ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.354.2020:31
sp. zn. 7 Azs 354/2020 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) S. B., b) nezl. D. B.,
právně zastoupeni Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2,
Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020,
č. j. 13 Az 34/2019 - 34,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 13 Az 34/2019 - 34,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2019, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-P10-2018,
se z r ušuj e a věc se v rac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti částku 10 520 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Čižinského, advokáta,
a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-P10-2018, žalovaný neudělil
žalobcům mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále též
„městský soud“), který ji napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalovaný zjistil řádně
skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a vyjádřil se ke všem tvrzením žalobců
učiněným ve správním řízení. Městský soud se ztotožnil s vyjádřením žalovaného, že žalobce a)
v zemi nevyvíjel žádnou činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, neměl
problémy se státními orgány, zemi původu opustil legálně, s vlastním cestovním pasem
a bez jakýchkoli obtíží. Jeho tvrzení, že měl být jako řadový člen strany Ata Meken
a spoluorganizátor demonstrací na podporu jejího představitele Omurbeka Tekebaeva,
obviněného a odsouzeného v korupční kauze, opakovaně zadržován policií, nepůsobí s ohledem
na shromážděné informace o zemi původu věrohodně. V zemi původu byl pasivně účasten
s dalšími osobami pouze dvou mítinků, v jejichž průběhu žádné politické aktivity nevyvíjel.
Ze zpráv o zemi původu nevyplývá, že by se členové opoziční strany Ata Meken stali terčem
pronásledování ze strany státní moci. Tyto zprávy ani nehovoří o hrubém cíleném porušování
konkurenčního boje v rámci prezidentských voleb. K tomu městský soud doplnil, že žalobce a)
neměl od propuštění dne 20. 7. 2017 žádné další potíže s policií, a ze správního spisu nevyplývá,
že by se tato skutečnost měla změnit. U žalobce b) nelze vzhledem k jeho věku pronásledování
z azylově relevantních důvodů ani předpokládat. Ze zjištění žalovaného pak nevyplývá,
že by žalobci splňovali důvody pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Z ničeho
nelze dovozovat, že by žalobci a) reálně hrozilo v případě návratu do vlasti přímé a bezprostřední
nebezpečí mučení či nelidského zacházení. Z okolností je zřejmé, že žalobce a) podal žádost
o mezinárodní ochranu s cílem legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Městský soud
neshledal důvodnou ani námitku vůči obsahu protokolů, resp. překladu výpovědi žalobce a).
Pohovory byly vedeny důkladně, pečlivě a otázky byly pro lepší porozumění opakovány. Žalobci
měli k dispozici tlumočníka, možnost zpětného přetlumočení však žalobce a) využil pouze
při pohovoru o žádosti svého syna a žádné korekce neprováděl. Namítané nesrovnalosti
v napadeném rozhodnutí jsou pouze účelové.
III.
[3] Žalobci [dále též „stěžovatelé“, zvlášť pak „stěžovatel a)“ a „stěžovatel b)“] podali proti
rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
Namítli, že městský soud k otázce pronásledování pouze odcitoval část vyjádření žalovaného,
aniž by vysvětlil, z jakého důvodu se s ním ztotožňuje. Zcela pak pominul zprávy o zemi původu
předložené v žalobě, které podporují tvrzení stěžovatele a) o pronásledování členů strany Ata
Meken ze strany kyrgyzských úřadů. Nepřezkoumatelné je i samotné rozhodnutí žalovaného,
neboť z něj není zcela jasné, zda byla výpověď stěžovatele a) vyhodnocena jako nevěrohodná.
Nevěrohodnost je pouze naznačena. Žalovaný v této souvislosti poukázal na to, že zprávy o zemi
původu nehovoří o cíleném zatýkání a opakovaném zadržování členů strany Ata Meken. To však
ještě neznamená, že se tyto události nestaly. Zprávy o zemi původu je nevylučují, naopak hovoří
o obdobných událostech. Další pochybnosti o věrohodnosti stěžovatele a) pramení z chybného
tlumočení, resp. z nepochopení jeho výpovědi nebo se jedná o nelogické spekulace žalovaného.
V hrubém rozporu s obsahem spisu je tvrzení, že stěžovatel a) nevyvíjel žádnou činnost směřující
k uplatňování politických práv a svobod, neměl problémy se státními orgány, nebyl v zemi
původu pronásledován a nehrozí mu žádné nebezpečí při návratu. Stěžovatel a) se mnohokrát
účastnil demonstrací, což je nepochybně politickou aktivitou, stejně jako jeho práce pro stranu.
Absence problémů v posledních 4 měsících pobytu ve vlasti a možnost svobodného odcestování
nepředstavují silný důkaz o tom, že mu po návratu do Kyrgyzstánu nic nehrozí. Vůdce strany Ata
Meken je stále vězněn, nelze se tak domnívat, že by represivní jednání kyrgyzské vlády vůči této
straně mělo skončit. Stěžovatelé dále namítli pochybení v obsahu protokolů ve správním řízení.
Zdůraznili, že stěžovatel a) je Kyrgyz a uzbečtina, v níž pohovor proběhl, je pro něj cizím
jazykem. Existenci rozporů, na něž v žalobě poukázali, nelze odmítnout s poukazem na vnitřní
koherenci výpovědi a podpis protokolu. Městský soud se v této otázce opřel o nepřiléhavou
judikaturu. Chyby v překladu ovšem nejsou významné, neboť i tak stěžovatelé uvedli azylově
relevantní důvody, resp. důvody pro udělení doplňkové ochrany. Městský soud neposoudil řádně
ani nárok na udělení humanitárního azylu. Přijatelnost kasační stížnosti je dána tím, že se městský
soud odchýlil od ustálené judikatury a jeho pochybení má dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatelů. Nejvyšší správní soud se rovněž dosud nezabýval postavením členů opozičních stran
v Kyrgyzstánu, především strany Ata Meken, zejména v souvislosti s prezidentskými volbami
v Kyrgyzstánu v roce 2017 a uvězněním Omurbeka Tekebaeva. Navrhli, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
městského soudu. Doplnil, že tvrzení stěžovatele a) o jeho politických aktivitách v zemi původu
nepůsobí vzhledem ke shromážděným informacím věrohodně. Zdůraznil, že stěžovatel a) neměl
během pohovoru žádné připomínky, odpovídal logicky, a tudíž tlumočníkovi dobře rozuměl.
Protokoly podepsal bez připomínek, pročež lze jeho námitky považovat pouze jako účelové.
Městský soud žalobu správně zamítl. Jeho rozsudek je dostatečně odůvodněný a přezkoumatelný.
Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto
žalovaný navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost, popř. zamítl.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. nejdříve otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, Nejvyšší
správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho
dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační
stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Kasační stížnost tedy může být přijatelná mimo jiné v případě zásadního pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Tak tomu je i v právě projednávané
věci, neboť, jak bude rozebráno níže, posouzení věrohodnosti stěžovatele a) trpělo zásadními
pochybeními.
[8] Stěžovatelé městskému soudu v zásadě vytýkají, že nekriticky převzal nepodložené a tudíž
nesprávné závěry žalovaného o tom, že stěžovatel a) nevyvíjel ve vlasti žádnou činnost směřující
k uplatňování politických práv a svobod a že z jeho tvrzení ani ze zjištění žalovaného nevyplývá,
že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 písm. b)
zákona o azylu, resp. že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy
ve smyslu §14a téhož zákona. Poukazují na to, že žalovaný částečně dezinterpretoval výpověď
stěžovatele a) a nevěrohodnost jeho tvrzení dovozoval buďto ze srovnání se zprávami o zemi
původu, které se relevantními událostmi explicitně ani implicitně nezabývaly, nebo z vlastních
nelogických spekulací.
[9] Nejvyšší správní soud přisvědčil stěžovatelům, že městský soud skutečně potvrdil
rozhodnutí žalovaného, které nemá oporu v obsahu správního spisu, namísto toho, aby je
v souladu s §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil.
[10] Z rozhodnutí žalovaného, jakož i městského soudu plyne, že stěžejním důvodem
pro závěr o absenci azylově relevantních důvodů žádosti stěžovatele a), je nevěrohodnost jeho
tvrzení o tom, že měl mít v zemi původu problémy v souvislosti se svými politickými aktivitami,
pro které by mu mělo hrozit nebezpečí rovněž při návratu. Žalovaný, resp. městský soud,
dovozují nevěrohodnost stěžovatele a) především na základě toho, že obsah jeho výpovědí
neodpovídá informacím o zemi původu shromážděným žalovaným. Dále k závěru o snížené
věrohodnosti stěžovatele a) dospívají na základě toho, že byl schopen bez problémů opustit zemi
původu, že nebyl zadržen v návaznosti na svou účast na mítinku v Biškeku, kterého se účastnil
krátce po svém prvním zadržení a že jako spoluorganizátor neznal další organizátory mítinku,
na němž došlo k jeho prvnímu zadržení.
[11] Otázkou věrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud
opakovaně zabýval (viz např. rozsudky ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne
24. 7. 2008, č. j. 2 Azs 49/2008 - 83, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne
30. 6. 2010, č. j. 9 Azs 17/2010 - 182, ze dne 26. 2. 2008, č. j. 2 Azs 100/2007 - 64, ze dne
27. 9. 2019, 4 Azs 345/2018 - 32, ze dne 22. 5. 2009, č. j. 5 Azs 7/2009 - 98 či v rozsudku ze dne
29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019 - 77). Z uvedených rozsudků vyplývá, že v mnoha případech je
rozhodným důkazním prostředkem výpověď žadatele a klíčovým faktorem se pak stává
posouzení celkové věrohodnosti žadatele a posouzení pravděpodobnosti, zda k události opravdu
došlo podle jeho výpovědi. V případě, že výpověď či výpovědi žadatele jsou rozporné,
je podstatné, zda se jedná o drobné, vysvětlitelné rozpory, či jde o rozpory podstatné. Dalším
důvodem nevěrohodnosti žadatele pak může být situace, kdy jsou vyjádření žadatele
o mezinárodní ochranu v rozporu se zprávami o zemi původu.
[12] Na posouzení věrohodnosti jednotlivých dílčích tvrzení žadatele o azyl, která jsou posléze
podkladem celkové úvahy o pravděpodobnosti pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu,
je třeba aplikovat důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti vymezený v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82. To znamená, že pokud
je přiměřeně pravděpodobné, že daná událost proběhla tak, jak tvrdí žadatel o azyl, správní orgán
musí toto tvrzení vzít v potaz při celkovém posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Správní
orgán může zcela vyloučit z celkového posouzení pouze ta fakta, u nichž je postaveno téměř
najisto, že se nestala (tj. neexistuje ani přiměřená pravděpodobnost, že k nim došlo). Ostatní
tvrzení musí být součástí celkového posouzení rizika pronásledování, kde jim bude přisouzena
váha podle míry pravděpodobnosti, s jakou lze soudit, že odpovídají skutečnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40).
[13] Správní orgán tedy nemůže ze svého posuzování vyloučit tvrzené skutečnosti např. pouze
proto, že nelze vyloučit jiný průběh událostí než ten předestřený žadatelem či že existuje
alternativní vysvětlení pro určité skutečnosti, které je stejně pravděpodobné. Pokud je byť jen
přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení žadatele je pravdivé či že se určitá skutečnost udála tak,
jak uvádí žadatel, správní orgán nesmí toto tvrzení prohlásit za nevěrohodné a vyloučit je
z dalšího posuzování; naopak, musí toto tvrzení vzít v potaz při celkovém posouzení
odůvodněnosti žádosti a přiřadit mu patřičnou váhu. Jiná situace je, pokud je žadatel
nevěrohodný ve všech relevantních aspektech své žádosti; v tomto případě (a pouze v tomto
případě) může správní orgán bez dalšího posoudit žadatele jako nevěrohodného a nemusí
detailně posuzovat jeho jednotlivá dílčí tvrzení (viz rozsudky ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40, a ze dne 17. 4. 2019,
č. j. 6 Azs 331/2018 - 34).
[14] Specifikem řízení ve věci mezinárodní ochrany je dále pravidlo „v případě pochybností
ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“ (benefit of doubt). Jsou-li dány skutečnosti,
na základě nichž lze předpokládat, že k porušení základních lidských práv a svobod žadatele
o azyl došlo, nebo mohlo by s ohledem na postavení žadatele ve společnosti, s přihlédnutím
k jeho přesvědčení, názorům, chování atd., dojít, a správní orgán nemá dostatek důkazů o tom,
že tomu tak nebylo či nemohlo by v budoucnu být, pak tyto skutečnosti musí správní orgán
v situaci důkazní nouze zohlednit, a to ve prospěch žadatele o azyl (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003 - 89).
[15] Stěžovatel a) při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že bydlel
v Kyrgyzstánu se svou manželkou a dcerou. Příležitostně pracoval pro stranu Ata Meken
za finanční odměnu. Organizoval například akce, při nichž rozdávali peníze potřebným lidem.
Jeho problémy začaly poté, co dne 27. 2. 2017 spoluorganizoval v oblasti Jalalabat mítink
na podporu Omurbeka Tekebaeva, předsedy strany Ata Meken, který byl po přicestování
z Turecka zatčen kyrgyzskou policií. Z důvodu organizace tohoto mítinku byl zatčen policisty,
kteří jej odvezli do Ošské oblasti a 3 dny jej zadržovali. Během zadržení byl opakovaně zbit.
Následně jeho bratr podplatil policisty, kteří jej propustili. Krátce po mítinku v oblasti Jalalabat
se zúčastnil ještě mítinku v Biškeku, v souvislosti s tím však žádné problémy neměl. Stěžovatel a)
byl poté za obdobných podmínek na několik dní násilně odváděn policií každý měsíc, naposledy
v září roku 2017. V tomto případě byl však zadržen až do 20. 10. 2017. V říjnu 2017 proběhly
prezidentské volby. Po svém propuštění dne 20. 10. 2017 neměl s policií až do svého odjezdu
ze země původu žádné problémy. V prosinci roku 2017 se od kamaráda svého bratra dozvěděl,
že je plánována čistka podporovatelů Omurbeka Tekebaeva. Proto se rozhodl opustit
Kyrgyzstán. Cestu ze země původu začal vyřizovat v prosinci roku 2017. Během vyřizování víza
ani vycestování ze země neměl žádné problémy. V případě návratu do země původu se obává
svého zatčení.
[16] Je třeba souhlasit se žalovaným, resp. městským soudem, že ze shromážděných podkladů
nevyplývá, že by osoby v obdobném postavení jako stěžovatel a), tedy řadový člen opoziční
politické strany Ata Meken, který spoluorganizoval mítinky, byly v souvislosti s prezidentskými
volbami v roce 2017 vystaveny pronásledování ve smyslu zákona o azylu. To je však dáno
především tím, že materiály o zemi původu shromážděné žalovaným se k situaci v Kyrgyzstánu
vyjadřují velmi obecně, a osobami v postavení obdobném stěžovateli a) se nijak podrobněji
nezabývají. I z těchto zpráv je však zřejmé, že v Kyrgyzstánu dochází k omezování práva
na svobodu projevu, nenásilného shromažďování a rovněž k represím v souvislosti
s uplatňováním politických práv a názorů. Zprávy se zmiňují např. o rozehnání nenásilné
demonstrace v Biškeku dne 18. 3. 2017 se zatčením řady účastníků. Pro posouzení věrohodnosti
azylového příběhu prezentovaného stěžovatelem a) tak není stěžejní, že shromážděné informace
nereferují přímo o mítinku dne 27. 2. 2017 v oblasti Jalalabat, na němž mělo dojít k jeho prvnímu
zadržení. Vyplývá z nich totiž minimálně to, že k obdobným incidentům v zemi původu dochází.
Není proto možné bez dalšího konstatovat, že stěžovatelem a) tvrzené skutečnosti nejsou
založeny na pravdě. Na první pohled je totiž zřejmá korelace mezi jeho výpovědí a obecnými
informacemi o zemi původu. Jinými slovy, azylový příběh stěžovatele a) lze označit
za konzistentní a za souladný s dosud shromážděnými informacemi o zemi původu. I proto není
zásadní, že tyto informace přímo nereferují o mítinku, na němž mělo dojít k prvnímu zadržení
stěžovatele a). To totiž neznamená, že tato skutečnost nemohla nastat, tím spíše, když nastala
skutečnost obdobná. Informace plynoucí ze zpráv o zemi původu nijak nevylučují, že se mítink
v oblasti Jalalabat mohl konat, a že na něm mohlo dojít k zadržení stěžovatele a), přestože tato
událost není v obecných informacích o zemi původu shromážděných žalovaným zmiňována.
Z důvodu absence podkladů, které by se konkrétněji vyjadřovaly k postavení členů opozičních
stran, konkrétně strany Ata Meken, tak nelze učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda jsou výpovědi
stěžovatele a) věrohodné, či nikoliv, a zda je tedy přiměřeně pravděpodobné, že mohl být terčem
pronásledování ze strany státních orgánů.
[17] Ani fakt, že stěžovatel a) vycestoval ze země původu bez větších obtíží, sám o sobě
nemusí nutně svědčit o tom, že jeho tvrzení o potížích v zemi původu není věrohodné. Například
v rozsudku ze dne 8. 4. 2010, č. j. 1 Azs 7/2010 - 114, Nejvyšší správní soud konstatoval,
že „založit závěr o nevěrohodnosti celé výpovědi (...) čistě na pochybnostech o okolnostech vycestování ze země
nelze. K tomu by bylo nutno identifikovat zásadnější nesrovnalosti ve stěžovatelově výpovědi, případně rozpory
mezi jeho výpovědí a dostupnými informacemi o zemi původu atd.“ Obdobně v bodě 28 rozsudku ze dne
4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40, zdejší soud uvedl ve vztahu k bezproblémovému odchodu
žadatele o mezinárodní ochranu z Demokratické republiky Kongo: „Žalovaný považoval za podstatné,
že stěžovatel setrval dva roky po útoku ve své vlasti, aniž měl jakékoliv potíže. Žalovaný dovodil, že se v zemi
volně pohyboval, že si prostřednictvím státních orgánů vyřídil vízum a ze země bez problémů vycestoval. NSS
souhlasí se žalovaným, že se může jednat o podstatný argument pro závěr o tom, že neexistuje přiměřená
pravděpodobnost pronásledování žadatele o azyl ze strany státních orgánů. Státní orgán, který je příslušný
k vydávání cestovních dokladů, však nemusí vždy za všech okolností disponovat i informacemi o akcích všech
státních složek (ať už vládních či prezidentských) plánovaných proti určitým subjektům či seznamem
tzv. ‚nepohodlných‘ osob. Jinými slovy, nelze bez dalšího tvrdit, že vydání cestovního dokladu orgánem k tomu
příslušným automaticky vylučuje nebezpečí pronásledování ze strany státních orgánů. Tuto skutečnost je třeba
zohlednit při posouzení přiměřené pravděpodobnosti pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu.“
[18] Rovněž skutečnost, že stěžovatel a) nebyl zadržen v souvislosti se svou účastí na mítinku
v Biškeku krátce po svém prvním zadržení, nemusí nutně svědčit o nevěrohodnosti jeho tvrzení
o potížích v zemi původu. Stěžovatel a) tvrdil, že byl poprvé zadržen na mítinku dne 27. 2. 2017,
tedy asi 3 týdny před konáním mítinku v Biškeku. Nemohl tak mít dlouhodobé problémy
s policií, respektive nic takového k dané době ani netvrdil. Naopak uvedl, že před prvním
zatčením žádné problémy s policií neměl. Obdobně jako v případě bezproblémového vycestování
ze země nelze ani v tomto případě vyloučit, že policejní úřad v Biškeku nemusel v krátké době
po prvním mítinku disponovat relevantními podklady týkajícími se stěžovatele a). Biškek je
vzdálen stovky kilometrů od oblasti Jalalabat, kde se konal mítink, na němž došlo k prvnímu
zadržení stěžovatele a). Ošská oblast, do níž byl stěžovatel a) policisty převezen, je pak
od Biškeku ještě vzdálenější.
[19] Žalovanému lze přisvědčit v tom, že neznalost dalších organizátorů na mítinku, na němž
došlo k zadržení stěžovatele a), by zakládala určité pochybnosti o věrohodnosti jeho tvrzení,
že se tohoto mítinku aktivně účastnil jako spoluorganizátor. Z protokolu o pohovoru
se stěžovatelem a) se však přímo nepodává, že by tento neznal žádné další organizátory, jak uvedl
žalovaný ve svém rozhodnutí. Vyplývá z něj pouze to, že stěžovatel a) neznal další organizátory,
kteří nebyli z oblasti Oš. Stěžovatel a) při pohovoru uvedl jména dalších dvou osob, které měly
mítink spoluorganizovat, což koresponduje s tím, že podle jeho navazující odpovědi měly být
z oblasti Oš zadrženy právě 3 osoby včetně stěžovatele a). Při hodnocení výpovědi stěžovatele a)
je třeba zohlednit, že tato nebyla poskytnuta v jeho rodném jazyce, pročež nemusí být některá
vyjádření zcela precizní. Lze-li některá jeho vyjádření chápat různými způsoby, nelze se a priori
přiklonit k tomu smyslu, který založí rozpornost jeho výpovědi, a na základě toho dovozovat
pro žadatele nepříznivé následky v podobě hodnocení jeho tvrzení jako nevěrohodného.
Žalovaný má vést pohovor tak, aby byly nejasnosti vysvětleny přímo na místě (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, či ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 50/2003 - 89).
[20] Městský soud v napadeném rozsudku dále uvedl, že stěžovatel a) již neměl po svém
propuštění dne 20. 7. 2017 žádné problémy s policií až do vycestování s rodinou v únoru 2018.
Z výpovědi stěžovatele a) založené ve správním spise však vyplývá, že k jeho poslednímu
zadržení došlo kolem 20. 9. 2017. Propuštěn byl teprve po prezidentských volbách přibližně dne
20. 10. 2017. Navíc nelze ze skutečnosti, že stěžovatel a) neodcestoval s rodinou bezprostředně
po posledním útoku, činit zásadní závěry o tom, zda mu bude v případě návratu do země původu
hrozit pronásledování. Časový odstup mezi posledním propuštěním stěžovatele a) dne
20. 10. 2017 a opuštěním země dne 7. 2. 2018 není příliš dlouhý, a to navíc za situace,
kdy dle svého tvrzení měl stěžovatel a) obdržet informaci o budoucí politické čistce v prosinci
roku 2017, a téhož měsíce měl začít vyřizovat odjezd svůj i své rodiny ze země původu. V tomto
kontextu je navíc nutné opětovně zdůraznit, že v dané době proběhly v zemi původu stěžovatelů
volby, což může mít vliv na změnu frekvence, resp. pozastavení zadržování stěžovatele a), ovšem
nelze z toho učinit závěr o tom, že stěžovateli a) už zadržování pro futuro nehrozí.
[21] V této souvislosti nutno připomenout, že posuzování žádosti o mezinárodní ochranu má
prospektivní povahu. V rozsudku ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017 - 33, Nejvyšší správní
soud uvedl, že prospektivní rozhodování znamená, že „se posuzuje riziko hrozící žadateli v budoucnu.
Pouhá skutečnost, že tedy stěžovatel dosud nebyl násilí (...) podroben, neznamená, že mu takové nebezpečí
nehrozí.“ V rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018 - 47, pak uvedl, že „přezkum udělení
azylu dle §12 písm. b) zákona o azylu je postaven na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném
návratu žadatele do země původu, jedná se tedy, obdobně jako u posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy
pro účely doplňkové ochrany, o prospektivní rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 47/2007 - 60, či ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83). Samotné ustanovení
§12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu
z pronásledování jako objektivním prvkem, nestanoví však podmínku faktického pronásledování v minulosti.
Je zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti,
což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.“ Ze zpráv o zemi původu však
nelze dospět ani k závěru, zda stěžovatelům v případě jejich návratu do země původu hrozí
azylově relevantní nebezpečí vzhledem k tomu, jaké měl stěžovatel a) postavení před opuštěním
země původu [zdejší soud vzal na vědomí, že se žalovaný zabýval problematikou navrátilců
žadatelů o azyl do země původu, ovšem to se opět týkalo pouze běžných žadatelů o azyl, nikoliv
osob v postavení obdobném tomu, které má stěžovatel a)]. V této části tedy shledává Nejvyšší
správní soud shromážděné materiály za nedostatečné pro to, aby mohla být řádně posouzena jak
věrohodnost stěžovatele a), tak rovněž hrozba pronásledování v případě jeho návratu do země
původu.
[22] V projednávaném případě navíc nejsou materiály o zemi původu a pohovor
se stěžovatelem a) jedinými prostředky, na jejichž základě může žalovaný posoudit, zda jsou
tvrzení stěžovatele a) věrohodná. Za takový prostředek je možné v posuzované věci považovat
rovněž protokol o pohovoru s manželkou stěžovatele a), respektive porovnání a míru shody
skutečností v něm uvedených se skutečnostmi uvedenými stěžovatelem a).
[23] Podle konstantní judikatury zdejšího soudu je úkolem žalovaného jakožto správního
orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi
žadatele vyvracejí či zpochybňují, přičemž musí na základě §3 správního řádu vycházet při svém
rozhodování ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu (srov. např. rozsudky ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 50/2003 - 89, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 24. 7. 2008,
č. j. 2 Azs 49/2008 - 83, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb.
NSS, nebo ze dne 22. 5. 2009, č. j. 5 Azs 7/2009 - 98, č. 1913/2009 Sb. NSS). Na základě výše
uvedeného lze konstatovat, že tuto povinnost žalovaný nesplnil, neboť z jím shromážděných
podkladů nebylo možné učinit závěr o tom, zda jsou tvrzení stěžovatele a) věrohodná, či nikoliv.
Nebylo tedy ani možné kvalifikovaně rozhodnout o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
[24] Co se týče námitek stěžovatelů k obsahu protokolů a kvalitě tlumočení, je třeba
připomenout, že stěžovatel a) souhlasil s vedením pohovorů v uzbeckém jazyce, v jejich průběhu
se nezmínil o tom, že nerozumí pokládaným otázkám, či že se nemůže plně vyjádřit, a na závěr
protokoly o pohovoru bez připomínek dobrovolně podepsal. Městskému soudu lze proto
přisvědčit v tom, že z obsahu protokolů ani náznakem nevyplývá, že by stěžovatel a) měl
problém s tlumočením a nemohl řádně vyjádřit své stanovisko, respektive detailně vypovědět svůj
azylový příběh. O tom nesvědčí ani jiné dokumenty založené ve správním spise. Stěžovatel a)
v průběhu správního řízení ohledně vedení pohovorů a tlumočení ničeho nenamítal.
Je nepochybné, že pokud by stěžovatel a) nerozuměl pokládaným otázkám a měl zásadní problém
s jazykem, v němž byl pohovor veden, muselo by se to v protokolu projevit, například tím,
že by mu tlumočník musel otázky pokládat vícekrát, byl by nucen je přeformulovat, stěžovatel a)
by se vyjádřil tak, že otázce nerozumí apod. V protokolu o pohovoru je sice dvakrát
zaznamenána situace, kdy musela být opakována položená otázka, to však vzhledem k rozsahu
pohovorů nelze považovat za skutečnost naznačující problémy s tlumočením, a v obou případech
se spíše jednalo o korekci správního orgánu tím směrem, aby stěžovatel a) odpovídal přímo
na položenou otázku. Průběh pohovorů byl tedy standardní, stěžovatel a) se k věci vyjádřil
obšírně a nic nenasvědčuje tomu, že by nemohl uvést vše podstatné, případně že došlo k chybám
při překladu.
[25] Namítají-li stěžovatelé, že v protokolu je nesprávně uvedeno, že se stěžovatel a) osobně
nesetkal s předsedou strany Ata Meken, nenasvědčuje nic tomu, že by se jednalo o chybu
v tlumočení. V dané části pohovoru byl stěžovatel a) dotazován na svou působnost ve straně,
kdy se stal jejím členem, jaké je postavení strany Ata Meken v Kyrgyzstánu, kdo jsou jejími
představiteli, a zda se dostal osobně do kontaktu s předsedou strany Omurbekem Tekebaevem.
Na poslední otázku odpověděl „ne, osobně ne“. Nejvyššímu správnímu soudu se nejeví
pravděpodobné, že by u takto jednoznačné, přímé a krátké odpovědi mohlo při profesionálním
tlumočení dojít k úplnému převrácení smyslu odpovědi. Souhlasí tedy s městským soudem,
že se stěžovateli a) nepodařilo účinně zpochybnit kvalitu tlumočení pohovoru. K druhé namítané
chybě v překladu ohledně počtu mítinků, jichž se stěžovatel a) zúčastnil, pak nedošlo vůbec.
Jedná se spíše o špatnou interpretaci skutečností uvedených při pohovoru. V něm totiž nepadla
otázka na to, zda se stěžovatel a) zúčastnil politických mítinků i před svým zadržením. Stěžovatel
a) na otázku „žádného jiného mítinku jste se pak (myšleno po druhém mítinku, kterého se zúčastnil)
už neúčastnil?“ pouze mimo jiné odpověděl, že „se osobně zúčastnil pouze 2 mítinků“. Z toho žalovaný
dovodil, že se stěžovatel a) za celý život zúčastnil pouze dvou mítinků. S ohledem na kontext je
však zřejmé, že se stěžovatel a) vyjadřoval k tomu, že se nezúčastnil žádných dalších mítinků
po druhém mítinku, kterého se zúčastnil. I v této části tak nebyla účinně zpochybněna kvalita
tlumočení pohovoru.
[26] Nedůvodnou shledal Nejvyšší právní soud námitku nedostatečného posouzení důvodů
pro udělení humanitárního azylu. Žalovaný, a v návaznosti na něj i městský soud, se touto
otázkou dostatečně zabývali, když především konstatovali, že nebyly nalezeny důvody hodné
zvláštního zřetele pro udělení tohoto typu azylu, když rodinná, ekonomická, sociální ani
zdravotní situace stěžovatelů jeho udělení neodůvodňují.
[27] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal kasační stížnost důvodnou.
Závěr žalovaného o absenci azylově relevantních důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany
stěžovatele a) pro nevěrohodnost jeho tvrzení o problémech v zemi původu v souvislosti s jeho
politickými aktivitami, nemá oporu ve spisech. Proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený
rozsudek městského soudu. Jelikož již v řízení před městským soudem byly dány důvody
pro zrušení rozhodnutí žalovaného, přistoupil Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 2
písm. a) ve spojení s §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rovněž ke zrušení tohoto rozhodnutí a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku [§78 odst. 5 ve spojení s §110 odst. 2 písm. a)
s. ř. s.]. To znamená, že žalovaný si opatří dostatečně konkrétní materiály o zemi původu či další
relevantní podklady pro posouzení věrohodnosti tvrzení stěžovatele a), tj. zjistí skutkový stav
v takové míře, aby si mohl bez jakýchkoli pochybností učinit přesvědčivý úsudek ohledně
naplnění či nenaplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, resp. doplňkové
ochrany podle §14a téhož zákona.
[28] Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a zároveň zrušil
i rozhodnutí žalovaného, rozhodl také o náhradě nákladů řízení, které předcházelo zrušenému
rozhodnutí městského soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení
se opírá o §60 odst. 1 věta první s. ř. s. (ve spojení s §120 s. ř. s.), podle kterého, nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé
měli ve věci úspěch, náleží jim proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení proti
žalovanému, který úspěch neměl.
[29] Stěžovatelům v řízení o žalobě náklady nevznikly, neboť byli osvobozeni od soudního
poplatku (§11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), nebyli zastoupeni
advokátem a z obsahu spisu nevyplývá, že by jim v řízení nějaké další náklady vznikly. Náklady
řízení o kasační stížnosti sestávají z náhrady nákladů zastoupení za dva úkony zástupce dvou
stěžovatelů: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. a)
a d) ve spojení s §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve spojení s §35 odst. 2
s. ř. s.]. Za tyto úkony náleží odměna ve výši 9 920 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bod 5
advokátního tarifu] a náhrada hotových výdajů jejich zástupce za tyto úkony ve výši 2 x 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatelů nedoložil, že by byl plátcem DPH. Celkem
tedy náklady řízení o kasační stížnosti činí 10 520 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. června 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu