ECLI:CZ:NSS:2021:5.ADS.152.2020:51
sp. zn. 5 Ads 152/2020 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. D., zastoupen
JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem Československé armády 300/22, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2020, č. j. 31 Ad 8/2018 – 90,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Arnoštu Urbanovi, advokátovi se sídlem
Československé armády 300/22, Hradec Králové, se p ři zn áv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl od 6. 10. 2011 evidován jako uchazeč o zaměstnání Úřadem práce ČR,
Krajská pobočka v Hradci Králové (dále jen „úřad práce“). V žádosti o zprostředkování
zaměstnání jako zdravotní omezení související se zprostředkováním zaměstnání uvedl alergie
na prach, pyl a roztoče, k čemuž dne 6. 6. 2012 doložil lékařskou zprávu – nález MUDr. S., podle
něhož jeho stav vyžaduje trvalou léčbu a pravidelné kontroly.
[2] Žalobce utrpěl úraz malíčku levé ruky; malík měl v dlaze. Od 2. 1. 2017 úřadu práce
opakovaně dokládal potvrzení o probíhajícím léčení. Podle lékařské zprávy MUDr. T. ze dne 21.
6. 2017 měl žalobce dávat pozor v zátěži (např. nehrát volejbal) a používat pomůcky.
[3] Úřad práce se dne 20. 7. 2017 na základě §147b zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
obrátil na praktickou lékařku žalobce MUDr. K. s žádostí o vyjádření k možnosti plnění
povinností žalobce coby uchazeče o zaměstnání; dne 2. 8. 2017 vystavila lékařka potvrzení, že
žalobce je schopen ze zdravotních důvodů plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, docházet na
úřad a aktivně si hledat zaměstnání; je bez zdravotního omezení.
[4] Dne 20. 9. 2017 byla žalobci doručena doporučenka úřadu práce k zaměstnavateli
JEDNOTA, spotřební družstvo České Budějovice – Terno Hradec Králové s tím, že tuto pozici
žalobce osobně projedná se zaměstnavatelem ve lhůtě stanovené úřadem práce. Dne 3. 10. 2017
uchazeč doložil vyplněný originál doporučenky, na kterou zaměstnavatel dne 29. 9. 2017 uvedl,
že uchazeče nepřijímá z důvodu „nedoléčeného zranění malíčku levé ruky (přetržená šlacha – viz zpráva)“.
Na kopii doporučenky, kterou žalobce předložil úřadu práce dne 11. 10. 2017, je dále text: „Dne
29. 9. 17 jsem uchazeče odmítla zařadit do dalšího výběrového řízení z důvodu již obsazeného místa.“
[5] Úřad práce zaslal dne 24. 11. 2017 podle §147b zákona o zaměstnanosti MUDr. T.
žádost o vyjádření, zda byl žalobce v době vydání lékařské zprávy ze dne 21. 6. 2017 práce
schopen, s tím, že žalobce v září odmítl zprostředkovanou pozici skladníka na základě
nedoléčeného zranění malíku levé ruky. Ve vyjádření ze dne 26. 11. 2017 MUDr. T. sdělil, že dle
jeho poslední zprávy ze dne 21. 6. 2017 „bylo pacientovi doporučeno ruku používat, byl schopen pracovat.
K tomuto datu bylo jen drobné omezení svoru malíčku levé ruky funkčně nevýznamné s předpokladem brzkého
plného docvičení prací.“
[6] Dne 1. 12. 2017 bylo zahájeno správní řízení z moci úřední o vyřazení uchazeče
z evidence z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Do protokolu o jednání ve věci vyřazení
z evidence uchazečů o zaměstnání žalobce doložil námitku podjatosti oprávněné úřední osoby
za úřad práce, p. Š. Č.; usnesením ze dne 15. 12. 2017 ředitel úřadu práce rozhodl o námitce
podjatosti tak, že p. Č. není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení ve věci. K odvolání
žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 2. 2018 usnesení ředitele úřadu práce potvrdil.
[7] Dne 27. 12. 2017 obdržel úřad práce vyjádření Mgr. K., ředitelky supermarketu Terno
Hradec Králové (JEDNOTA, spotřební družstvo). Jmenovaná potvrdila, že se žalobce dostavil
pro dodatečné potvrzení doporučenky s odstupem 2-3 dnů a ona na doporučenku na naléhání
žalobce uvedla, že je již pozice obsazena, neboť mu tak dříve sdělil p. V. z centrály v Českých
Budějovicích; ten ale nevěděl, že se zaměstnancem, který byl na pozici pár dní, plánovala
pracovní poměr ukončit, a proto dále hledala nového uchazeče.
[8] Rozhodnutím ze dne 25. 1. 2018, č. j. HKA-438/2018-2T, byl žalobce podle §30 odst. 2
písm. f) a odst. 3 a §31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti vyřazen z evidence
uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce, a to ode dne 29. 9. 2017.
[9] Proti rozhodnutí úřadu práce podal žalobce odvolání, které doplnil lékařskou zprávou
MUDr. H. ze dne 5. 1. 2018 popisující subjektivní přetrvávající bolesti malíku a omezení pohybu.
Dále předložil lékařskou zprávu MUDr. S. ze dne 5. 12. 2017, který uvedl, že „pacient je v trvalé péči
alergologického oddělní pro astma bronchiale s pozitivitou testů na domácí prach a roztoče. Z toho důvodu namůže
vykonávat navrženou práci skladníka.“
[10] K výzvě žalovaného spojené s popisem pozice, která byla žalobci nabízena, podal
MUDr. S. dne 25. 5. 2018 doplňující vyjádření, kde shrnul alergické obtíže žalobce. Závěrem
uvedl, že „problémem je expozice masivním množstvím prachu a pylu v sezonním období. Aktivity jako
přejímka zboží, naskladnění zboží, kontrola zboží, fakturace, vratky, rozhodně nepředstavují problém
a nemohou zdravotní stav zásadněji ovlivnit. Pokud lze i technicky /např. odsáváním/ zajistit mírnější expozici
prachem, neměl by být s pracovním zařazením žádný problém / a to zvláště při současné léčbě.“ S uvedeným
vyjádřením byl žalobce seznámen.
[11] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové (dále
jen ,,krajský soud‘‘) žalobou, tvrdil, že žalovaný nezjistil řádně skutkový stav; provedenými důkazy
nebylo jednoznačně prokázáno, že vše proběhlo tak, jak tvrdí žalovaný, tedy ani to, že žalobce
nese odpovědnost za zmaření nástupu do zaměstnání a že je jeho vyřazení z evidence uchazečů
o zaměstnání důvodné. Nesouhlasil se závěry, které žalovaný vyvodil z lékařské zprávy MUDr. T.
ze dne 21. 6. 2017; namítl, že lékař nemůže být schopen stanovit po uplynutí pěti měsíců
zdravotní stav bez vyšetření pacienta; tato zpráva tak není objektivně zjištěnou skutečností, jaký
byl skutečný žalobcův stav ke dni podání této zprávy, a logicky pak vedla k nesprávnému závěru,
že žalobce zmařil nabízenou pozici.
[12] Žalobce dále zpochybnil svoje předpoklady pro nabízenou pozici. Uvedl, že má pouze
základní vzdělání, přitom poptávka zněla na pracovníka vyučeného či se středním vzděláním;
touto překážkou k výkonu povolání se žalovaný nezabýval. Stejně tak opomenul požadavek
na bezúhonnou osobu; ani tomuto požadavku zaměstnavatele přitom žalobce nevyhovoval. Nad
to ukládané povinnosti u nabízené pozice byly formulovány velmi široce, tudíž z nich není možné
vydedukovat pracovní zařazení a s odkazem na alergii žalobce vyvstávají i v tomto ohledu
pochybnosti, zda by byl pro pozici vhodný. Dle žalobce žalovaný nebyl oprávněn provádět
dokazování po podání odvolání, v případě pochybností měl věc vrátit úřadu práce k doplnění
dokazování, nikoliv nahrazovat jeho činnost. Odvolací orgán přesto doplnil zprávu MUDr. S.
Žalobce rovněž odmítl argumentaci žalovaného, že vedené řízení nijak nesouvisí s řízením o
dávkách hmotné nouze.
[13] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že z obsahu správního spisu i z písemných
podání účastníků je zřejmý skutkový stav; žalobci bylo na základě jeho evidování mezi uchazeči
o zaměstnání nabídnuto ze strany úřadu práce vhodné zaměstnání ve smyslu §20 odst. 1 zákona
o zaměstnanosti, přičemž žalobce na schůzce se zástupcem zaměstnavatele sdělil,
že má nedoléčené zranění malíčku levé ruky. Na základě tohoto sdělení pak zaměstnavatel
neprojevil o tohoto uchazeče zájem, což poznamenal též do originálu doporučenky. Sporným
zůstává, zda lze jednání žalobce považovat za maření zprostředkování zaměstnání nebo
nástupu do zaměstnání ve smyslu §31 písm. e) zákona o zaměstnanosti. V nyní posuzované věci
spatřoval žalovaný naplnění daného důvodu v tom, že žalobce uvedl nepravdivé informace
o svém zdravotním stavu, přestože z lékařských zpráv bylo doloženo, že práce schopen je,
a to i konkrétně na místo skladníka.
[14] Soud se ztotožnil se závěry, které žalovaný vyvodil z lékařských zpráv. MUDr. S.
ve zprávě ze dne 25. 5. 2018 podrobuje detailnímu popisu zdravotní stav žalobce, vypočítává
konkrétní náplň práce pozice skladníka, přičemž činí nepochybný závěr o tom, že takové úkony
rozhodně nepředstavují problém a nemohou zdravotní stav zásadněji ovlivnit. Stejně tak
MUDr. T. ve svém doplňujícím vyjádření ze dne 26. 11. 2017 uvedl, že již při kontrole dne 21. 6.
2017 bylo žalobci doporučeno ruku používat a byl schopen pracovat. K tomuto datu se jednalo
pouze o drobné omezení svoru malíčku levé ruky funkčně nevýznamné s předpokladem brzkého
plného docvičení prací. Není tak pravda, že by se lékař vyjadřoval k aktuálnímu zdravotnímu
stavu žalobce bez jeho zhlédnutí, pouze k dotazu správního orgánu rozvedl svoji původní
lékařskou zprávu. Dle závěru krajského soudu z lékařských zpráv lze učinit závěr o tom, že
žalobce byl ke dni uskutečněného pohovoru objektivně práce schopen. Pokud pociťoval
subjektivní obtíže, mohl navštívit lékaře již dříve či se podrobit vstupní lékařské prohlídce při
případném nástupu do zaměstnání a tam nechat lékaře aktuálně posoudit jeho zdravotní stav.
[15] K námitce žalobce, že mezi další skutečnosti, které negativně ovlivnily nestrannost
rozhodování, patří napjaté osobní vztahy s pracovníky správního orgánu prvního stupně, soud
uvedl, že i kdyby tento nedostatek existoval, byl by zhojen rozhodnutím odvolacího orgánu,
s jehož pracovníky žalobce nepřichází do osobního styku. Nad to správní řád dává prostředky
k tomu, aby případná podjatost byla řešena již ve správním řízení, přičemž tyto prostředky
žalobce využil. Pokud žalobce odmítl argumentaci žalovaného, že vedené řízení nijak nesouvisí
s řízením o dávkách hmotné nouze, nejedná se o věcnou námitku proti napadenému rozhodnutí,
která by ovlivnila samotné vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
[16] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností;
krajskému soudu vytýká nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)]; vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu [§103 odst.
1 písm. b) s. ř. s.]; a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů
rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[17] Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný při rozhodnutí o jeho vyřazení z evidence uchazečů
o zaměstnání postupoval velice formalisticky, když jeho informaci o nedoléčeném poranění
prstu posoudil jako odmítnutí zaměstnání, resp. jako jednání, které mělo za účel zmařit
přijetí do zaměstnání. Ve skutečnosti stěžovatel pouze považoval za svoji povinnost informovat
o svém zdravotním stavu. Krajský soud dle stěžovatele hodnotil důkazní prostředky
jednostranně a zaujatě v neprospěch stěžovatele; hodnocení všech skutečností není objektivní
a přehlíží zásadní námitky. Stěžovatel poukazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 10. 2019, č. j. 6 Ads 98/2019 - 44 a krajského soudu ze dne 10. 2. 2020, č. j. 29 Ad
29/2018 - 52; ty mohou být rovněž podkladem pro utvoření úsudku ohledně důvodu vyřazení
stěžovatele z evidence úřadu práce.
[18] Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením soudu, že s danou záležitostí nesouvisí nezaujatost
žalovaného vůči osobě stěžovatele; počátky celého sporu s žalovaným sahají na konec roku 2016,
kdy začalo vytváření negativního obrazu osoby stěžovatele, které mělo nemalý vliv na přijatá
rozhodnutí úřadu práce. Podle názoru stěžovatele nemůže být využíváno či snad i zneužíváno
toho, že účastník správního řízení je vždy proti orgánům státní moci ve slabším postavení. Proto
stěžovatel nemůže přehlédnout snahu krajského soudu přisoudit tvrzením na straně žalovaného
absolutní pravdivost pouze na základě vyjádření Mgr. K.. Uvedené není podle stěžovatele žádné
spolehlivé prokázání jeho „maření nástupu do zaměstnání‘‘, neboť není podloženo žádnými
podklady a je tvrzením čistě hypotetickým a účelovým. Neexistuje rovněž jediný rozumný důvod
pro to, aby byl stěžovatel odpovědný za nedorozumění mezi vedoucími pracovníky
potencionálního zaměstnavatele.
[19] Stěžovatel má za to, že soud se nevypořádal se všemi náležitostmi a známými
skutečnostmi. Stěžovatel měl vykonávat práce, jež neodpovídaly jeho schopnostem a zdravotní
způsobilosti. Co se týče lékařských zpráv MUDr. T., stěžovatel nadále setrvává na svém
nesouhlasu s takovými zprávami. Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil rovněž své osobní
vyjádření a zvukovou nahrávku na CD nosiči se záznamem jeho jednání na úřadu práce. Dále
přiložil svůj dopis adresovaný úřadu práce ze dne 9. 3. 2020, dopis ředitele krajské pobočky úřadu
práce ze dne 2. 4. 2020 ve věci „Vyjádření k nařčení z podjatosti‘‘ a svůj dopis ze dne 24. 4. 2020
zaslaný náměstkovi ministra vnitra pro státní službu RNDr. Josefu Postráneckému.
[20] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel v podané kasační stížnosti
především polemizuje s právními závěry krajského soudu; s tímto žalovaný nesouhlasí a naopak
na závěry krajského soudu zcela odkazuje. Ztotožnil-li se soud s argumentací žalovaného,
neznamená to, že by nevzal v úvahu a nezhodnotil všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaný
odmítá, že by jeho úvahy v napadeném rozhodnutí byly spekulacemi; naopak vycházejí
ze skutkového stavu, dávajícího dostatek důvodů pro závěr, že si stěžovatel svým jednáním
zmařil nástup do zaměstnání, aniž by tomuto jednání svědčil vážný důvod ve smyslu zákona
o zaměstnanosti. K námitkám stěžovatele stran vztahů s úřadem práce počínaje prosincem 2016
žalovaný uvedl, že se nevztahují k nyní přezkoumávané věci. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce
stěžovatele, že důkazní prostředky hodnotil soud zaujatě a ve stěžovatelův neprospěch;
jedná se o subjektivní názor stěžovatele. Argumentaci stěžovatele, že není odpovědný
za nedorozumění mezi vedoucími pracovníky potencionálního zaměstnavatele, je dle žalovaného
možno považovat za lichou, neboť stěžovatel si zmařil zprostředkování zaměstnání jednáním
u zaměstnavatele dne 29. 9. 2017 právě tím, že uvedl, že má nedoléčené zranění malíčku levé
ruky, ačkoliv mu dle vyjádření lékaře toto zranění nebránilo v přijetí daného zaměstnání.
Žalovaný ve shodě s krajským soudem připomněl, že je otázkou volby každého, zda bude svou
nezaměstnanost řešit sám či ve spolupráci s úřadem práce. Chce-li osoba čerpat práva spojená
se zařazením do této evidence, musí plnit i příslušné povinnosti (viz rozsudek NSS ze dne
9. 7. 2014, č. j. 5 Ads 42/2014 – 19). V době projednávání zprostředkovaného zaměstnání činila
nezaměstnanost stěžovatele téměř 6 let, o to větší měl být jeho zájem o nastoupení
do zprostředkovaného zaměstnání. Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
[21] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky
řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen
advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle
§106 s. ř. s.
[22] Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a přípustně uplatněných důvodů; současně zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by byl Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel shledává napadený rozsudek nezákonným
mj. z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. Tímto kasačním důvodem se Nejvyšší správní soud
zabýval jako prvním, neboť by bylo předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li
by současně napadené rozhodnutí krajského soudu skutečně nepřezkoumatelné, či založené
na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost je totiž
natolik závažnou vadou, že by se jí Nejvyšší správní soud musel zabývat i tehdy, pokud
by ji stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti (srov. §109 odst. 4 s. ř. s.). V projednávané
věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, protože je srozumitelný a je opřen o dostatek relevantních důvodů, z nichž
je zřejmé, proč soud rozhodl, jak je uvedeno v jeho výroku. Nesouhlas stěžovatele s vlastním
hodnocením soudu nemůže sám o sobě znamenat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
[24] Jádrem kasační stížnosti je otázka, zda lze na základě doložených lékařských zpráv,
jež jsou obsahem správního spisu, dovodit, že v době sjednané schůzky se zaměstnavatelem,
tj. dne 29. 9. 2017, byly v případě stěžovatele dány vážné zdravotní důvody, které mu podle
lékařského posudku bránily plnit povinnost součinnosti s úřadem práce při zprostředkování
zaměstnání.
[25] Podle §30 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti „uchazeče o zaměstnání krajská pobočka
Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážného důvodu maří součinnost
s krajskou pobočkou Úřadu práce (§31).“
[26] Podle §31 písm. e) „uchazeč o zaměstnání maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce,
jestliže jiným jednáním zmaří zprostředkování zaměstnání nebo nástup do zaměstnání.‘‘
[27] Podle §5 písm. c) bodu 6 zákona o zaměstnanosti se za vážné důvody považují mimo jiné
zdravotní důvody, „které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit povinnost
součinnosti s Úřadem práce - krajskou pobočkou Úřadu práce a pobočkou Úřadu práce pro hlavní město Prahu
(dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) při zprostředkování zaměstnání.‘‘
[28] Jak v napadeném rozsudku uvedl již krajský soud, s vedením v evidenci uchazečů nejsou
spojena pouze práva, ale i řada povinností, které jsou uchazeči o zaměstnání povinni plnit
(viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 3 Ads 33/2011 - 90,
ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 Ads 182/2011-93, a ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ads 173/2008 - 144).
Je třeba respektovat, že zařazení a vedení v evidenci uchazečů není pouze formální záležitostí,
ale jejím primárním účelem je zprostředkovat uchazeči vhodné zaměstnání a umožnit mu
opětovně se zařadit do pracovního procesu na trhu práce. Snaha o získání zprostředkovaného
zaměstnání tak vyjadřuje smysl a účel zákona o zaměstnanosti, neboť může vést k tomu,
že uchazeč získá zaměstnání, a tím naplní účel, pro který je v evidenci úřadu veden. Potřebnou
součinnost je třeba ve smyslu citovaného rozsudku sp. zn. 3 Ads 33/2011, chápat jako „spolupráci
uchazeče s úřadem práce, ochotu k této spolupráci i k dalším úkonům směřujícím ke zprostředkování
zaměstnání, což znamená, že se uchazeč musí o zprostředkování zaměstnání skutečně aktivně ucházet,
a to již v zaměstnavatelem vyhlášeném výběrovém řízení, které je předpokladem pro nástup do zaměstnání.
Je nutno dále vzít na vědomí, že úřad práce uchazečům nezajišťuje zaměstnání, které by jim komplexně
vyhovovalo, postačí, že je limitováno kritériem vhodnosti podle §20“. Současně však „je možno poukázat
na důvody, které uchazeči zaměstnání znesnadňují vykonávat, nicméně tyto by neměly vést k navození situace,
kdy lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat jeho nepřijetí do zaměstnání, přičemž zákon dostatečně
pamatuje na závažné důvody ve smyslu ust. §5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., které musí správní orgán
akceptovat“.
[29] Nejvyšší správní soud v rámci své rozhodovací činnosti (např. rozsudek ze dne
30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 124/2013 – 82, ze dne 3. 12. 2015, č. j. 7 Ads 268/2015 – 30, či ze dne
4. 4. 2019, č. j. 3 Ads 349/2017 – 28) opakovaně zdůraznil, že pro posuzování, zda došlo
k maření součinnosti s úřadem práce, je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu,
zohlednit povahu (intenzitu) porušení povinnosti a důvod takového porušení (např. zda k němu
došlo úmyslně, z lhostejnosti, či v důsledku omluvitelného omylu). Současně upozornil
na skutečnost, že výčet vážných důvodů obsažených v §5 písm. c) zákona o zaměstnanosti
je toliko demonstrativní, což umožňuje zohlednit i jiné důvody, než ty, které výslovně uvádí
zákon. To je ostatně patrné i ze skutečnosti, že §5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti
zakotvuje širokou kategorii „jiných vážných osobních důvodů“, potažmo „důvodů hodných zvláštního
zřetele“, které pokryjí i případy nespadající pod žádný z dříve vyjmenovaných důvodů.
[30] Ze spisu vyplývá, že stěžovatel byl od 6. 10. 2011 na vlastní žádost evidován jako uchazeč
o zaměstnání úřadem práce. Do žádosti uvedl jako údaj o kvalifikaci SOU stavební, obor zedník,
získané pracovní zkušenosti skladník v tiskárně 14 měsíců, požadavky na zaměstnání skladník, řidič.
Podle zprávy MUDr. S. ze dne 6. 6. 2012 má stěžovatel alergii na pyly travin a pozdních stromů,
domácí prach a roztoče, dále na plísně; jeho stav vyžaduje trvalé léčby a pravidelné kontroly.
Správní spis obsahuje kontaktní listy uchazeče o zaměstnání s daty a záznamy o jednání na úřadu
práce v letech 2011 až 2016. Ve spisu je rovněž založena doporučenka úřadu práce stěžovateli
k zaměstnavateli VETRO-PLUS a. s. ze dne 14. 10. 2016 na pracovní zařazení operátor skladu;
stěžovatel doložil vyplněný originál doporučenky, na kterou zaměstnavatel dne 19. 10. 2016
uvedl, že uchazeče nepřijímá z důvodu obsazení pracovního místa.
[31] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že na základě výše uvedených skutečností
vyplývajících ze správního spisu není prokázáno, že v době sjednané schůzky, tj. dne 29. 9. 2017,
byly v případě stěžovatele dány zdravotní důvody, které by mu bránily plnit povinnost
součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání. Je nesporné, že stěžovatel utrpěl
zranění malíčku a v souvislosti s tím podstupoval léčbu, avšak, jak správně uvedl úřad práce
i krajský soud, nebylo na základě žádného lékařského posudku v souladu s §5 písm. c) bod 6
zákona o zaměstnanosti doloženo, že tyto zdravotní potíže jakožto vážné důvody trvaly právě v
době sjednané schůzky dne 29. 9. 2017. Úřad práce před vydáním rozhodnutí o vyřazení zjišťoval
veškeré relevantní okolnosti, řádně se zabýval všemi okolnostmi případu, obracel se opakovaně
na praktickou lékařku stěžovatele a MUDr. T. z Ústavu chirurgie ruky Vysoké nad Jizerou;
správní spis poskytuje jednoznačnou oporu pro závěry správních orgánů stran existence důvodu
maření součinnosti stěžovatele s úřadem práce.
[32] Stěžovatel sice nesouhlasí s názorem žalovaného a krajského soudu ohledně hodnocení
dokazování, nicméně sám nepředložil žádný relevantní důkaz, který by mohl doložit existenci
nedoléčeného zranění malíčku levé ruky, jak stěžovatel tvrdil během schůzky se zaměstnavatelem.
Lékařská zpráva MUDr. H. ze dne 5. 1. 2018, předložená stěžovatelem v rámci odvolacího řízení,
popisuje pouze subjektivní přetrvávající bolesti malíku, a rovněž z doplňujícího vyjádření
alergologa MUDr. S. neplyne, že by alergie stěžovatele bránila přijetí nabízené pracovní pozice.
Naopak, jak bylo dotazováním úřadu práce zjištěno, ze strany stěžovatele byla zjevná snaha o
úpravu doporučenky ze dne 20. 9. 2017, a to ex post se zněním vyznívajícím v jeho prospěch. Jak
plyne ze spisu, stěžovatel již v minulosti obdržel od úřadu práce doporučenku na jiné místo a byl
tak obeznámen s možnými následky oznámení zaměstnavatele na vrácené doporučence. Nejvyšší
správní soud rovněž nepřehlédl, že stěžovatel byl v evidenci uchazečů zaměstnání evidován od
roku 2011, tj. v době rozhodování úřadu práce 7 let, což může vyvolávat pochybnosti o jeho
skutečné ochotě najít si zaměstnání. I za takové situace je však nutné trvat na požadavku, aby
správní řízení o vyřazení stěžovatele z evidence probíhalo v souladu se zákonem a závěry byly
činěny objektivně a na základě řádně zjištěného skutkového stavu; tak tomu v posuzované věci
bylo. Nebylo tedy prokázáno, že v důsledku zdravotních obtíží nebyl stěžovatel schopen splnit
povinnost podle zákona o zaměstnanosti.
[33] K námitkám stěžovatele, že měl vykonávat práce, jež neodpovídaly jeho schopnostem,
Nejvyšší správní soud připomíná, že dle §20 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti
je vhodným zaměstnáním takové, které odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její
kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti
zaměstnání. Nelze jistě reálně očekávat, že úřad práce předloží uchazeči o zaměstnání širokou
paletu pracovních pozic plně odpovídajících jeho kvalifikaci, schopnostem a zájmům;
v posuzovaném případě však lze s odkazem na obsah žádosti stěžovatele ze dne 6. 10. 2011,
kterou byl evidován jako uchazeč o zaměstnání úřadem práce, uzavřít, že nabízená pracovní
pozice těmto kritériím odpovídala. Odkazuje-li pak stěžovatel na rozsudek zdejšího soudu,
č. j. 6 Ads 98/2019 – 44, pak je třeba uvést, že citovaný rozsudek se týkal zcela jiné skutkové
situace, a to otázky vlivu marného uplynutí lhůt při doplňování podkladů účastníky řízení
podle zákona o pomoci v hmotné nouzi.
[34] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání
představuje velký zásah do sociální sféry stěžovatele (úřad práce již nadále neposkytuje péči podle
zákona o zaměstnanosti - nezprostředkovává pomoc při hledání zaměstnání, vyřazený uchazeč
se nemůže účastnit rekvalifikace organizované úřadem práce, nemůže mu být vyplácena podpora
v nezaměstnanosti ani případná podpora v rekvalifikaci), je však spravedlivé trvat na tom, aby
uchazeč o zaměstnání, žádá-li čerpat plnění s tímto statusem spojené, plnil i přiměřené
povinnosti. Nezájem uchazeče o nástup do vhodného zaměstnání bez vážných důvodů [§5 písm.
c) zákona o zaměstnanosti] je totiž chápán jako určitá negace jeho původního vyjádření, že „chce
pracovat“.
[35] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[36] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Úspěšný žalovaný vznik nákladů řízení o kasační stížnosti
netvrdil a ani ze spisu Nejvyššího správního soudu neplyne, že by mu nějaké náklady vznikly,
proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[37] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. 5 Ads 152/2020 - 22, byl
stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení JUDr. Arnošt Urban, advokát. Podle §35 odst. 10
ve spojení s §120 s. ř. s. v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Výše těchto nákladů spočívá v odměně advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí
zastoupení, doplnění kasační stížnosti) v částce 6200 Kč [§9 odst. 4 písm. d), §7 bod 3 a §11
odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč
za dva úkony právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 6800 Kč. Jelikož
je zástupce stěžovatele plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o částku
odpovídající této dani, která činí 21 %. Celkově tedy bude ustanovenému advokátovi
JUDr. Arnoštu Urbanovi vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu částka 8228 Kč,
a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu