ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.389.2020:21
sp. zn. 7 Azs 389/2020 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. E., zastoupen.
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie
České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11.
2020, č. j. 32 A 63/2020 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Ladislava Bárty se u rču je částkou 3 400 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2020, č. j. KRPB-185136-28/ČJ-2020-060027-SVZ, žalovaná
zajistila žalobce podle §124 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho správního vyhoštění. Důvodem bylo to, že žalobce
vstoupil na území ČR v rozporu s opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 9. 2020
vydaného ve snaze zamezit zavlečení infekčního onemocnění COVID-19 na území České
republiky (dále též „ochranné opatření“), čímž se dopustil závažného narušení veřejného
pořádku, a zároveň existovalo nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí
o správním vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 120 dnů ode dne omezení osobní
svobody.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Krajský soud v Brně (dále též
„krajský soud“) výše uvedeným rozsudkem zamítl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího
správního soudu konstatoval, že porušení ochranného opatření nelze považovat za závažné
narušení veřejného pořádku, jak uzavřela žalovaná. V nyní posuzovaném případě nadto nebylo
prokázáno, že by žalobce nakažlivou nemocí (onemocněním COVID-19) skutečně trpěl. Důvod
zajištění žalobce dle §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců tak podle krajského soudu
nebyl naplněn. Toto pochybení však nebylo důvodem pro zrušení rozhodnutí žalované, neboť ta
zajistila žalobce rovněž z důvodu dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. z důvodu,
že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce naplnění
tohoto důvodu svého zajištění v podané žalobě nijak nezpochybnil, krajský soud jej proto
vyhodnotil jako mezi stranami nesporné. I dle názoru krajského soudu v případě žalobce
existoval důvod pro jeho zajištění dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Krajský soud zrekapituloval, že žalovaná po kontrole stěžovatele na parkovišti u dálnice D2 dne
28. 9. 2020 zjistila, že se na území ČR nachází neoprávněně, tj. bez jakéhokoli oprávnění
k pobytu. Stěžovatel vycestoval z Egypta do Turecka, kde se zbavil dokladů, dále jel přes Řecko,
Albánii, Srbsko a Maďarsko do ČR, přičemž státní hranice vždy překročil nelegálně mimo
hraniční přechod. Jeho cílovou zemí byla Francie, kde chtěl pracovat. Žalovaná shledala, že by
žalobce mohl mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť bylo zjevné, že se do Egypta
nechce vrátit, zároveň by uložení zvláštního opatření nemohlo splnit sledovaný účel. Krajský
soud uzavřel, že jeden z důvodů pro zajištění, o které žalovaná opřela své rozhodnutí, žalobce
naplňuje, pročež rozhodnutí o zajištění obstálo. Plné znění uvedeného rozsudku je přístupné
na www.nssoud.cz, a Nejvyšší správní soud na něj pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně
namítl nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající v rozporu výroku
s odůvodněním. Vyjádřil přesvědčení o tom, že jelikož mu dal krajský soud za pravdu v tom,
že porušení ochranného opatření nelze považovat za narušení veřejného pořádku ve smyslu §124
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neměl stěžovatelovu žalobu zamítnout. Krajský soud
měl žalobě stěžovatele vyhovět a rozhodnout, že se rozhodnutí žalované v části důvodu dle
ustanovení §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zrušuje. Stěžovatel následně zopakoval
argumentaci k nezákonnosti svého zajištění dle §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
Zdůraznil, že se porušení ochranného opatření dopustil pouze nedbalostně, jelikož si přesně
nezjistil podmínky vstupu na území České republiky. Uzavřel, že považuje rozhodnutí žalované
i rozsudek krajského soudu za nezákonné pro neobhajitelný zásah do jeho práva na osobní
svobodu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a dále rozhodnutí žalované
v části důvodu dle ustanovení §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
IV.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněného
důvodu a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tvrzením stěžovatele poukazujícím
na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Bylo by totiž
předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí
krajského soudu skutečně nepřezkoumatelné.
[8] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li
být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud
za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje
právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků
řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94,
ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 - 75). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu,
že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k názoru, že není
nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu krajský soud vyšel,
jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozsudek
je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Z rozsudku vyplývají důvody, které krajský soud
vedly k zamítnutí žaloby, výrok rozsudku je v souladu s jeho odůvodněním. Nesouhlas
stěžovatele se závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013 - 30, a ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 8 As 11/2010 - 163). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm
nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně
nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 - 64). Takovými
vadami rozsudek krajského soudu netrpí.
[10] Stěžovatel byl zajištěn dle §124 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona o pobytu cizinců.
[11] Podle §124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího
15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož
správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem
Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje
uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, mj. pokud:
a) je nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný
pořádek,
b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména
tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil
úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.
[12] Nejvyšší správní soud považuje úvodem za stěžejní zdůraznit, že jak žalobní, tak kasační
námitky stěžovatele směřují výlučně proti důvodu zajištění podle §124 odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců, ačkoliv byl stěžovatel zajištěn současně také podle §124 odst. 1 písm. b)
daného zákona. Žalovaná totiž své rozhodnutí nezaložila jen na závěru o porušení ochranného
opatření Ministerstva zdravotnictví, ale i na celkovém jednání stěžovatele, ze kterého plyne
nebezpečí, že by mařil rozhodnutí o správním vyhoštění (způsob cestování, zbavení se dokladů,
snaha o cestu do Francie). Na to v napadeném rozsudku poukázal i krajský soud, který sice
stěžovateli přisvědčil, pokud jde o nenaplnění důvodu zajištění dle §124 odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců, zároveň však zdůraznil, že rozhodnutí o zajištění obstojí právě s ohledem
na nespornost naplnění důvodu zajištění dle podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu
cizinců. Přesto se stěžovatel k důvodu zajištění dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců
v kasační stížnosti, stejně jako v žalobě, nijak nevymezil, tento důvod proto zůstává
nezpochybněn.
[13] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že v případě, kdy je v
jednom konkrétním rozhodnutí o zajištění žalovanou uplatněno více důvodů zajištění dle §124
odst. 1 zákona o pobytu cizinců zároveň, přičemž v rámci následně iniciovaného soudního
přezkumu takového rozhodnutí je pouze jeden z těchto důvodů shledán neopodstatněným,
rozhodnutí o zajištění jako celek obstojí, neboť byl naplněn alespoň jeden z důvodů zajištění a
zajištění tak nelze označit za nezákonné (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2019,
č. j. 2 Azs 330/2018 - 30, rozsudek ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8 Azs 252/2020 - 43, rozsudek ze dne
29. 3. 2021, č. j. 8 Azs 306/2020 - 41, či ze dne 18. 3. 2021, č. j. 7 Azs 330/2020 - 38). Např.
v rozsudku ze dne 29. 3. 2021, č. j. 8 Azs 306/2020 - 42, týkajícím se totožné situace zajištění ze
dvou důvodů, kde stěžovatel napadal pouze jeden z těchto důvodů, zdejší soud uvedl, že „kasační
stížnost stěžovatele tedy nemůže být důvodná a napadený rozsudek krajského soudu je zákonný, neboť jeden
z důvodů zajištění (stěžovatelem nezpochybněný) obstojí sám o sobě.“ Jestliže tedy krajský soud k žalobní
námitce stěžovatele shledal neopodstatněným pouze jeden ze dvou důvodů zajištění [důvod dle
§124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců], dospěl ke správnému závěru, že rozhodnutí
žalované nebylo namístě zrušit, neboť druhý z důvodů zajištění [stěžovatelem nezpochybněný
důvod dle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců] obstojí sám o sobě, a zajištění
stěžovatele tak nelze označit za nezákonné. V kontextu výše uvedeného kasační soud
poznamenává, že není zcela zřejmé, čeho chtěl stěžovatel dosáhnout požadavkem na zrušení
rozhodnutí o zajištění pouze v důvodu dle §124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Již
krajský soud stěžovateli vyložil, že rozhodnutí o zajištění stěžovatele jako celek obstálo, neboť byl
zároveň zajištěn rovněž z důvodu dle písm. b) téhož ustanovení, který nebyl zpochybněn, a
provedení úkonu zajištění stěžovatele nebylo nezákonné. Nejvyšší správní soud s odkazem na
ustálenou judikaturu uzavírá, že krajský soud nepochybil, jestliže za shora popsané situace
nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud se s právním posouzením
provedeným krajským soudem ztotožnil. Soud neshledal ani existenci vad, ke kterým je povinen
přihlížet ex offo (viz např. §109 s. ř. s.).
[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[15] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační
stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
[16] Ustanovenému advokátovi přiznal Nejvyšší správní soud odměnu za jeden úkon právní
služby, kterým je sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].
Za provedený úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna
ustanoveného advokáta činí 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu