ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.238.2021:37
sp. zn. 4 Azs 238/2021 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: U. R., zast. Mgr. Václavem
Slukou, advokátem, se sídlem Koněvova 1715/128, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2021,
č. j. OAM-95/ZA-ZA11-VL16-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 45 Az 13/2021 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozhodl tak, že žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, a řízení podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil, neboť se jednalo o opakovanou
žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalovaný posoudil jako nepřípustnou podle §11a
odst. 1 téhož zákona.
[2] Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením žalobu odmítl podle §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Konstatoval, že poslední den lhůty
pro podání žaloby byl pátek 28. 5. 2021. Blanketní žaloba však byla soudu doručena
až dne 1. 6. 2021. Vada spočívající v absenci žalobního bodu tak již byla neodstranitelná.
[3] Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a e ) s. ř. s., v níž namítala, že měla být vyzvána
prostřednictvím svého právního zástupce k doplnění blanketní žaloby s poskytnutím přiměřené
lhůty ještě předtím, než krajský soud rozhodl kasační stížností napadeným usnesením.
Žalobkyně dále požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se žádné nezákonnosti nedopustil
a jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel
zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s., ve znění zákona
č. 77/2021 Sb., jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný
samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud
pro nepřijatelnost.
[7] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního
soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[8] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[9] Z obsahu spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatelka převzala rozhodnutí žalovaného
dne 13. 5. 2021 a tohoto dne toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žalobu proti rozhodnutí
žalovaného bylo možné podat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Žalobkyně blanketní žalobu
podala k poštovní přepravě dne 28. 5. 2021, tedy v poslední den lhůty pro podání žaloby
a soudu byla doručena dne 1. 6. 2021. Za této situace již nemohl být nedostatek žaloby
spočívající v chybějících žalobních bodech odstraněn, neboť rozšířit žalobu o další žalobní body
je podle §71 odst. 2 s. ř. s. možné pouze ve lhůtě pro podání žaloby, která však uplynula ještě
předtím, než krajský soud žalobu obdržel a bylo u něj o této žalobě zahájeno řízení.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne
11. 3. 2010, č. j. 7 As 15/2010 - 56, v němž vyslovil, že „z ustálené judikatury Nejvyššího správního
soudu vyplývá, že žaloba musí alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů žalobce rozhodnutí napadá. Pokud žaloba žádný žalobní bod
neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby,
na rozdíl od konkretizace v žalobě již uvedeného žalobního bodu (viz např. rozsudky
ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publ. pod č. 113/2004 Sb. NSS, ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 95/2005 - 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, či ze dne 2. 8. 2007,
č. j. 2 Azs 54/2007 - 42, dostupné na www.nssoud.cz; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000
sp. zn. III. ÚS 236/99, publ. pod č. 5/2000 Sb. nál. a usn., sv. č. 17, str. 35 a na http://nalus.usoud.cz).“
[10] Nejvyšší správní soud dále již v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008 - 148,
uvedl, že „pokud jde o nezbytnost výzvy k doplnění žalobního bodu, tak Nejvyšší správní soud ve svých
rozhodnutích opakovaně uvedl, že v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není
objektivně možné, že by žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby doplnil, neexistuje zákonná povinnost
soudu vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná
povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení
o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS.).“
[11] Zcela přiléhavý pak je odkaz krajského soudu na usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb., který v bodech 62 až 64 shrnul,
že „uplatnění alespoň jednoho projednatelného žalobního bodu nepředstavuje podmínku řízení [§46 odst. 1
písm. a) s. ř. s.], ale zvláštní náležitost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Absence takovéto náležitosti se odstraňuje postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s., soud
pro odstranění této vady stanoví lhůtu odpovídající zbývající části lhůty pro podání žaloby. Soud je povinen
vyzvat žalobce k doplnění žalobních bodů vždy, je-li se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce
bude s to žalobu doplnit včas. Neuplatní-li žalobce ve lhůtě pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), soud žalobu
odmítne podle §37 odst. 5 s. ř. s.“
[12] Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na námitku uvedenou v kasační stížnosti. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Nejvyšší správní soud proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační
stížnosti a podle §104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o žádosti žalobkyně o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Dospěl totiž k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, jelikož
při rozhodnutí o samotné kasační stížnosti v běhu lhůty pro rozhodnutí o odkladném účinku
je o této žádosti již nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatelka v řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení,
nevznikly v řízení o kasační stížnosti náklady přesahující rámec jeho běžné úřední
činnosti. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu