ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.76.2021:41
sp. zn. 1 Azs 76/2021 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: nezl. T. R.,
zastoupena Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2020, č. j. OAM-246/ZA-ZA11-ZA20-2020, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2021, č. j. 41 Az
40/2020-58,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Lence Kotulkové, advokátce se sídlem Kopečná
241/20, Brno, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 1. 4. 2020 podala matka žalobkyně v zastoupení své nezletilé dcery žádost o udělení
mezinárodní ochrany. Rozhodnutím ze dne 18. 6. 2020, č. j. OAM-246/ZA-ZA11-ZA20-2020
(dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný uvedenou žádost podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, zamítl jakožto zjevně nedůvodnou, neboť Česká republika považuje
Gruzii za bezpečnou zemi původu.
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“)
v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl. Za důvod, který žalobkyni brání ve vycestování
do vlasti, označila její matka skutečnost, že by žalobkyni její rodina jakožto nemanželské dítě
nepřijala. V této souvislosti soud zdůraznil, že se jedná o značně povšechné tvrzení a nadto
v případě bezpečné země původu platí presumpce dostupnosti vnitřní ochrany. Obavy
žalobkyně, že v Gruzii nebude mít žádné zázemí a nebude mít kde bydlet, jsou čistě
ekonomického charakteru a nelze je považovat za azylově relevantní. V neposlední řadě soud
uvedl, že při použití institutu bezpečné země původu nemůže nejlepší zájem dítěte sám o sobě
představovat důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyni se nepodařilo zpochybnit
vyvratitelnou domněnku, že i v jejím případě představuje Gruzie bezpečnou zemi původu, proto
si žalovaný počínal v souladu se zákonem, když žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl
jakožto zjevně nedůvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
[4] Za důvod přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. označila skutečnost,
že krajský soud se dopustil zásadního pochybení při výkladu hmotného práva (aplikovatelnosti
Úmluvy o právech dítěte v souvislosti s §16 zákona o azylu), přičemž jeho závěry jsou způsobilé
negativně zasáhnout i do práv jiných nezletilých žadatelů o azyl.
[5] Stěžovatelka má za to, že jako nezletilá osoba (roční batole) spadá do působnosti Úmluvy
o právech dítěte, která je pro ČR závazná a která má aplikační přednost před zákonem o azylu.
Krajský soud přesto dospěl k nesprávnému závěru, že pokud dítě pochází z bezpečné země
původu, lze na posuzování nejlepšího zájmu dítěte rezignovat. Tím zatížil svůj rozsudek
nezákonností.
[6] Krom toho má stěžovatelka za to, že ve správním řízení věrohodně tvrdila důvody,
pro něž nelze v jejím případě Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu, čímž unesla
své důkazní břemeno. Žalovaný se měl zabývat tím, jaké je postavení nemanželských dětí
a svobodných matek v Gruzii.
[7] Stěžovatelka rovněž namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, kterou
spatřuje v tom, že se soud dostatečným způsobem nevypořádal s námitkou nezohlednění
nejlepšího zájmu dítěte ve správním řízení. Soud se k této otázce vyjádřil pouze obecně, aniž
by vystihl podstatu žalobní argumentace a zohlednil související judikaturu.
III. Vyjádření žalovaného
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak napadené rozhodnutí, tak
rozsudek krajského soudu považuje za věcně správné a zákonné. K námitce porušení čl. 3
Úmluvy o právech dítěte uvedl, že v důsledku neudělení mezinárodní ochrany nedochází
k oddělení nezletilé stěžovatelky od její matky. Nadto ani stěžovatelka na nejlepší zájem dítěte
ve správním řízení nepoukazovala, proto nebyl žalovaný povinen se touto otázkou podrobněji
zabývat. Stěžovatelka v řízení neuvedla žádné azylově relevantní důvody, proto jí nebylo možné
mezinárodní ochranu udělit. V této souvislosti poukázal žalovaný na účel institutu mezinárodní
ochrany, který nelze chápat jako prostředek legalizace pobytu cizince na území ČR.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a
s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[10] Stěžovatelka za důvod přijatelnosti kasační stížnosti označila skutečnost, že krajský soud
chybně posoudil otázku aplikovatelnosti čl. 3 Úmluvy o právech dítěte v řízení o udělení
mezinárodní ochrany, respektive v situaci, kdy nezletilý žadatel pochází z bezpečné země původu.
S tímto tvrzením se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje, neboť závěry krajského soudu
zcela korespondují s ustálenou rozhodovací praxí k nastíněné otázce (viz níže). Současně soud
neshledal důvodným ani tvrzení stěžovatelky, že napadený rozsudek je ve vztahu k námitce
nezohlednění nejlepšího zájmu dítěte nepřezkoumatelný. Krajský soud se s touto námitkou
vypořádal dostatečně a náležitým způsobem osvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou.
Ani v tomto ohledu tedy Nejvyšší správní soud důvod přijatelnosti neshledal.
[11] V posuzované věci je zřejmé, že stěžovatelka pochází ze země, kterou Česká republika
považuje za bezpečnou zemi původu. Situací gruzínských občanů, jejichž žádosti o mezinárodní
ochranu žalovaný zamítl podle §16 odst. 2 zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud zabýval
v nedávných usneseních ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020–30, a ze dne 12. 11. 2010, č. j.
1 Azs 318/2020–30. Obecně k institutu bezpečné země původu se pak Nejvyšší správní soud
podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS,
či v usnesení ze dne 14. 3. 2014, č. j. 5 Azs 23/2013-19. V posledním zmíněném usnesení
Nejvyšší správní soud akcentoval, že „[s]myslem institutu bezpečné země původu je zrychlit řízení o udělení
mezinárodní ochrany v případech, kdy žadatelé přicházejí ze země, ohledně níž lze předpokládat dodržování
standardů ochrany lidských práv. Jelikož se jedná o institut, jenž z hlediska přezkumu tvrzených skutečností
nenabízí totožnou úroveň ochrany jako běžné nezkrácené řízení, je třeba k jeho užití přistupovat uvážlivě
a zodpovědně.“
[12] Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že v posuzované věci krajský soud citované
judikaturní závěry zohlednil, přičemž poukázal na skutečnost, že stěžovatelka neuvedla žádná
tvrzení, která by byla způsobilá zpochybnit vyvratitelnou domněnku, že i v jejím případě
představuje Gruzie bezpečnou zemi původu.
[13] Pokud se jedná o otázku zohlednění nejlepšího zájmu dítěte, Nejvyšší správní soud
se k této otázce již v minulosti vyjádřil tak, že „jakkoli je zájem dítěte dle čl. 3 citované Úmluvy předním
hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí a státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny zajistit,
aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli (čl. 9 Úmluvy), nelze tyto principy samy o sobě
podřadit pod další, nad rámec zákonem o azylu stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany a správní soud
nemá žádnou zákonnou možnost zrušit žalobou napadené rozhodnutí s odvoláním na výše uvedené principy“
(rozsudek ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008-57; dále např. rozsudky ze dne 23. 5. 2018, č. j.
6 Azs 67/2018-29, či ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016-28). Specifickými případy řízení
o udělení mezinárodní ochrany, v nichž nedochází k věcnému projednání žádosti (tzn. i situací,
kdy dochází k zamítnutí žádosti podle §16 odst. 2 zákona o azylu), se Nejvyšší správní soud
zabýval v usneseních ze dne 1. 12. 2016, č. j. 8 Azs 83/2016-62, či ze dne 24. 9. 2020, č. j.
1 Azs 49/2020-32. V citovaných rozhodnutích dovodil, že zohlednění nejlepšího zájmu dítěte
v řízení ve věci mezinárodní ochrany je vyhrazeno pouze meritornímu rozhodování.
K obdobným závěrům pak dospěl v nyní posuzované věci i krajský soud, a je tedy zřejmé,
že se nikterak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe.
V. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti,
pročež nepřikročil k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatelky a kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou (§104a odst. 1 s. ř. s).
[15] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud soud návrh odmítne.
[16] Stěžovatelce byla v řízení před krajským soudem ustanovena zástupkyně z řad advokátů,
a to Mgr. Lenka Kotulková, se sídlem Kopečná 241/20, Brno, která ji i nadále zastupuje v řízení
o kasační stížnosti (§35 odst. 10 s. ř. s. in fine). Ustanovené zástupkyni náleží odměna za jeden
úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)], a to ve výši 3.100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního
tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Celkem tedy soud ustanovené zástupkyni přiznal odměnu ve výši 3.400 Kč. Tato částka
je konečná, neboť advokátka není plátkyní daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu