ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.150.2020:38
sp. zn. 7 As 150/2020 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatele: RP Real, s. r. o.,
se sídlem Lípová 472/10, Praha 2, zastoupený Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem
Klokotská 103/13, Tábor, proti odpůrci: Statutární město Kladno, se sídlem nám. starosty
Pavla 44, Kladno, zastoupený JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem Vodičkova 30,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
29. 4. 2020, č. j. 51 A 21/2019 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Zastupitelstvo odpůrce vydalo usnesením ze dne 25. 4. 2018 dle §6 odst. 5 a §69 odst. 2
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném
znění (dále též „stavební zákon“) formou opatření obecné povahy č. 2/2018 Statutárního města
Kladna „Regulační plán Kladno – Vojtěšská huť (RP 2)“, č. j. OAÚR/575/18 (dále též „RP
Kladno“). Uvedený regulační plán zahrnuje rovněž několik pozemků ve vlastnictví navrhovatele.
Ten regulaci napadl u Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“) návrhem, jímž
se domáhal zrušení příslušné části RP Kladno.
II.
[2] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem návrhu částečně vyhověl a ve vztahu
k dotčeným pozemkům navrhovatele zrušil RP Kladno v bodě E.2.1.a. textové části výroku
v rozsahu textu: „Průhled od objektu býv. manganového mlýna přes plochu budoucího industriálního parku
na vápenné pece“ včetně vyznačení průhledu v grafické části výroku RP Kladno. Krajský soud zrušil
uvedenou část RP Kladno pro nepřezkoumatelnost, neboť odpůrce nevypořádal související
námitku navrhovatele. Ve zbytku návrh zamítl.
[3] Krajský soud poukázal na to, že odpůrce přistoupil na základě námitek navrhovatele
ze dne 2. 11. 2017 k přepracování návrhu RP Kladno, při němž některým jeho námitkám
vyhověl. Po opakovaném veřejném projednání přepracovaného návrhu RP Kladno navrhovatel
již žádné námitky nevznesl. Z §68 odst. 2 stavebního zákona přitom plyne, že se upravený
regulační plán při opakovaném veřejném projednání projednává pouze v rozsahu provedených
úprav návrhu regulačního plánu. Dotčené osoby proto mohou námitky směřovat pouze
do těchto úprav. Navrhovatel tedy mohl a měl podat námitky proti těm částem upraveného
návrhu RP Kladno, které byly změněny a se kterými nesouhlasil. Nebyl však povinen znovu
opakovat námitky ze dne 2. 11. 2017, které nebyly podstatnou úpravou návrhu RP Kladno
vypořádány. Odpůrce byl pak povinen v návrhu RP Kladno vypořádat ty námitky ze dne
2. 11. 2017, které s jeho úpravou nijak nesouvisely. Naopak nemusel vypořádávat ty z nich,
na které reagoval upraveným návrhem RP Kladno. Po porovnání návrhu RP Kladno
před a po úpravě dospěl krajský soud k závěru, že řádně uplatněnými a nevypořádanými
námitkami zůstaly námitka týkající se zachování průhledu na objekt vápenných pecí a námitka
směřující proti ochraně objektu manganového mlýna. Pro nevypořádání prve uvedené námitky
krajský soud zrušil příslušnou část RP Kladno. U druhé námitky však konstatoval, že tato byla
materiálně vypořádána v jiné části odůvodnění RP Kladno. Navrhovatel tedy na tuto námitku
odpověď dostal a bylo by přepjatým formalismem shledávat v postupu odpůrce
nepřezkoumatelnost. Ostatní navrhovatelem označené námitky dle krajského soudu nezůstaly
nevypořádány. V případě námitek týkajících se snížení rozsahu zastavitelnosti některých
pozemků, vymezení plochy zeleně (industriální park) a zřízení věcného břemene, resp. možnosti
uplatnění předkupního práva ve prospěch odpůrce k pozemkům souvisejícím s veřejně
prospěšnými stavbami, poukázal krajský soud na to, že na tyto námitky odpůrce reagoval v rámci
provedení úprav návrhu RP Kladno, resp. že jsou s těmito úpravami neoddělitelně spojeny.
Navrhovatel však proti upravenému návrhu RP Kladno žádné námitky nevznesl. Námitky týkající
se podmínění změn v území zpracováním tzv. zastavovací studie a uzavřením plánovací smlouvy
byly dle krajského soudu vypořádány materiálně, neboť odpůrce se těmito otázkami v RP Kladno
řádně zabýval.
[4] Krajský soud dále konstatoval, že se nezabýval námitkami týkajícími se ploch KRO_01,
KRO_02, ZEO_01, a komunikace Maďarka 3, neboť navrhovatel svůj návrh výslovně omezil
na rozsah svých pozemků a uvedené plochy se nenachází na jeho pozemcích. Na těchto
pozemcích se rovněž nenachází stromy navržené k prohlášení za památné. U stromů
na pozemcích navrhovatele pak návrh RP Kladno nepožaduje jejich zachování absolutně, ale
pouze tam, kde to umožňuje využití místa. V případě zastavovací studie nasvědčuje účel
požadavku na její zpracování tomu, že se z materiálního hlediska jedná o územní studii.
V kapitole „K“ RP Kladno se přitom výslovně uvádí, že „regulační plán nevymezuje žádné požadavky
na zpracování územní studie.“ Odpůrce tedy v tomto ohledu pochybil. Navrhovatel však v petitu
nenavrhl zrušení požadavku na zastavovací studii ZSTU 03 dotýkající se jeho pozemků.
Bez odpovídajícího petitu nemohl krajský soud toto pochybení promítnout do zrušujícího výroku
svého rozsudku.
[5] Co se týče námitek směřujících vůči omezení využitelnosti plochy ZEO_05, poukázal
krajský soud na to, že tato plocha byla dotčena úpravou návrhu RP Kladno (došlo k jejímu
zvětšení), avšak navrhovatel proti upravenému návrhu již žádné námitky nevznesl. S ohledem
na to, že navrhovatel napadá nepřiměřenost úpravy zavedené regulačním plánem, přičemž
v průběhu jeho opakovaného veřejného projednání zůstal pasivní, nemůže být dle judikatury
námitka proporcionality uplatněná až v řízení před soudem důvodná. Totéž platí ve vztahu
k námitce týkající se vymezení plochy zeleně (industriálního parku). K tomu krajský soud dodal,
že neshledal ani rozpor u vymezení industriálního parku s územním plánem Kladna. Ten totiž
pro plochy označené jako „Plochy smíšené obytné – městské (SM)“ stanovil, že je přípustné jejich
využití jako veřejné prostranství a zeleň. Dále připomněl, že plocha industriálního parku byla
v upraveném návrhu RP Kladno významně redukována. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce,
že RP Kladno svazuje případného investora příliš přísnými omezeními. I touto námitkou totiž
navrhovatel brojí proti regulaci v plochách, které byly dotčeny změnami projednanými v řízení
o upraveném návrhu RP Kladno. K těmto změnám přitom odpůrce přistoupil dílem právě proto,
aby vyhověl námitkám navrhovatele. Na jeho pozemcích sice zůstalo vymezeno veřejné
prostranství a industriální park, avšak v mnohem menším rozsahu než dle původního návrhu.
Proti tomuto novému vymezení navrhovatel nepodal žádnou námitku, pročež ji nelze úspěšně
uplatnit až před soudem. Soud poukázal na to, že odpůrce s navrhovatelem v procesu přijímání
RP Kladno jednal, na jeho připomínky a námitky zásadně reagoval a projevil snahu jim vyhovět
přepracováním návrhu RP Kladno. S ohledem na nutnost vyvažování různých soukromých
a veřejných zájmů nemůže navrhovatel požadovat, aby se jej požadavky územně plánovacích
podkladů nijak nedotýkaly a nijak jej neomezovaly.
III.
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal navrhovatel (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Z hlediska věcného vypořádání kasační stížnosti
identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek stěžovatele, které pro přehlednost
uspořádal takto. Stěžovatel se ohradil zejména proti tomu, jak krajský soud hodnotil, zda odpůrce
vypořádal jeho námitky ze dne 2. 11. 2017. Dle stěžovatele odpůrce tyto námitky z podstatné
části nevypořádal, což se krajský soud snažil zhojit tím, že námitky vypořádal sám. Nepřiměřeně
tak nahrazoval činnost odpůrce a svým postupem založil nerovnost stran. Konkrétně stěžovatel
uvedl, že námitka proti ochraně objektu bývalého manganového mlýna nemohla být materiálně
vypořádána v rámci dříve podané připomínky obdobného obsahu. Takový postup nemá oporu
v zákoně a znamená výrazné snížení práv vlastníků při pořizování regulačních plánů.
Při vypořádání námitky totiž nebyly naplněny požadavky na odůvodnění rozhodnutí. Krajský
soud v podstatě zaměnil vypořádání připomínek dle §65 odst. 3 stavebního zákona a vypořádání
námitek dle §67 odst. 4 téhož zákona. Námitky však musí být po formální stránce vždy
vypořádány, i kdyby se tak mělo stát jen odkazem na vypořádání předchozí připomínky. V daném
případě přitom odpůrce námitku nevypořádal ani materiálně, neboť stěžovatel konkrétní důvody
uvedl právě až v námitce. Odpůrce se k nim tedy nemohl vyjádřit při vypořádání připomínky.
Krajský soud měl vyhodnotit, zda byla tato námitka vypořádána, a pokud by dospěl k závěru,
že ano, měl posoudit závažnost tohoto zásahu do práv stěžovatele. On však postupoval opačně.
Odpůrce nevypořádal rovněž námitky směřující proti ochraně solitérně stojících stromů, proti
možnosti zřízení věcného břemene, resp. uplatnění předkupního práva ve prospěch odpůrce
na pozemcích komunikací a proti podmínce uzavření plánovací smlouvy. Krajský soud se snažil
napravit jeho pochybení tím, že sám provedl odbornou úvahu k vážení veřejného zájmu
na ochraně stromů na straně jedné a ochrany vlastnictví na straně druhé, resp. přiměřenosti
zásahu regulací RP Kladno do vlastnických práv stěžovatele. To mu však nepřísluší. V případě
námitky proti podmínce uzavření plánovací smlouvy není stěžovateli jasné, na základě čeho
krajský soud dovodil, že RP Kladno vysvětlil konkrétní důvody tohoto požadavku.
[7] Krajský soud dále neoprávněně zúžil rozsah soudního přezkumu RP Kladno. Ten byl
v návrhu vymezen nejen pozemky stěžovatele, ale i výslovným uvedením sporných ploch. Aniž
by krajský soud postupoval podle §37 odst. 5 s. ř. s., zúžil přezkum na pozemky stěžovatele.
Nevyhověl tak jeho námitce vztahující se k plochám KRO_01, KRO_02, ZEO_01 a komunikace
Maďarka, přestože ji vyhodnotil jako důvodnou. Téhož pochybení se soud dopustil v případě
námitky proti podmínce zastavovací studie. Ani zde nepřistoupil ke zrušení dané podmínky
s odkazem na to, že stěžovatel nenavrhoval její zrušení. Podmínkou pořízení zastavovací studie
jsou však zatíženy pozemky stěžovatele i další plochy uvedené v návrhu. Stěžovatelem vymezený
rozsah návrhu se přitom vztahuje na všechny regulace spojené výslovně s těmito pozemky
a plochami. Po navrhovateli nelze požadovat, aby uváděl veškeré eventuality žalobních petitů.
[8] Neobstojí ani důvod, pro který se krajský soud nezabýval námitkami směřujícími proti
proporcionalitě stanovení plochy zeleně - industriálního parku. Opakované veřejné projednání
návrhu RP Kladno se týkalo pouze těch jeho částí, které byly ve veřejném projednání upraveny.
Námitky mohly být tudíž uplatněny jen v rozsahu provedených úprav. V případě industriálního
parku spočívala úprava ve zmenšení plochy. Stěžovatel tedy nemohl námitkami brojit proti těm
částem industriálního parku, které byly po provedení úprav zachovány a současně neměl důvod
vznášet námitky proti zmenšení jeho plochy, neboť tato úprava byla v jeho prospěch. V částech,
ve kterých zůstalo vymezení industriálního parku beze změny, proto přetrvala původní námitka,
která měla být řádně vypořádána. Krajský soud se proto měl zabývat i proporcionalitou RP
Kladno ve vztahu k vymezení plochy zeleně.
[9] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[10] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitky stěžovatele ze dne 2. 11. 2017
byly vypořádány dostatečně. Shodl se s krajským soudem, že požadavky kladené na detailnost
a rozsah vypořádání námitky nemohou být přehnané, jinak by se jednalo o přepjatý formalismus.
RP Kladno obsahuje vypořádání námitky týkající se objektu manganového mlýna, byť v jiné části,
než je rozhodnutí o námitkách. Vytýkané vady jsou ryze formální. Krajský soud správně posoudil
také rozsah soudního přezkumu, který se stěžovatel snaží dodatečně rozšířit odkazem na §37
odst. 5 s. ř. s. Postup podle tohoto ustanovení však nebyl na místě. Krajský soud
se proto správně nezabýval námitkami týkajícími se ploch KRO_01, KRO_02, ZEO_01,
komunikace Maďarka, ale i zastavovací studie, u níž i přes zjištěné terminologické pochybení
nemohl přistoupit ke zrušení RP Kladno s ohledem na rozsah návrhu. Krajský soud rovněž
nenahrazoval činnost odpůrce při vypořádání námitky směřující proti zachování významných
stromů. Toliko odkázal na příslušnou část RP Kladno. Se zdůvodněním soudu se míjí rovněž
argumentace stěžovatele v případě námitky týkající se možnosti zřízení věcného břemene,
resp. uplatnění předkupního práva vůči jeho pozemkům. Dle krajského soudu byly tyto otázky
předmětem podstatné úpravy RP Kladno, proti němuž již stěžovatel nebrojil. Co se týče námitky
týkající se podmínky uzavření plánovací smlouvy, tato byla zcela obecná a její vypořádání je v RP
Kladno obsaženo. Krajský soud dále správně konstatoval, že námitky směřující
do proporcionality přijatých regulací nemohou být shledány důvodnými, neboť je stěžovatel
neuplatnil řádně v rámci opakovaného veřejného projednání RP Kladno. Odpůrce proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
V.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnosti není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanými vadami řízení před soudem, jež lze
podřadit pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním
posouzením věci samé, byl-li by současně napadený rozsudek skutečně nepřezkoumatelný,
popř. zasažen jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[14] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku výslovně v nedostatečném zdůvodnění
závěru, že odpůrce vypořádal jeho námitky ze dne 2. 11. 2017 směřující proti ochraně objektu
bývalého manganového mlýna a proti podmínce uzavření plánovací smlouvy. Tomuto náhledu
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Co se týče vypořádání námitky proti ochraně objektu
manganového mlýna, poukázal krajský soud na to, že stěžovatel uplatnil obsahově obdobnou
připomínku v rámci společného jednání, kterou odpůrce vypořádal na str. 15 odůvodnění RP
Kladno. Přestože odpůrce námitku stěžovatele nevypořádal formálně, je vypořádání její podstaty
součástí opatření obecné povahy. Z argumentace odpůrce lze seznat, proč setrval na ochraně
torza daného objektu a jak na tuto otázku nahlíží. Bylo by přepjatým formalismem zrušit danou
část RP Kladno jen proto, aby odpůrce zopakoval či přesunul příslušnou část odůvodnění do jiné
jeho části. Tato úvaha krajského soudu je plně srozumitelná, ucelená a logická. Stěžovatel s ní
ostatně v kasační stížnosti rovněž obsáhle polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti
nebylo možné. Ve vztahu k námitce směřující proti podmínce uzavření plánovací smlouvy krajský
soud poukázal na to, že stěžovatel v řízení uplatnil toliko obecný nesouhlas s tímto požadavkem.
Neuvedl žádné konkrétní důvody, které ho k nesouhlasu vedly. Za této situace dle krajského
soudu dostačovalo vysvětlení odpůrce obsažené na str. 13 odůvodnění RP Kladno. Rovněž této
úvaze krajského soudu nelze z hlediska její přezkoumatelnosti cokoliv vytknout.
[15] Za další vadu řízení před soudem, kterou lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
stěžovatel označil zúžení rozsahu soudního přezkumu v rozporu s jeho návrhem. Dle krajského
soudu omezil stěžovatel svým návrhovým petitem rozsah přezkumu RP Kladno na plochu svých
pozemků. Stěžovatel naproti tomu tvrdí, že požadoval soudní přezkum nejen v rozsahu svých
pozemků, ale v rozsahu všech ploch RP Kladno uvedených v návrhu. Pokud vznikly soudu
pochybnosti o rozsahu přezkumu, měl je odstranit postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Podle
uvedeného ustanovení [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání
a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
[16] Z rozsudků zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2006, č. j. 6 Aps 2/2005 - 60, ze dne 9. 7. 2009,
č. j. 7 Aps 2/2009 - 97, či nověji ze dne 7. 3. 2019, č. j. 1 As 388/2018 - 33, vyplývá, že je-li mezi
obsahem žaloby (návrhu) a navrženým petitem rozpor, je nutné takovou vadu nejprve odstranit
postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Pokud není postaveno najisto, čeho se žalobce žalobou
domáhá, a soud přesto ve věci rozhodne, zatíží tím řízení vadou, která může mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. V posledně uvedeném rozsudku zdejší soud vyslovil: „Zásada dispoziční
vkládá možnost disponovat s předmětem řízení do rukou účastníků řízení. Bylo tedy výlučně na stěžovatelce,
aby předmět řízení před správními soudy sama vymezila; v důsledku uplatnění zásady dispoziční pak případné
riziko nesprávně formulované žaloby, a potažmo i neúspěchu ve sporu, nese právě stěžovatelka (viz rozsudek
ze dne 8. 11. 2012, č. j. 2 As 86/2010 - 90).“ Obdobně se zdejší soud vyjádřil také v rozsudku
ze dne 7. 2. 2018, č. j. 9 Afs 132/2017 - 32, dle kterého „[s]právní soudnictví je ovládáno zásadou
dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní
odpovědnost, a je-li zastoupen právním profesionálem, tak i alespoň základní orientace v procesních předpisech.
Je to žalobce, kdo je povinen srozumitelným způsobem uvést, co po soudu žádá a z jakých právních důvodů. Soud
za něj nesmí nahrazovat projev vůle a domýšlet, čeho se vlastně domáhá.“ Závěry uvedené judikatury
se promítly také do rozsudku ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 As 105/2017 - 54, ve kterém se zdejší soud
zabýval obdobnou námitkou jako v nyní posuzovaném případě. Uvedl, že „[p]ovinnost soudu učinit
výzvu k odstranění vady petitu dle §37 odst. 5 s. ř. s. by nastala v případě, pokud by petit byl v rozporu
s obsahem žaloby.“ Podle citované judikatury je tedy soud povinen postupovat podle §37 odst. 5
s. ř. s. v případech významného rozporu mezi obsahem žaloby a žalobním petitem, případně
při absenci žalobního petitu. Rozpor mezi obsahem žaloby (návrhu) a navrženým petitem přitom
musí dosahovat takové intenzity, že kvůli němu není zřejmé, čeho se žalobce (navrhovatel)
domáhá. K postupu podle §37 odst. 5 s. ř. s. naopak zpravidla nepovedou nesrovnalosti menšího
charakteru, které nezpůsobují nejasnost žaloby a nebrání jejímu projednání.
[17] V případě řízení ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy jsou pak nároky
na formulaci petitu stanoveny ještě přísněji. Jak uvedl zdejší soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2020,
č. j. 8 As 161/2018 - 86, „návrh na zrušení opatření obecné povahy, (…) je dle §101b odst. 2 s. ř. s. spojen
s poměrně přísnou koncentrací řízení kladoucí velký důraz na odpovědnost navrhovatele při formulování návrhu.
Jestliže navrhovatel podá návrh na zrušení opatření obecné povahy (jeho části), který má všechny zákonné
náležitosti a především jednoznačně vymezený petit, nemůže již následně tento návrh rozšiřovat, a to dokonce ani
tehdy, pokud např. omylem označí v návrhu nesprávnou část územního plánu, ve které se jeho pozemky
nenachází, a jeho návrhové body jsou proto v rozporu s uplatněným petitem (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 12. 2012, čj. 6 Aos 2/2012 - 27). Ani postup krajského soudu, který stěžovatele na daný
rozpor či nesrozumitelnost jeho návrhu neupozornil a daným návrhovým bodem se nezabýval, proto nezpůsobuje
nezákonnost nyní napadeného rozsudku (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2016,
čj. 3 As 142/2015 - 34).“
[18] Stěžovatel formuloval petit následovně: „Regulační plán Kladno – Vojtěšská huť (RP2),
který byl vydán formou opatření obecné povahy č. 2/2018 usnesením zastupitelstva města Kladna ze dne
4. 4. 2018 se vyhlášením tohoto rozsudku zrušuje v části textového i grafického v rozsahu vymezení ploch B –
zóny městského charakteru s převážnou funkcí bydlení s označením PALA_02, ZEO_05, KRO_01,
KRO_02, ZEO_04, ploch vozovky obslužné komunikace C a ostatních ploch uličního prostranství, obojí
s označením Maďarka 3 a Zeolit 2 a plochy I – zóny industriálního parku, a to na pozemcích p. č. 5918/5,
p. č. 5918/196, p. č. 5918/197, p. č. 5198/220, p. č. 5198/321, p. č. 5198/326, vše v k. ú. Kladno
a pozemků p. č. 1952/22, p. č. 1952/23, p. č. 1952/25, p. č. 1952/32, p. č. 1952/45, vše
v k. ú. Kročehlavy“ (převzato včetně chyb ve skloňování, pozn. soudu). V čl. III návrhu označeném
„Rozsah napadení“ pak stěžovatel výslovně uvedl: „Navrhovatel napadá Regulační plán v rozsahu
Pozemků navrhovatele, a to v jeho grafické i textové části (…).“
[19] Přestože stěžovatel zmínil v petitu rovněž plochy, které se na jeho pozemcích nenachází
(KRO_01, KRO_02 a ZEO_01), dospěl Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem
k závěru, že se výslovně domáhal zrušení RP Kladno toliko v rozsahu svých pozemků
vyjmenovaných v petitu. Z formulace petitu je totiž zřejmé, že stěžovatel nejprve vymezil v celé
šíři území, kterého se jeho návrh na zrušení RP Kladno týká. Nenapadal totiž celý RP Kladno.
Následně omezil rozsah přezkumu takto vymezené části RP Kladno plochou svých pozemků.
Tomu odpovídá i formulace rozsahu napadení RP Kladno vyjádřená v bodě III. návrhu. Návrh
stěžovatele není zjevně formulován tak, že by se domáhal zrušení RP Kladno v rozsahu všech
ploch zmiňovaných v návrhu, jak se snaží stěžovatel nyní tvrdit. Formulací petitu i bodu III.
návrhu stěžovatel jasně vymezil, že se domáhá zrušení RP Kladno toliko na svých pozemcích.
Na tom nic nemění, že se v návrhu vyjadřoval k regulačnímu plánu v širších souvislostech (což
se týká právě souladu vymezení ploch KRO_01, KRO_02 a ZEO_01 s územním plánem
Kladna). To je ostatně pro návrhy směřující proti opatřením obecné povahy regulujícím vztahy
v rozsáhlejším území typické. Účastníci řízení se tím zpravidla snaží doložit, že odpůrce
postupoval obecně, tj. nejen ve vztahu k nim, nesprávně. Tato vyjádření (nad rámec vymezený
petitem návrhu) však nezakládají takový rozpor mezi obsahem návrhu a navrženým petitem,
který by bylo třeba odstranit postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. Pokud se chtěl stěžovatel
skutečně domáhat zrušení RP Kladno i mimo své pozemky, pak to měl v návrhu a petitu
výslovně a jednoznačně uvést. Jak vyplývá z výše citované judikatury, případné pochybení
při formulaci petitu jde s ohledem na dispoziční zásadu a s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel byl
zastoupen právním profesionálem, plně k jeho tíži. Krajský soud tedy nepochybil, pokud
se nezabýval námitkami směřujícími proti regulaci ploch, na nichž se nenacházejí pozemky
stěžovatele (KRO_01, KRO_02, ZEO_01 a komunikace Maďarka 3 v úseku mimo pozemky
stěžovatele). Jejich vypořádání by mělo čistě akademický charakter.
[20] Rozsahu soudního přezkumu se týká rovněž námitka, kterou stěžovatel uplatnil
pod písm. i) kasační stížnosti. Dle stěžovatele měl krajský soud pochybit tím, že odmítl zrušit RP
Kladno v rozsahu regulatorního prvku spočívajícího v pořízení zastavovací studie jako podmínky
rozhodování o změnách v území, ačkoliv příslušnou námitku shledal důvodnou. Nejvyšší správní
soud po prostudování věci dospěl k závěru, že krajský soud v tomto bodě skutečně pochybil.
Nikoliv však tím, že odmítl zrušit příslušnou část RP Kladno, ale již tím, že se otázkou souladu
daného požadavku s RP Kladno vůbec zabýval. Stěžovatel se totiž v návrhu věnoval otázce
zastavovací studie pouze v bodě 5. 8. části „b) Procesní vady“. Namítl však pouze: „Regulační plán
podmiňuje změny v území zpracováním tzv. zastavovací studie a uzavření tzv. plánovací smlouvy. Navrhovatel
tyto skutečnosti napadl v rámci svých námitek. Ty však vypořádány nebyly.“ Stěžovatel tedy v návrhu
zřetelně brojil pouze proti tomu, že odpůrce jeho námitku související s pořízením zastavovací
studie nevypořádal. Posouzení přiměřenosti daného regulačního prvku se v návrhu nedomáhal.
Krajský soud se proto měl zabývat toliko tím, zda odpůrce námitku stěžovatele řádně vypořádal
či nikoli. Tomu dostál v bodě 46 napadeného rozsudku. Zde uvedl, že daná námitka byla
materiálně vypořádána tím, že odpůrce dostatečně vypořádal totožnou připomínku stěžovatele.
Proti tomuto závěru se stěžovatel nevymezil a zdejší soud mu nemá co vytknout (s ohledem
na obecnou formulaci dané námitky považuje vypořádání totožné připomínky za obsahově
dostatečné i ve vztahu k námitce; k možnosti tohoto postupu viz dále). Další úvahy krajského
soudu, proti kterým stěžovatel v kasační stížnosti brojí, tak směřují nad stěžovatelem vymezený
rozsah přezkumu. Úvahou o tom, zda RP Kladno může daný požadavek obsahovat, krajský soud
vybočil ze zákonného rámce při přezkumu opatření obecné povahy daného §101d odst. 1 s. ř. s.,
dle kterého je soud při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. Toto pochybení nicméně
nemohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci a nemohlo zasáhnout do práv stěžovatele. Stěžovatel
nemůže získat nic z toho, že mu krajský soud vytkl absenci návrhu na zrušení předmětného
regulatorního prvku v petitu, neboť se tohoto postupu v samotném návrhu ani nedomáhal.
Námitky vztahující se k této otázce před krajským soudem nezazněly.
[21] Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká, že se věcně nezabýval námitkami vytýkajícími
nepřiměřenost řešení obsaženého v RP Kladno. To krajský soud skutečně neučinil. Tento svůj
postup však řádně zdůvodnil. Konstatoval, že většina návrhových námitek směřovala
do přiměřenosti opatření obsažených v RP Kladno, avšak takové námitky nemohou být důvodné,
pokud byly uplatněny až v řízení před soudem (bez předchozího uplatnění v řízení o přijetí
regulačního plánu). Odkázal přitom na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010 - 116. Krajský soud tedy jasně a srozumitelně vysvětlil
důvod, proč se uvedenými námitkami z věcného hlediska nezabýval. Jeho postup plně odpovídá
judikatuře týkající se přezkoumatelnosti rozsudků správních soudů, podle níž není povinností
soudu reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten obsáhle vyvrátit. Úkolem soudu
je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní (srov. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 201/04, sp. zn. I. ÚS 729/2000, sp. zn. I. ÚS 116/05, sp. zn. IV. ÚS 787/06,
sp. zn. ÚS 989/08, sp. zn. III. ÚS 961/09 a sp. zn. IV. ÚS 919/14).
[22] Zbývá posoudit, zda krajský soud postupoval ve vztahu k jednotlivým námitkám týkajícím
se proporcionality přijatých opatření správně, tedy zda obstojí jeho závěr, že stěžovatel zůstal
při opakovaném veřejném projednání přepracovaného návrhu RP Kladno pasivní. Právě to totiž
dle krajského soudu brání věcnému přezkumu přiměřenosti přijatých opatření.
[23] Posouzení této námitky se neobejde bez stručné rekapitulace rozhodných okamžiků
pořizování RP Kladno. Dne 26. 4. 2017 podal stěžovatel připomínky k návrhu RP Kladno. Dne
26. 10. 2017 proběhlo veřejné projednání návrhu RP Kladno, po němž stěžovatel uplatnil dne
2. 11. 2017 námitky. Brojil proti významnému omezení zastavitelnosti svých pozemků (především
v důsledku ochrany stávajících objektů a stromů, umístění rozsáhlých veřejných prostranství
a staveb, nevhodně navržených komunikací a sítí a omezení terénních úprav). V jejich závěru
uvedl: „S ohledem na výše uvedené RP Real navrhuje, aby návrh RP2 byl v předmětné části zcela přepracován
a takto upravený návrh byl předložen k novému veřejnému projednání.“ Současně předložil alternativní
návrh řešení dotčené části území. V reakci na námitky stěžovatele odpůrce podstatně upravil
návrh RP Kladno, který byl v rozsahu upravovaných částí veřejně projednán dne 26. 2. 2018.
Odpůrce zejména sňal status ochrany z objektu bývalého rudiště, redukoval výrazně rozsah
veřejně prospěšných staveb (zejména industriálního parku), upravil vedení komunikace
a souvisejících sítí a upřesnil definici zakázaných terénních úprav (v detailech viz bod 25
rozsudku krajského soudu). Po opakovaném veřejném projednání návrhu RP Kladno stěžovatel
již žádné námitky neuplatnil.
[24] Krajský soud dovodil, že proběhlo-li opakované veřejné projednání návrhu RP Kladno,
nebyl stěžovatel povinen (a ani oprávněn) opakovat námitky proti těm částem RP Kladno,
které nebyly provedenými úpravami dotčeny. Stěžovatel však mohl a měl uplatnit znovu námitky
proti těm částem RP Kladno, které byly dotčeny úpravami, pakliže s jejich výsledkem nesouhlasil.
Pokud tak neučinil, lze mít za to, že proti návrhu RP Kladno v rozsahu provedených úprav již
žádné námitky neměl a těmto bylo přepracováním RP Kladno vyhověno. Proti tomuto závěru
krajského soudu se stěžovatel nijak výslovně nevymezil. Nejvyšší správní soud tak pouze na okraj
podotýká, že shledal krajským soudem podaný výklad §68 odst. 2 ve spojení s §67 odst. 2
stavebního zákona souladným s textem zákona, jeho systematikou i smyslem. V podrobnostech
odkazuje na body 28 až 30 napadeného rozsudku.
[25] Jak dále konstatoval krajský soud, judikatura Nejvyššího správního soudu dlouhodobě
zastává názor, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji
pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy“
(viz rozsudky dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015 - 53, ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011 - 43,
ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010 - 247, ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013 - 29, ze dne
26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016 - 35, ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013 - 33, ze dne
6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014 - 49, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010 - 116). Uvedený závěr vyplývá ze skutečnosti, že pokud by
správní soud přistoupil k přezkumu takových námitek, rozhodoval by o dané otázce „v první linii“,
a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního (či regulačního) plánu. Stěžovatel
proti upraveným částem návrhu RP Kladno další námitky neuplatnil a ani netvrdí, že by mu
v tom něco bránilo. S ohledem na výše uvedenou judikaturu se tedy krajský soud nemohl zabývat
návrhovými námitkami směřujícími proti přiměřenosti řešení přijatého v upravených částech
návrhu RP Kladno, neboť se fakticky jednalo o námitky, které byly poprvé uplatněny až v návrhu
na jeho zrušení. Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že krajský soud přehlížel nevypořádání
námitek ze dne 2. 11. 2017 ze strany odpůrce. Jednalo-li se o námitky, které se týkaly
upravovaných částí návrhu RP Kladno, považoval je krajský soud správně za vypořádané
provedením úpravy dané části návrhu RP Kladno, proti níž se stěžovatel již nijak nevymezil.
S ohledem na procesní pasivitu stěžovatele po opakovaném veřejném projednání byl krajský soud
povinen zabývat se přiměřeností řešení přijatého v návrhu RP Kladno pouze u těch námitek
stěžovatele, které mají předobraz v jeho námitkách ze dne 2. 11. 2017 a které se současně týkají
těch částí návrhu RP Kladno, jež nebyly nijak dotčeny úpravou. Pokud tyto námitky stěžovatel
zopakoval v návrhu na zrušení RP Kladno, mohl se krajský soud zabývat tím, zda je odpůrce
řádně vypořádal. Pokud ano, mohl a měl následně přistoupit k přezkoumání přijatého řešení
i z hlediska proporcionality.
[26] Dle krajského soudu se úpravy návrhu RP Kladno nedotkly pouze stěžovatelem namítané
ochrany objektu manganového mlýna a povinnosti jeho zachování. Bylo tedy povinností odpůrce
se touto námitkou zabývat. Té sice odpůrce nedostál, neboť uvedená námitka nebyla vypořádána
v rozhodnutí o námitkách. Současně však krajský soud dodal, že námitka byla vypořádána
materiálně, neboť jí předcházela obsahově shodná připomínka stěžovatele, na niž odpůrce
dostatečně reagoval. Stěžovatel považuje takový náhled na způsob vypořádání jeho námitky
za obecně neakceptovatelný. Má za to, že na námitku je třeba vždy formálně reagovat, i kdyby
mělo jít o prostý odkaz na vypořádání dříve uplatněné připomínky. K obdobné otázce se Nejvyšší
správní soud již vyjadřoval ve výše citovaném rozsudku č. j. 8 As 161/2018 - 88. Zde uvedl, že:
„Pro posouzení dané kasační námitky je tedy podstatné především to, zda lze akceptovat, že se v případě obsahově
shodných námitek (připomínek) vznesených dvěma různými personálně propojenými subjekty zabývala odpůrkyně
pouze jedněmi z nich, resp. že se zabývala pouze »připomínkou«, byť s ní při vypořádání naložila stejným
způsobem, jako by se jednalo o námitku. (…) Krajský soud v této souvislosti výslovně uzavřel, že nelze ani
v hypotetické rovině rozumně předpokládat, že by obsah napadeného opatření obecné povahy byl byť jen v nepatrné
části jiný, pokud by odpůrkyně formálně rozhodla i o námitkách stěžovatele. Tento závěr, vyjma výše
reprodukované obecné poznámky, stěžovatel nikterak nezpochybnil. Přestože není sporu o tom, že odpůrkyně
z hlediska procesního postupu pochybila, z vypořádání připomínky (…) lze dovodit, z jakého důvodu považuje
odpůrkyně námitky stěžovatele za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestřené skutečnosti
za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 - 169). Nad rámec výše uvedeného lze ještě doplnit,
že dojde-li podle již existující judikatury k tomu, že příslušná obec připomínky věcně posoudí a po obsahové
stránce s nimi naloží jako s námitkami, není to samo o sobě důvodem pro zrušení opatření obecné povahy (viz výše
již citovaný rozsudek ve věci sp. zn. 1 Ao 1/2009). Současně platí, že požadavky kladené na vypořádání
námitek nesmí být přemrštěné, neboť přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje
funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot
občanů a lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (viz nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 1669/11 ze dne 7. 5. 2013). Lze dodat, že k soudnímu zrušení opatření obecné povahy nemůže
bez dalšího vést ani případné zjištění pochybení v předcházejícím procesním postupu a vždy je nutné zvažovat, zda
vada mohla reálně zasáhnout veřejná subjektivní práva navrhovatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 12. 2016, čj. 8 As 89/2016 - 48).“ Dle citovaného rozsudku a v něm uvedené judikatury je
tedy podstatné právě to, zda byla námitka vypořádána z materiálního hlediska. Jinými slovy, lze-li
z opatření obecné povahy dovodit, z jakého důvodu považuje odpůrce námitku navrhovatele
za lichou, mylnou nebo vyvrácenou, nebo proč považuje jím předestřené skutečnosti
za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené, není absence
formálního rozhodnutí o takové námitce důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. Dle
citovaného rozsudku lze považovat námitku za vypořádanou i v případě vypořádání totožné
připomínky jiného subjektu. Tím spíše ji lze považovat za vypořádanou v případě, že odpůrce
vypořádal obsahově totožnou připomínku téhož subjektu (stěžovatele).
[27] Nelze pak přisvědčit stěžovateli, že jeho námitka byla oproti původní připomínce natolik
změněná a propracovaná, že by odůvodnění RP Kladno v části týkající se připomínek nebylo
z hlediska jejího vypořádání dostačující. Stěžovatel v připomínce vyslovil nesouhlas se zařazením
torza objektu manganového mlýna mezi velmi hodnotné stavby určující charakter území. Uvedl,
že se jedná o rozpadlou železobetonovou konstrukci, která z architektonického a estetického
hlediska nesnese srovnání např. se stavbou vápenných pecí. Této připomínce odpůrce nevyhověl.
V zásadě poukázal na to, že jeho úmyslem je zachovat hodnotu daného území (bývalých hutí)
v celistvosti reflektující jeho historický vývoj. Dotčený objekt je přitom signifikantní pro období
znárodněného průmyslu po 2. světové válce a má potenciál pro případné nové využití. V námitce
ze dne 2. 11. 2017 stěžovatel akcentoval špatný technický stav objektu a z toho plynoucí rizika
pro jeho užívání veřejností a pro umisťování nových staveb v jeho blízkosti. Dále obecně
poukázal na to, že by případná rekonstrukce byla příliš nákladná. Stěžovatel tedy v námitce pouze
znovu zdůraznil špatný technický stav objektu, z čehož dovozoval pochybnosti o možnostech
jeho dalšího využívání. Se samotnými důvody, pro které odpůrce přistoupil k jeho ochraně, nijak
nepolemizoval. Již z vypořádání připomínky se však stěžovateli dostalo dostatečného vysvětlení,
proč odpůrce trvá na ochraně daného objektu a že má - i přes současný technický stav objektu -
odlišný názor na možnost jeho nového využití v budoucnu. Krajský soud tedy nijak nepochybil
konstatováním, že odpůrce vypořádal podstatu námitky stěžovatele již při vypořádání obsahově
shodné připomínky.
[28] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že se krajský soud v rozsudku podrobněji nezabýval
tím, zda lze považovat důsledky plynoucí ze zařazení manganového mlýnu mezi tzv. velmi
hodnotné stavby určující charakter území za přiměřený zásah do vlastnického práva stěžovatele.
Jednalo se přitom o námitku, která byla v průběhu projednávání RP Kladno řádně uplatněna,
odpůrce ji vypořádal (viz výše) a příslušná část RP Kladno nebyla dotčena úpravami. Ani v tomto
však Nejvyšší správní soud neshledal pochybení krajského soudu zakládající důvod pro zrušení
jeho rozsudku. Stěžovatel totiž v návrhu toliko obecně poukázal na to, že se jedná o mohutnou
a vysokou stavbu, která je ve velmi špatném technickém a neudržovaném stavu a že dochází
ke zmenšení zastavitelné plochy a znemožnění využití okolních pozemků. Nevyjádřil tedy nic více
než prostý nesouhlas s opatřením přijatým ve vztahu k ochraně manganového mlýnu v RP
Kladno. Za této situace lze akceptovat postup krajského soudu, který na takovouto obecnou
námitku stěžovatele rovněž reagoval prostým konstatováním, že námitku neshledal důvodnou.
Stěžovatel ostatně v kasační stížnosti postup krajského soudu ani nijak nenapadá. Výslovně brojí
pouze proti závěru, že krajský soud pochybil při hodnocení, zda byla námitka proti ochraně
manganového mlýnu řádně vypořádána.
[29] Dále stěžovatel nesouhlasí s hodnocením krajského soudu, že odpůrce v průběhu
projednávání RP Kladno řádně vypořádal zbývající námitky ze dne 2. 11. 2017.
[30] K námitce týkající se ochrany solitérně stojících stromů, odkázal krajský soud v bodě 36
rozsudku na část E.2.7.a RP Kladno, která pojednává o problematice významných stromů a jejich
ochrany. Shrnul její obsah a zdůraznil, že ochrana stromů na pozemcích stěžovatele není
požadována absolutně, ale pouze tam, kde to využití místa dovoluje. Krajský soud tedy
v napadeném rozsudku nijak nenahrazoval činnost odpůrce a nevypořádával tuto námitku za něj,
ale odkázal stěžovatele na relevantní pasáž RP Kladno, která dává odpověď na jeho námitku
týkající se povinnosti zachování stromů. Je pravdou, že se tato odpověď nenachází formálně
vzato v části týkající se vypořádání námitek. Jak však vyplývá z výše uvedeného, tato okolnost
není sama o sobě důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. Při hodnocení vypořádání
námitek je nutné zvažovat, zda vada mohla reálně zasáhnout veřejná subjektivní
práva navrhovatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016,
č. j. 8 As 89/2016 - 48). K takovému závěru v daném případě nelze dospět. Ve shodě s krajským
soudem nemá ani Nejvyšší správní soud pochybnost o tom, že RP Kladno doporučuje podání
návrhu na vyhlášení památných stromů pouze v případě stromů s označením S1 a S2,
které se nenachází na pozemcích stěžovatele. U ostatních stromů nepožaduje jejich zachování
absolutně (viz i vyjádření odpůrce ke kasační stížnosti). Požaduje pouze to, aby u nich bylo
provedeno zhodnocení jejich zdravotního stavu, estetické hodnoty a bezpečnosti. Přestože RP
Kladno preferuje zachování stromů, výslovně se zde uvádí, že „v případě nutnosti kácení a kde to
využití místa umožňuje, je možné zanechat strom ve formě tzv. torza (…)“. Zachování torza stromů tedy
RP Kladno spojuje pouze s těmi lokalitami, kde je to možné, což stěžovatel ve svém návrhu zcela
pomíjí. Jelikož se návrhová námitka stěžovatele týkající se ochrany solitérně stojících stromů
míjela s odůvodněním RP Kladno, zcela správně ji krajský soud neshledal důvodnou.
[31] Dle stěžovatele krajský soud také přehlížel, že odpůrce nevypořádal námitku týkající
se možnosti zřízení věcného břemene na pozemcích komunikací a domýšlel její vypořádání
za něj. Argumentace stěžovatele se nicméně zcela míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu.
Ten totiž v bodě 43 napadeného rozsudku jasně vyslovil, že se danou námitkou nezabýval,
neboť věcná břemena se netýkají pozemků navrhovatele: „věcná břemena byla shodná v původním
i upraveném návrhu a netýkají se pozemků navrhovatele“. K tomu Nejvyšší správní soud dodává,
že to byl právě stěžovatel, kdo v souladu se zásadou dispoziční vymezil rozsah přezkumu
rozsahem svých pozemků (viz výše). Krajský soud se tedy logicky nezabýval částmi návrhu
směřujícími mimo tento rozsah.
[32] Za nevypořádanou stěžovatel označil rovněž námitku týkající se možnosti uplatnění
předkupního práva k jeho pozemkům, na kterých jsou vymezovány komunikace Zeolit 2
a Maďarka 3 a plocha zeleně - industriální park. Krajský soud jej nicméně upozornil na to,
že při úpravě návrhu RP Kladno došlo k úpravě rozsahu těchto veřejně prospěšných staveb,
zejména k redukci rozlohy industriálního parku. Proti těmto úpravám stěžovatel po opakovaném
veřejném projednání návrhu RP Kladno již žádné námitky neuplatnil, a proto se krajský soud
nemohl zabývat proporcionalitou přijaté regulace v dané části RP Kladno. Tento postup
krajského soudu konvenuje ustálené judikatuře kasačního soudu (viz výše). Doplnil-li krajský
soud k možnosti uplatnění předkupního práva nadto poznámku, že „samotné stanovení předkupního
práva k pozemkům, na nichž se nacházejí VPS, není opatřením, které by představovalo nějaké mimořádné
omezení navrhovatele poměřováno k cílům územního plánování vymezeným v §18 stavebního zákona“, jedná
se toliko o tzv. obiter dictum. Citované konstatování nebylo pro posouzení námitky podstatné,
ale bylo učiněno nad rámec rozhodných skutečností (ratio decidendi). Krajský soud jeho pomocí
pouze dále vysvětlil, proč by ani za jiných okolností námitka nemohla být důvodná. Úvahy
vyslovené krajským soudem k této otázce proto nejsou pro věc nijak rozhodné ani závazné
pro účastníky řízení. Jejich zpochybnění nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku
(srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 2. 2015, č. j. 7 As 254/2014 - 48).
[33] Rovněž v případě námitky brojící proti povinnosti uzavření plánovací smlouvy stěžovatel
krajskému soudu vytkl, že odůvodnění RP Kladno v části týkající se připomínek nebylo z hlediska
jejího materiálního vypořádání dostačující. Dle stěžovatele byla totiž připomínka velmi obecná,
pročež byla odpůrcem rovněž obecně vypořádána. Naproti tomu námitka doplňovala důvody
nesouhlasu stěžovatele. Tento náhled na obsah námitky Nejvyšší správní soud nesdílí. Stěžovatel
v ní uvedl jen to, že: „Nutnost uzavření takové smlouvy není odůvodněná a nejsou známé ani podrobnější
informace o tom, jaké budou parametry takové plánovací smlouvy.“ Námitka tedy neobsahuje žádné
konkrétní důvody nesouhlasu stěžovatele s povinností uzavření plánovací smlouvy, na něž by
odpůrce mohl adekvátně reagovat. Ustal-li proto odpůrce na svém obecném sdělení, že se jedná
o standardní postup, odpovídá tato reakce propracovanosti uplatněné námitky. Nadto RP Kladno
v části D.11 obsahuje u jednotlivých zón případné požadavky na plánovací smlouvu a jak správně
uvedl krajský soud, s tímto požadavkem se rámcově počítalo již v zadání RP Kladno, které je
součástí územního plánu Kladna. Nejvyšší správní soud proto nespatřuje pochybení v závěru
krajského soudu, že odpůrce na obecný nesouhlas stěžovatele s omezujícím požadavkem
na uzavření plánovací smlouvy reagoval v rámci RP Kladno dostatečně.
[34] V závěru kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasil s tím, že se krajský soud nezabýval
proporcionalitou vymezení plochy zeleně (industriálního parku) s odkazem na to, že stěžovatel
neuplatnil související námitku po opakovaném veřejném projednání návrhu RP Kladno. Namítl,
že v námitkách ze dne 2. 11. 2017 požadoval zrušení dané regulace na svých pozemcích. Jestliže
tedy po provedení úprav RP Kladno zůstal na některých pozemcích stěžovatele industriální park
zachován, bylo podání nových námitek proti této části nejen neúčelné, ale fakticky nemožné
s ohledem na to, že RP Kladno byl podruhé veřejně projednán pouze v rozsahu změn. Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Rozhodný je totiž obsah původní
námitky ze dne 2. 11. 2017. V ní se stěžovatel pod písm. f) zřetelně vymezil proti rozsahu
industriálního parku, nikoliv proti jeho existenci jako takové. Stěžovatel poukázal na nutnost
zachovat veřejnou přístupnost daných pozemků, absenci možnosti je zastavit či oplotit a na výši
případné investice vynaložené za účelem příslušné úpravy pozemků. Konstatoval, že: „Veřejné
prostranství je vymezené v rozsahu, který nerespektuje minimalizaci zásahu do vlastnických práv RP Real.“
V reakci na tuto námitku odpůrce přistoupil k poměrně významné redukci rozsahu industriálního
parku. Tím vyhověl podstatě námitky, neboť zmenšil zásah do vlastnických práv stěžovatele.
Mohl proto legitimně předpokládat, že pokud stěžovatel proti nově vymezenému rozsahu
industriálního parku nic nenamítá, považuje jeho nové vymezení z hlediska zásahu do svých práv
za přiměřené. Pokud tomu tak nebylo, nelze než souhlasit s krajským soudem, že stěžovatel měl
po opakovaném veřejném projednání návrhu RP Kladno uplatnit novou námitku, kterou by
zpochybnil také nově vymezený rozsah industriálního parku.
[35] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský
soud posoudil projednávanou věc správně. Kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[36] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce měl ve věci úspěch, příslušelo by mu tedy podle
§60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených v řízení o kasační stížnosti.
Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015,
č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS, však vyplývá, že žalované správní
orgány mají, v případě že se nechají právně zastupovat, právo pouze na náhradu účelně
vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost, přičemž „[p]říkladem může být
řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí,
která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého
soudního řízení“. Tak tomu v případě odpůrce (Statutární město Kladno) není. Ostatně odpůrce
k výzvě soudu ani žádné náklady řízení nevyčíslil a nedoložil. Zdejší soud mu tedy náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu