ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.350.2020:22
sp. zn. 7 Azs 350/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Y. T., zastoupen
JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
14. 10. 2020, č. j. 8 A 198/2016 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 10. 2016, č. j. MV-25196-5/SO-2014, bylo
zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM-49285-8/DP-2012, jímž bylo z důvodu nepředložení
zákonem požadovaných dokladů dle §66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobce
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky
za účelem společného soužití rodiny podle §44a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu
cizinců“).
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se s žalovanou
a správním orgánem I. stupně, že byly splněny podmínky pro zastavení předmětného řízení
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu nepředložení všech
zákonem požadovaných dokladů. Podle městského soudu žalobce nepředložil všechny zákonem
požadované doklady správnímu orgánu I. stupně. Městský soud nesouhlasil ani se žalobním
tvrzením, že požadované doklady byly doručeny společně s podáním, které mělo být (podle
tvrzení žalobce) správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 7. 1. 2013. Ztotožnil se s hodnocením
provedeným žalovaným. I podle názoru městského soudu je argumentace o předložení všech
podkladů společně s podáním ze dne 7. 1. 2013 nevěrohodná. V razítku otištěném na podání
ze dne 7. 1. 2013 nejsou vyplněny všechny požadované kolonky, mj. údaj o počtu příloh
přiložených k tomuto podání a dále podpis zaměstnance, který měl převzetí (k podání ze dne
7. 1. 2013) přiložených listin potvrdit. Ostatně na podání ze dne 7. 1. 2013 nejsou ani označeny
všechny přílohy, které měl žalobce povinnost předložit. Za této situace správní orgán I. stupně
nepochybil, pokud řízení z důvodu nepředložení všech zákonem požadovaných listin zastavil.
Městský soud nepřisvědčil ani dalším žalobním námitkám a žalobu proto jako nedůvodnou
zamítl. Plné znění rozsudku městského soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj
pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Proti označenému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b, a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle
stěžovatele je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, vadný a nezákonný. Stěžovatel dne
7. 1. 2013 prokazatelně doložil správnímu orgánu I. stupně chybějící doklady (plnou moc, doklad
o ubytování, doklad o zdravotním pojištění, doklad o příjmu). K tomu poukázal na své podání
ze dne 7. 1. 2013, resp. přílohy v něm uvedené, které byly i správnímu orgánu I. stupně doručeny.
To potvrzuje razítko správního orgánu I. stupně uvedené na podání ze dne 7. 1. 2013. Stěžovatel
tedy řádně doložil zákonem požadované dokumenty. Opačná argumentace městského soudu je
nepřípadná. Podle stěžovatele je podstatné, že jeho podání je opatřeno razítkem správního
orgánu, což je dostatečný důkaz o předání této listiny (a v ní vyjmenovaných dokumentů)
správnímu orgánu. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na rozsudek městského soudu a své
rozhodnutí.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími
na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo
by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené
rozhodnutí městského soudu skutečně nepřezkoumatelné.
[8] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů
(zde městského soudu) vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne
20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
č. 85/1997 Sb. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný
a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vylučuje
libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním
soudnictví podle §54 odst. 2 s. ř. s.). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např.
nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS, v němž Ústavní soud vyslovil,
že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým
způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným
na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení,
který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského
soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření
závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě
a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“.
Nepřezkoumatelností z důvodu nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např.
v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud
ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento
pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl
rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů
skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady
skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody.“
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k názoru, že není
nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel,
jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozsudek
je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Z rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývají
důvody, které městský soud vedly k zamítnutí žaloby. Městský soud řádně odůvodnil i to,
z jakého důvodu neshledal případným poukaz stěžovatele na podání ze dne 7. 1. 2013, resp.
z jakého důvodu nepřisvědčil argumentaci stěžovatele o doložení všech zákonem požadovaných
dokladů. Nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho
nepřezkoumatelnost (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163 atd.). Nejvyšší správní soud
připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele
o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která
kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 - 24, ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 4 As 146/2017 - 35). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat
a vztáhnout jej i na případy, kdy se soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá
a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění
rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího
nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm
nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně
nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). Takovými
vadami rozsudek městského soudu netrpí.
[11] K dalším námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že se plně ztotožnil s hodnocením
provedeným městským soudem, resp. žalovaným, a jejich závěry plně přebírá. Mezi stranami není
sporu o tom, že stěžovatel byl k žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu
povinen předložit řadu dokladů (mj. doklad o zdravotním pojištění, doklad o výši příjmů, doklad
o zajištění ubytování), ze správního spisu však nevyplývá, že by tyto podklady (přes poučení
správního orgánu a poskytnutí lhůty k doplnění žádosti) předložil. Předložení zákonem
požadovaných dokladů nevyplývá ani ze stěžovatelem akcentovaného podání ze dne 7. 1. 2013.
Stěžovatel v této souvislosti tvrdil, že dne 7. 1. 2013 prokazatelně doložil správnímu orgánu
I. stupně chybějící doklady. To má potvrzovat razítko správního orgánu I. stupně uvedené
na podání ze dne 7. 1. 2013. Nejvyšší správní soud mu nepřisvědčil. Na předmětném podání je
sice kopie podacího razítka Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, nejsou již
však vyplněny všechny kolonky v tomto razítku. Není vyplněna kolonka, k jakému číslu
jednacímu se má podací razítko vztahovat, není vyplněna kolonka o počtu příloh přiložených
k tomuto podání, přičemž není uveden ani podpis zaměstnance, který měl převzetí k podání
(údajně) přiložených listin potvrdit. Jinak řečeno, na základě uvedeného (neúplného) razítka nelze
považovat za prokázané, že stěžovatel společně s podáním ze dne 7. 1. 2013 doložil správnímu
orgánu I. stupně všechny zákonem požadované podklady. Jak přitom správně uvedl městský
soud, ve spisu jsou založena i další podání, která stěžovatel (jeho zástupce) ve věci učinil
a na těchto podáních má podací razítko všechny uvedené náležitosti. Další okolnost, která verzi
stěžovatele vyvrací, je i jiný rozměr podacího razítka na podání ze dne 7. 1. 2013 oproti jiným
listinám založeným ve spisu (na podání ze dne 7. 1. 2013 je razítko výrazně menší než na jiných
listinách založených ve spisu). Ostatně na podání ze dne 7. 1. 2013 nejsou označeny jako přílohy
i další listiny, které měl stěžovatel povinnost předložit (např. cestovní doklad). Ani na základě
ničeho jiného nelze dovodit, že stěžovatel předložil všechny zákonem požadované podklady.
Za této situace nelze správnímu orgánu I. stupně vytýkat, že podle §66 odst. 1 písm. c) správního
řádu řízení o žádosti zastavil z důvodu nepředložení všech zákonem požadovaných podkladů.
Takový postup připouští i judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 - 24). Nejvyšší správní soud
tedy nesouhlasí se stěžovatelem, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení. I podle názoru
Nejvyššího správního soudu byly splněny podmínky pro zastavení řízení. V podrobnostech
kasační soud odkazuje na rozsudek městského soudu a rozhodnutí žalované.
[12] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Nejvyšší správní soud ve věci
rozhodl dle §109 odst. 2 s. ř. s. bez jednání.
[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační
stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu