ECLI:CZ:NSS:2021:10.AS.13.2020:39
sp. zn. 10 As 13/2020 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. J., zast. Mgr. Václavem Voříškem,
advokátem, Pod kaštany 245/10, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje,
Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem,
Řetězová 195/2, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2017, čj. 5104/DS/2017,
JID: 187517/2017/KUUK/FD, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2019, čj. 78 A 3/2018 -54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2017 uznal Magistrát města Děčína (dále jen „magistrát“),
žalobce vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle §125f odst. 1 a 4
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve spojení s §35 písm. b) a §46 zákona č. 250/2016 Sb.,
o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), za což mu byla
jako provozovateli vozidla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Proti rozhodnutí magistrátu podal
žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 12. 2017 zamítl a rozhodnutí magistrátu
potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu, kterou krajský soud rozsudkem
označeným v záhlaví zamítl.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[4] Krajský soud podle stěžovatele nesprávně dovodil, že místo spáchání protiprávního
jednání je dostatečně konkretizováno uvedením, že vozidlo, jehož je stěžovatel provozovatelem,
stálo v působnosti přenosné dopravní značky zákaz stání. Dále je podle krajského soudu skutek
vymezen přesným časem spáchání a je specifikováno i konkrétní protiprávní jednání. Stěžovatel
je však přesvědčen, že se nejedná o popis místa skutku, ale o popis způsobu spáchání přestupku.
Podle stěžovatele také nelze místo přestupku zpřesňovat odkazem na okolnost, která je nestálá
(jednalo se jen o přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích), resp. která
již v době projednání skutku neplatí. Podle stěžovatele krajský soud uvedením, že se jedná
o místo v působnosti určité dopravní značky, zavádí fikci spáchání přestupku – místo
je vymezeno odkazem na působnost dopravní značky. Tímto způsobem nelze konkretizovat
místo spáchání přestupku.
[5] Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, který sice připustil, že výrok neobsahuje
veškerá ustanovení zákonů, která tvoří právní normu, kterou žalobce porušil, nicméně s ohledem
na popis skutku ve výroku je zřejmé, jakou normu řidič vozidla (resp. stěžovatel
jako provozovatel vozidla) porušil. Pokud je v obou správních rozhodnutích odkázáno
na přestupek dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, stěžovatel k tomu namítá,
že rozhodnutí správních orgánů sice tento odkaz obsahují, ale pouze tak, že městská policie
oznámila podezření ze spáchání přestupku dle tohoto ustanovení. S odkazem na rozsudek NSS
ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016 - 46, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne
27. 6. 2017, čj. 57 A 21/2017 - 43, stěžovatel konstatoval, že nepostačuje-li uvedení daného
právního ustanovení v odůvodnění rozhodnutí, tím spíše nemůže postačit odkaz v odůvodnění
jeho rozhodnutí na to, jaká byla předběžná právní kvalifikace oznamovatele přestupku.
[6] Žalobce setrval na námitce, že místo protiprávního jednání nebylo vymezeno dostatečně
určitě. Magistrát uvedl, že vozidlo bylo nesprávně zaparkováno v ulici Škroupova v Děčíně.
Tato ulice je však dlouhá a nachází se na ní minimálně dvě křižovatky, které dopravní značení
ukončují. Ze správního spisu plyne, že dopravní značení bylo jen přechodné (mělo nestálou
povahu) a není zřejmé, kdy byla dopravní značka umístěna a kdy bylo vozidlo stěžovatele v místě
zaparkováno. Porušení právních předpisů řidičem vozidla stěžovatele tak nebylo prokázáno.
Krajský soud rovněž pochybil, pokud neprovedl důkaz, který stěžovatel navrhl k prokázání svého
konzistentního tvrzení, že v rozhodné době nebyla daná dopravní značka na místě umístěna.
[7] Stěžovatel dále namítal, že dopravní značka B29 s dodatkovou tabulkou, dle které bude
platit v budoucnu (určitý den), je platná jen tehdy (dle právního předpisu), je-li umístěna
minimálně sedm dní předem. To však nebylo prokázáno.
[8] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně dovodil, že tvrzení stěžovatele o řidiči
vozidla jsou smyšlená a účelová. Žalobce si neprotiřečí, pokud nejprve tvrdil, že vozidlo měl
půjčené I. H., a následně jen doplnil, že vozidlo řídil P. K. Nebylo ani prokázáno, že by osoba
jménem I. H. byla smyšlená.
[9] Stěžovatel dále nesouhlasil se způsobem, jakým krajský soud vypořádal jeho námitku,
že daná dopravní značka byla umístěna protiprávně, neboť k ní nebylo vydáno opatření obecné
povahy. Není správný závěr krajského soudu, že sama přenosná dopravní značka zákazu stání
je opatřením obecné povahy (rozsudky NSS ve věcech sp. zn. 8 As 68/2009 a 3 As 81/2017).
Krajský soud totiž pominul, že došlo ke změně právní úpravy zákonem č. 268/2015 Sb.;
krajským soudem odkazovaná judikatura již není použitelná.
[10] Závěrem stěžovatel a jeho zástupce vyjádřili nesouhlas s vyvěšením svých osobních údajů
na webu NSS a trvali na anonymizaci rozhodnutí v této věci.
[11] Stěžovatel navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení.
[12] Žalovaný kasační stížnost ponechal bez vyjádření.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] V rozhodnutí magistrátu je skutek specifikován následovně: „[že] se dopustil přestupku
proti zákonu o silničním provozu podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., tím, že 05. 05. 2017 v 07:50
hodin v Děčíně na ulici Škroupova, jako provozovatel motorového vozidla tovární značky Ford, registrační značky
X, v rozporu s §10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci
byly dodržovány povinnost řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem [dne
05. 05. 2017 v 07:50 hodin v Děčíně, na ulici Škroupova, se nezjištěný řidič motorového vozidla tovární značky
Ford, registrační značky X, v rozporu s ustanovením §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. neřídil přenosnou
svislou dopravní značkou č. B 29 „zákaz stání“ s dodatkovou tabulkou s textem „Blokové čištění dne
05. 05. 2017 od 07:00 hod.“ a stál s vozidlem v místě, kde platí zákaz stání z dopravní značky vyplývající].“
[15] NSS se shoduje se závěrem krajského soudu, že z citovaného výroku rozhodnutí
magistrátu plyne dostatečně přesné vymezení místa spáchání přestupku, které je identifikováno
územím obce, ulicí, přesným časem přestupku, jakož i vymezením působnosti dané dopravní
značky. Lze tedy vyloučit jeho záměnu s jiným skutkem.
[16] K této otázce lze dále doplnit, že NSS se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k námitce
nedostatečné specifikace místa spáchání správního deliktu, a to i konkrétně ve vztahu
k nedovolenému parkování. V rozsudku NSS ze dne 24. 5. 2017, čj. 3 As 114/2016 - 46,
konstatoval: „Pro účely podřazení skutku pod skutkovou podstatu nedovoleného parkování je nutné vymezit
místo spáchání přestupku tak, aby bylo najisto postaveno, jaký režim parkování byl v místě, kde vozidlo
parkovalo. Bylo by proto nedostatečné, pokud by místo spáchání skutku ve správním rozhodnutí bylo vymezeno
pouhým odkazem na název ulice, bez současného prokázání ve správním řízení, že by ulice obsahovala
zpoplatněná stání po celé délce (…) Toto bližší určení však nemusí mít pouze formu označení č. p. domu,
před nímž k nedovolenému stání došlo, GPS souřadnic místa apod. Dostatečná specifikace naplnění znaků
přestupku stanovených v zákoně o silničním provozu, jakožto nezbytné součásti vymezení skutkové podstaty
správního deliktu provozovatele vozidla, může být učiněna i odkazem na dopravní značení, které nebylo
respektováno. Tak Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 21. 12. 2016,
č. j. 1 As 247/2016 - 30, konstatoval, že místo spáchání skutku bylo dostatečně určitě vymezeno v případě,
že označení ulice v konkrétním městě bylo doplněno slovy, že „provozované vozidlo ponechal neznámý řidič stát
v rozporu se svislou dopravní značkou IP 13b ‚Parkoviště s parkovacím kotoučem‘, když s vozidlem stál
na tomto parkovišti.“ Z vymezení skutku ve výroku bylo proto zřejmé, jaký režim parkování platil na místě,
kde vozidlo stálo. Na základě takového popisu se nelze domnívat, že skutek, o kterém bylo rozhodnuto, mohl
spočívat ve stání na nezpoplatněném místě.“ V citovaném rozsudku sp. zn. 3 As 114/2016 shledal soud
jako dostatečné označení ulice ve spojení s dopravní značkou zákaz zastavení. Rovněž v nyní
posuzovaném případě má tedy NSS za to, že výrok rozhodnutí splňuje požadavky stanovené
zákonem a judikaturou (viz rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 6 As 310/2016 - 54).
[17] Krajský soud v této souvislosti také správně poukázal na fotodokumentaci,
která je součástí správního spisu a která současně vyvrací obranu stěžovatele spočívající
v úvahách o hypotetickém postavení vozidla v úseku ulice, kde neplatil zákaz stání. Pořízené
fotografie jsou jednoznačné, neboť zachycují postavení daného vozidla i dopravní značky,
a o spáchání skutku tak není pochyb.
[18] K námitce chybějícího odkazu na přestupek, jehož znaky dané jednání vykazuje, krajský
soud dovodil, že ačkoli samotný výrok neobsahuje veškerá ustanovení zákonů, která v souhrnu
tvoří právní normu, kterou stěžovatel porušil, je s ohledem na popis skutku ve výroku rozhodnutí
magistrátu zřejmé, jakou normu řidič vozidla, jehož provozovatelem je stěžovatel, porušil. Dále
krajský soud uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí magistrátu a v odůvodnění rozhodnutí
žalovaného je uvedeno v jejich výrocích chybějící ustanovení §125c odst. 1 písm. k) zákona
o silničním provozu, které v souhrnu s §125f odst. 1, §10 odst. 3 a §4 písm. c) zákona
o silničním provozu, které jsou ve výroku uvedeny, tvoří danou právní normu. Z výkladu obou
rozhodnutí je tedy podle názoru krajského soudu zřejmé, jaká ustanovení zákona byla ve věci
aplikována a jakého konkrétního přestupku (tj. nerespektování přenosné dopravní značky zákazu
stání a parkování v takto vymezeném úseku ulice) se řidič vozidla dopustil.
[19] Se stěžovatelem lze jistě souhlasit v tom, že v odůvodnění obou správních rozhodnutí
je odkázáno na přestupek dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve spojení
s oznámením městské policie o podezření ze spáchání přestupku dle tohoto ustanovení.
Z kontextu odůvodnění obou těchto rozhodnutí je ovšem také zřejmé, že o této právní kvalifikaci
neměly správní orgány žádných pochyb a ztotožnily se s ní.
[20] NSS v této souvislosti rovněž ve shodě se závěry krajského soudu konstatuje,
že požadavky na formulaci výroku rozhodnutí o správním deliktu se již v minulosti zabýval
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který dospěl k závěru, že správní orgán rozhodující
o správním deliktu musí ve výrokové části rozhodnutí uvést všechna ustanovení, byť obsažená
v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové
podstatě správního deliktu. Neuvedení všech ustanovení sice je vadou, avšak samo o sobě bez dalšího
nezakládá nezákonnost rozhodnutí. Rozšířený senát se přiklonil k závěru, že nelze postupovat
formalisticky a jakoukoliv vadu vymezení právní kvalifikace správního deliktu ve výrokové části
považovat za důvod pro zrušení správního rozhodnutí. Závažnost takového pochybení je totiž
třeba posoudit v každém jednotlivém případě. Při úvahách, zda je neuvedení určitého ustanovení
ve výrokové části odstranitelné interpretací rozhodnutí, bude významné zejména to, zda jasné
vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel
vlastně porušil (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016 - 46).
V návaznosti na toto usnesení následně NSS shledal jako dostatečné, pokud bylo ustanovení
uvedeno v odůvodnění rozhodnutí a v odůvodnění příkazu, kterým bylo správní řízení zahájeno
(viz rozsudek ze dne 30. 5. 2019, čj. 9 As 7/2018 - 58), nebo za situace, kdy správní orgán
neuvedl číslo porušeného ustanovení, ale jen jeho slovní vyjádření (srov. např. rozsudky ze dne
23. 5. 2019, č. 7 As 158/2018 - 37, nebo ze dne 13. 2. 2019, čj. 9 As 272/2017 - 31).
[21] NSS tedy musí přisvědčit stěžovateli, že magistrát nepostupoval zcela důsledně,
neboť ve výroku neuvedl všechna ustanovení, která jsou relevantní pro vymezení skutkové
podstaty přestupku. Na druhé straně NSS souhlasí s krajským soudem v tom, že v projednávané
věci tato vada nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí magistrátu a žalovaného. Správní orgán sice
v rámci právní kvalifikace skutku ve výroku neuvedl, jaký konkrétní přestupek tímto jednáním
měl být řidičem vozidla, jehož je stěžovatel provozovatelem, spáchán, avšak ze slovního popisu
je bez jakýchkoliv pochybností evidentní, že stál s vozidlem v místě, kde platí podle dopravní
značky zákaz stání [tj. porušil povinnost dle ve výroku uvedeného §4 odst. 1 písm. c) zákona
o silničním provozu řídit se dopravními značkami, tj. ve smyslu §125c odst. 1 písm. k) zákona
o silničním provozu jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), porušil povinnost
stanovenou v hlavě II tohoto zákona.]. Interpretace rozhodnutí proto (ve světle citovaného
usnesení rozšířeného senátu) dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel přestupku
porušil.
[22] Smyslem požadavku na dostatečnou specifikaci deliktu ve výroku rozhodnutí je,
aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným a aby bylo postaveno najisto,
za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne
15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS). K tomu rozšířený senát
v usnesení ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016 - 46, doplnil, že obdobnou logiku je třeba
vztáhnout též na požadavky na právní kvalifikaci protiprávního jednání, tzv. právní větu. Pachatel
deliktu musí nejen vědět, za jaké jednání (ve smyslu popisu relevantního skutku) je trestán,
ale též to, jak toto jednání správní orgán právně kvalifikuje.
[23] Podle NSS je výrok rozhodnutí magistrátu schopen tomuto požadavku dostát,
neboť z něj jasně vyplývá, o jaký skutek se jedná a jaký přestupek byl popsaným jednáním
spáchán. Zrušení tohoto rozhodnutí za těchto okolností by bylo podle NSS nežádoucím
formalismem.
[24] K námitkám, které se vztahují k údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, NSS
v prvé řadě poukazuje na to, že obrana stěžovatele o ne/umístění dopravní značky a stání vozidla
byla vyvrácena již pořízenou fotodokumentací, z níž je skutkový stav nepochybný.
[25] Dále NSS uvádí, že stěžovatel k důkazu o tom, komu zapůjčil vozidlo, přiložil k žalobě
tzv. čestné prohlášení P. K., jehož výslech „v případě pochybností“ také navrhl, a to i k prokázání
skutečnosti, že dopravní značka nebyla na místě umístěna v rozhodné době ani nejméně sedm
dní před prvním dnem dočasného zákazu stání.
[26] V této souvislosti nejprve NSS připomíná své předchozí závěry, které uvedl v rozsudku
ze dne 6. 10. 2020, čj. 10 As 259/2020 - 27, jenž je přiměřeně aplikovatelný i na nyní
projednávanou věc. Podle těchto závěrů v případě nejrůznějších obstrukčních praktik není třeba
činit takové procesní úkony, které se s ohledem na povahu sdělených informací, dřívější poznatky
z úřední činnosti či jednání samotných provozovatelů vozidel, označených řidičů
či jejich zmocněnců jeví jako zcela neefektivní, bezúčelné či nehospodárné. V tomto směru
jsou přitom významným ukazatelem zkušenosti správních orgánů z jejich předchozí činnosti.
[27] NSS souhlasí se závěrem krajského soudu o účelovosti těchto tvrzení stěžovatele, který
v řízení před správními orgány pouze tvrdil, že vozidlo, jehož je provozovatelem, řídil I. H.,
kterého se ovšem nepodařilo kontaktovat. Teprve v řízení před krajským soudem stěžovatel
„doplnil“, že rozhodného dne vozidlo řídil P. K., a vznesl námitky stran umístění dané dopravního
značky (včetně jeho doby). Se závěry o nevěrohodnosti těchto tvrzení se NSS ztotožňuje
s krajským soudem, na jehož rozsudek v podrobnostech odkazuje.
[28] Za krajským soudem popsané situace nebyl důvod přistoupit k provedení výslechu svědka
P. K., resp. provedení jiných důkazů, neboť skutkový stav byl správními orgány zjištěn v rozsahu
dostatečném pro rozhodnutí o skutku stěžovatele. Obrana stěžovatele, že vozidlo nestálo v místě,
kde to bylo zakázáno, byla vyvrácena fotodokumentací místa skutku. Nadto je o P. K., jak NSS
uvedl již v rozsudku ze dne 18. 6. 2021, čj. 3 As 231/2019 - 36, správním soudům z úřední
činnosti známo, že vystupuje v mnohých obdobných sporech a je spojen s nejrůznějšími
procesními obstrukcemi či účelovými jednáními (srov. dále např. rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018 - 39, č. 3836/2019 Sb. NSS, či rozsudky ze dne
22. 9. 2020, čj. 10 As 94/2020 - 36, a ze dne 6. 10. 2020, čj. 10 As 259/2020 - 27). NSS si je
vědom, že to není stěžovatel, kdo systematicky užívá účelových jednání, z logiky věci však nese
procesní následky spojené s výběrem svých zástupců (srov. obdobně rozsudek tohoto soudu
ze dne 4. 12. 2019, čj. 10 As 241/2019 - 36). Z hlediska věrohodnosti tvrzení stěžovatele nelze
ani přehlédnout, že osoba řidiče I. H. je poněkud „univerzálním a všudypřítomným řidičem“, neboť
toto jméno se, jak je NSS známo z úřední činnosti, objevilo v mnoha sporech (např. rozsudky
NSS ze dne 31. 3. 2021, čj. 2 As 292/2019 - 37, Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2021,
čj. 44 A 45/2018 - 78, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2019,
čj. 32 A 5/2017 - 70, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 13. 8. 2018,
čj. 60 A 1/2018 - 21).
[29] K otázce chybějícího opatření obecné povahy krajský soud konstatoval, že dotčená
přenosná dopravní značka je tzv. opatřením obecné povahy, protože naplňuje jeho materiální
znaky, a proto je i správním aktem, ohledně něhož platí presumpce správnosti. To znamená,
že na danou dopravní značku je třeba nahlížet jako na zákonnou, dokud by nebyl prokázán opak,
tj. do okamžiku, kdy k tomu příslušný správní orgán vysloví její nezákonnost – k tomu v této věci
nedošlo a v přestupkovém řízení stěžovatel nedostatky dopravního značení nenamítal
(srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2018, čj. 78 A 20/2017 - 42,
a rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 As 68/2009 - 83, a ze dne 31. 7. 2018,
čj. 3 As 81/2017 - 33).
[30] Stěžovateli lze k jeho námitkám v obecné rovině přisvědčit v tom, že ke dni 31. 12. 2015
nabyl účinnosti zákon č. 268/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony. Podle §19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích
tak platí, že silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání
nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice
nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku,
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu
přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků.
V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu
na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.
[31] Uvedené ovšem nemění nic na tom, že zpochybňuje-li stěžovatel legalitu dopravní
značky, slouží k jejímu zpochybnění návrh na zrušení opatření obecné povahy. NSS není známo
(a stěžovatel to ani netvrdí), že by takovýto návrh byl podán. Zákon přitom nestanoví správním
orgánům povinnost mít ve spise dokumentaci, která se vztahuje k vydání opatření obecné
povahy. Závěr krajského soudu o presumpci správnosti opatření obecné povahy proto obstojí
a námitka stěžovatele není důvodná.
[32] Závěrem k nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů advokáta na internetu NSS uvádí,
že nejde o kasační námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým NSS standardně zveřejňuje
anonymizované verze rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu
osobních údajů či soukromí stěžovatele ani advokáta. Jak již NSS mnohokráte uvedl, pokud
„se Mgr. Václav Voříšek cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny
takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují
ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“
(srov. rozsudky NSS ze dne 27. 3. 2019, čj. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019,
čj. 10 As 321/2017 - 38, atd.).
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[34] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu