ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.208.2019:69
sp. zn. 3 As 208/2019 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce M. Ch., zastoupeného
Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 147/12, proti
žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, se sídlem Hradec Králové,
Collinova 481, za účasti C.BECHSTEIN CZ s. r. o., se sídlem Hradec Králové, Bratří Štefanů
1057, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. 5. 2019, č. j. 31 A 40/2017-102,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2019, č. j. 31 A 40/2017-102,
se ve v ý r o c í c h II . a III . zru š u je a věc se mu v tomto rozsahu v rací
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu podanou u Krajského soudu v Hradci
Králové se žalobce v části I. petitu domáhal, aby krajský soud vyslovil, že zápis poznámky
spornosti k pozemku p. č. X, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba trafostanice bez
č. p./č. e., v k. ú. S., obec H. (dále též jen „předmětná nemovitost“), provedený ve prospěch
osoby zúčastněné na řízení, byl nezákonným zásahem do práv žalobce; v části II. petitu žalobce
požadoval, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost odstranit zápis této poznámky. Krajský
soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu
zastavil co do části II. petitu (výrok I.) a v části I. petitu žalobu odmítl (výrok II.). Výrokem III.
rozhodl o nákladech řízení.
[2] O částečném zastavení řízení (pokud jde o II. část žalobního návrhu) krajský soud rozhodl
s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Co se týče prvního žalobního návrhu (kterým
se žalobcem domáhal vyslovení, že zápis poznámky spornosti byl nezákonným zásahem), krajský
soud vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2017 se vlastníkem předmětné
nemovitosti stala společnost Technistone, a. s. (dále jen „společnost Technistone“),
a to s účinností ke dni 30. 11. 2017. Uvedl, že ačkoli soud vychází ze skutkového a právního stavu
v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 soudního řádu správního – dále
též jen „s. ř. s.“), je podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 12. 8. 2010,
č. j. 7 As 9/2010-255, a ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 As 2/2009-80) povinen v dané věci reflektovat
změnu právního stavu, ke kterému došlo v průběhu soudního řízení, a přihlédnout proto
k pozbytí vlastnického práva žalobcem. Z rozsudku č. j. 7 As 9/2010-255 se podává, že soudní
řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky singulární sukcese
pro řízení před správními soudy. Pozbude-li proto žalobce v průběhu řízení aktivní legitimaci,
postupuje správní soud podle §64 s. ř. s. a použije přiměřeně §107a občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). K žalobcovu návrhu na přistoupení společnosti Technistone na stranu
žalobce proto krajský soud vyzval tuto společnost přípisem ze dne 10. 4. 2019, aby ve lhůtě
2 týdnů sdělila, zda s takovým návrhem souhlasí. Společnost Technistone však na uvedenou
výzvu nereagovala; uvedenou výzvu tedy krajský soud považoval za bezpředmětnou. Vzhledem
k tomu, že žalobce v tomto řízení pozbytím vlastnického práva k předmětné nemovitosti pozbyl
svou aktivní legitimaci, nebyla splněna základní podmínka řízení; tento nedostatek zároveň
již nelze odstranit. Krajskému soudu proto nezbylo než žalobu z důvodu podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
[3] Proti výrokům II. (odmítnutí žaloby) a III. (rozhodnutí o nákladech řízení) tohoto usnesení
brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, kterou podřazuje pod důvody podle
§103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel trvá na tom, že zápisem poznámky spornosti byl úmyslně významně poškozen
ve prospěch osoby zúčastněné na řízení, jelikož v důsledku tohoto zápisu klesla bonita předmětné
nemovitosti. Stěžovatel tvrdí, že pro zápis poznámky spornosti nebyly splněny podmínky. Listiny,
na základě kterých k zápisu došlo, nesplňovaly požadavky zákona č. 256/2013 Sb., o katastru
nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) – zejména obsahovaly řadu chyb v psaní a počtech
a jiné zřejmé nesprávnosti. Nejednalo se ani o podání učiněné oprávněnou osobou, které
by navazovalo na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí a nebylo ani učiněno oprávněným
zástupcem. Krajský soud pominul zásadní vady, k nimž je třeba přihlížet z úřední povinnosti;
nezabýval se otázkou „nicotnosti rozhodnutí a řízení před správním orgánem vedeném
pod sp. zn. 3221/2017-602 o zápisu poznámky spornosti “ . Ve spisu žalovaného přitom nebylo žádné
rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017 o zápisu poznámky. Žalobce krajskému soudu doložil také
rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2017, č. j. 9 C 206/2017-138,
a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2018, č. j. 25 Co 125/2018-197, které potvrzují
stěžovatelův názor, že žaloba na určení vlastnictví, která byla podkladem pro zápis poznámky
spornosti, nemohla obstát. Krajský soud se nezabýval ani možnými negativními důsledky zápisu
poznámky spornosti, ačkoli z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové
ze dne 29. 11. 2016, č. j. 17 C 16/2011-1425, vyplývá, že tvrzení osoby zúčastněné na řízení jsou
účelově smyšlená a sledují dlouhodobou šikanózní taktiku napadání nejen vlastnických práv
stěžovatele.
[5] Stěžovatel nesouhlasí ani s posouzením právní otázky trvání aktivní legitimace.
Má za to, že jeho aktivní legitimace podle §82 s. ř. s. stále trvá. V situaci, kdy žalovaný nezákonně
zasáhl do jeho vlastnického práva, bylo žalobci napadeným usnesením odňato právo na přístup
k soudu a odepřena možnost domoci se deklarace nezákonného zásahu vůči jeho osobě
a v návaznosti na to i náhrady způsobené škody. Krajský soud měl po převodu pozemku p. č. X
s trafostanicí rozhodovat pouze o tom, zda zásah (zápis poznámky spornosti) byl nezákonný
a měl vycházet toliko ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§87 odst. 1
s. ř. s.). Judikatura, na kterou krajský soud odkázal, není pro danou věc použitelná.
[6] Krajský soud podle stěžovatele porušil i §56 odst. 3 s. ř. s., podle něhož soud projednává
a rozhoduje žaloby proti nezákonnému zásahu přednostně. V důsledku toho byl žalobce
nepřiměřeně zatěžován dalšími procesními úkony, které musel v souvislosti s prodejem dotčené
nemovitosti činit; zejména by ale nebylo vydáno napadené usnesení, kterým žalobci nebyla
přiznána ani náhrada za tyto úkony.
[7] Stěžovatel dále namítá, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné, neboť krajský soud
neurčitým způsobem vyzval společnost Technistone, aby „pokud možno ve lhůtě 2 kalendářních
týdnů“ sdělila, zda souhlasí s přistoupením na stranu žalobce. Společnost Technistone pak tuto
výzvu podle žalobce ze zištných důvodů ignorovala. Stěžovatel má za to, že krajský soud
uvedenou společnost neoslovil a nepoučil řádně. Není ani jasné, jakou lhůtu měl krajský soud
na mysli, pokud v napadeném usnesení uvedl, že společnost Technistone „se ve lhůtě výzvy, tedy
ve dvou týdnech, nevyjádřila a nevyjádřila se ani poté “ , a dále, že tuto výzvu považuje za „bezpředmětnou“.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí s názorem stěžovatele,
že návrh na zápis poznámky spornosti a žaloba na určení vlastnictví nebyly k zápisu poznámky
spornosti způsobilé. Návrh byl doplněn plnou mocí zástupce osoby zúčastněné na řízení a byl
k němu přiložen stejnopis žaloby opatřený podacím razítkem Okresního soudu v Hradci Králové.
Drobné písařské překlepy či pravopisné chyby nejsou na závadu. Žalovaný je přesvědčen,
že žalobci již nadále nesvědčila aktivní legitimace. Její procesní předpoklad zůstal sice s ohledem
na tvrzení o porušení práva zachován, stěžovatel však již není nositelem hmotného práva, s nímž
je aktivní legitimace neoddělitelně spjata.
[9] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že zápis poznámky spornosti byl
proveden v souladu s právními předpisy. Stěžovatel svůj opačný názor nepodložil žádnou
argumentací. Osoba zúčastněná na řízení sdílí rovněž závěr krajského soudu, že stěžovatel pozbyl
vlastnické právo, a tím i aktivní věcnou legitimaci. Odmítla argumentaci stěžovatele,
že společnost Technistone nepřistoupila do řízení před krajským soudem ze zištných důvodů.
Je výlučným právem nového vlastníka rozhodnout se, zda bude vystupovat v řízení na straně
žalobce bez ohledu na pohnutky, které jej k tomu vedou. Není proto v kompetenci stěžovatele
toto jeho rozhodnutí hodnotit a vyvozovat z něj jakékoli závěry. Osoba zúčastněná na řízení
neshledává žádné vady ani v postupu krajského soudu ohledně výzvy společnosti Technistone.
Soud stanovil lhůtu na dva kalendářní týdny s tím, že drobný přesah této lhůty je v toleranci.
Nový vlastník se nevyjádřil v dvoutýdenní lhůtě ani později, což soud výslovně uvedl
v odůvodnění. Výzva krajského soudu byla zcela srozumitelná, stejně jako stanovisko společnosti
Technistone, která vyjádřila vůli do řízení nevstoupit.
[10] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení replikou,
v níž uvedl, že z jejich vyjádření neplyne žádná věcná a konkrétní argumentace k obsahu kasační
stížnosti ani k původní žalobě. Osoba zúčastněná na řízení podle stěžovatele obhajuje společnost
Technistone tím, že supluje odůvodnění krajského soudu „veskrze kuriózním vyložením údajných
lhůt “ .
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Úvodem je třeba konstatovat, že stěžovatel sice v kasační stížnosti namítá důvody
uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s., podle ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu však platí, že v případě, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu,
lze kasační stížnost podat pouze z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Například v rozsudku
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004-98, publikovaném pod č. 625/2005 Sb. NSS (veškerá
zde uváděná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud
vyslovil názor, že „[j]e-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla
nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem“.
[14] Dále je třeba upozornit, že kasační stížnost je opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze
s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). Je-li tedy kasační stížností napadáno
usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, může stěžovatel uplatnit pouze námitky proti
tomuto procesnímu postupu [viz výše vyložený obsah kasačního důvodu ve smyslu ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[15] V prvním okruhu námitek stěžovatel napadá postup žalovaného a trvá na tom, že pro
zápis poznámky spornosti nebyly splněny zákonné podmínky. V návaznosti na to krajskému
soudu vytýká, že se těmito námitkami nezabýval a nepřihlížel ani k vadám řízení před žalovaným,
k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.
[16] Z toho, co bylo uvedeno pod body [13] a [14] tohoto odůvodnění, je zřejmé, že námitka
spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu v řízení před žalovaným [obecně
podřaditelná pod důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a námitka nevypořádání žalobní
argumentace [důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], mohou být uplatněny pouze tehdy,
pokud se krajský soud zabýval žalobou věcně. O takový případ však v nyní posuzované věci
nejde, neboť krajský soud odmítl žalobu pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a věcí
samou se tudíž vůbec nezabýval. Stěžovatel tedy v části kasační stížnosti uvedl důvody, které
vůbec nesměřují proti důvodům, na nichž stojí napadené pravomocné soudní rozhodnutí. Jestliže
napadá vady správního řízení, které vůbec nebyly předmětem soudního rozhodnutí, a vytýká
krajskému soudu, že k nim nepřihlédl, uvádí jiné důvody, než které připouští §103 odst. 1 s. ř. s.;
na tyto námitky je proto nutno nahlížet jako na nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s.
[17] Ze stejných důvodů je nutno odmítnout jako nepřípustnou i další stěžovatelovu námitku
týkající se délky soudního řízení, neboť ani tato nesměřuje proti rozhodovacím důvodům
krajského soudu. K tomu je nutno dodat, že měl-li stěžovatel za to, že v řízení dochází
k nedůvodným průtahům, mohl podle §164 ve spojení s §170 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů, podat stížnost na průtahy předsedovi
krajského soudu, případně podat návrh podle §174a tohoto zákona.
[18] Stěžovatel má dále za to, že řízení před krajským soudem bylo zmatečné, neboť výzva
společnosti Technistone, aby soudu sdělila, zda souhlasí s přistoupením na stranu žalobce, byla
neurčitá. Nejvyšší správní soud ovšem zmatečnost řízení před krajským soudem neshledal.
Zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. představuje nejtěžší procesní vady,
spočívající v tom, že soud vedl řízení, ačkoli chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval
vyloučený soudce, nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce. V konkrétním případě by zjevně mohlo připadat
v úvahu pouze nesprávné posouzení podmínek řízení, neboť ostatní (výše uvedené) vady
Nejvyšší správní soud v řízení neshledal (k existenci těchto okolností musí přihlížet ex officio),
a stěžovatel je ostatně ani nenamítal. Podmínkami řízení se rozumí podmínky, za nichž soud
může rozhodnout ve věci samé (§103 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Nedostatek některé
podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má procesní následky odvislé od toho, zda jde
o nedostatek odstranitelný či neodstranitelný. Vždy však nedostatek některé z podmínek řízení
způsobuje, že soud nesmí vydat meritorní rozhodnutí, a to vůbec, nebo do doby, kdy bude tento
nedostatek odstraněn. Za situace, kdy krajský soud ve věci meritorně nerozhodl a právě
pro konstatovaný nedostatek podmínky řízení žalobu odmítl, je evidentní, že je pojmově
vyloučeno spojovat s tímto postupem zmatečnost řízení. Pokud by snad krajský soud nesprávně
uvážil o nenaplnění některé z podmínek řízení a měl místo odmítnutí žaloby tuto věcně
projednat, mohlo by se jednat o jinou vadu řízení, podřaditelnou pod kasační důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. To je ostatně kasační stížností také namítáno (viz dále).
[19] Stěžovatelem namítané pochybení krajského soudu, spočívající ve vadách výzvy
adresované společnosti Technistone, by tedy nanejvýš mohlo být jinou vadou řízení ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., která by v dané věci rezultovala v naplnění kasačního důvodu podle
písm. e) tohoto ustanovení (viz body [13] a [14] tohoto rozsudku). Zde je však nutno upozornit,
že stěžovatel se touto námitkou de facto nedomáhá ochrany svých práv, nýbrž hájí procesní práva
jiného subjektu, který (s ohledem na nabytí vlastnických práv k předmětné nemovitosti v průběhu
soudního řízení) mohl vstoupit do jeho procesních práv. Je přitom výsostným právem osoby,
na kterou přešla práva a povinnosti, o jejichž ochranu v řízení jde, zda do zahájeného řízení
na místo žalobce vstoupí. Z okolnosti, že společnost Technistone na výzvu krajského soudu
neodpověděla, je zjevné, že o vstup do řízení na místo stěžovatele (žalobce) zájem neměla.
O důvodech tohoto rozhodnutí přitom nepřísluší soudu spekulovat. Jelikož tedy stěžovatel
namítá zásah do práv jiného subjektu, který se nestal ani účastníkem soudního řízení, Nejvyšší
správní soud se touto námitkou dále nezabýval.
[20] Jedinou věcně projednatelnou námitku tak obsahuje ta část kasační stížnosti,
v níž stěžovatel polemizuje se závěrem krajského soudu, že mu v důsledku pozbytí vlastnictví
k předmětné nemovitosti již nesvědčila aktivní legitimace. Jinými slovy řečeno, stěžovatel tvrdí,
že i po převodu vlastnictví měla být jeho žaloba na určení, že zápis poznámky spornosti
u předmětné nemovitosti byl nezákonným zásahem, věcně projednána. Tuto námitku shledal
Nejvyšší správní soud důvodnou.
[21] Podle §82 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen
přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti
němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
[22] Nejvyšší správní soud zastává ve své konstantní judikatuře názor, že v případě žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem je žalobní procesní legitimace založena již tvrzením
o tom, že k takovému zásahu došlo (viz například rozsudek ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 9 Aps 1/2007-68, č. 1382/2007 Sb. NSS). Toto tvrzení je - vedle obecných podmínek
na straně účastníků, tj. způsobilosti být účastníkem (procesní subjektivita) a způsobilosti
samostatně právně jednat před soudem jako účastník (procesní způsobilost) - procesní
podmínkou, bez níž soud nemůže rozhodnout ve věci samé (viz rozsudek ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 3 Aps 3/2005-139, č. 1010/2007 Sb. NSS). Uvedené procesní podmínky lze souhrnně
označit jako aktivní procesní legitimaci. Jejich naplnění má totiž za následek vznik příslušného
procesně právního vztahu, který ústí (při splnění dalších podmínek řízení, tj. podmínek věcných
a podmínek na straně soudu) v meritorní projednání žaloby a konečné meritorní rozhodnutí.
Při úvaze o splnění podmínek řízení proto soud z pohledu řešené otázky zkoumá pouze
to, zda žalobce, nadán procesní subjektivitou a způsobilostí, v žalobě předestřel okruh tvrzení
o nezákonném zásahu a jeho důsledcích v žalobcově právní sféře, jak to má na mysli §82 s. ř. s.
[23] Posouzení, zda tato tvrzení skutečně naplňují jednotlivé definiční znaky nezákonného
zásahu, je až otázkou důvodnosti žaloby (k pojmu „nezákonný zásah“ srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). Jinými slovy,
závěr o tom, zda se skutečně jednalo o zásah, zda byl nezákonný a zda jím byl žalobce přímo
zkrácen na právech, představuje vždy úvahu ve věci samé, a je tedy určující pro úspěšnost žaloby
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008,
č. j. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS, a dále rozsudky tohoto soudu ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 3 Aps 4/2005-63, ze dne 14. 2. 2006, č. j. 1 Afs 40/2005-62, či výše citované rozsudky
č. j. 3 Aps 3/2005-139, a č. j. 9 Aps 1/2007-68). Výsledkem meritorního posouzení žaloby je tedy
závěr o aktivní legitimaci věcné, který v konečném důsledku může vést buď k vyhovění žalobě,
anebo k jejímu zamítnutí. Platí totiž, že aktivní věcná legitimace je oprávněním vyplývajícím
z hmotného práva, její existence proto není podmínkou řízení, nýbrž podmínkou důvodnosti
žaloby.
[24] Ze spisu krajského soudu se podává, že stěžovatel se žalobou nejprve domáhal
toho, aby krajský soud vyslovil, že zápis poznámky spornosti k předmětné nemovitosti byl
nezákonným zásahem (návrh výroku I.), a zároveň aby žalovanému zakázal pokračovat v tomto
zásahu a nařídil obnovit stav před tímto zápisem (návrh výroku II.). I poté, co předmětnou
nemovitost nabyla společnost Technistone, stěžovatel trval na tom, že mu nadále svědčí aktivní
legitimace pokud jde o návrh na vydání deklaratorního výroku dle bodu I žaloby (viz oznámení
o převodu vlastnického práva ze dne 6. 2. 2018 na čl. 72-73 spisu krajského soudu). Z obsahu
žaloby přitom lze seznat, že zkrácení na právech stěžovatel spatřoval jednak v zásahu
do vlastnického práva a snížení bonity předmětné nemovitosti a jednak v tom, že mu žalovaný
neumožnil seznámit se se všemi podklady pro zápis poznámky spornosti. Z podané žaloby tedy
bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že stěžovatel tvrdil, že byl na svých právech zásahem žalovaného
(zápisem poznámky spornosti) zkrácen, a dožadoval se, aby tato skutečnost byla soudem
autoritativně deklarována jako nezákonný zásah. Tato tvrzení přitom v intencích výše citované
judikatury postačila k tomu, aby se krajský soud mohl zabývat jejich důvodností, a posoudit tedy
žalobu věcně. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že krajský soud pochybil, pokud za této
situace žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
[25] Stěžovateli lze přisvědčit i v tom, že rozsudek ze dne 12. 8. 2010, č. j. 7 As 9/2010-255,
č. 2377/2011 Sb. NSS, o nějž krajský soud opřel svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace, není
na nyní projednávanou věc přiléhavý. Je sice pravdou, že v tomto rozhodnutí řešil Nejvyšší
správní soud obdobnou problematiku účinků singulární sukcese dotýkající se předmětu řízení
na aktivní legitimaci stávajícího žalobce, svůj názor o jejím nedostatku však vyslovil na půdorysu
žaloby proti rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu, nikoli ve věci nezákonného zásahu.
[26] Recentní judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z premisy, že aktivně věcně
legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s. ř. s.) je pouze osoba,
která je nositelem subjektivního hmotného práva, do něhož mělo být správním rozhodnutím
zasaženo. Upíná-li se přitom napadené rozhodnutí „k předmětu vlastnictví žalobce (rozhodnutí in rem),
nikoli přímo a výlučně k jeho osobě (rozhodnutí in personam), pak s pozbytím vlastnictví přestává být původní
vlastník nositelem i těch práv a povinností spojených s předmětem vlastnictví, která vyplývají ze správního
rozhodnutí, a tato práva a povinnosti přecházejí na nového vlastníka. Je to právě nový vlastník, do jehož
vlastnických práv k nabyté věci nadále zasahuje veřejnoprávní regulace představovaná účinky správního
rozhodnutí “ (viz rozsudek ze dne 29. 10. 2019, č. j. 3 As 198/2017-51). Zjednodušeně řečeno,
podmínkou úspěchu žaloby (naplnění aktivní věcné legitimace) proti správnímu rozhodnutí
je mimo jiné i okolnost, že jím vyvolané dotčení na právech jeho adresáta trvá.
[27] Naopak, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu s deklaratorním petitem
nemůže žalobce podle ustálené judikatury požadovat vydání určovacího výroku, že žalovaný
zásah byl nezákonný, dokud tento zásah nebo jeho důsledky trvají anebo hrozí jeho opakování
(viz například rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014-48). Aktivní věcná
legitimace žalobce v tomto typu řízení může být tedy naplněna pouze za situace, kdy účinky
tohoto zásahu již netrvají. V nyní projednávané věci však krajský soud založil svůj závěr
o nedostatku žalobní legitimace na předpokladu, že v důsledku převodu předmětné nemovitosti
účinky zápisu poznámky spornosti vůči stěžovateli nadále nepůsobily. Tento závěr je chybný
nejen z pohledu aktivní procesní legitimace, jak bylo již vyloženo výše, ale je z důvodů popsaných
v tomto odstavci chybný i z pohledu legitimace věcné. Není pochyb o tom, že v projednávané věci
mohla poznámka spornosti negativně zasáhnout do práv stěžovatele v době, kdy byl vlastníkem
předmětné nemovitosti a stěžovatel může mít právní zájem na tom, aby bylo soudem
deklarováno, že se jednalo o nezákonný zásah (například pro uplatnění nároku na náhradu
škody).
[28] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení je zatíženo
vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; nezbylo mu proto, než kasační stížností napadené
výroky za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1 věty prvé před středníkem s. ř. s. zrušit a věc
vrátit v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž je krajský soud vázán právním
názorem tohoto soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[29] Vzhledem k tomu, že bylo napadené usnesení částečně zrušeno, rozhodne krajský soud
v dalším řízení rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu