ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.13.2021:25
sp. zn. 1 Azs 13/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: B. C., zastoupen Mgr. Martinou
Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 31. 7. 2020 č. j. OAM-697/ZA-ZA11-ZA17-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2020, č. j. 18 Az 46/2020 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce, který je státním příslušníkem Turecké republiky, podal dne 5. 8. 2019 žádost
o udělení mezinárodní ochrany. Za důvod podání žádosti označil skutečnost, že jako osoba
kurdské národnosti, nadto bez náboženského vyznání, čelil v Turecku ústrkům a diskriminaci
ze strany většinové společnosti. Současně vyjádřil obavy z nástupu do vojenské služby.
[2] Rozhodnutím ze dne 31. 7. 2020 č. j. OAM-697/ZA-ZA11-ZA17-2019, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobu proti
tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v záhlaví specifikovaným
rozsudkem jakožto nedůvodnou zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž vyslovil
obavy z nástupu vojenské služby, které pramení ze skutečnosti, že Kurdové jsou v Turecku
vnímáni jako „lidé druhé kategorie“. Na internetu se stěžovatel dozvěděl o podezřelých úmrtích
Kurdů během výkonu vojenské služby a obává se, že by jej mohl postihnout stejný osud.
V neposlední řadě stěžovatel odmítá bojovat proti jiným osobám kurdské národnosti.
[4] Stěžovatel se již v minulosti setkal v Turecku s ponižováním, a to jak kvůli své národnosti,
tak kvůli skutečnosti, že je osobou bez náboženského vyznání. Jako vysokoškolského studenta
jej předvedli na policii z důvodu účasti na prokurdských aktivitách.
[5] Žalovaný neshromáždil v průběhu řízení dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí
a nezjistil náležitým způsobem skutkový stav. Na tuto skutečnost stěžovatel upozornil
již v žalobě a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2019, č. j.
43 Az 27/2018 – 51. Krajský soud se však v napadeném rozsudku s touto žalobní námitkou
nevypořádal přezkoumatelným způsobem. Proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu považuje
za věcně správný a přezkoumatelný. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
odmítl pro nepřijatelnost, popřípadě ji jako nedůvodnou zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přípustná.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu
přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil. Jak ovšem
vyplývá i ze shora citovaného usnesení, je sice v zájmu stěžovatele, aby uvedl, v čem spatřuje
přesah svých zájmů, pokud tak ovšem neučiní, neznamená to, že by Nejvyšší správní soud
bez dalšího přikročil k odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost. V posuzované věci nicméně
soud žádné důvody přijatelnosti neshledal. Navzdory tvrzením stěžovatele je rozsudek krajského
soudu přezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami byl soud při rozhodování
věci veden a proč považoval námitky stěžovatele za nedůvodné. S žalobní námitkou stran
nedostatečného zjištění skutkového stavu v průběhu správního řízení, včetně odkazu na rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2019, č. j. 43 Az 27/2018 – 51, se soud
vypořádal v bodech 10 – 12 rozsudku. Nejvyšší správní soud tedy shledal napadený rozsudek
náležitě odůvodněným, přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají z ustálené
rozhodovací praxe správních soudů.
[9] Pokud se jedná o obavy z nástupu vojenské služby, potažmo z účasti ve válečném
konfliktu, soud pouze ve stručnosti odkazuje na svou dřívější judikaturu, v níž se podává,
že odmítání povinné vojenské služby není samo o sobě důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany, není-li spojeno s reálně projeveným politickým či náboženským přesvědčením (např.
rozsudky ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44,
usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31, či ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 10 Azs 79/2017 - 32). Konkrétně k výkonu vojenské služby kurdským obyvatelstvem
v Turecku se Nejvyšší správní soud vyjádřil kupříkladu v rozsudku ze dne 6. 4. 2012, č. j
2 Azs 17/2012 – 44, či v usnesení ze dne 9. 7. 2020, č. j. 8 Azs 299/2019 – 55.
[10] Nejvyšší správní soud se pak opakovaně zabýval také obecnou situací kurdského
obyvatelstva v Turecku (např. rozsudek ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011 - 154, usnesení
ze dne 21. 6. 2018, č. j. 1 Azs 177/2018 - 28, ze dne 17. 1. 2019, č. j. 5 Azs 106/2018 - 30, ze dne
25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018 – 46 a mnoho dalších), přičemž dovodil, že nesnáze Kurdů
v Turecku sice existují, ale nedosahují bez dalšího intenzity pronásledování ve smyslu §12 zákona
o azylu, případně vážné újmy podle §14a odst. 2 téhož zákona.
IV. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh odmítne.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu