ECLI:CZ:NSS:2021:9.AO.15.2021:45
sp. zn. 9 Ao 15/2021 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatele: nezl. M.D.,
zast. zákonnými zástupci Mgr. P. D. a M. D., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se
sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem
Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy –
čl. I bodu 11 mimořádného opatření odpůrce ze dne 25. 6. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-
21/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh v části týkající se čl. I bodu 11 písm. a), písm. b), písm. c) ve slovech „zakazuje účast
na uvedených aktivitách osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19“
a „; uvedené podmínky se vztahují obdobně na osoby podílející se na zabezpečení akce,
pokud jsou současně přítomné na místě jejího konání,“ a písm. d) opatření obecné povahy
– mimořádného opatření odpůrce ze dne 25. 6. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-
21/MIN/KAN, se o dm ít á .
II. Ustanovení čl. I bodu 11 písm. c) opatření obecné povahy – mimořádného opatření
odpůrce ze dne 25. 6. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-21/MIN/KAN, ve slovech „nebo
které v případě, že má být v jeden čas přítomno více než 10 osob, nesplňují, s výjimkou
dětí do dovršení 6 let věku, podmínky stanovené v bodu I/16; provozovateli zařízení,
poskytovateli služby nebo organizátorovi akce se nařizuje u osoby před zahájením uvedené
aktivity splnění podmínek kontrolovat a osobě se nařizuje mu splnění podmínek podle
bodu I/16 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek podle bodu I/16 neprokáže,
je provozovatel zařízení, poskytovatel služby nebo organizátor akce povinen takové osobě
neumožnit účast na uvedených aktivitách; jde-li o pravidelné aktivity neměnného kolektivu,
prokazuje se splnění podmínek podle bodu I/16 jedenkrát za 7 dní; trvá-li akce nepřetržitě
déle než 1 den (dále jen „vícedenní akce“), prokazuje se splnění podmínek stanovených
v bodu I/16 ke dni nástupu na akci a dále v případě osob, které ke dni nástupu na akci
prokázaly splnění podmínek podle bodu I/16 písm. b), f), g) nebo h), ve frekvenci každých
7 dní“ by lo v ro zp o ru se zákonem.
III. Odpůrce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši
13 228 Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem
třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Napadené mimořádné opatření
[1] Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení nebo vyslovení nezákonnosti čl. I
bodu 11 v záhlaví označeného mimořádného opatření. Tímto ustanovením odpůrce stanovil
pravidla pro provoz zařízení nebo poskytování služeb zaměřených na činnosti obdobné
zájmovému vzdělávání dětí.
[2] S účinností ode dne 1. 8. 2021 bylo napadené mimořádné opatření zrušeno a nahrazeno
mimořádným opatřením odpůrce ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-22/MIN/KAN.
II. Obsah návrhu a vyjádření odpůrce
[3] Navrhovatel byl na začátku letních prázdnin po dobu dvou týdnů na táboře. Nesouhlasí
s tím, aby jeho účast na táboře (a obdobných aktivitách) byla podmíněna (opakovaným)
podstoupením testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem
a aby o účastnících provozovatel tábora vedl evidenci.
[4] S ohledem na situaci, o níž nelze hovořit jako o epidemii (což dokládá statistickými údaji)
a jež je plně srovnatelná s výskytem chřipky, a s poukazem na to, že v souladu s judikaturou NSS
není Česká republika ohniskem nákazy, považuje navrhovatel (plošné) testování za opatření,
které je zcela nepřiměřené. Zároveň je neodůvodněné, neúčinné a nákladné (přičemž vynaložené
prostředky chybí jinde). Upozornil též, že ochranu veřejného zdraví nelze omezit jen na ochranu
před onemocněním COVID-19. Testování dětí na táborech (a obdobných aktivitách zájmového
vzdělávání) nelze uložit plošně [odkázal na judikaturu NSS týkající se výkladu §69 odst. 1 písm.
b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů]. Zároveň jde o opatření diskriminační a nedůvodné, neboť v polovině června sám
odpůrce upustil od plošného testování zaměstnanců; nadto testování nebylo ani v období letních
prázdnin zavedeno v mateřských školách. Opatření neobstojí ani při srovnání s tím,
jak se společnost brání jiným onemocněním, přičemž podrobně rozvedl srovnání s meningitidou.
[5] K tomu, aby provozovatel tábora vedl o účastnících po dobu 30 dnů evidenci,
chybí zákonný podklad (odkázal na rozsudek ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 1/2021 - 133,
č. 4187/2021 Sb. NSS).
[6] Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že v situaci, kdy není k dispozici dostatek
odborných poznatků, klade důraz na ochranu života a zdraví, současně se však snaží
minimalizovat zásahy do chodu společnosti. Dále zpochybnil, že by bylo dotčeno právo
navrhovatele na soukromý a rodinný život, a upozornil, že napadená část opatření byla vydána
podle §69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví. Současně připomněl
epidemickou situaci na podzim 2020, jíž se snaží předejít. Byť je nyní situace příznivá,
navrhovatel aktuální data zlehčuje a opomíjí všechny souvislosti. Srovnání s meningitidou
nepovažuje odpůrce za přiléhavé a v souladu s judikaturou NSS není vůbec na místě ani srovnání
s chřipkou. Upozornil též, že součástí napadené části opatření je i zákaz účasti ve vztahu
k osobám s klinickými příznaky onemocnění COVID-19 a povinnost oddělit pozitivně testované
osoby. Odpůrce tábory nezakázal, pouze stanovil jasné a odůvodněné podmínky, jež s ohledem
na ochranu veřejného zdraví nepředstavují nepřiměřený zásah do tělesné integrity a osobnosti
účastníků. Navrhl návrh zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud napadenou část mimořádného opatření přezkoumal podle
§13 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19
a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), ve spojení s §101a
až 101d zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[8] V napadené části mimořádného opatření (čl. I bod 11) odpůrce stanovil pravidla
pro provoz zařízení nebo poskytování služeb zaměřených na činnosti obdobné zájmovému
vzdělávání dětí, včetně táborů,
takto:
S účinností ode dne 26. června 2021 od 00:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření se:
11. podle §69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb. a §2 odst. 2 písm. e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., jde-li
o provoz zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné
zájmovým vzděláváním podle §2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo
vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování, poskytování obdobných služeb dětem ve věku do 6 let, včetně
péče o ně, jiné organizované volnočasové aktivity osob mladších 18 let, zotavovací akce a jiné podobné akce
pro osoby mladší 18 let,
a) nařizuje provozovateli zařízení, poskytovateli služby nebo organizátorovi akce neumožnit v jeden čas
přítomnost více než 500 osob ve vnitřních prostorech nebo 1000 osob ve vnějších prostorech,
b) nařizuje provozovateli zařízení, poskytovateli služby nebo organizátorovi akce vést evidenci účastnících se
osob pro potřeby případného epidemiologického šetření, a to v rozsahu identifikace účastníků a osob
poskytujících služby nebo péči nebo jinak vedoucí aktivitu (jméno, příjmení), jejich kontaktní údaje (nejlépe
telefonní číslo) a informace o čase poskytnutí služby apod. (od kdy, do kdy); tuto evidenci uchovává po dobu
30 dnů ode dne poskytnutí služby;
c) zakazuje účast na uvedených aktivitách osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19
nebo které v případě, že má být v jeden čas přítomno více než 10 osob, nesplňují, s výjimkou dětí do dovršení
6 let věku, podmínky stanovené v bodu I/16; provozovateli zařízení, poskytovateli služby
nebo organizátorovi akce se nařizuje u osoby před zahájením uvedené aktivity splnění podmínek kontrolovat
a osobě se nařizuje mu splnění podmínek podle bodu I/16 prokázat; v případě, že osoba splnění podmínek
podle bodu I/16 neprokáže, je provozovatel zařízení, poskytovatel služby nebo organizátor akce povinen
takové osobě neumožnit účast na uvedených aktivitách; jde-li o pravidelné aktivity neměnného kolektivu,
prokazuje se splnění podmínek podle bodu I/16 jedenkrát za 7 dní; trvá-li akce nepřetržitě déle než 1 den
(dále jen „vícedenní akce“), prokazuje se splnění podmínek stanovených v bodu I/16 ke dni nástupu na akci
a dále v případě osob, které ke dni nástupu na akci prokázaly splnění podmínek podle bodu I/16 písm. b), f),
g) nebo h), ve frekvenci každých 7 dní; uvedené podmínky se vztahují obdobně na osoby podílející
se na zabezpečení akce, pokud jsou současně přítomné na místě jejího konání,
d) nařizuje organizátorovi vícedenní akce v případě zjištění pozitivního výsledku preventivního antigenního testu
nebo po oznámení pozitivního výsledku RT-PCR testu na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2
provedených u účastnící se nebo jinak přítomné osoby v rámci opakovaného prokazování splnění podmínek
podle čl I/16 zajistit oddělení této osoby od ostatních osob účastnících se vícedenní akce, osobě starší 18 let
věku se nařizuje akci neprodleně opustit a v případě osoby mladší 18 let se organizátorovi nařizuje
bezodkladně kontaktovat jejího zákonného zástupce, který zajistí její odvoz do domácího prostředí, a dále
bezodkladně kontaktovat orgán ochrany veřejného zdraví příslušný podle místa konání akce a předat
mu seznam účastníků vícedenní akce, včetně telefonních čísel zákonných zástupců osob mladších 18 let
nebo telefonních čísel účastnících se osob starších 18 let k provedení epidemiologického šetření. O dalším
postupu rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví příslušný podle místa konání akce.
[9] Nejprve se soud zabýval splněním podmínky aktivní procesní legitimace navrhovatele.
Bez splnění této podmínky se totiž nemůže případem věcně zabývat a je povinen návrh
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[10] Podle §101a odst. 1 věty první s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí
je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem,
zkrácen. Aby byl aktivně procesně legitimován, musí navrhovatel tvrdit, že existují určitá jemu
náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Jinak řečeno musí
„logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy“
(viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb.
NSS, bod 34; ve vztahu k mimořádným opatřením viz již rozsudek č. j. 8 Ao 1/2021 - 133, bod
34). Zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu
a způsobu regulace prováděné konkrétním napadeným opatřením obecné povahy (viz usnesení
rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, bod 34).
[11] Zároveň je nutné, aby měla napadená regulace přímý a nezprostředkovaný vztah k právům
navrhovatele. Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních
práv fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.), přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští.
Proto nestačí, tvrdí-li navrhovatel, že je opatření obecné povahy nezákonné, aniž by současně
tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho subjektivních práv (viz usnesení rozšířeného senátu
č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, především body 31, 36 a 41). Ve vztahu k mimořádným opatřením
to znamená, že nelze umožnit napadnout omezení poskytování určité služby každému
potenciálnímu zákazníkovi (odběrateli) této služby (jakékoliv, kdekoliv a kdykoliv). Mezi regulací
činnosti podnikatele a právní sférou jeho zákazníků totiž přímý a nezprostředkovaný vztah
bez dalšího neexistuje (viz již rozsudek ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 Ao 22/2021 - 44, body 20 a 21).
[12] V projednávané věci navrhovatel ke své aktivní procesní legitimaci uvedl, že musel
podstoupit testování na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 (jinou výjimku podle bodu 16
mimořádného opatření nesplňoval), aby se po dobu dvou týdnů na začátku července mohl
účastnit tábora; totéž by platilo i pro další aktivity zájmového vzdělávání dětí. Zároveň byl
povinen strpět zpracování údajů ze strany provozovatele tábora po dobu 30 dnů. Opatření
jej diskriminuje, zasahuje do jeho integrity, soukromého a rodinného života a práv dítěte
(a to práva na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající věku
dítěte, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti podle
čl. 31 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).
[13] Navrhovatel se domáhal zrušení celého bodu 11 mimořádného opatření, své aktivní
procesní legitimace se však výslovně dovolával jen ohledně jeho části týkající se vedení evidence
[písm. b)] a povinného testování, resp. splnění podmínek podle bodu 16 [část písm. c)]. Nic
dalšího neplyne ani z kontextu jeho námitek, jež věcně směřují jen proti dvěma zmíněným částem
napadeného opatření (k tomu srov. rozsudky ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 Ao 5/2021 - 57, bod 24,
a ze dne 29. 6. 2021, č. j. 8 Ao 7/2021 - 44, body 23 a 25).
[14] Soud nemůže shledat aktivní procesní legitimací k těm (oddělitelným) částem opatření
obecné povahy, jež navrhovatel jen zcela formálně označí a neuplatní k nim vůbec žádnou
argumentaci. Ve vztahu k některým částem bodu 11 napadeného opatření, jež navrhovatel
formálně označil, jeho tvrzení o aktivní procesní legitimaci (a to i v kontextu uplatněných
námitek) ani vzdáleně nemíří. Je zjevné, že svou aktivní procesní legitimaci nespojuje:
i. s omezením počtu účastníků (nadto tato regulace dopadá primárně na provozovatele
zařízení; srov. bod [11] výše) – bod 11 písm. a),
ii. se zákazem účasti osob, které vykazují klinické příznaky onemocnění COVID-19 –
bod 11 písm. c) ve slovech „zakazuje účast na uvedených aktivitách osobám,
které vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19“,
iii. s pravidly pro osoby podílející se na zabezpečení akce (do této kategorie ostatně
nespadá) – bod 11 písm. c) ve slovech „; uvedené podmínky se vztahují obdobně
na osoby podílející se na zabezpečení akce, pokud jsou současně přítomné na místě
jejího konání,“ a
iv. s pravidly pro oddělení pozitivně testovaných osob (nadto i tato regulace dopadá
primárně na provozovatele zařízení – bod 11 písm. d).
[15] Pravidlo týkající se vedení evidence [bod 11 písm. b)] dopadá primárně na provozovatele
zařízení (poskytovatele služby, organizátora akce). Jemu je stanovena povinnost vést
a po stanovenou dobu uchovat evidenci, uživateli (účastníku) není žádná povinnost
(a to ani povinnost poskytnout své osobní údaje) uložena. Provozovatel je omezen v oprávnění
provozovat zařízení (organizovat aktivity zájmového vzdělávání dětí), přičemž uživatel (účastník)
za něj nemůže nezákonnost opatřením stanoveného omezení bez dalšího „vyžalovat“. Mezi
právní sférou uživatele (účastníka) a regulací činnosti provozovatele (organizátora) totiž přímý
a nezprostředkovaný vztah bez dalšího neexistuje (viz bod [11] výše). Navrhovatel netvrdí,
že by tábor provozoval, svou aktivní procesní legitimaci opírá o postavení účastníka,
proto nemůže být dána jeho aktivní procesní legitimace ve vztahu k bodu 11 písm. b)
napadeného opatření.
[16] Pro úplnost soud uvádí, že navrhovatele nevyzýval podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s.
k doplnění návrhu, neboť v dané věci nešlo o situaci, že by návrh neobsahoval žádná tvrzení
ve vztahu k aktivní procesní legitimaci (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009-120,
bod 32, a contrario; shodně např. rozsudek ze dne 29. 7. 2021, č. j. 1 Ao 9/2021 - 90, bod 37).
[17] V rozsahu čl. I bodu 11 písm. a), písm. b), písm. c) ve slovech „zakazuje účast
na uvedených aktivitách osobám, které vykazují klinické příznaky onemocnění covid-19“
a „; uvedené podmínky se vztahují obdobně na osoby podílející se na zabezpečení akce, pokud
jsou současně přítomné na místě jejího konání,“ a písm. d) mimořádného opatření dospěl tedy
soud ze shora uvedených důvodů k závěru o nedostatku aktivní procesní legitimace navrhovatele,
proto jeho návrh v této části odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh, který byl podán
osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[18] Ve zbývajícím rozsahu [zbývající, necitovaná část čl. I bodu 11 písm. c)] neměl soud
pochybnost o tom, že je navrhovatel k podání návrhu aktivně procesně legitimován. Mimořádné
opatření přímo omezuje (v nejobecnějším smyslu) osobní svobodu a autonomii vůli navrhovatele
(jeho volnost podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), neboť podmiňuje účast
na činnosti, v níž by mu, nebýt mimořádného opatření, nic nebránilo. Konkrétní projevy tohoto
omezení mohou mít (v nejobecnějším smyslu) podobu navrhovatelem tvrzeného zásahu do práv
dítěte, popř. soukromého života (implicitní zpochybnění aktivní procesní legitimace ze strany
odpůrce není v tomto ohledu na místě, neboť v souladu s jím citovaným nálezem Ústavního
soudu ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 517/99, „respektování soukromého života musí zahrnovat do určité
míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“). Jde tedy o to, že navrhovatel brojí
proti překážce týkající se aktivit zájmového vzdělávání dětí, jež by mu v této činnosti
za normálních okolností nebránila. Z hlediska aktivní procesní legitimace je takové tvrzení
dostatečné. Soud nepřehlédl, že se omezení týká jen aktivit, při nichž je přítomno více
než 10 osob. Ačkoli navrhovatel explicitně netvrdil, že se tábora účastnilo více než 10 dětí,
z kontextu jeho návrhu a především z jeho příloh (e-mailové komunikace mezi organizátorem
tábora a matkou navrhovatele) plyne, že tomu tak bylo. V této části tedy soud mohl návrh věcně
přezkoumat.
[19] Navrhovatel brojí proti (zjednodušeně řečeno) nařízení odpůrce, jímž zakázal účast
na aktivitách zájmového vzdělávání dětí bez splnění některé z podmínek podle bodu 16
mimořádného opatření, přičemž v návaznosti na to stanovil účastníkům (uživatelům), aby splnění
podmínky prokázali, a provozovatelům (organizátorům), aby její splnění kontrolovali a aby těm,
kteří podmínku nesplňují, účast neumožnili; v určitých situacích musí být splnění podmínky
prokazováno a kontrolováno opakovaně.
[20] Soud dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je napadená část mimořádného opatření
nezákonná.
[21] Podle napadené části mimořádného opatření odpůrce zakázal účast na aktivitách
zájmového vzdělávání dětí bez splnění některé z podmínek podle bodu 16 mimořádného
opatření. Jde ve své podstatě o „odkazovací ustanovení“ mimořádného opatření (srov. rozsudek
ze dne 13. 8. 2021, č. j. 6 Ao 19/2021 - 66, bod 28), neboť aktivity uvedené v bodu 11 písm. c)
napadeného opatření (resp. v jeho části) jsou umožněny pouze dětem, které splní podmínky
upravené v odkazovaném ustanovení (bodu 16 mimořádného opatření), tj. zjednodušeně řečeno
dětem, které se vykážou příslušným negativním testem, dětem s dokončeným očkováním
a dětem, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19.
[22] Rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Ao 13/2021 - 36, NSS k návrhu jiného navrhovatele
vyslovil, že bod 16 mimořádného opatření byl v rozporu se zákonem.
[23] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře k pandemickým opatřením opakovaně dospěl
k závěru, že v případě, kdy navrhovatel napadá mimořádné opatření v rozsahu, v jakém soud
již jeho nezákonnost (v širším smyslu) vyslovil, dojde v dalším řízení materiálně k vyprázdnění
jeho předmětu, neboť takový navrhovatel již nemůže dosáhnout lepšího výsledku (poprvé
viz usnesení ze dne 11. 6. 2021, č. j. 8 Ao 9/2021 - 43, později viz např. usnesení ze dne
17. 6. 2021, č. j. 7 Ao 10/2021 - 374, nebo ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 Ao 16/2021 - 34). Takový
návrh soud podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítne.
[24] Uvedený závěr vychází z konstrukce §13 odst. 4 pandemického zákona, dle kterého může
soud přezkoumat i mimořádné opatření, které v průběhu soudního řízení pozbylo platnosti
(srov. rozsudek č. j. 8 Ao 1/2021 - 133, bod 28). Podobně jako při zrušení (části) opatření obecné
povahy soudem, má i rozhodnutí soudu o tom, že (část) opatření obecné povahy bylo v rozporu
se zákonem (v širším smyslu) účinky erga omnes (vůči všem). V obou případech je totiž třeba vyjít
z toho, že okruh adresátů opatření je vymezen obecně (srov. rozsudek ze dne 15. 12. 2010,
č. j. 7 Ao 6/2010 - 44, č. 2464/2012 Sb. NSS). Účinky rozhodnutí tak dopadají na všechny
adresáty opatření, neboť soudem shledané vady se netýkají jen konkrétního navrhovatele
(viz již usnesení č. j. 8 Ao 9/2021 - 43, bod 10).
[25] Pokud soud nevyslovil nezákonnost mimořádného opatření v rozsahu, jehož
se další navrhovatel domáhá, musí ve (zbývající) části přezkum provést
(viz již usnesení č. j. 8 Ao 9/2021 - 43, body 9 a 10). Ve věci sp. zn. 9 Ao 13/2021 soud
deklaroval nezákonnost bodu 16 mimořádného opatření, v projednávané věci navrhovatel napadá
část bodu 11 písm. c) mimořádného opatření. Soud tudíž nemůže jeho návrh bez dalšího
odmítnout, nýbrž je povinen jej přezkoumat.
[26] I v této procesní situaci nicméně platí, že vyslovení nezákonnosti bodu 16 mimořádného
opatření působí erga omnes a nehledě na důvod, pro nějž byla nezákonnost vyslovena. Je proto
nerozhodné, z jakého důvodu soud vyslovil nezákonnost bodu 16 mimořádného opatření
(viz bod [24] výše).
[27] V projednávané věci deklarace nezákonnosti bodu 16 mimořádného opatření (stejně jako
jeho zrušení) navíc bez dalšího znamená, že pravidlo zčásti obsažené v bodu 11 písm. c)
mimořádného opatření nemůže obstát. Pravidlo umožňující určitou aktivitu jen za splnění
podmínek, které soud již označil za nezákonné, je totiž již z tohoto důvodu též nezákonné.
Nezákonnost formálně oddělené, avšak materiálně neoddělitelné, části pravidla způsobuje
nezákonnost tohoto pravidla jako celku, neboť bez této části je pravidlo jako celek nadále
nepoužitelné. To je v podstatě způsobeno legislativní technikou odkazu na formálně oddělenou
část pravidla.
[28] Z výše uvedených důvodů by navrhovateli věcný přezkum jím uplatněných námitek
nemohl přinést lepší postavení v jeho právech, než kterého bylo docíleno již první deklarací
nezákonnosti. Zároveň by nebylo možné připustit, aby za situace, kdy dříve shledané důvody
nezákonnosti prospívají i jemu, tohoto pro něj příznivého výsledku nedosáhl v případě,
že by jeho námitky neshledal soud důvodnými. Tento postup je tak i v souladu se zásadou
hospodárnosti soudního řízení.
[29] Ve věci sp. zn. 9 Ao 13/2021 soud vyslovil nezákonnost bodu 16 mimořádného opatření.
V projednávané věci navrhovatel napadá část bodu 11 písm. c) mimořádného opatření, podle
něhož byla umožněna účast na táborech (a jiných aktivitách zájmového vzdělávání dětí)
jen při splnění některé z podmínek podle bodu 16 mimořádného opatření. Jelikož NSS již dříve
dospěl k závěru, že formálně oddělená (avšak materiálně neoddělitelná) část pravidla (tj. vymezení
podmínek) bylo nezákonné, vyslovil nyní nezákonnost pravidla jako celku (tj. zákazu účasti
na aktivitách zájmového vzdělávání dětí bez splnění těchto podmínek).
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že v části návrhu nebyl
navrhovatel aktivně procesně legitimován, proto jeho návrh v tomto rozsahu [čl. I bod 11 písm.
a), písm. b), písm. c) ve slovech „zakazuje účast na uvedených aktivitách osobám, které vykazují
klinické příznaky onemocnění covid-19“ a „; uvedené podmínky se vztahují obdobně na osoby
podílející se na zabezpečení akce, pokud jsou současně přítomné na místě jejího konání,“
a písm. d)] odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh, který byl podán osobou k tomu
zjevně neoprávněnou. Ve zbývajícím rozsahu [zbývající, necitovaná část čl. I bodu 11 písm. c)]
vyslovil soud podle §13 odst. 4 pandemického zákona rozpor části mimořádného opatření
se zákonem. Tuto část napadeného opatření nemohl zrušit, neboť v průběhu soudního řízení
bylo napadené opatření zrušeno (pozbylo platnosti) a bylo nahrazeno novým mimořádným
opatřením.
[31] O věci samé rozhodl soud bez jednání postupem podle §51 odst. 1 s. ř. s.,
neboť navrhovatel nevyjádřil k výzvě soudu s tímto postupem nesouhlas a odpůrce s ním
souhlasil. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem provádění dokazování,
neboť při přezkumu mimořádného opatření soud vycházel pouze ze správního spisu,
který sestává z napadeného opatření.
[32] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst.
1 s. ř. s. Navrhovatel měl ve věci plný úspěch, neboť soud vyhověl podstatě jeho návrhu,
proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení proti odpůrci. Odpůrce ve věci úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[33] Náklady řízení navrhovatele sestávají z částky 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek.
Dále sestávají z nákladů zastoupení ve výši 8 228 Kč. Zástupce navrhovatele učinil dva úkony
právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif)] a písemné podání ve věci samé [návrh na zrušení části opatření obecné povahy;
§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za každý z těchto úkonů právní služby náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5
advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Celkem tedy za dva úkony právní služby náleží 6 800 Kč. Zástupce doložil
osvědčení o registraci DPH, k nákladům zastoupení se tedy přičítá DPH v sazbě 21 %,
tj. 1 428 Kč. Celková částka tedy činí 13 228 Kč. Tuto částku je odpůrce povinen zaplatit k
rukám zástupce navrhovatele. K úhradě stanovil soud přiměřenou lhůtu jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu