ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.272.2021:30
sp. zn. 8 As 272/2021 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. R., proti žalované: Česká advokátní
komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2021, čj.
10.01-0000169/21-002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 26. 7. 2021, čj. 10 A 60/2021 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) žádostí ze dne 23. 3. 2021 požádal žalovanou o určení
advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
ve znění od 1. 7. 2018. Žalovaný o této žádosti rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím tak,
že se stěžovateli advokát k poskytnutí bezplatné právní služby neurčuje. Proti tomuto rozhodnutí
podal stěžovatel žalobu k Městskému soudu v Praze a současně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením přiznal stěžovateli výrokem I. osvobození
od soudních poplatků v rozsahu 50 % a ve zbytku jeho žádost zamítl. Výrokem II. pak zamítl
stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Městský soud předně uvedl, že není vázán rozhodnutími z jiných řízení, kterými soudy
vyhověli žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a v některých případech
i žádosti o ustanovení zástupce. Žádné ze stěžovatelem předložených rozhodnutí se podrobně
nezabývalo zdravotním stavem stěžovatele a schopností obstarat si prostředky k zaplacení
soudního poplatku prací, ani jeho majetkovými poměry. Účastník řízení, který žádá o osvobození
od soudních poplatků, nese povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu ke skutečnostem
zakládajícím osvobození od soudních poplatků. Při hodnocení majetkových poměrů je pak soud
povinen přihlédnout nejen k výši příjmů žadatele a množství jeho disponibilních finančních
prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit.
[4] Stěžovatel dokládá své zdravotní potíže řadou lékařských zpráv, které však jednotlivě
neposkytují celkový obraz o jeho zdravotním stavu ani o praktických dopadech některých
zdravotních potíží (zejména cévních mozkových příhod) do jeho života. Tento obraz si je možné
utvořit nejlépe z posudku o invaliditě a posudku o zdravotním stavu. Stěžovatelova pohyblivost
je těžce omezena (zejména kvůli paréze pravé dolní končetiny). Zdravotní problémy stěžovatele
však vedly k poklesu jeho pracovní schopnosti pouze o 35 % (dolní hranice invalidity I. stupně).
Takové omezení stěžovateli citelně ztěžuje jeho pracovní uplatnění, ale ani jej zdaleka nevylučuje.
Opačný závěr by stěžovatele nepřípadně stavěl naroveň osobám s invaliditou III. stupně,
jejichž zdravotní potíže jsou závažnější. Stěžovatel by si mohl podle městského soudu omezeně
přivydělávat prací. Městský soud vyzval stěžovatele ke sdělení, jaké kroky podniká pro nalezení
zaměstnání. Ten odpověděl, že 10 let není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nevyvíjí
žádnou snahu o nalezení pracovního uplatnění. To podle městského soudu vyvolává dojem,
že překážku opatření si dalších příjmů tvoří nejen stěžovatelovy zdravotní potíže, ale také jeho
nechuť pracovat.
[5] Po uhrazení výdajů na bydlení a související služby zůstává stěžovateli 5 474 Kč. Městský
soud pro posouzení toho, nakolik by bylo pro stěžovatele zaplacení soudního poplatku citelné,
stěžovatele vyzval, aby přibližně sdělil pravidelné měsíční výdaje na stravu, ošacení, léky atd.
Stěžovatel tento požadavek označil za nelegitimní, za přepjatý formalismus a libovůli. Zaslal
však městskému soudu účtenky dokládající průběžné náklady za nákupy v posledních 14 dnech.
Výdaje na stravu činily 1 041 Kč a na léky 47 Kč. Stěžovatelovi měsíční výdaje na stravu a léky
tak činily necelé 2 500 Kč. Po zaplacení nutných výdajů tak stěžovateli zůstává měsíčně okolo
3 000 Kč. Městský soud proto uzavřel, že s ohledem na jeho současné osobní a majetkové
poměry, jakož i na skutečnost, že je s to si prostředky k zaplacení soudního poplatku částečně
opatřit prací, je ve stěžovatelových možnostech zaplatit jednorázově soudní poplatek v poloviční
výši (1 500 Kč), aniž by tímto výdajem ohrozil svou vlastní výživu.
[6] Pokud jde o žádost o ustanovení zástupce, městský soud uvedl, že není nezbytně třeba
k ochraně stěžovatelových práv. Projednávaná věc je po skutkové i právní stránce jednoduchá.
Jejím předmětem je zejména otázka, zda stěžovatel zneužívá institutu bezplatné právní pomoci.
Stěžovatel podal žalobu, která obsahuje veškeré obecné i zvláštní náležitosti a která je na vysoké
obsahové úrovni. Stěžovatel je s dotčenou problematikou zjevně podrobně seznámen,
s argumentací žalovaného věcně polemizuje a svá tvrzení podepírá odkazy na soudní rozhodnutí.
Nejedná se o první soudní spor tohoto typu, který vede. Zdravotní stav stěžovatele omezuje
pouze co do možnosti osobně se zúčastnit případného jednání ve věci. To však neodůvodňuje
ustanovení zástupce z řad advokátů. Přidaná hodnota tohoto zástupce totiž spočívá výlučně
v právních znalostech a zkušenostech. Pokud jde o zajištění účasti na jednání, pak není v tuto
chvíli jisté, zda jednání bude nařízeno. Ve skutkově a právně obdobné věci vedené městským
soudem pod sp. zn. 5 A 47/2019 bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Jednání se navíc může
za stěžovatele zúčastnit obecný zmocněnec. Z majetkových poměrů stěžovatele současně
nevyplývá, že by si nemohl dovolit jednorázově vynaložit částku v řádu stokorun za cestu svého
zástupce z Prostějova do Prahy a zpět. Pokud by však soud nakonec nařídil jednání
a stěžovatelovy budoucí poměry by mu neumožňovaly uhradit potřebné náklady svého zástupce
nebo pokud by mu nebyla známa žádná osoba, která by byla ochotná se této úlohy zhostit, mohl
by stěžovatel opětovně požádat o ustanovení zástupce pro zbytek řízení.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Stěžovatel napadl usnesení městského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[8] Namítá, že městský soud tím, že zjišťoval skutkový stav věci, překročil meze stanovené
ve „vz. 058 o.s.ř. (soudem garantovaný a sjednocený formulář pro zjišťování majetkových poměrů pro řešení
osvobození od soudních poplatků)“. Vyžádal si totiž další materiály, které nemohl stěžovatel do takové
podrobnosti mít, a to za období, které neodpovídalo období vymezenému v tomto formuláři.
Ten hovoří totiž pouze o podkladech za předchozí čtvrtletí. Stěžovatel neměl povinnost dokládat
soudem požadované skutečnosti do takového detailu. Městský soud neobjasnil,
proč po stěžovateli požadoval detailnější dokládání různých výdajů. Netvrdil, že prodělal
onemocnění covid-19, jak tvrdí městský soud. Stěžovatel je pouze osobou s rizikovým faktorem
k nákaze tímto onemocněním. Ohledně otázky rozsahu osvobození soud kalkuluje s hodnotami,
které nemají oporu ve skutkovém stavu, v hodnocení důkazů a ani v dosavadní praxi soudů. Tyto
hodnoty nepocházely z vymezeného období. Týkaly se pouze 14 dnů po doručení výzvy ze dne
30. 6. 2021. Neobstojí proto tvrzení, že by stěžovateli mělo zbývat okolo 2 500 Kč k volnému
použití. Nemusel by totiž potom žádat o příspěvek na bydlení, respektive by jej nezískal.
Stěžovateli však byl příspěvek na bydlení i příspěvek ZTP přiznán.
[9] Soud je vázán tím, že v jiných případech byl stěžovatel soudem osvobozen od soudních
poplatků. Městský soud se proto měl předchozími osvobozeními zabývat. Nezabýval
se ani otázkou, zda se majetkové poměry stěžovatele vůči poslednímu osvobození natolik
zlepšily, že by mohl být osvobozen v rozsahu jiném než usnesením městského soudu ze dne
6. 8. 2019, čj. 5 A 47/2019 - 26. Městský soud se dále nevypořádal s důvody, pro které bylo
stěžovateli tímto usnesením osvobození od soudních poplatků přiznáno. Zdravotní situace
stěžovatele je složitá. Městský soud si ji proto nedokáže představit. Jedna věc je zápis od lékařské
posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení. Druhá věc je však skutečné poznání,
tedy co musí lékaři u stěžovatele zvažovat. To, co postačovalo na obživu v roce 2019,
nepostačuje již v roce 2021, což dokládá valorizace tabulek v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní
sociální podpoře (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Napadené usnesení
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a z důvodu opomenutých důkazů. Současně
je překvapivé. Stěžovateli přísluší osvobození v plném rozsahu s ohledem na jeho zdraví,
ekonomickou situaci a na to, že jeho příjmy umožňují pokrýt jen základní výdaje na bydlení
a živobytí. Jiný senát městského soudu uvedl, že u stěžovatele existují relevantní důvody na jeho
vůli nezávislé, které vedou k poklesu jeho pracovní schopnosti a k nemožnosti opatřovat
si prostředky na obživu a v konečném důsledku i k nemožnosti zaplacení soudních poplatků.
[10] Co se týče neustanovení zástupce, stěžovatel namítá, že městský soud opomněl vzít
v potaz jeho zdravotní situaci, na kterou v žádosti odkazoval. Projevy nemocí mají povahu vyšší
moci. Stěžovatel sám netuší, kdy a v jakém rozsahu se projeví a v jakém stavu bude. Jiný senát
téhož soudu vzal v potaz jeho zdravotní stav a z něj plynoucí komplikace a požadavku
na ustanovení zástupce vyhověl. Nehledě na kvalitu podání stěžovatele, mu měl městský soud
ustanovit zástupce z řad advokátů ze zdravotních důvodů tak, aby jej včasně a kvalitně zastoupil
v případě, kdy je stěžovateli hůře. To však městský soud nevzal v úvahu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností napadeného usnesení
(§109 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel namítá, že je nepřezkoumatelné z důvodu opomenutých důkazů,
a že je nesrozumitelné. Vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené
rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné,
které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[13] Rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neprovede-li
krajský soud důkazy navrhované účastníkem řízení, aniž by vyložil, z jakých důvodů
navržené důkazy neprovedl (rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2020, čj. 2 As 243/2020 - 26).
Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze pak považovat zejména ta rozhodnutí,
která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno
či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů, jejichž výrok
je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných
skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.
(rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS).
[14] Nejvyšší správní soud podotýká, že z obsahu kasační stížnosti není zřejmé, jaké konkrétní
důkazy měl městský soud opomenout, přestože stěžovatel k žádosti o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce doložil celou řadu písemností prokazujících jeho zdravotní stav
a jeho majetkové a osobní poměry. Městský soud se zabýval stěžovatelem předloženými
soudními rozhodnutími, kterými byl osvobozen od soudních poplatků v jiných věcech. Dospěl
však k závěru, že jimi není vázán a že se žádné z nich podrobně nezabývalo zdravotním stavem
stěžovatele a jeho schopností obstarat si prostředky k zaplacení soudního poplatku prací.
Současně městský soud zhodnotil vyplněný formulář a listiny, které stěžovatel doložil
v návaznosti na výzvu k doplnění žádosti ve vztahu k jeho majetkovým poměrům. Na jejich
základě totiž zjistil, jaký má stěžovatel měsíční příjmy a výdaje. Pokud jde o jeho zdravotní stav,
městský soud vyšel z doloženého posudku o invaliditě ze dne 13. 12. 2018, z posudku
o zdravotním stavu ze dne 18. 6. 2020 a ze sdělení všeobecné praktické lékařky ze dne 9. 7. 2021.
Stěžovatelem předložené jednotlivé lékařské zprávy pak podle městského soudu neposkytují
celkový obraz o jeho zdravotním stavu ani o praktických dopadech některých zdravotních potíží
do jeho života. Nejvyšší správní soud proto neseznal, že by se městský soud opomněl zabývat
některými důkazy předloženými stěžovatelem.
[15] Napadené usnesení není ani nesrozumitelné, jak stěžovatel namítá. Je z něj zřejmé, jakými
úvahami se městský soud při posuzování žádosti stěžovatele řídil, odůvodnění usnesení
je srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj patrné, proč městský soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud proto
usnesení městského soudu nepřezkoumatelným neshledal a přistoupil k věcnému hodnocení
uplatněných námitek.
[16] Stěžovatel předně namítá, že městský soud zjišťoval skutkový stav věci nad rámec
formuláře Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud shledal tuto námitkou nedůvodnou.
[17] Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel podáním ze dne
18. 6. 2021 požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Přílohu tohoto podání tvořil již vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Výzvou ze dne 30. 6. 2021,
čj. 10 A 60/2021 - 33, městský soud posléze stěžovatele vyzval, aby sdělil, jaké jsou přibližně jeho
pravidelné měsíční výdaje nad rámec úhrad nájemného, služeb souvisejících s bydlením
a internetu, aby doložil výpisy z bankovních účtů za poslední 3 kalendářní měsíce, a aby sdělil,
zda je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a jaké další kroky podniká pro nalezení práce.
Na tuto výzvu reagoval stěžovatel podáním ze dne 14. 7. 2021, ve kterém doložil průběžné
náklady za posledních 14 dnů a uvedl, že nemá bankovní účet, že není veden v evidenci uchazečů
o zaměstnání a že si nemůže opatřovat prostředky na obživu prací s ohledem na jeho zdravotní
problémy.
[18] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[19] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro přiznání částečného osvobození od soudních
poplatků musí být splněny následující podmínky: účastník řízení požádal o osvobození, jeho
návrh není zjevně neúspěšný a doložil nedostatek příjmů. Pro přiznání osvobození od soudních
poplatků v plném rozsahu musí navíc existovat zvlášť závažné důvody (srov. usnesení NSS
ze dne 22. 5. 2014, čj. 7 As 68/2014 - 50).
[20] Účastník, který žádá o osvobození od soudních poplatků, nese povinnost tvrzení
a povinnost důkazní ve vztahu ke skutečnostem zakládajícím osvobození od soudních poplatků.
Při podání návrhu na individuální osvobození od soudních poplatků musí proto žalobce v žádosti
jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek,
jednak toto tvrzení doložit. Soud nemá a nemůže iniciativně vyhledávat za žalobce důvody
pro úplné či částečné osvobození (rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2004, čj. 1 Afs 5/2003 - 54,
č. 311/2004 Sb. NSS, a ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
Neúplnost či nevěrohodnost tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti (rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009 - 88, č. 1962/2010 Sb. NSS).
[21] Řízení o osvobození od soudních poplatků je předpokladem pro další postup soudu
v řízení o žalobě, a musí být proto rychlé. Nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování.
Výše citovaný §36 odst. 3 s. ř. s. neupravuje postup, jak má soud zjistit a ověřit, že účastník nemá
dostatečné prostředky. Správní soudy proto při zjišťování, zda jsou splněny podmínky
pro osvobození účastníka od soudních poplatků, užívají zpravidla formulář označený jako
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Tento formulář soud zasílá
účastníku, jenž o osvobození od soudních poplatků žádá, spolu s výzvou, aby jej ve stanovené
lhůtě vyplnil a vrátil soudu. Formulář však nepředstavuje jediný možný prostředek sloužící
ke zjištění, zda účastník má či nemá dostatečné prostředky. Majetkové poměry účastníka mohou
být zjištěny i z jeho podání, jímž o osvobození od soudních poplatků žádá, případně z podání,
kterým reaguje na výzvu k prokázání majetkových poměrů (rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2008,
čj. 4 Ads 90/2008 - 130).
[22] Formulář neurčuje závazný a nepřekročitelný okruh informací, které je soud oprávněn
od účastníka žádajícího o osvobození od soudních poplatků zjišťovat. Naopak se jedná
o pomůcku ve prospěch žadatele, kterému dává přehledný návod, jaké všechny informace by měl
ve své žádosti uvést, konkretizovat a popřípadě prokazovat. Je to totiž žadatel, koho tíží břemeno
tvrzení a břemeno důkazní stran důvodů pro osvobození od soudních poplatků (viz bod [20]
tohoto rozsudku). Obecně lze sice souhlasit s tím, že soud zpravidla z vyplněného formuláře
vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje soudu vytvořit si názor o naplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. Není však vyloučeno, že soud vyzve účastníka
k doplnění údajů tam, kde jsou vyplněné informace pro jeho rozhodnutí neúplné, případně
nevěrohodné (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95,
č. 2163/2011 Sb. NSS, bod 20). Nelze proto souhlasit se stěžovatelem, že městský soud po něm
nemohl požadovat informace a doklady nad rámec formuláře. Stěžovatel z vlastní iniciativy
doložil vyplněný formulář jako přílohu k žádosti o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. Pakliže městský soud dospěl k závěru, že informace poskytnuté
stěžovatelem v žádosti a ve formuláři jsou nedostatečné, nic mu nebránilo v tom, aby stěžovatele
vyzval k doplnění dalších informací nezbytných pro posouzení jeho žádosti.
[23] Stěžovateli nelze ani přisvědčit v tom, že by po něm městský soud požadoval sdělení jeho
měsíčních výdajů natolik podrobně, že by je stěžovatel neměl povinnost soudu v tomto rozsahu
sdělit a doložit. Z výzvy ze dne 30. 6. 2021 totiž vyplývá, že městský soud požadoval pouze
přibližné sdělení, jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje na stravu, ošacení, léky atd. a jaké výše
dosahují. Tento požadavek není nijak excesivní. Stěžovatele proto tížilo břemeno tvrzení
a břemeno důkazní stran těchto požadovaných skutečností. Z příloh k podání stěžovatele ze dne
14. 7. 2021 je navíc zřejmé, že stěžovatel byl schopen svoji povinnost splnit. Doložil totiž
průběžné náklady za nákupy za posledních 14 dní po doručení výzvy. Liché je rovněž tvrzení,
že městský soud nijak neobjasnil, proč po stěžovateli požadoval detailnější dokládání různých
výdajů. Jak totiž vyplývá ze zmíněné výzvy, městský soud uvedl, že tyto informace potřebuje
z důvodu, aby si mohl učinit představu o tom, jak stěžovatel běžně nakládá s částkou 5 574 Kč,
která mu zbývá po zaplacení nájmu a služeb souvisejících s bydlením.
[24] Pokud stěžovatel namítá, že městský soud kalkuloval s hodnotami, které se týkaly pouze
14 dnů po doručení výzvy ze dne 30. 6. 2021, je třeba zdůraznit, že stěžovatel byl vyzván k tomu,
aby soudu přibližně sdělil pravidelné měsíční výdaje, nikoliv jeho výdaje za 14 dní po obdržení
výzvy. Sdělil-li proto stěžovatel, že jeho výdaje za období 14 dnů činily částku 1098 Kč, je úvaha
městského soudu, dle které měsíční výdaje činí necelé 2 500 Kč, zcela logická a přezkoumatelná,
neboť vyšel z informací, které mu stěžovatel poskytl. Pakliže tato částka neodpovídá pravidelným
měsíčním výdajům stěžovatele, nelze tuto skutečnost klást k tíži městského soudu. Bylo totiž
na stěžovateli, aby v souladu s výzvou sdělil jeho pravidelné měsíční výdaje. V této souvislosti
je mylná i úvaha stěžovatele, dle které kdyby mu zbývalo 2 500 Kč měsíčně, tak by nemusel žádat
o příspěvek na bydlení. Jak totiž vyplývá z §24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře,
předpokladem pro získání příspěvku na bydlení není množství volných peněžních prostředků,
které fyzické osobě zbývají měsíčně po zaplacení nutných výdajů, nýbrž to, zda náklady na bydlení
přesahují částku součinu rozhodného příjmu vlastníka, nebo nájemce bytu a společně posuzovaných osob
a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a současně součin rozhodného příjmu
a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních
nákladů na bydlení. To, že příjem stěžovatele a jeho náklady na bydlení odůvodňují přiznání
příspěvku na bydlení, tak nevylučuje, že může mít měsíčně k dispozici určité volné peněžní
prostředky. Rovněž valorizace důchodů a dalších dávek ze systému sociálního zabezpečení
neznamená, že by stěžovateli v důsledku růstu cenové hladiny klesly prostředky na obživu.
Naopak v důsledku valorizace došlo ke zvýšení těchto dávek tak, aby jejich příjemci mohli
nakupovat statky v obdobném rozsahu jako před tím, než došlo k růstu cenové hladiny.
[25] Stěžovatel dále namítá, že netvrdil, že prodělal onemocnění covid-19, jak tvrdí městský
soud. Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli, že v podání ze dne 14. 7. 2021 netvrdil,
že by prodělal toto onemocnění. Pouze uvedl, že musí být opatrný, aby se onemocněním
covid-19 nenakazil, protože je rizikovou osobou. Nicméně ve vztahu k zánětu dýchacích cest,
který jej postihl v roce 2021, uvedl, že „v takto rozsahem zdravotně identifikovaného stavu u žalobce
se prokazatelně jedná o stav konsekvenci pandemii covid…“ Byť se nejedná přímo o tvrzení, že prodělal
toto onemocnění, je možné ho chápat také tak, že zánět dýchacích cest byl následkem
prodělaného onemocnění covid-19. Poukázal-li proto městský soud na zprávu praktické lékařky
ze dne 9. 7. 2021, ze které vyplývá, že u stěžovatele nebylo zmíněné onemocnění prokázáno,
pak nepostupoval v rozporu se skutkovým stavem věci. Navíc se nejednalo o úvahu pro věc nijak
podstatnou.
[26] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku, dle které byl městský soud
vázán tím, že v jiných případech byl stěžovatel soudem osvobozen od soudních poplatků a byl
mu ustanoven zástupce z řad advokátů.
[27] Specifikem řízení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce je, že soud
v každém jednotlivém případě zkoumá, zda jsou aktuálně dány důvody pro osvobození účastníka
od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů. To se projevuje i tím,
že rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. a rozhodnutí
o neustanovení zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. nezakládá překážku věci pravomocně
rozhodnuté dokonce ani v rámci jednoho řízení. Doloží-li proto žadatel v nové žádosti
o ustanovení zástupce, že od doby rozhodování o jeho předchozí žádosti došlo k podstatné
změně skutečností, jež byly relevantní pro posouzení jeho předchozí žádosti, soud o opakované
žádosti rozhodne (rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2008, čj. 3 Ads 43/2007 - 150). Ve vztahu
k osvobození od soudních poplatků pak soud může kdykoliv za řízení osvobození odejmout,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (§36 odst. 3 s. ř. s.).
[28] V rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce se vždy
projevují aktuální individuální okolnosti žadatele a povaha konkrétní projednávané věci. Není
proto vyloučeno, že jeden předseda senátu na základě stejných skutečností přizná částečné
osvobození od soudních poplatků v poloviční výši a jiný třeba ze tří čtvrtin nebo osvobození
úplné. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 As 75/2013 - 18,
„[j]e třeba připustit, že v otázkách částečného osvobození od soudních poplatků bude již z povahy věci vždy
přítomna jistá míra uvážení toho kterého předsedy senátu. Udrží-li se toto uvážení v zákonných mezích a bude
odpovídat skutkových okolnostem (zde sociální situaci žadatelky), nemůže být samo užití soudcovského uvážení
důvodem pro zrušení přijatého usnesení o osvobození od soudních poplatků Nejvyšším správním soudem.“
To však neznamená, že by bylo možné v těchto případech rozhodovat zcela svévolně. Pakliže
soud rozhodne v obdobné věci téhož žalobce o jeho žádosti odlišně, než jak o ní rozhodoval
v minulosti, je třeba klást na takové rozhodnutí zvýšené nároky na jeho odůvodnění. Soud
je povinen snést dostatečné a přesvědčivé argumenty pro správnost jeho názoru, že v dané věci
jsou nebo nejsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků, případně pro ustanovení
zástupce. Pouze tímto způsobem bude totiž ochráněna důvěra adresáta rozhodnutí v právo
a vyloučena svévole rozhodovací praxe. Současně pouze takto bude soudu umožněno,
aby v každém jednotlivém případě posoudil, zda jsou dány důvody pro osvobození
nebo pro ustanovení zástupce (srov. bod 20 rozsudku sp. zn. 1 As 39/2009).
[29] Vztáhne-li Nejvyšší správní soud výše uvedená obecná východiska na nyní projednávanou
věc, stěžovatel doložil soudní rozhodnutí, ze kterých vyplývá, že jej Obvodní soud pro Prahu 2
ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 61/2013 osvobodil od soudních poplatků a ustanovil
mu zástupce, a že shodně postupoval městský soud ve věci sp. zn. 5 A 47/2019 a Nejvyšší
správní soud ve věci sp. zn. 3 Ads 97/2013 a 3 Ads 98/2013. Městský soud tato rozhodnutí
reflektoval v bodě 3 napadeného usnesení. Dospěl však k závěru, že se žádné z nich podrobně
nezabývalo zdravotním stavem stěžovatele a s tím související schopností obstarat si prostředky
k zaplacení soudního poplatku prací, ani jeho majetkovými poměry. Posléze městský soud
předestřel ucelenou argumentaci, proč stěžovateli přiznal v nyní projednávané věci pouze
částečné osvobození ve výši jedné poloviny s ohledem na jeho zdravotní stav, majetkové poměry
a na omezenou schopnost obstarat si prostředky k obživě prací, a proč zamítl jeho žádost
o ustanovení zástupce (blíže viz rekapitulaci v bodě [4] až [6] tohoto rozsudku). Byť se napadené
usnesení může stěžovateli s ohledem na jeho předchozí osvobození a ustanovení zástupce
v jiných věcech jevit jako překvapivé, nepostupoval městský soud ve vztahu ke stěžovateli
jakkoliv svévolně, nýbrž v mezích soudcovského uvážení (viz níže), které podpořil konkrétními
argumenty a důvody z nichž je patrné, proč rozhodl oproti předchozím rozhodnutím odlišně.
[30] K samotnému osvobození ve výši jedné poloviny stěžovatel namítá, že mu přísluší
osvobození v plném rozsahu s ohledem na jeho zdraví, ekonomickou situaci a na to, že jeho
příjmy umožňují pokrýt jen základní výdaje na bydlení a živobytí.
[31] Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v bodě [28] tohoto rozsudku, při rozhodování
o osvobození od soudních poplatků se projevuje určitá míra soudcovského uvážení.
Při přezkumu rozhodnutí krajského soudu o neosvobození nebo o částečném osvobození
od soudních poplatků, se proto Nejvyšší správní soud může zabývat toliko tím, zda krajský soud
(resp. předseda senátu) v dané věci nepřekročil meze tohoto uvážení, či zda nerozhodl s ohledem
na skutkový stav věci excesivně. Udrží-li se soudcovské uvážení v zákonných mezích
a odpovídá-li skutkovým okolnostem, nemůže být samo užití soudcovského uvážení důvodem
pro zrušení rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem.
[32] Z napadeného usnesení vyplývá, že městský soud zvážil závažnou zdravotní situaci
stěžovatele a jeho majetkové poměry. Dospěl nicméně k závěru, že přestože zdravotní omezení
ztěžuje stěžovateli jeho pracovní uplatnění, není zcela vyloučeno, aby si našel práci odpovídající
jeho zdravotnímu stavu k opatření dalších příjmů. Tento závěr městského soudu stěžovatel nijak
nesporuje. Městský soud dále s ohledem na doložené příjmy a výdaje posoudil, že stěžovateli
zůstává měsíčně volně k dispozici okolo 3 000 Kč. Podle sazebníku poplatků, který tvoří přílohu
k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí soudní poplatek za žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu 3 000 Kč [položka 18 bod 2 písm. a)]. Uvedl-li proto městský
soud, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti je v možnostech stěžovatele zaplatit jednorázově
soudní poplatek v poloviční výši, meze soudcovského uvážení nepřekročil. Stěžovatel totiž
netvrdil a neprokázal, že by mu měsíčně měla zbývat částka nižší než 3 000 Kč. Současně
nezpochybnil, že by si určité prostředky mohl obstarat prací. Osvobodil-li proto městský soud
stěžovatele v rozsahu 50 %, postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., neboť stěžovatel toliko
prokázal, že nemá prostředky k zaplacení celého soudního poplatku. Z napadeného usnesení
zároveň vyplývá, proč nejsou v případě stěžovatele dány zvlášť závažné důvody, které
by odůvodňovaly výjimečné osvobození v plném rozsahu. Uvážení městského soudu odpovídá
skutkovému stavu věci a nevykazuje znaky excesu.
[33] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval námitkami týkajícími se zamítnutí žádosti
o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[34] Podle §35 odst. 10 věty první s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby
uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[35] Stěžovatel namítá, že městský soud opomněl vzít v úvahu zdravotní situaci stěžovatele.
Tato námitka není důvodná. Jak totiž vyplývá z bodu 21 napadeného usnesení, městský soud vzal
zdravotní stav stěžovatele v potaz při posuzování žádosti o ustanovení zástupce. Dospěl
však k závěru, že zdravotní stav ho omezuje pouze co do možnosti osobní účasti na případném
jednání ve věci. Nemožnost zúčastnit se jednání však podle městského soudu nemůže odůvodnit
ustanovení zástupce (blíže viz rekapitulaci v bodě [6] tohoto rozsudku).
[36] Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani s tím, že by měl městský soud stěžovateli ustanovit
zástupce ze zdravotních důvodů. Jak totiž zdůraznil městský soud v bodě 22 napadeného
usnesení, není v tuto chvíli jasné, zda jednání vůbec bude nařízeno. Stěžovatel komunikuje
s městským soudem prostřednictvím datových zpráv, přičemž jeho podání jsou na vysoké úrovni
a je zřejmé, že se stěžovatel v dané problematice orientuje. Nadto otázka, zda stěžovatel zneužívá
institutu bezplatné právní pomoci, není nijak skutkově a právně složitá. Pokud by městský soud
nařídil ve věci jednání, mohl by stěžovatele v případě jeho zdravotní indispozice zastupovat
obecný zmocněnec, jak podotkl městský soud. Stěžovatel v žalobě přednesl podrobnou
argumentaci proti rozhodnutí žalované. Nelze proto předpokládat, že by pro účely soudního
jednání potřeboval být zastoupen právním profesionálem. Co je však důležité, pakliže by městský
soud jednání skutečně nařídil a stěžovatel by se ho nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit,
mohl by požádat znovu o ustanovení zástupce, pakliže by prokázal, že je to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv (srov. rozsudek sp. zn. 3 Ads 43/2007 ve vztahu k opakované žádosti
o ustanovení zástupce).
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze shora
uvedených důvodů proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[38] Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2021
Petr Mikeš
předseda senátu