ECLI:CZ:NSS:2021:4.AZS.58.2020:24
sp. zn. 4 Azs 58/2020 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Z. K., zast. Mgr. Filipem
Wágnerem, advokátem, se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2019, č. j.
MV-1429-7/OAM-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 2 A 71/2019 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Filipu Wágnerovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 4.114 Kč.
Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko
cizinců Zastávka (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 26. 10. 2018,
č. j. CPR-24484-34/ČJ-2018-931200-SV, uložila žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bod 1 a 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovila dobu 2 roky, po kterou
mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobu
u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem
zamítl.
[4] Městský soud předeslal, že správní orgán prvního stupně i žalovaný dostatečně zjistili
skutkový stav věci, přihlédli ke skutečnostem jak v neprospěch žalobce, tak i v jeho prospěch,
a vypořádali se se všemi podklady.
[5] K žalobcově námitce, že mu v případě navrácení do země původu hrozí závažná újma
na zdraví a na životě městský soud vyslovil, že správní orgány při posouzení této problematiky
vycházely ze závazných stanovisek Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2018 a 27. 8. 2019, v nichž
byla jak otázka existence překážek vycestování, tak otázka úrovně a dostupnosti lékařské péče
na území domovského státu ve vztahu k zdravotnímu stavu žalobce, vypořádána; obě závazná
stanoviska, včetně podkladů, na základě kterých byla vydána, jsou součástí správního spisu
a žalobce měl možnost se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim. Ze závazných stanovisek přitom
jednoznačně vyplývá, že v žalobcově případě nebyly shledány důvody ve smyslu §179 zákona
o pobytu cizinců, které by znemožňovaly jeho vycestování do země původu; tedy, že by žalobci
v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí. Podle městského soudu se správní orgány s otázkou
existence hrozby vážné újmy žalobci v zemi původu i se skutečnostmi a námitkami týkajícími se
žalobcova zdravotního stavu podrobně zabývaly, obstaraly si nezbytné podklady, na nichž
založily své závěry, a tyto závěry náležitě ve svých rozhodnutích odůvodnily. Podle městského
soudu tedy vycestováním žalobce do Gruzie nedojde k ohrožení jeho života ani zdraví.
[6] Městský soud dále neshledal důvodnou žalobcovu argumentaci, že správní orgány
nedbaly, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem řešeného případu a byly šetřeny oprávněné
zájmy žalobce. Nepřisvědčil ani žalobním námitkám poukazujícím na porušení §4, §89 odst. 2
a §68 odst. 3 správního řádu správními orgány.
[7] Městský soud uzavřel, že v žalobcově případě bylo prokázáno, že žalobce svým jednáním
spočívajícím v neoprávněném pobytu na území České republiky od 21. 5. 2018 do 7. 8. 2018
naplnil skutkovou podstatu ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců
a současně tím, že pobýval na území České republiky bez cestovního dokladu, naplnil skutkovou
podstatu podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců. Tudíž mu mohlo být
uloženo správní vyhoštění. Vyslovil také, že nebylo prokázáno, že by žalobci v zemi původu
hrozilo nebezpečí vážné újmy. Městský soud přisvědčil správním orgánům v tom, že v případě
existence reálného nebezpečí by se žalobce jistě zachoval jiným způsobem, tedy by v nejbližší
možné době po prvním příjezdu do České republiky požádal o mezinárodní ochranu a rozhodně
by se místo toho dobrovolně nevracel do Gruzie. Nadto podle městského soudu ani případná
samotná nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu, bez přistoupení dalších okolností, nemůže
představovat hrozbu vážné újmy ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců. Existenci reálného
nebezpečí hrozícího žalobci v zemi původu se tedy podle městského soudu nepodařilo
ve správním řízení prokázat a ani v řízení před soudem žalobce nepředložil nové skutečnosti,
které by pro takový závěr svědčily. Zásada non-refoulement tudíž nebyla podle městského soudu
správními rozhodnutími porušena.
III.
[8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní napadá rozsudek městského soudu (dále
jen „napadený rozsudek“) z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu, případně
aby zrušil rovněž napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[9] Stěžovatel především namítá, že městský soud v napadeném rozsudku pouze převzal
závěry napadeného rozhodnutí a dostatečně se nezabýval žalobní argumentací. Zejména
pak tou ohledně existence důvodů znemožňujících vycestování ve smyslu §179 odst. 2 zákona
o pobytu cizinců, včetně tvrzeného porušení zásady non-refoulement, a rovněž ohledně tvrzené
a prokazované „hrozby“ vážné újmy na zdraví stěžovatele při návratu do země původu.
[10] Stěžovatel také nesouhlasí se závěrem správních orgánů i městského soudu,
že mu v případě návratu do země původu nehrozí vážná újma ve smyslu zákona o pobytu
cizinců.
[11] Nakonec stěžovatel uvádí, že správní orgány ve správním řízení porušily §3 správního
řádu, neboť nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a také §2 odst. 3 a 4 téhož
zákona, jelikož nepřihlédly ke specifickým okolnostem řešeného případu a nešetřily jeho
oprávněné zájmy.
IV.
[12] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry uvedenými
městským soudem v napadeném rozsudku. Uvádí také, že jak rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně, tak napadené rozhodnutí, bylo vydáno v souladu s právními předpisy a správní
orgány se ve svých rozhodnutích vypořádaly se všemi stěžovatelem uváděními skutečnostmi.
Podle žalovaného jsou všechny kasační námitky nedůvodné, navrhuje proto, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
V.
[13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud předně posuzoval námitky, jež jsou podřaditelné pod §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., byť tento kasační důvod stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neuplatnil.
Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, pokud by byl napadený
rozsudek nepřezkoumatelný. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí soudu,
že se jí Nejvyšší správní soud zabývá i tehdy, pokud ji stěžovatel nenamítá, tedy z úřední
povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.).
[16] Stěžovatel konkrétně městskému soudu vytýká, že v odůvodnění napadeného rozsudku
pouze převzal názor žalovaného uvedený v napadeném rozhodnutí a dostatečně se nevypořádal
s žalobními námitkami týkajícími se možnosti vyhoštění stěžovatele v souladu s §179 odst. 2
zákona o pobytu cizinců (včetně námitky porušení zásady non-refoulement) a hrozby vážné újmy
na zdraví stěžovatele v případě jeho návratu do země původu. Je tedy zřejmé, že stěžovatel
namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů.
[17] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že s kasačním důvodem podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost
se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností
vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení, ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení
před správními soudy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013,
č. j. 6 Ads 17/2013 - 25). Taktéž připomíná, že nepřezkoumatelnost rozsudku není projevem
nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek
odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadený
rozsudek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017,
č. j. 3 Azs 69/2016 - 24).
[18] Problematika nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
je v judikatuře Nejvyššího správního soudu bohatě zastoupena (srov. např. rozsudky
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52,
ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007 - 64).
Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud
není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů
nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché
či mylné, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě, proč podřadil daný
skutkový stav pod určitou právní normu. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná
rovněž i v případě, kdy soud opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek, nebo pokud
odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje pasáže citované z jiného rozhodnutí, které se však
týkalo skutkově i právně odlišné věci, aniž by soud rozvedl způsob aplikace závěrů vyslovených
v takovém rozhodnutí na posuzovaný případ.
[19] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek uvedeným kritériím
přezkoumatelnosti vyhovuje. Městský soud v něm výstižně popsal skutkový stav věci, stanoviska
účastníků řízení, vypořádal se se všemi uplatněnými žalobními námitkami, včetně těch týkajících
se existence překážek vycestování stěžovatele ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců
(viz odst. 22. napadeného rozsudku), porušení zásady non-refoulement (viz odst. 27. napadeného
rozsudku) i těch ohledně tvrzené hrozící vážné újmy na zdraví stěžovatele v případě návratu
do země původu (viz opět odst. 22. napadeného rozsudku), a to v míře obecnosti odpovídající
míře obecnosti stěžovatelovy žalobní argumentace, a dostatečně své závěry odůvodnil.
Namítanou vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů tudíž napadený rozsudek netrpí.
Nesouhlas stěžovatele s těmito závěry a rozsahem odůvodnění podaného městským soudem
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů nezpůsobuje.
[20] Nedůvodná je i stěžovatelova argumentace, podle níž městský soud v napadeném
rozsudku pouze převzal názor žalovaného z napadeného rozhodnutí. Z napadeného rozsudku
je zřejmé, že tomu tak nebylo; městský soud zde k předestřeným žalobním bodům uvedl
ucelenou argumentaci a své vlastní závěry. Pouze pro úplnost lze ve vztahu k uvedené námitce
odkázat na ustálenou judikaturu kasačního soudu, která ani takový postup, jaký nyní stěžovatel
městskému soudu vytýká (přisvojení si věcně správných závěrů žalovaného), nepovažuje
při splnění určitých podmínek za pochybení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130).
[21] Nejvyšší správní soud tedy neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným
pro nedostatek důvodů. Nezjistil ani to, že by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost
nebo, že by vykazoval jinou vadu řízení před městským soudem, která by mohla mít vliv
na zákonnost napadeného rozsudku. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
proto není naplněn.
[22] Stěžovatel dále v kasační stížnosti namítá, že správní orgány ve správním řízení v souladu
s ustanovením §3 správního řádu nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
a v souladu s ustanoveními §2 odst. 3 a 4 nepřihlédly ke specifickým okolnostem nynějšího
případu a nešetřily oprávněné zájmy stěžovatele. Jelikož stěžovatel tyto své námitky blíže
nespecifikoval, tedy neuvedl, v čem konkrétně spatřuje tvrzená pochybení správních orgánů,
vypořádal Nejvyšší správní soud tuto kasační argumentaci v odpovídající míře obecnosti;
není totiž oprávněn za stěžovatele domýšlet jeho argumenty (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 7 As 208/2017 - 20).
[23] Dospěl přitom k závěru, že správní orgány vycházely z náležitě zjištěného skutkového
stavu v návaznosti na stěžovatelova tvrzení uvedená ve správním řízení (viz výpověď stěžovatele
ze dne 13. 8. 2018) a na závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2018 a potvrzující
stanoviska ministra vnitra ze dne 27. 8. 2019, v nichž je rozebrána jak otázka (ne)existence
překážek vycestování ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců, tak i otázka úrovně a dostupnosti
lékařské péče v stěžovatelově zemi původu ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu a doloženým
onemocněním; v uvedených závazných stanoviscích Ministerstvo, resp. ministr vnitra vycházeli
z Informace OAMP – Politická a bezpečnostní situace v Gruzii ze dne 3. 7. 2018, z Informace
Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 2. 1. 2018, ze Zprávy Švýcarského státního
sekretariátu pro migraci: Zaměřeno na Gruzii – Reforma zdravotnictví: státní zdravotnické
programy a zdravotní pojištění ze dne 21. 3. 2018 a ze Zprávy Mezinárodní organizace
pro migraci: Údaje o zemi – Gruzie ze dne 8. 6. 2018, které jsou rovněž součástí správního spisu
a které se vztahují k otázkám nastoleným stěžovatelem v jeho výpovědi.
[24] Nejvyšší správní soud také zdůrazňuje, že stěžovateli byla ve správním řízení dána
možnost seznámit se s informacemi, které představovaly podklad pro vydání správních
rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti
zdrojům informací a způsobu jejich získání (dne 8. 10. 2018 před vydáním rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně a přípisem ze dne 29. 8. 2019 před vydáním napadeného rozhodnutí).
Této možnosti stěžovatel využil pouze dne 8. 10. 2018. Toho dne mu byly předloženy materiály
k seznámení (včetně závazného stanoviska ze dne 6. 9. 2018) a byla mu poskytnuta přiměřená
doba k jejich prostudování (viz protokol o seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí
ze dne 8. 10. 2018). Stěžovatel doplnil svou lékařskou zprávu obsahující žádanku k dalšímu
vyšetření ze dne 4. 10. 2018 a nájemní smlouvu ze dne 1. 9. 2018, další návrh na doplnění
podkladů ani jiné vyjádření však do vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
nepředložil, ani se nevyjádřil ke zdrojům informací a způsobu jejich využití. Jediná stěžovatelem
předložená lékařská zpráva proto byla vyhodnocena lékařem zdravotnického zařízení
v Přijímacím středisku Zastávka MUDr. I. Š., Ph.D., který uvedl, že stěžovatelův zdravotní stav
mu umožňuje transport v běžných dopravních prostředcích, a tudíž je jeho vycestování z České
republiky možné (viz lékařská zpráva ze dne 26. 20. 2018). V odvolacím řízení pak stěžovatel
předložil další lékařskou zprávu ze dne ze dne 12. 12. 2018. Jejímu vyhodnocení se přitom
podrobně věnoval ministr vnitra v závazném stanovisku ze dne 27. 8. 2019 a neopomněl jej
zhodnotit ani žalovaný ve svém rozhodnutí.
[25] Kasační námitky, v nichž stěžovatel poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav,
jakož i námitky ohledně nepřihlédnutí ke specifickým okolnostem případu a nešetření
oprávněných zájmů stěžovatele ze strany správních orgánů, jsou pro výše uvedené podle
Nejvyššího správního soudu nedůvodné. Ani kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) tudíž
není naplněn.
[26] Stěžovatel nakonec v kasační stížnosti uplatňuje i kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Nesouhlasí se závěrem městského soudu, že v jeho případě nebyly dány důvody,
pro které by mu nemohlo být uloženo správní vyhoštění, a to zejména, že mu v zemi původu
hrozí vážná újma ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců.
[27] Nejvyšší správní soud opět s ohledem na obecnost této kasační námitky nemohl jinak,
než ji vypořádat v odpovídající v míře obecnosti. Neshledal přitom v tomto ohledu žádné
pochybení městského soudu. Zcela se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že z obou
závazných stanovisek ze dne 6. 9. 2018 a 27. 8. 2019 (zohledňujících relevantní dokumenty,
včetně výpovědi stěžovatele a jím předložených lékařských zpráv) nevyplývá, že by stěžovateli
v zemi jeho původu (Gruzii) hrozilo skutečné nebezpečí a že by jeho zdravotní stav neumožňoval
vycestování do země původu. Souhlasí rovněž se závěrem, že ani samotná nižší úroveň
zdravotnictví bez přistoupení dalších okolností nemůže představovat skutečné nebezpečí
podle §179 zákona o pobytu cizinců. Městskému soudu také nelze vytknout, že ve vztahu
k uplatnění zásady non-refoulement poukázal na to, že hrozilo-li by stěžovateli skutečné
nebezpečí, tak by jistě o mezinárodní ochranu požádal již poté, co poprvé do České republiky
přijel, a do Gruzie by se poté již nevracel (stěžovatel poprvé do České republiky přicestoval
v roce 2017, následně bez problémů vycestoval zpět do Gruzie, a poté se sem opět vrátil v roce
2018; žádost o mezinárodní ochranu přitom podal až v roce 2018). Městský soud
tedy nepochybil, dospěl-li s ohledem na zjištěné skutečnosti k závěru, že stěžovateli v zemi
původu nehrozí skutečné nebezpečí ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců.
[28] Ve stěžovatelově případě proto nebyly dány důvody znemožňující jeho vycestování
do země původu ve smyslu §179 zákona o pobytu cizinců, jak správně uzavřel městský soud,
na jehož úvahy lze v podrobnostech odkázat. Ani kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. tudíž nebyl v posuzované věci naplněn.
VI.
[29] Kasační stížnost není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud ve smyslu §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[30] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl úspěch ve věci, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve věci účastníkem úspěšným, nevznikly mu však žádné
náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Kasační soud proto rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
[31] Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 29. 10. 2019, č. j. 2 A 71/2019 - 14,
ustanoven zástupce Mgr. Filip Wágner, advokát. Ten zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační
stížnosti a jeho hotové výdaje i odměnu za zastupování hradí stát (§35 odst. 10 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud ustanovenému zástupci přiznal náklady řízení o kasační stížnosti v celkové výši
4.114 Kč. Tyto sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (sepis kasační stížnosti) ve výši
3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a z paušální náhrady
hotových výdajů s tímto úkonem související ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu),
celkem tedy 3.400 Kč. S ohledem na skutečnost, že zástupce stěžovatele doložil, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o tuto daň ve výši 714 Kč
(21 % z 3.400 Kč). Částka nákladů řízení bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2021
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu