobem vypořádal se stěžovatelovou námitkou týkající
se porušení zásady předvídatelnosti a rozhodování podobných případů bez důvodných rozdílů,
pokud stručně vysvětlil, proč neshledal, že došlo ke změně správní praxe.
[33] Nejvyšší správní soud rovněž dospěl k závěru, že městský soud se vyjádřil k žalobní
argumentaci vztahující se k materiální stránce přestupku. V bodě 46 napadeného rozsudku
vysvětlil, že k ohrožení zájmů spotřebitelů na trhu v důsledku jednání stěžovatele zcela jistě došlo
tím, že stěžovatel umístil posuzovaná tvrzení týkající se doplňku stravy na uvedené webové
stránce, a zpřístupnil je tak neuzavřenému okruhu možných spotřebitelů. Je tak zjevné,
že městský soud se (byť stručně) zabýval posouzením společenské škodlivosti jednání stěžovatele
a považoval materiální stránku přestupku za naplněnou.
[34] Ačkoliv se napadený rozsudek s ohledem na řadu nepřesností a chyb pohybuje
na samotné hraně přezkoumatelnosti, dospěl kasační soud k závěru, že se městský soud
dostatečně vypořádal s hlavní žalobní argumentační linií, a pokud se k některým otázkám
výslovně nevyjádřil, lze jejich řešení dovodit z jeho obecnějších závěrů. Námitka
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku proto není důvodná.
[35] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval věcným posouzením kasační stížnosti. Předmětem
sporu je otázka, zda se stěžovatel dopustil přestupků dle §8a odst. 3 písm. h) a i) zákona
o regulaci reklamy a §11 odst. 1 písm. c) zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci.
[36] Podle §8a odst. 3 písm. h) zákona o regulaci reklamy se právnická nebo podnikající
fyzická osoba jako zpracovatel dopustí přestupku tím, že „zpracuje reklamu na potraviny, ve které jsou
uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím
údaje týkající se potravin z hlediska jejich nutriční hodnoty a vlivu na zdraví“.
[37] Podle §8a odst. 3 písm. i) zákona o regulaci reklamy se právnická nebo podnikající
fyzická osoba jako zpracovatel dopustí přestupku tím, že „zpracuje reklamu na potraviny, která
nesplňuje požadavky stanovené zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, zejména pokud jde o uvedení
informace naznačující, že země původu potraviny je Česká republika, požadavky stanovené přímo použitelným
předpisem Evropské unie upravujícím poskytování informací o potravinách spotřebitelům nebo přímo použitelným
předpisem Evropské unie, který stanoví pravidla pro použití označení původu, zeměpisných označení nebo
tradičních výrazů“.
[38] Zpracovatelem reklamy se podle §1 odst. 6 zákona o regulaci reklamy pro účely tohoto
zákona rozumí „právnická nebo fyzická osoba, která pro sebe nebo pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu
zpracovala reklamu“.
[39] Podle §5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy platí: „Reklama na potraviny musí splňovat
požadavky stanovené zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, zejména pokud jde o uvedení informace
naznačující, že země původu potraviny je Česká republika, přímo použitelným předpisem Evropské unie
o poskytování informací o potravinách spotřebitelům a přímo použitelnými předpisy Evropské unie, které stanoví
pravidla pro použití označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů.“
[40] Podle čl. 7 odst. 3 nařízení 1169/2011 platí, že „[s] výhradou odchylek stanovených v právních
předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí
informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci [tedy
nežádoucímu stavu], zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat. “
[41] Ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci
stanoví, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní
opatření podle §5 odst. 1 písm. c), d), e), f), g), h), i), j) nebo k) tohoto zákona. Podle §5 odst. 1
písm. j) zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci inspektor vydá opatření, kterým
kontrolované osobě uloží povinnost – zvláštní opatření - podle §7c zákona upravujícího regulaci
reklamy.
[42] Stěžovatel předně namítal, že správní orgány a následně též městský soud dostatečně
nezjistily skutkový stav věci, konkrétně neprokázaly, že byly naplněny všechny znaky skutkových
podstat přestupků, za něž byl stěžovatel postižen.
[43] Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení o přestupku je povinností správního orgánu
postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§3 správního řádu, viz např. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS).
[44] Stěžovatel byl v posuzované věci postižen za to, že jako podnikající fyzická osoba
na webových stránkách www.klasmlm.cz uváděl tvrzení přisuzující výrobku Super Bromelain +
Papain vlastnosti týkající se léčby (tzv. léčebná tvrzení) a neschválená zdravotní tvrzení, přičemž
tato tvrzení ve lhůtě stanovené opatřením správního orgánu I. stupně neodstranil.
[45] Proto bylo třeba nejprve posoudit, zda se stěžovatel dopustil přestupků jako podnikající
fyzická osoba. Bylo tak na správních orgánech, aby prokázaly, že stěžovatel se uvedených
přestupků dopustil při podnikání nebo v souvislosti s ním, tj. aby doložily, že umisťoval
reklamu na webové stránky jako podnikatel. Stěžovatel od počátku staví svou obranu
na tom, že se to správním orgánům, a následně ani městskému soudu, dostatečně prokázat
nepodařilo. Nejvyšší správní soud se s touto námitkou ztotožnil, jak vysvětluje níže.
[46] Správní orgán I. stupně založil svůj závěr, že je stěžovatel podnikající fyzickou osobou,
na skutečnosti, že je držitelem doménového jména www.klasmlm.cz (viz výpis z registru
na www.nic.cz, č. l. 3 správního spisu), a že na těchto webových stránkách byly zveřejněny
informace k potravině (doplňku stravy) Super Bromelain +Papain, které v rozporu se zákonem
uvádějí tzv. léčebná a neschválená zdravotní tvrzení. Stěžovatel v reakci na kontrolní zjištění
správnímu orgánu I. stupně zaslal přípis, ve kterém uvedl, že jako fyzická osoba nepodniká
a nikdy nepodnikal v oblasti potravin; uvedené webové stránky byly vytvořeny pro projekt, který
se nikdy neuskutečnil; produkty nelze přes webovou stránku zakoupit; jako fyzická osoba
nepodniká ani v reklamě; jedná se tedy o webovou stránku vyjadřující jeho soukromé názory.
Správní orgán I. stupně pak kontrolním nákupem na webových stránkách www.klasmlm.cz
ověřil, že se nejedná o e-shop, protože nebylo možné provést nákup potravin. Proto posoudil
informace o doplňku stravy Super Bromelain + Papain v režimu reklamy.
[47] Ve svém rozhodnutí o přestupcích dále správní orgán I. stupně vyšel z informace
vyplývající z výpisu z Registru ekonomických subjektů ČSÚ v ARES, kde byl stěžovatel veden
jako „fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku“;
jako obchodní činnosti stěžovatele zde byly uvedeny: ostatní vedlejší činnosti v dopravě,
zprostředkování velkoobchodu a velkoobchod v zastoupení, maloobchod v nespecializovaných
prodejnách (viz č. l. 9 správního spisu). Správní orgán vysvětlil, že vzhledem k tomu, že webové
stránky www.klasmlm.cz nesloužily jako e-shop, posoudil jednání stěžovatele jako zpracování
reklamy, a stěžovatele, jakožto vlastníka uvedené domény, označil za tzv. zpracovatele reklamy
dle §1 odst. 6 zákona o regulaci reklamy.
[48] Tato zjištění ovšem dle Nejvyššího správního soudu zcela jistě sama o sobě nelze
považovat za dostatečná k prokázání, že stěžovatel byl v rozhodné době „podnikající fyzickou
osobou“, resp., že se vytýkaného protiprávního jednání (přestupků) dopustil při podnikání
či v souvislosti s ním. Výpis z registru ekonomických subjektů vypovídá pouze
o tom, že je stěžovatel podnikající fyzickou osobou dle živnostenského rejstříku; z klasifikace
jeho zapsaných obchodních činností ovšem není zřejmé, jakému konkrétnímu oboru se ve svém
podnikání věnuje, resp. zda vůbec podnikatelskou činnost aktivně vykonává. Nelze z něj však
dovodit, že by se stěžovatel dopustil údajného protiprávního jednání v souvislosti s podnikáním.
Samotná skutečnost, že stěžovatele lze kvalifikovat jako „zpracovatele reklamy“, neboť
měl na svých webových stránkách zveřejnit reklamu na doplněk stravy, rovněž nenasvědčuje
tomu, že zpracování reklamy jakkoliv souviselo s určitou jeho podnikatelskou činností. Ostatně
i (nepodnikající) fyzická osoba se jako zpracovatel reklamy může dopustit přestupků dle zákona
o regulaci reklamy (viz §8 odst. 3). Bylo proto nutno prokázat, že stěžovatel byl podnikající
fyzickou osobou, a naplnil tak předpoklad subjektu daných skutkových podstat přestupků.
[49] O tom, jestli se stěžovatel dopustil přestupku jako „podnikající fyzická osoba“,
nic nevypovídá ani fakt, že je stěžovatel držitelem doménového jména www.klasmlm.cz.
Pro úplnost nicméně Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovateli nelze zcela přisvědčit, že tato
skutečnost (držení daného doménového jména) nijak nesvědčí o tom, že by mohl jakkoliv
ovlivňovat obsah uvedených webových stránek. To stěžovatel dovozuje z rozsudku Nejvyššího
soudu sp. zn. 25 Cdo 478/2019, v němž se však jednalo o jinou situaci: tehdejší žalobce
se prostřednictvím „nekalosoutěžní“ žaloby (§2988 a násl. občanského zákoníku) domáhal toho,
aby žalovaná jako registrátor domény ru-486.eu odstranila pro jiného nebezpečnou situaci,
konkrétně, aby prostřednictvím této domény nebyly přístupné stránky nabízející k prodeji
potratové pilulky. Nejvyšší soud konstatoval, že žalovaná jakožto registrátor domény není
oprávněna a nemá ani technickou možnost zajistit ukončení registrace či blokaci domény. Nebyla
tak subjektem, jenž by mohl nějakým svým zákrokem ve vztahu k doménovému jménu odvrátit
případné nebezpečí. V nyní posuzované věci však stěžovatel byl držitelem doménového jména
www.klasmlm.cz (nikoliv registrátorem domény), a nelze tak zmíněné závěry týkající
se nemožnosti ovlivnit obsah webové stránky použít. Z ničeho přitom nelze dovodit,
že by stěžovatel nad obsahem uvedené webové stránky neměl mít žádnou kontrolu. Pokud
by tomu tak bylo – např. obsah webových stránek by byl určován provozovatelem webových
stránek, který by byl osobou odlišnou od stěžovatele (držitele domény) - bylo by na něm, aby tuto
skutečnost prokázal. Stěžovatel však nic takového ani ve správním řízení netvrdil. V odpovědi
na přípis správního orgánu I. stupně týkající se kontroly daných webových stránek navíc uvedl,
že se jedná se o webovou stránku vyjadřující jeho soukromé názory, a lze tak dovodit, že obsah
těchto stránek sám ovlivňoval.
[50] Ze samotné skutečnosti, že byl stěžovatel držitelem této domény, kde byly informace
(reklama) o doplňku stravy uvedeny, nelze dovodit, že by stěžovatel provozoval uvedené webové
stránky v rámci svého podnikání. Správní orgán I. stupně sice argumentoval tím, že přípravek
Super Bromelain + Papain je na trhu stále dostupný (neztotožnil se s tvrzením stěžovatele, že tomu
tak není), ani to ovšem nesvědčí o skutečnosti, že by stěžovatel reklamu na tento přípravek
zveřejnil na webové stránce v souvislosti se svým podnikáním, a naplnil tak znak skutkové
podstaty přestupků, za něž byl trestán. K takovému závěru by bylo možné dojít například
za situace, v níž by stěžovatel také uvedený přípravek (byť třeba na jiných webových stránkách
nebo jiným způsobem) rovněž nabízel k prodeji, případně, že by bylo prokázáno, že se v rámci
své podnikatelské činnosti zabývá propagací doplňků stravy.
[51] Správní orgány i soud na jednu stranu správně uvedly, že skutečnost, že webové stránky
www.klasmlm.cz nebyly několik let aktualizovány a byly těžce dohledatelné, samy o sobě
neznamenají, že nemohly svým obsahem působit na spotřebitele; stejně tak jejich nízká
návštěvnost neznamená automaticky nízký rozsah následků jednání stěžovatele. Na druhou
stranu tyto okolnosti mohou být podstatné pro posouzení toho, zda stěžovatel skutečně
prostřednictvím těchto webových stránek vykonával svou podnikatelskou činnost, v souvislosti
s níž mohl spáchat výše popsané přestupky.
[52] Spíše pro úplnost soud uvádí, že se neztotožnil s kasační námitkou, že by doplněk stravy
Super Bromelain + Papain nebyl v době správního řízení na trhu dostupný. Pro prokázání
dostupnosti tohoto přípravku považuje soud za dostatečné, pokud správní orgán I. stupně založil
do správního spisu printscreen www.lekarna.cz/super-bromelain-papain-90-tbl ze dne
14. 10. 2019, na kterém je uvedeno, že je posuzovaný výrobek „skladem“, z čehož logicky
dovodil jeho dostupnost. Žalovaná přitom v napadeném rozhodnutí uznala, že v průběhu
odvolacího řízení již na stránkách www.lekarna.cz tento doplněk stravy dostupný nebyl, nicméně
odkázala i na jiné webové portály, na nichž bylo možno tento přípravek stále zakoupit. Jak ovšem
soud uvedl výše, samotná dostupnost tohoto doplňku stravy ještě neznamená, že stěžovatel
zpracoval reklamu na tento přípravek v souvislosti se svým podnikáním, tj. jako podnikající
fyzická osoba. Tato skutečnost proto nebyla pro posouzení věci rozhodná.
[53] Žalovaná poté v rozhodnutí o odvolání doplnila argumentaci správního orgánu I. stupně
týkající se podnikatelské činnosti stěžovatele tím, že stěžovatel vlastní i jiné domény týkající
se doplňků strany, a to např. www.blahodarnehouby.cz. Žalovaná uvedla, že tato skutečnost
je jí známa z její úřední činnosti, neboť v souvislosti s odkazovanou doménou kontrolní orgán
rovněž zaznamenal reklamní texty obsahující nepovolená léčebná tvrzení. Podle Nejvyššího
správního soudu by skutečnost, že stěžovatel provozuje webové stránky (resp. je držitelem jiných
doménových jmen), které používá pro podnikání v oblasti doplňků stravy, za určitých okolností
mohla svědčit ve prospěch toho, že se stěžovatel dopustil vytýkaného jednání v souvislosti
se svou podnikatelskou činností. Správní orgány by však musely tuto skutečnost dostatečně
prokázat, a to např. potvrzením, že stěžovatel je držitelem daných domén a jako podnikatel
je využíval při své podnikatelské činnosti. Tato skutečnost však nebyla ve správním spisu nijak
zachycena, a zůstala tak pouze v rovině nijak nepodloženého tvrzení žalované.
[54] Obdobně poté městský soud podložil svou argumentaci, že je stěžovatel podnikající
fyzickou osobou tím, že je vlastníkem i jiných webových stránek, například
www.blahodarnehouby.cz, nebo www.reishi-ganoderma.cz, které slouží k propagaci doplňků
stravy, a dále domény www.superionherbs.cz, na kterých lze propagované doplňky stravy
z webových stránek blahodarnehouby.cz či reishi-ganoderma.cz zakoupit. Městský soud sice
v napadeném rozsudku uvedl, že tento závěr má oporu v provedeném dokazování, neboť
vyplývá ze spisového materiálu; Nejvyšší správní soud ovšem žádné podklady prokazující tato
tvrzení ve správním spisu nenalezl. Závěry městského soudu, že stěžovatel fakticky vykonává
podnikatelskou činnost v oblasti doplňků stravy, tak nemá oporu ve správním spisu. Za těchto
okolností proto nelze mít za prokázané, že se stěžovatel dopustil výše popsaných přestupků jako
podnikající fyzická osoba, tedy v souvislosti s výkonem svého podnikání.
[55] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že ve správním řízení nebyla prokázána
odpovědnost stěžovatele za spáchání přestupků, tj. že se jednání dopustil jako podnikatel.
Z podkladů shromážděných ve správním řízení totiž nijak nevyplývá, že by stěžovatel
byl „podnikající fyzickou osobou“ a vytýkaného jednání se dopustil právě při svém podnikání
nebo v souvislosti s ním. Kasační námitka, že skutkový stav, ze kterého správní orgány (a posléze
rovněž městský soud) vyšly, nebyl bez důvodných pochybností prokázán, je tak důvodná.
Kasační soud se proto již nezabýval další kasační argumentací týkající se naplnění dalších znaků
skutkové podstaty přestupků a přiměřenosti uložené sankce. Dospěl totiž k závěru,
že ve správním řízení nebyla prokázána již primární podmínka pro postih stěžovatele za vytýkané
jednání, a tedy, že by stěžovatel byl subjektem uvedených přestupků.
VI. Závěr a náklady řízení
[56] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek městského
soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.). Protože již v řízení před městským soudem byly důvody
pro zrušení napadeného rozhodnutí žalované z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového
stavu, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že za použití §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně
zrušil i toto ve výroku označené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4
s. ř. s.). Takto může soud postupovat i bez návrhu stěžovatele. Zruší-li Nejvyšší správní soud
i rozhodnutí správního orgánu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento správní orgán vázán
právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná bude muset v dalším řízení nade
vší pochybnost prokázat, že stěžovatel byl podnikající fyzickou osobou, tedy naplňoval
předpoklad subjektu daných přestupků. Bude se muset rovněž zabývat tím, jestli k vytýkanému
jednání došlo při výkonu jeho případného podnikání nebo v souvislosti s ním (tj. doložit,
že zveřejnil informace o doplňku stravy na výše uvedených webových stránkách jako podnikatel).
[57] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit
náhradu nákladů celého soudního řízení. Ve vztahu k výsledku celého soudního řízení
je pak nutno posuzovat procesní úspěšnost účastníků řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
§120 s. ř. s. má úspěšný účastník právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti
účastníku řízení, který úspěch ve věci neměl. Z tohoto pohledu je nutno za úspěšného účastníka
považovat stěžovatele; naopak žalovaná měla v řízení zájem na zachování napadeného
rozhodnutí.
[58] Co se týče nákladů řízení o žalobě, ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši
3.000 Kč a v odměně advokátky. Odměna advokátky zahrnuje dva úkony právní služby
spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)], a činí v dané věci 2 x 3.100 Kč [§7, §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu],
a paušální částku ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele je plátkyní daně z přidané hodnoty, její odměna
se ještě zvyšuje o částku odpovídající této dani. Odměna advokátky v řízení před krajským
soudem tak činí 8.228 Kč. Náklady řízení před krajským soudem tedy celkově představovaly
11.228 Kč.
[59] Náklady řízení o kasační stížnosti spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši
5.000 Kč a odměně advokátky, která zahrnuje odměnu za jeden úkon právní služby [sepsání
kasační stížnosti, §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. 1 x 3.100 Kč [§7, §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu], a paušální částku ve výši 300 Kč za jeden úkon (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Po přičtení částky odpovídající dani z přidané hodnoty činí odměna
advokátky tak 4.114 Kč. Celkově tedy náklady řízení před Nejvyšším správním soudem
představovaly 9.114 Kč.
[60] Žalovaná je proto povinna stěžovateli uhradit náklady řízení o žalobě a kasační stížnosti
v celkové výši 20.342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
zástupkyně stěžovatele doc. JUDr. Dany Ondrejové, Ph.D., advokátky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu